Všichni těhotní..

Nevěš hlavu, já taky nejsem těhotná. Teď jsem ve 20. měsíci snažení. Občas mi z toho hrabe, občas to házím za hlavu, občas do žita a zítra jdu na srovnání kostrče - mojžíšovka - do nemocnice, kam chodím na rehábku. Nechciiiiiiiiiiiiiiiiiiii!!!!!!!!!!!!!! Brrrrrrrrrrrrrrrrrr. :n: :\/: Už se těším na hory a v létě musím někam nejlíp k moři, moře jsem zatím nepotkala, tak to musím napravit, dokud můžu (s pidimimi by to asi moc nešlo). :one: A jestli platí zákon schválnosti, tak MÓC RÁDA BUDU RUŠIT dovču nebo jí někomu přenechávat a v duchu si nadávat jak je mi těhuzle. Toš já jdu cvičit tu mojžíšovku a pak chrrrr :'zz): :a:

ahoj ahoj, doufám, že se taky můžu přidat k tvému krásnému článku,opravdu jsi to super napsala, i když já už mezi snažilky nepatřím,ale vím jak se cítíš. Já v roce 2002 porodila syna Adámka, který ale bohužel se mnou z porodnice domů neodjel, zemřel po 3dnech v porodnici. Já byla psychicky úplně na dně a myslela jsem že život pro mě skončil, Doktoři mi navíc doporučili rok čekat, než se mé tělo zregeneruje a po císařském řezu upraví do normálu,ale já s manželem tolik toužila po miminku,že jsem počkala sotva po 6neděllí a tajně jsme se začali snažilkovat, ale opravdu psychika je veliká mrcha. Po ročním snažení, kdy jsem šla na kontrolu k dr. tak mi oznámil, že jsem v pořádku,že se můžeme začít snažit o mimi,ale bohužel psychika opravdu byla uplně na dně, protože jsem věděla, že už rok snažení máme za sebou a stále nic. Nakonec jsem si teda našla super novou práci, kde mě to začalo bavit, začala jsem navštěvovat kamarádky s dětmi, které jsem měla kolem sebe a úplně jsem vypustila, to že chci taky dítě a ejhle po dalším půl ročním snažení a hlavně po letní dovolené,ta mrška nepřišla a mi se v roce 2005 narodila krásná zdravá holčička, kterou bych za nic na světě nevyměnila. Další kámen urazu na mě padl loni v červnu, kdy jsem opět po víc jak ročním snažení potratila v 8tt těhotenství,ale teda jak se říka po revizi je tělo jak prokypřená půda,tak místo aby jsme z manželem zoufali,že se zase nedaří, jeli jsme v srpnu na dovču(po 2měsících po revizi) a ejhle povedlo se napoprvé a teď mám jen 2 měsíce do porodu a mám strach aby vše dobře dopadlo. Proto nezoufej, ono opravdu jak nejmíň budeš čekat na mimi,tak se určitě povede, přeju ti moc moc štěstíčka!!! :a:

Přesně tak,všichni těhotní,jen my néééééééééé :-/) Já už tuhjle větu taky říkám a to už 2 roky :\\:

Jako by jsi mi psala z duše. Až na to, že nemáme ani kočku .... Snažíme se přes dva roky, jsme po spermiogramu, objednáni na další a zatím se doktorům zdá normální, že už to trvá tak dlouho. Celý ten kolotoč okolo měření BT, zjištění, že existuje nějaká luteální fáze a "vlezu" se vůbec do ní ?
Po dvou letech pociťuji to napětí a fázi smutku, ale tvůj článek mě potěšil, takže ti přeji hodně úspěchu a těším se na tvé dálší psaní. J

Ahojky Jani,
smekám, nenapsala bych to lépe. Ty jsi vlastně psala moji rukou ;) .Malý rozdíl ale mam, mam kočku, ale ta je vykastrovaná, takže tu jedinou řádku bych vymazala.

Já už taky na všechno kašlu, už nic nepodstupuji a když se mi nezdaří do léta, tak jedu k moři a kupujem si psa!!!!

Hodně štěstí......

Ahojda, já už mám rok snažení za sebou, teda vlastně přeháním, rok to bude až za čtrnáct dní. A nic, samozřejmě. O mém snažení téměř nikdo z okolí neví, takže se nikdo nijak nepřetvařuje, nehlídá a nesnaží se na mě brát ohledy a neustále dokola slýchám jen to, že se všem podařilo otěhotnět na první, druhý, maximálně třetí pokus. Dělám jako že to neřeším, že mě, až se teda konečně rozhodneme pro mimi, to určitě taky půjde takhle snadno, ale uvnitř mě to prostě hlodá. Tyhle holky nevědí nic o ovulaci, měření bazální teploty, prstíčkové metodě, atd. Nedávno jsem to říkala kamarádce, která otěhotněla také nečekaně a ona na mě nevěřícně koukala, co všechno pro to naše vytoužené mimi my snažilky děláme. Já se fakt asi picnu.

Ahojda, já už mám rok snažení za sebou, teda vlastně přeháním, rok to bude až za čtrnáct dní. A nic, samozřejmě. O mém snažení téměř nikdo z okolí neví, takže se nikdo nijak nepřetvařuje, nehlídá a nesnaží se na mě brát ohledy a neustále dokola slýchám jen to, že se všem podařilo otěhotnět na první, druhý, maximálně třetí pokus. Dělám jako že to neřeším, že mě, až se teda konečně rozhodneme pro mimi, to určitě taky půjde takhle snadno, ale uvnitř mě to prostě hlodá. Tyhle holky nevědí nic o ovulaci, měření bazální teploty, prstíčkové metodě, atd. Nedávno jsem to říkala kamarádce, která otěhotněla také nečekaně a ona na mě nevěřícně koukala, co všechno pro to naše vytoužené mimi my snažilky děláme. Já se fakt asi picnu.

Krásně napsané...fakt. Taky si občas připadám jak mrcha, už dvě děti mám a pokouším štěstí tím, že chci třetí. Věřila bych, že u Tebe přijde mímo v nejneočekávanější dobu.

Taky se snažím to neřešit (a do nedávna jsem si to i myslela a byla na sebe hrdá) :s: :s: . Ovšem co povím za 3 týdny... :00:

SNAŽENÍ ZDAR !!!

Ahoj snažilky, nedávno jsem patřila mezi vás a to rok, byla jsem nešťastná, neustále jsem serfovala na www.futurebaby.cz, chodila na folikulometrii, pak mi vyšlo, že jsem alergická na sperma, byla jsem objednaná do Prahy na vyšetření, no mazec a navíc snad každý měsíc jsem měla těhu příznaky a stejně mS přišla až jednou jedna maminka napsala zajímavý odkaz ve kterém psala o knize TAJEMSTVÍ od Rondy Braynie, holky kupte si jí stojí asi 250Kč, dá se objednat přes net a je to fakt zázrak!!!!!!!!!!!!! Držím všem přestičky ať to brzy přijde :a:

Jsem na tom podobně, jen s tím rozdílem, že už doma mám předškoláčka, on touží po sourozenci, my po druhém svišti, ale situace nyní nedovolí, tak momentálmě závidím i snažilkám. Ještě minulý měsíc jsem záviděla těhulkám, teď závidím i snažilkám. Paradox? Je to důkaz toho, že si něvážíme toho, co máme. Ber to s nadhledem, půjde to a ta MRCHA je hlavně psychika. Jednou budeš mít dům plný dětiček :o)) Zmínila jsem se, že mám doma 4 kočičky? Fajn relax :o)) :8_/:

jako bych to neznala, nám to nejde uz 7 mesicu :( tenhle mesic jde pritel na spermio tak uvidime jestlit tm treba neco neni ok, ja chci poprosit dr aby my sledovala foliky jestli vubec se vajicka uvolnujou a porizujem si psi miminko aby sme se prestali trapit a zabyvat neuspechama, nemuzeme se ho dockat nufika :\x:
Ja doufam ze se nam to povede do svatby v zari jinak me ceka laparka a ja se ji bojim :r: hele ja to mam taky porad na jak na taliri, kamoska ktera je o dva roky starsi vysadila v listopadu HA ze chtej mimi, v lednu mi oznamila ze je v patym tydnu, ze si ho udelali na vanoce, tekly my slzy, pritele kamarad taky cekaj dite a hned se povedlo, taky ho to zamrzelo vid...on o tom nemluvi ale jednou jak jsme se o tom bavili kdyz sem plakala tak rikal hele me to taky trapi ze nam to nejde ale musime to brat sportovne, ono bude a bude v tu nejhezci dobu uvidis, moc ho miluju :girl:
nesmime se trapit ono se nam to taky podari i kdyby se tom muselo nejak pomoct tak sem ochotna zkusit vse.....drzim pesticky at ti vsechno dobre dopadne a at uz nemusis cekat :one:

vím, že i tady platí: "sytý, hladovému nevěří," (nejspíš víc než, kde jinde), ale přesto mi to nedá.
Nevěš hlavu :w: :w: :w:
Na prvního syna jsem si musela počkat víc než rok. Jelikož jsem byla ještě poměrně mladá a začali jsme na mimi pracovat s předstihem, tak mě to mrzelo, ale pořád jsem měla naději. Nakonec se zadařilo paradoxně díky tomu, že jsme jeli na letní dovolenou a ta se nám kryla s termínem mé MS, takže jsem začala asi 2měsíce před odletem znovu brát antikoncepci, kvůli odsunutí MS. Sotva jsme z dovolené přijeli, antikoncepci jsem vysadila a ještě plná dojmů z dovolené jsem hned první měsíc otěhotněla.
Teď jsem těhotná podruhé, ale tentokrát jsem si musela počkat rovných 22měsíců. Možná je to tím, že už mi není dvacet, možná svou roli sehrála i manželova výbava, možná to bylo psychikou, možná všechno dohromady. Těžko říct. Každopádně jsme se marně snažili od března 2007. V červenci 2008 jsem podstoupila laparoskopii, při které mi zprůchodnili pouze jeden vejcovod. Od mého gynekologa jsme dostali další 3měsíce na přirozené početí, dali jsme si na čas a začali to místo v září řešit až v prosinci. Dr. nás poslal do centra asist.repr., kvůli vánocům se naše první návštěva v centru posunula až na leden 2009. V listopadu jsme nakryli fenu a termín jejího porodu vycházel těsně kolem naší první návštěvy v centru, měla jsem jí plnou hlavu, neustále jsem řešila, jestli máme všechno potřebné pro fenu i pro štěňátka, jestli vůbec odjet na půl dne, když ona má rodit a pomalu jsem v tom všem ani nepostřehla, že za účelem správného manželova vyšetření dodržujeme určitá nutná pravidla ohledně :|-|: . V centru nás oba důkladně vyšetřili a výsledky nám měli sdělit při příští návštěvě, kterou jsme si měli domluvit ihned se začátkem následující MS. Dodnes nevíme, jak ta vyšetření dopadla, protože MS už nedorazila. Zřejmě jsem otěhotněla právě při dodržování oněch pravidel. Teď bych měla být 9+5.
Takže znova opakuju: NEVĚŠ HLAVU :w: :w: :w: Soustřeď se na kočku a koťátka, začni brát znovu antikoncepci (stejně se nebudete moct snažit, když bude pryč) a až se vrátí, půjde to samo!!!!
Hodně štěstí :w: :w: :w: :w: :one:

zachovej klid, my na potomkovi děláme od července 2007 a taky žádnýho nemáme ... až bude ten tvůj chlap po operaci, tak to určitě nabere ty správný obrátky a taky otěhulíš, uvidíš ;)