poporodní deprese:-(
Holky vůbec nevím co dělat.Mám 9 denní holčičku,moc jsem se na ní těšila,ale 5.den po porodu jsem začala brečet,doufala jsem že se to zlepsí ale je to horší den o de dne,malá je hodná,přítel me miluje chlapeček co mám taky a já mám pocit že me nemají radi,že jsem hrozná,že vše ničím,že by jim bylo líp beze mne,že za vše mužu já at už se nasi chytnou at už maly se hada s tatou proste cokoli mi prijde má chyba,že nic neumím,dokonce me napadlo že bych si ublížila.v noci nemužu spát nic nejím každý den mám o půl kila mín,probrečím hodiny a hodiny,třesu se je mi strašná zima i v noci pod peřinou...jsem uplne v haji.vubec nevím co mám delat :\\: jsem vyčerpaná,zoufalá sama ze sebe.se divím že si to tu vubec umím priznat,vzdy jsem byla silná psychicky,dominantní,sebevedoma a ted?jen hromádka pláče a jak kdybych nemela místo na svete pláču i ted jen když vám to pisu
Co to tady čtu? Nemám s tím vůbec žádnou zkušenost, malé jsou 3 týdny a zatím vše v pohodě,( jen mi občas ukápne slzička), ale určitě běž raději k nějakému doktorovi. Myslím, že by možná mohlo stačit jít jen k obvo´dákovi a lespoň se mu vykecat, třeba by ti pomohlo jen to? :?
Přeji hodně zdaru, určitě to brzo překonáš. Ahoj
mooocinky dekuji,je to o to horší že delám ve zdravotnictví a vím co se muže stát.dala jsem na vás a snažila se dovolat doktorovi,ale není tam asi už tak musím vydržet do pondelí,uvařila jsem i přes bolest po císaři usla na 4O minut a je mi lépe,není to ok ,ale je mi líp.moc mi pomáháte.jen si neumím představit co by se delo,kdyby jsem rodila prirozene a mela dost mléka a kojila.stále doufám,že jde jen o deprese a odezní to,jelikož laktační psychozA je když se koji ,ale já nekojim,malá je 3 dny bez kojení jelikož jsem mela malinko mlíčka,takže ted ho sem tam odsaju a je to tak 10 ml za 20 hodin což nic není když si vezmu že malá vypije 90ml za 2,5-3 hodiny.No vydržím do pondeolí,muj za chvíli prijede a bude doma do 23.3.strasne vám všem dekuji.Určite mu řeknu co se deje at si me když tak pohlidá i když ted myslím racionalne co kdyby.Vsiml si že jsem jiná,snad to zvládneme.
zřejmě příznaky laktační psychózy...okamžitě k dr a on ti pozastaví přísun mléka a vše se zlepší...šla bych tam ještě dnes
ahojky, to je opravdu laktační psychoza....mam tchyni jako zdravotni sestru na psychiatrii a občas ji tam nekoho takové privezou..a za par dni jde domu a je zase stastna...opravdu bys s tim mela zacit neco delat, dokud jeste takhle s tim dokazes bojovat...to mlicko se ti muze zacit tak tlacit na mozek ze te premuze a muze to skoncit spatne a to te nechci strasit....znam super silnou zenskou, doktorka zubarka, odmerena a prisna!!! a kdyz se ji narodil chlapecek, tak ho v sestinedeli zacala dusit a nastesti stihnul zasahnout manzel...do dnes si to neumi vysvetlit...taky nechavala deprese byt a ono to takhle vygradovalo...
Elixírku, naprosto ti rozumím...ani mně se deprese nevyhnula, mrcha jedna...připadala jsem si naprsto neschopná, do toho prcek brečel, já byla hnusná na taťku...myšlenky na to, proč jsme vůbec miminko měli mě stíhaly co minutu. Kolikrát mě i napadaly věci mnohem strašnější, které ani nemůžu vyslovit. Jeden den-naštěstí o víkendu-jsem se na Marečka nemohla ani podívat, ani kojit, nic...naštěstí jsem měla odstříkané mlíčko, tak krmil manžel...hodně jsem si pobrečela, naštěstí mě podržela jedna zlatá mamina tady odsud a pak už bylo líp...při spurtech se depka ještě vrátila a teď už jsme ok a maminkování si užíváme! Je to fakt normální, chlap to prostě musí ustát. Máme rozlítané hormony, pochopí to, pokud je trochu normální. V Y D R ŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽ
In reply to Elixírku, naprosto ti by salominka
to je mi líto,že jsi to zažila.tak víš že to není med.No snad to taky zvladnu jako Ty:-)u me to nastestí nijak nesouvisí s malou,dávám ji papat přebaluji nosím když pláče a nevadí mi to,spíš se to týká me že bych nemela existovat
i když vím ted že je to blbost,protože cím víc si píšu tady tím je mi lépe a pritele mám super,je strasne trpelivý a hodný a možná proto se bojím že mu svým pláčem a tím co mu v nem říkám ubližuji protože když myslím realne je to nejlepší tata a muž na svete.Snad to odezní ještě chvilinku s tím doktorem počkám
In reply to Salominko by elixiiirek
Určitě to zvládneš!!!!!! Jak říkala jedna mamina pode mnou, je dobře, že si tenhle momentální stav uvědomuješ, to svědčí o tom, že jsi pořád nohama na zemi...já jsem byla na Míru strašně hnusná, sprostá, vůbec si to nezasloužil...když to pak odeznělo, strašně jsem se omlouvala a on byl tak strašně milej a chápavej, že mi z toho bylo zase nanic. Ale už je všechno v pohodě, mluv o tom, uleví se ti!!! Od čeho jsou tyhle stránky? Vždycky tu najdeš dobrý dušičky, který to bolavý srdíčko pohladí :-))DRŽÍME TI PALCE!!!
Ahoj, neboj určitě bude líp!!!!!!!!!!!!!! Já jsem to taky měla po návratu domů z porodnice, chtělo se mi furt brečet, nemohla jsem jíst, byla jsem ošklivá na manžela, měla jsem pocit, že to fakt nemůžu zvládnout, když malej brečel, já byla v pr...a taky jsem brečela, protože jsem si řekla, že ho neumim utěšit a jsem špatná máma, měla jsem myšlenky, že už dítě nikdy nechci a proč jsem si ho pořizovala, i když jsem teda věděla na 100%, že ho strašně miluju a nemohla jsem bez něj být dýl jak pár minut, furt jsem ho chodila kontrolovat...no a zhruba tak za týden to skončilo. Zvykla jsem si, že prostě mimčo brečí a nebyla jsem z toho vyplesklá - o těhle pocitech jsem se bavila se ségrou, manželem, kamarádkami co už děti mají....nakonec to nějak samo odeznělo. Ale být tebou, tak bych někam zašla se poradit - za to nic nedáš...promluv si o tom taky s někým, třeba jen po telefonu a ICQ - určitě se ti uleví - sdělená starost, poloviční starost - fakt to tak je. Držim pěstě a dej nám vědět, jak je!!!!
In reply to Ahoj, neboj určitě bude by Monila
a v tom je rozdíl,já ty pocity mám vuci sobe,ale ne vuci malé,to je v poho za celou obu mi nevadil její pláč i když v noci 2 hodiny v kuse pláče,nenapadlo me,že bych ji nezvladla,už mám jedno díte,proste malé se to netýká,na tož že bch ji ublížila.Mám to práve vuci sobe,tak jak jsem psala a vuci okoli
Holka co pak to čtu? :?
Psala jsem Ti na mobil, mohlo me být jasný, že se něco děje když jsi neodepsala. Skus myslet pozitivně beruško, máš dvě krásný děti a Mira Tě miluje. Tohle je spíš spůsobeno všema těma problémami co jste měli a tím stresem. jsou to jenom hormony zlatí. Bude zase dobře, uvidíš. Mysli na to, že Magdalenka a Jirka Tě potřebujou a potřebujou Tě silnou.
Já vím, že je to těžký a moje kecy typu bude dobře jsou v tuhle chvilku asi úplně zbytečný ale neboj. zase bude vše tak jak má být. A kdyby něco moje icq a skypq máš a dokonce i telefon. Tak napiš.
Mám Tě ráda a kolem Tebe jsou lidi , kteří Tě maji taky rádi a moc a vůbec si nemyslí, že za všechno můžeš.
Tak hlavu hore beruško bude dobře. :h: :h: :h:
In reply to Markétko... by Lubka
to nezvládám :\\: :r: takhle v háji jsem snad nikdy nebyla a to vis že tech problému s ex mojeho je až nadhlavu ale to je poslední co me ted trapí,nejak vubec nechci nic řešit,nechci chodit ven,ani nakupovat proste mezi lidi
Ahoj popisuješ to docela hrůzostrašně,že se vůbec bojim něco napsat.Myslím,že tohle by si měla řeši co nejrychleji u svého gynekolega a ten ti určitě poradí co dál.Možná psycholožka,ale určitě to nenechávej jen tak.Kojíš?Existuje laktační psychoza(lidově,že se ti mléko vrazí na mozek) a s toho se pak blbne.Doufám,že to neni tvůj případ.Opravdu se svěř odborníkovi a ten ti poradí.My tady můžeme házet moudra,ale tobě to nepomůže.Pa a ať se toho rychle zbavíš.Držm pěsti.Marketa
In reply to Ahoj popisuješ to docela by marky2
ne nekojim,jsem po cisaři a líčko se mi delalo jen malinko tak ji nestačilo.,u prvního dítete jsem nic takového nezazila poslední 3 dny žiju jen na vode z vodovodu.no chtela bych s tím neco udelat protože mám strach sama ze senbe ale asi už nemám ani dost odvahy jit za doktorem.je to strasne rychlé,den o de dne horší.vím že to mívají i ostatní maminky že cítí uzkost a jsou plactive ale co zažívám mi prijde už dost extremní
Vůbec se netrap, vůbec se nestyď, toto je normální a může se to stát každé nové mamince... poraď se se svým gynekologem a on bude přesně vědět, jak ti pomoci...
Me to zni jako typicke priznaky poporodni deprese. Zalezi na tom, jak dlouho to trva a jak je to vazne, ale na tvem miste bych se rozhodne nestydela vyhledat odbornou pomoc http://www.forexample.cz/view.php?nazevclanku=horor-na-obzoru-jeji-popo…. Preju hodne stesti!
To máš opravdu depresi...já bych ti poradila,abys to řekla svému dr...za to se nemusíš stydět...psychické problémy jsou hrozné moje mamka je taky měla a vím jaké to je...ale pomohly jí léky a to,že to někomu mohla říct a popvídat si...za to se nemusíš vůbec stydět...a hlavně neděláš nic špatně,je to psychikou,kterou neovládneš...takže si určitě zajdi za dr.ať se zbytečně netrápíš...
In reply to To máš opravdu by Vicari
já vím že je to ted až po porodu.jsem uplne v haji,já i zapomela že muj má dnes svátek,jsem nejak celá mimo,je okamžik kdy je vše ok a pak dlouhé hodiny zoufalství uzkosdti a pocitu co jsem psala.to mám jit za svou dr. nebo za gynekologem?
In reply to vicari by elixiiirek
Ahoj, měla by sis zajít buď rovnou za nějakým psychologem nebo za svou doktorkou, která ti napíše doporučení. Tak jak to popisuješ, tak už je to spíš na odbornou pomoc. Musím říct, ale že se nemusíš bát, že bys na tom byla moc špatně, když to takhle dokážeš popsat a uvědomuješ si, že něco není v pořádku. A to, že půjdeš k psychologovi nebo k psychiatrovi není nic za co by ses měla stydět. Je to prostě doktor, který léčí duši. A bolavá duše je mnohem horší než bolavé tělo. Tess
In reply to Ahoj, měla by sis zajít by tessie
moc dekuji,ještě zkusím do pondelí vydržet,pritekl bude od dnes 14 dní doma,je pravdou že celý rok jsem v nervech kvůli jeho ex žene která mu nechala půl miionu dluhu a až ted se to konecne pohlo aq taky jsem mela rizikové tehu,do toho malý byl skoro 4 mesíce nemocný,mojeho matka taky žádná slast a bydlíme tu s ní takže toho bylo hodne a v porodnici po císaři najednou sama,bezmocná a mohla jsem jen přemyslet a nemela jsem co na práci krome bolesti a starosti o malou.dnes má muj svatek tak se pokusím i přes bolest neco uvařit-jsem 8 den po císaři ,a nejak se zamestnan a pak ho poprosit at me veme do mesta a koupim mu nejaký malý dareček,možná když se zamestnám i jinak než s malou (vždy sem byla hyperaktivní a zvladala i pri díteti 2 letem chodit do práce a to jsem byla na nej tehdy bez tatínka a ješte se o vše starat,zařizovat a tak)tak asi ted to na me vše v tom klidu dolehlo a já se sesypala.Pokud se to do pondelí nezlepší zajdu za doktorem
In reply to tessi by elixiiirek
úplně ti rozumím a vím, co cítíš.Já sice nemám poporodní depresi,protože mám zastavenou laktaci právě kvůli už diagnostikované depresivně-úzkostné poruše.Příznaky které popisuješ jsou 100% příznaky deprese,mám je úplně stejné.Jem k ničemu a chci si ublížit.Také se nemůžeš odtrnout od nějaké vtíravé destruktivní myšlenky.Určitě máš štěstí, že poporodní deprese odezní.Proto se toho neboj.Zajdi si k obvoďákovi,ať tě pošle k psychiatrovi a ten ti poradí,jak se jí nejlépe zbavit.Hlavně se opravdu tomu nepoddávat,nevěřit těm špatným myšlenkám a pocitům,protože jsou lež.Držím ti pěsti.
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
ahoj elixiiirku, jak se cítíš? Tess