Odnosit cizí plod?
Ahoj ženské, chci se s vámi podělit o jedne věci nad kterou teď hodně přemyšlím. Jedni naši známí se už několik let pokoušejí o dítě. Mají za sebou hrozné spousty umělých opodnění, ale nikdy jim to nevyšlo. Vajíčko se podaří oplodnit, ale ona ho v sobě pak nikdy neudrží. Napadla mě možnost, že by jim to oplodněné vajíčko mohl odnosit někdo jiný(třeba já). Myslím, že v zahraničí je to docela běžná věc, ale dělá se to tady u nás? Znáte někdo nějaký případ, kdy někdo cizí odnosil někomu miminko? Já miminko mám a chtěla bych ještě jedno, ale pak jsem přemýšlela, že bych možná byla schopná odnosit cizí miminko asi to musí být hrozně náročné, když si za 9měsíců vybudujete s dítětem vztah a pak ho musíte dát někomu jinému, ale zas na druhou stranu myslím, že bych to zvládla. Své těhotenství jsem nijak přecitlivěle neprožívala. Jen by mě zajímalo, jestli to není moc velký zsah do skoukromí, kdy si rodiče plodu budou dělat nároky na to diktovat co mužu a co nemužu jist a pít atd...a jestli je možné na přání si zažádat o císařský řez...protože přirozenou cestou bych rodit cizí miminko nechtěla(to možná zní drsně, ale tohle bych prostě pro cizí dítě neudělala) Přemýšlím nad tím hrozně moc,ale potřebuju cizí názory a zkušenosti. Děkuju za podporu i negativními přízpěvky. Chci vědět, jestli je to blbost nad tímhle přemýšlet. Ta holka není nijaká moje nejlepší kamarádka, prostě známí, ale vidím jak se trápí a moc mě to mrzí a velice ráda bych jim tímhle pomohla...přecijenom z pragmatického hlediska život je krátký a 9měsíců není nic, když někomu tímhle skutkem změníte clý život....prosím o rad, díky moc!!! Evula Kratka
Milá Kratko,mě se hrozně líbí,že nad tím uvažuješ.Je to od Tebe moc hezký.Já jsem tohle chtěla udělat pro moji sestru, s manželem se snažili 13let o miminko.Po mnoha samovolných potratech se jim to nakonec podařilo a mají hned 2 mrňata po roce a půl.Takže si ségra na "stará kolena" užívá až dost.Ale chci jen říct,že jsme se na to kdysi informovaly a v ČR to není legální :-( bouhžel.
In reply to Milá Kratko,mě se hrozně by Nona
Ahoj Nono, já vím, že to není legální, ale vše se dá obejít a určitě existuje nějaká klinika, kde ti to udělají. Ale opravdu je ještě plno času nad tím přemýšlet, a jestli se to tvé sestře podařilo i po 13 letech pokusů tak je to krásná a obrovská naděje i pro jiné páry. Já pevně věřím, že i těm mým přátelům se to jednou povede, ale myslím, že když nic tak je velká psychická podpora vědět, že je někdo, kdo jim pomůže když už nebudou vdět co dál.
In reply to Ahoj Nono, já vím, že to by kratka
máš pravdu,držím pěstičky ať to u Tvých známých dopadne jak u mé sestry :)
Všem vám moc děkuji za vaše názory a komentáře. Mám před sebou ještě jedno své vlastní těhotenství, které plánuji tak přibližně za půl roku, takže je ještě relativně dost času nad touto věcí přemýšlet. Momentálně jsem ale rozhodnuta do toho jít, pokud oni budou chtít, pokud se rozumně domluvíme nad podmínkami a pokud najdeme nějakou kliniku v CR, která bude ochotna to nelegálně provést. Tak já se vám ozvu až budu mít porozeno své druhé miminko, jak to probíhá a je docela možné, že se těm našim kamarádům třeba konečně povede otěhotnět. Což by byla ta největší radost. Díky Evka
ahojky, podle me chces udelat dobry skutek ale nevis co to stebou udela pak az ho porodis! ja nedavno cetla ze v polsku take jedna odnosila dite (vajicka i spermie od páru,kterým to neslo) vzala za to 200tis a po porodu chlapecka se ted s nima bude soudit ze to je jeji dite .... tak to tam chteji zakazat nez se vyresi ci to dite vlastne je ...
nerikam ze ty by jsi brala za to penize,ale myslim si ze kdyz ti to roste v brisku (sama vis kdyz mimi uz mas) tak to neni asi dobry napad...
když odhlédnu od toho, že to právně nejde, protože podle našich zákonů, matkou dítěte je žena, která ho porodila, a tudíž jediný způsob, jak se stát dítětem někoho jiného je adopce, tak si myslím, že to fakt není dobrý nápad, obzvlášť pokud jde o někoho z tvého okolí, koho budeš celý život vídat, vždyť bys s tím tvorečkem strávila devět měsíců, za tu dobu si přece nejde nevytvořit si k němu vztah ... to není jako otěhotnět a nechtět jít na potrat, a místo toho dát dítě k adopci cizím lidem, když se s náhradními rodiči budete navzájem znát, tak to musí být pro všechny zůčastněný psychicky strašně náročný, já bych do toho teda nešla ...
myslím, že v čr nelze udělat cř na přání matky, pokud tedy není plod moc velký nebo kp, ale nejsem si jistá, jestli v tomto případě, kdy je způsob otěhotnění stejně nelegální, by to šlo. ale co chci říct- píšeš, že přirozeně rodit nechceš, to bys pro cizí dítě neudělala, z čehož si domýšlím, že považuješ císaře za snadnější způsob porodu. vyvedu tě z omylu - já rodila spontánně dvacet hodin a bylo to dost náročné, na porodním sále mne mučili 3 lidi 3 hodiny, pak mi udělali akutního císaře. no a kdybych měla znovu rodit, určitě bych to chtěla mít bez císaře, pokud dr. dovolí, protože ty muka při porodu nejsou nic proti tomu, když se probudíš na JIPce, trčí z tebe hadice s kapačkama, cévka s močí, drén s krví, nemůžeš se pořádně nadechnout, necítíš nohy, při sebemenším pohybu se ti rozbuší kladiva v hlavě, minimálně dva dny se neposadíš bolestí. až třetí den jsem šla sama do sprchy, do jídelny až čtvrtý den. navíc jsem dostala ještě dvě transfuze, protože jsem při operaci ztratila dost krve. no prostě jsem se z toho dostávala min. týden, než jsem byla schopná obstarat sebe i malou, kdežto holky, co rodily "normálně" už za dvě hodinky pobíhaly kolem prcků a večer štěbetaly v jídelně a vtipkovaly (některé opravdu 2 hodiny po porodu). já po tom císaři ještě za týden dostala infekci z toho, jak do mě strkali ty cévky, když jsem si nemohla dojít na wc, takže šílený bolesti a horečky ještě další 3 dny, než mi zabraly antibiotika, ještě, že se o malou mohl postarat manžel, dával mi ji jen na kojení, já byla fakt mimo provoz. takže z vlastní zkušenosti můžu říct, že spontánní porod je mnohem snadnější, než císař (i bezpečnější pro rodičku).
In reply to myslím, že v čr nelze by weru.n
pokud si cisare prejes na vlastni zadost musis si ho zaplatit...takhle to mela moje znama
In reply to myslím, že v čr nelze by weru.n
myslím, že ne každý císař je takhle hrozný jak popisuješ....ležela jsem na pokoji s holčinou která měla císařský řez, ze sálu jí přivezli rovnou na pokoj, ano byla na hadičkách a vycévkovaná, ale po nějakých 12ti hodinách musela do sprchy a hadičky odpojili.Takže bych tady nestrašila příběhem, který evidentně není běžný. Já jsem rodila normállně a taky sem musela dostat krev a výživu, měla jsem vnitřní i vnější šití, protože jsem se i přes nástřih natrhla, ale jsou horší porody ale i lepší.
Takže holky, ne všechny císařské řezy jsou takto hororové
In reply to myslím, že ne každý by Pellullinka
Nikoho tady schvalne nestrasim, jen jsem popsala svou zkusenost, o coz asi na techto strankach jde predevsim, ne? Navic netusim, jestli je muj pripad bezny ci ne, mam za sebou teprve prvni porod a z meho okoli rodila zatim pouze jedna ma znama, ktera mela take cisare a dost podobny prubeh jako ja.
In reply to Nikoho tady schvalne by weru.n
nemyslela sem to tak, že schválně strašíš,ale to je jedno....jestli sem tě urazila tak se omlouvám
In reply to nemyslela sem to tak, že by Pellullinka
urazena nejsem, spis me tvoje reakce zaskocila, ale ok ;)
In reply to urazena nejsem, spis me by weru.n
reagovala jsem tak proto, že si nechápala pisatelku proč by chtěla plánovaného císaře, ale ty sis zase nikdy neprošla normálním porodem a možná proto to nechápeš. Ona kdyby chtěla miminko jen odnosit, tak by pro ni bylo jistě lepší, kdyby ji uspali a udělali císaře, protože potom už by miminko nemusela vidět a starala by se jen o sebe, proto by jí až tak nevadilo, že není ihned po císařském řezu schopna se o mimčo postarat.
In reply to reagovala jsem tak proto, by Pellullinka
jenze ja myslim,ze autorka svuj vyrok
"přirozenou cestou bych rodit cizí miminko nechtěla(to možná zní drsně, ale tohle bych prostě pro cizí dítě neudělala) "
myslela tak, ze rodit prirozene je vetsi sebeobetovani, vetsi utrpeni, ktere je ochotna podstoupit jen pro sve dite, proto jsem napsala, at si nemysli, ze cisar pro ni bude mene bolestivy, ze to muze byt vetsi zaprah nez spontanni porod.
mozna se pletu a pravdu mas ty a ja to nepochopila, tak pak se omlouvam.
In reply to jenze ja myslim,ze autorka by weru.n
jak můžeš vědět jestli to může být větší zápřah než spontánní porod, když si ho nikdy nezažila? Je to jistě velice nepříjemné ale pro její psychiku by to bylo určitě lepší
In reply to jak můžeš vědět jestli by Pellullinka
rodila jsem dvacet hodin, se všema těma šílenejma bolestma, břišníma i křížovejma, na sále jsem tlačila skoro 3 hodiny, ve všech možnejch polohách, dokonce i s doktorčinýma rukama kdesi hluboko v mým nitru, jak se snažila pomoct malý projít pánví, takže VÍM, o čem mluvím, že císař může být horší (netvrdím, že je to tak a ne jinak). samozřejmě v případě rození dítěte, kterého bych se chtěla vzdát, bych se rozhodla pro císaře, abych to dítě neviděla a "nezamilovala" se do něj, jenže to mluvíme o praktický a citový stránce věci, ne o bolestech a délce rekonvalescence, v tomhle směru si stojím za tím, že císař MŮŽE BÝT (nemusí) horší.
In reply to rodila jsem dvacet hodin, se by weru.n
tuhle debatu bych ukončila...já si myslím, že tam jde hlavně o tu citovou stránku.
In reply to tuhle debatu bych by Pellullinka
to si myslim taky, ale uplne puvodne jsem reagovala na tu rekonvalescencni stranku, proto jsme se my dve neshodly. tak snad uz se to vysvetlilo, mej se :a:
In reply to myslím, že v čr nelze by weru.n
Ježiš, to je hrozné, ani se mi nechce věřit, že mluvíš o císaři. Já jsem rodila obě děti císařem kvůli oční indikaci - první dceru před 19 lety v celkové narkóze (to se jinak ani nedělalo) a tu druhou teď v dubnu taky v celkové, byť jsem si mohla vybrat. Ale měla jsem jednak strach to všechno cítit a vidět a slyšet, a jednak mi jedna moc hodná sesřička poradila, abych si dala celkovou, protože po té spinální analgezii prý ženy hodně trpí na postpunkční potíže - to jsou právě ty ukrutné bolesti hlavy několikadenní atd atd. Moje známá je měla taky a řikala, že to bylo něco hrozného. Já tedy musím říct, že po té celkové to bylo na nic ten první den, ale druhý den už jsem vstala (s přemáháním samozřejmě), šla do sprchy, vytáhli mi cévku, dreny jsem vůbec neměla .... a pak už jsem chodila po oddělení. Neříkám, že jsem běhala jako laňka, ale šlo to. Holt to každý snášíme jinak a ty máš asi smůlu, že to snášíš hodně blbě a k tomu se ti přidaly komplikace. Ale za toho drobečka to stejně stálo, ne?
-------------------------------------------------------
naše osobní stránky - www.dent.websnadno.cz.
In reply to Ježiš, to je hrozné, ani by vodnanka
no, ja mela taky celkovou narkozu, takze jsem malou videla poprve az druhy den odpoledne. asi sem mela smulu na komplikace, no, mimochodem, jeste dnes (2 mesice po porodu) mam uplne necitlive brisko od pupiku dolu, jako by to bylo uplne cizi maso :00:
Kazdopadne ale i kdyby to bylo tisickrat horsi, pro tu mou prdelku bych to udelala znovu :h:
In reply to myslím, že v čr nelze by weru.n
To je mi líto, co sis musela prožít :-( . Švagrová měla akutního císaře, kvůli odlučující se placentě a nemůže už mít nikdy děti. V nemocnici byla 14dní právě kvůli infekci. Ještě teď má díru do břicha. Můžu se tě na něco zeptat? Tys dostala transfůze krve? A mohla jsi potom normálně kojit? Ptám se protože jí prý řekli, že po transfůzi kojit nemůže. No takhle to řeknu, ona ja Ruska a bůh ví, co jim rozuměla (je tady asi tři měsíce). Tak mě to zajímá. Díky :a:
In reply to To je mi líto, co sis by plucka
jj, krevni transku, ale kojit sem normalne mohla, ani mne nenapada duvod, proc po transfuzi nekojit, akorat jsem musela odpocivat, tak si malou na noc odvezli na novorozenecky a dali mi ji az rano (v noci ji dali um)
In reply to jj, krevni transku, ale by weru.n
Děkuju za odpověď. Mě do toho vlastně nic není, jestli kojí nebo ne. Jen jsem to chtěla vědět jen tak pro sebe, jestli se po transfůzi krve může kojit. :+^*:
In reply to myslím, že v čr nelze by weru.n
To ano, je mi líto, že jsi měla takový těžký porod, ale mě jde spíš o to, že právě tím přirozeným porodem, podle mě získáváš k dítěti ten největší vztah...teda aspoň já to tak cítila, za celé těhotenství jsem necítila k dítěti takovou lásku, jako když jsem ho rodila a pak mi ho položili k prsu...tohle bych nechtěla zažít, když vím, že dítě nebude moje.
In reply to To ano, je mi líto, že jsi by kratka
mozna jo, kdyz vidis jak z tebe ten tvorecek vyleze, ze je to silnejsi, ale me taky zaplavila vlna blaha, kdyz mi ji poprve ukazali a prilozili, i kdyz to bylo az druhy den. to bys asi to detatko vubec nesmela videt, hned ho dat tem lidem, aby ses s nim dokazala rozloucit. nedovedu si to predstavit, no.
před tebou smekám jelikož já bych si nedovedla představit ,že by jsem pod srdcem nosila 9 měsíců miminko a pak jsem ho porodila a dala jsem ho hned pryč asi by jsem to nedokázala vím jak jsem svého syna strašně milovala když jsem ho nosila u sebe pod srdcem a moc jsem se těšila až malého poprvé spatřím ,budu si ho moci pochovat ono je to to moc krásné takhle pomoci svým kamarádům ale jestli jsi natolik silná osoba a sneseš to ,že miminko ktré by jsi nosila celé těhotenství pak dala svým kamarádům tak do toho jdi je mi strašně líto těch lidí ,které tady píší ,že se snaží o miminko a nejde jim to a moc si ho přeji na světě vládne nespravedlnost ti co si miminko přejí a mohli by mu dát krásné zázemí a krásný život tak se jim většinou nedaří a ti co o to ani nestojí a nepřejí si jěště být rodiči tak otěhotní ani nemrknou-naše menšina ta to bouchá jak králíky přeji tvým známým hodně štěstí a pokud by se jim nedařilo tak aspoň ví ,že mají u sebe kamarádku,která je jim ochotná pomoci -jěště jednou před tebou smekám a moc tě obdivuji :one: :one: :a:
Ahoj Evuli,
jsi obdivuhodná,moc se mi tvůj nápad líbí,je to strašně milé.
Maminka ovšem léta pracovala v Kojeneckém ústavu a tak vím,že tento způsob je v ČR nelegální.Jediná možnost jak jej zlegalizovat je oplodnit v nějakém soukromém zařízení tvé vajíčko spermatem partnera tvé přítelkyně.(nevím zda by za peníze oplodnili přímo vajíčko tvé přítelkyně a tobě ho do dělohy vložili-ale určitě to jde za peníze podstoupit v zahraničí-to by šlo zjistit na netu)Po porodu by onen muž zažádal soud o svěření dítěte do péče a ty by jsi souhlasila a práv o dítě se vzdala.Vím je to dost krkolomné,ale tím se on stane otcem s plným právem o dítě pečovat a jeho partnerka maminkou.To jestli to dítěti později sdělí je taky dost velký etický problém.Osobně si myslím,že celé tohle martirium je tak složité a těžké,že by to snesl opravdu jen velice silný člověk a i na straně budoucích rodičů by musela být obrovská tolerance.Tedy pokud nejsi vdaná, v tom případě by byl za otce tvého dítěte vždy považován tvůj manžel.Je to taková složitá klička v právním systému ale jinak to u nás nejde.
No nevím se současnými zákony je to asi téměř nereálné.Bohužel si myslím,že adopce by byla daleko snadnější řešení.
Přeju hodně síly tvým přátelům a tobě posílám :k: za tak hezký nápad.
Také jsem nad tím přemýšlela ... Už jedno dítě mám a druhé je na cestě.Jen bych to udělala asi jen pro moji sestru,protože by to pro mě vlastně cizé miminko nebylo.Bohužel jsem starší než sestra a určitě je pro to nějaká věková hranice.Zatím je sestra bezdětná-rok se snaží o mimi,manžel je zdráv a pomalu se začne zjišťovat jestli není chyba u ní.Kdyby nemohla svoje miminko odnosit určitě bych se jim nabídla já.V ČR to jde(musí se hledat klinika),ale není to legální.A také je problém,že jako matka jsi napsaná ty a vlastně nebiologického dítěte se musíš vzdát a biologická matka ho adoptuje.Je tu hodně rizik(že jim ho náhradní matka nedá po porodu)-můsí to být nejspíš nějak právně ošetřený a nevím jak je to u nás,když je to tu nelegální.
Teda klobouk dolu!!!JE to hodne tezke a narocne na psychiku!Tady byl dokument o tom u nas na BBC a reknu ja Ty zeny obdivuji!!Dokonce i 50leta byla myslim se tomu rika Donor??Tak porodila miminko a dal ho lidem,kteri mit nemohli a byla uplne na dne..ale pak sla do toho zase dal a tak to slo ;-) ale ja bych to nezvladla..mit mimi 40tt v brisku citit snim,porodit a pak ho dat pryc.....ale zas je uzasne,jak chces pomoci!!JA o tom take uvazovala,ze bych mohla nekomu takhle pomoci,ale ja vim ze to nezvladnu...bylo by to neco hodne tezkeho se vzdat miminka ;-) ale oni fakt maji pravo ti rikat co mas jist a co nemas jist a byla si u Dr atd....ja bych se jim na to vybodla to je des!Co se napred dohodnout,ze ti do toho kecat proste nebudou.. to je pak desne ;-)
DRZIM PALCE!!
Jde ale o mou opravdu velmi dobrou kamaradku, ktera se marne snazi nekolit let a je velmi pravdepodobne, ze to ze zdravotnich dovodu neklapne. Ja deti jeste nemam, jsem prave tehotna a jelikoz je mi 32 a chci stihnou jeste aspon jedno dalsi mimi, tak asi tuto sluzbu udelat nezvladnu, ale zcela vazne jsem o tom premyslela. Myslim, ze je to neco, co bych mohla udela opravdu jen pro nekoho, na kom mi zalezi a urcite ne jen z listosti. Musela bych vedet, ze ten clovek bude vedet, ze pro nej neco delam, ale nebude mi kvuli tomu "libat nohy". proste by to bylo to nejvic, co pro nekoho muzu udelat a o takovych vecech pak neni potreba dal mluvit.
Co vim, tak se ten prenos ciziho vajicka udelat da, i kdyz je potreba se pidit po spravne klinice.
no to teda klobouk dolu, opravdu. ja bych do toho asi nešla, a jestli tak bych prostě to ditě nemohla dat. ale myslim si že jak pišeš že bys pro "cizí" dítě nerodila přirozenou cestou tak pravě to "cizi" je tam dost zavadějici, nosila bys ho pod srdičkem 9 měsiců a to by už pro tebe nebylo cizi a udělala bys pro něj to samé co pro vlastní,tedy krev své krve jak se říka. myslim si že mezi vami by už bylo nějaké neviditelné pouto napořád.
ja vím že bych toneměla srovnavat ale jednou jsem hlídali kotě, jen 14 dni a ja ho nechtěla vrátit, věděla jsemže se vráti do podmínek horších než mělo u nas, ne špatných,ale prostě ja si to představovala jinak. byl to pro mě obrovský problem a trapeni několik měsiců poté. No a díte bych už vůbec nedala
In reply to no to teda klobouk dolu, by Lariska
Nojo, jenže ty musíš myslet na to, že je to cizí dítě...abys pak byla schopna ho dát jeho rodičům...a hlavně vím, že by bylo ještě v daleko lepších třeba i finančních podmínkách, než bych byla schopna dát svým dětem,ale o tohle nejde...je to hrozně težké tohle řešit, ale mám jestě spoustu času nad tím přemýšlet...a třeba se jim do té doby podaří otěhotnět :-)
In reply to Nojo, jenže ty musíš by kratka
A hlavně si vzpomeň na to jací jsou lidi - samý předsudek...to chce taky sílu se tomu postavit
já jsem něco takového četla v jednom časáku, že menželé nemohli mít děti a jejich známá byla ochotná ho odnosit, no a jako otec byl uvedenej manžel té co nemohli mít děti no a ta žena co miminko co nosila se ho pak zřekla a tak druhá žena si ho adoptovala, nebo tak nějak, už si to moc nepamatuju
ale určitě by to od tebe bylo moc hezký jim takhle pomoci, jen je škoda že u nás v čr to není legální, že prostě jsou náhradní matky jako to je třeba v usa
Já osobně žádné takové známé nemám a bude to znít asi divně, ale i já o tom už přemýšlela, zcela teoreticky. A to v tom smylsu, jestli bych se takového miminka dokázala vzdát. Asi ne :n: . Mám dva kluky a časem bych chtěla ještě holčičku (s tím, že budu smířená i s chlapečkem ;) samozřejmě). A kdybych někomu nosila pod srdíček vytouženou holčičku nedala bych jim jí. Ale musela bych a s tím bych se nevyrovnala. Ani chlapečka bych jim nedala, vždyť by se narodil mě!!!! Ve mě by rostl a sílil, já bych mu dala život. Nikdy by to pro mě nebylo cizí dítě. Ani si to neumím představit a myslím, že ani ty ne, jen si to teď myslíš. Je to od tebe moc hezké, že jsi ochotná jim takhle pomoct. Já bych to nedokázala.
Tak to máš můj velký obdiv. Jde vidět že nejsi sobecká a jsi opravdová kamarádka když tohle ccheš udělat,chce to hodně přemýšlení.Mám takový pocit že pokud by jsi se rozhodla odnosit cizí plod,budeš docházet na nějaké terapie,právě kvůli tomu,že si vybuduješ vztah s dítětem,tak aby pak nevznikly komplikace.Ale nejsem si jistá jeslti to u nás vůbec jde.Pokud ano,tak přeju hodně trpělivosti,rozvážnosti a síly,vážně jsi moc hodná :-)
Evičko, jsi asi moc hodná a citlivá žena, která ráda pomáhá lidem, když to potřebují, ale... Jak píšeš sama máš miminko - dovedeš si představit, že by ti ho teď někdo vzal a řekl že i když jsi ho měla 9 měsíců pod srdcem, nemáš na něj nárok? Neuvidíš ho jak vyrůstá, nebudeš ho kojit, každé ráno s ním vstávat a každou noc ho dávat s láskou spát? Slyšet jeho první máma a táta, vidět jeho první pokusy o chůzi.... Je to od tebe moc hezké, že myslíš na druhé, ale tohle i když to pro ty lidi musí být velmi těžká situace není tvůj problém. Víš jsem věřící a myslím, že Bůh si to tak přeje i když je to kruté, třeba není ještě jejich čas, možná kdyby se jim to přece jen podařilo a paní porodila, nemuselo by být miminko zdravé, pokud si ho oba přejí a chtějí ho tak se jim to povede, třeba né hned ani né za rok ale třeba až za dva nebo tři. Jediné čím jim můžeme pomoci je se za ně modlit ( možná nejsi věřící, ale já mám s motlitbou s upřímnou motlidbou za konkrétní věc hodně zkušeností) Pros a bude ti dáno, tluč a bude ti otevřeno - a na tom je hoooodně pravdy. Když píšu můžeme myslím tím tebe a mě - já je sice vůbec neznám, ale modlit se za ně budu a kde se sejdou dva a více lidí, kteří se modlí za jednu věc, tak Bůh je vždy vysliší. Věř tomu fakt se za ně modli i když třeba nevíš jak, stačí jen vlastníma slovama, nemusíš odříkávat žádné texty, jen upřímně popros Boha aby jim pomohl, já to udělám taky ne jen dneska, ale i zítra a pozítří a za týden... Tak jim jedině můžeš pomoct. Myslím že by sis moc ublížila, kdyby jsi se rozhodla a uskutečnila donosit cizí plod. Ahoj Jitka
In reply to Evičko, jsi asi moc hodná by Jitka S.
Ahoj věřící v hloubi duše jsem, vlastně život žiju spíš podle sebe, ale v Boha věřím a hodně sobecky se mohlím jen když něco potřebuju, za ty dva se modlím a budu moc ráda, když budeš i ty. Moje dítě bude mít rok, pak chci ještě jedno. S dětátkem bych byla v kontaktu, rodiče bydlí ve stejném městě a já bych ho mohla určitě vidět kdykoliv...já fakt nevím...ještě jsem tohle neřešila s těmi známími ani řešit nebudu do doby, než to budu mít pořádně utříděné v hlavě, jen nad tím hodně přemýšlím a vím, že by jim to pomohlo...o miminko se pokoušejí cca 5let, mají zažádáno o adopci, ale pořád nic...rozhodně bych do toho nešla hned, až po tom co bych měla své děti...myslim, že jsem hodně silná...vím, že to Bůh takhle zařídil, že s těma dvěma má třeba uplně jiné umysly a proto jim to dítě nechce dát...ale tohle je hrozně sporné...stejně tak můžeš přemýšlet nad tím, že si někoho Bůh chtěl vzít k sobě a lékaři toho člověka ještě 10let udžují na přístrojích...
In reply to Evičko, jsi asi moc hodná by Jitka S.
No já jsi myslím že by to šlo. Ono by stačila jen chytrá klička. Až by se to dítě narodila tak se ho zřeknout a ona by se přihlásila že se chce o dítě starat. Jsem názoru že jde všechno když se chce jen se tomu musí pomoct. A na zakony ybch se nedívala. Zákony u nás jsou postavené kolikrat na hlavu a tem co maji pomahat nepomahaji a tem co zákony pomáhat nemusí tak pomáhají. Tohle je docela pro zivot důlezity udelas tak stasný jeden pár a to nacelý život
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Ahoj, to je hodně zajímavá uvaha, pravě by mě zajímalo, zdali by šlo jen do mě zavést cizí oplodněné vajíčko cizími spermiemi, v žádném případě bych nedala své vajíčko a už vůbec bych se přirozeně nemilovala s jinym mužem. S přítelem nejsme vzatí, takže by klidne slo napsat toho kamaráda jako otce dítěte. Je to tady v cr opravdu nelegální a muselo by se to udělat někde tajně na nějaké klinice, kde by byli ochotni. No nevim...
tak to je dobrá anketa, tohle by mě ani snad nenapadlo to sem napsat, no řeknu ti to takhle jestli to tady jde tak to nevim, ale jestli jo tak tak ti držím palce aby jsi jim to miminko donosila a porodila, v tom ti teda držet palce budu, my byli též na uměl.oplod.povedlo se nám to na poprvééé ale vím co mají za nervy takže jestli jsou to tvoje dobrý známý a zda to jde v naší republice udělat tak bych neváhala asi jim mimi dala
Ahoj tak zrovna nedávno o tom byl pořad v televizi a bylo to dost zajimavé
Ty jo. Ta klobouk dolů. jestli do toho půjdeš. Nevím,neporadím ti, jestli to lze nebo nelze, ale jak píšeš v zahraničí to funguje. Obávám se ale, že u nás to nejspíš nepůjde.
Určitě si budou rodičoe dělat nároky, bude to přeci jen jejich mimi, aty budeš jen "hostitelka".Taky jsou k tomu určo potřeba nějaké psycho testy a různá jiná lejstra.
Já to neodsuzuji, spíš obdivuji, já bych asi nedokázala nevytvořit si k tomu prckovi v bříšku vztah, porodit a dát "rodičům".Na druhou stranu, jestli se na to cítíš, jim pomůžeš, tak hurá do toho. :h:
ahoj,..
už jsem o tom několikrát četla a vím že se to u Nás ještě nedělá,ale po tajmu určitě už to někdo zkusil.Vím že to maminky co do toho jdou a odnosí někomu dítě dělají hlavně kvuli finanční situaci,k zlepšení či nějaké krizi,..Já osobně bych do toho nikdy nešla,po dlouhém těhulkování,cítění miminka i porodu i případn,císař.řezu bych to mimčo prostě nemohla nikomu dát,..pro mě by to byla velká ztráta a velké citové pouto že bych to neunesla a i kdyby se to povedlo,nedalo by mě to spát a myslela na to miminko co ve mě 9 měsícu rostlo že mohlo být moje.
Jestli do toho chceš jít určitě jsou nějaké smlouvy či podklady k tomu co si kdo muže dovolit a mluvit do toho pruběhu,..co jíš a jak se chováš a žiješ v těhot.je myslím hlavně tvoje věc a tvoje volba i vzhledem k zkušenostem když už jsi těhulka byla,..ale určitě nějaké podmínky jsou.
Nikoho takového určitě neodsuzuji,ale já sama bych do toho nikdy nešla to mi věř.Tak at se rozhodneš jakkoli ,hodně štěstí :a: a dobrou mysl při rozhodování. Janule
In reply to ahoj,.. už jsem o tom by Jesyna
Ahoj prosím, nevíš kde na netu bych si o tomhle mohla přečíst?? NEdaří se mi najít žádné stránky s informacema. Děkuju
Jsi odvážná :///: , že bys do toho šla, ale u nás tohle stejně není povolené. :n: Znám to jen z amerických filmů, ale osobně bych mimi pak asi nedala :cc): :n: , Ten vztah se tam utvoří ať chceš nebo ne a pak ho jen z dálky pozorovat s cizími lidmi. :00: :§) Nicméně obdivuju tvoji odvahu :one: , ale u nás to uzákoněné pokud vím není. :(
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
http://aktualne.centrum.cz/domaci/soudy-a-pravo/clanek.phtml?id=645941