jedináček
Jaký máte názor na jedináčka? Já chci jen jedno mimi, hrozně mi vadí,jak každý mluví o daalších dětech, které budu mít, a to jsem ještě neporodila ani to první.
Co si myslíte o jedináčcích? Myslíte, že jsou nějak ochuzeni do života?
In reply to A já chtěla holčičky by mettynka
A je to super, ne? Ona se s tím maminka rychle srovná, když si na sebe začnou s miminkem zvykat a je jí to pak fuk...
In reply to A je to super, ne? Ona se s by Raduška
Ať je to, co je to, vždycky to je nejkrásnější dítě z celý porodnice :)
In reply to Ať je to, co je to, by mettynka
:s: :s: Ale je to zajímavý, že jo? Maminka je opravdu asi slepá :s: :s: Když jsem se třeba pak koukala na starší fotky(kolem půl roku), tak jsem si říkala, beruško, tak na tý fotce ti to zrovna moc neslušelo, ale v ten okamžik to prostě bylo nejkrásnější dítě! I když naše malá byla po porodu fakt kočka :s:
In reply to Ale je to zajímavý, by Raduška
První syn byl po porodu chlupatý jak opička a když mi ukázali mladšího, vzpoměla jsem si na svojí babičku. Ale byli to moji krasavci, a běda, kdyby mi je někdo nepochválil. :spid: To by si to pěkně zavařil. :s:
no já si myslím,že je to na každým,jak se cítí a navíc je to o výchově.víš co někdo má 6dětí a jsou ochuzeny o vše a nemyslím,že to,že je jich tolik jim v jejich situaci nějak výrazně pomůže.Záleží na rodičích co tomu dítku nebo dětem dají-lásku,bezpečí apod.a to že někdo říká,že jedináčci bývají rozmazlení není pravda,mámpár příkladů s okolí,je to zase o výchově.
Ahojky ja mam doma Nicolaska jsou mu 2 mesice a take jenom uvazujeme o jednom decku :cc): v dnesni dobe jsi myslim ze staci jedno ,ale to zalezi jak kdo chce :)
já jsem jedináček a myslím,že jsem o nic ochuzená nebyla. Rodiče veškerou svoji lásku dávali mě. Měla jsem úžasné děctví a nic mi nechybělo. Měla jsem a mám spoustu kamarádů. Mám oba rodiče moc ráda a vím,že se na ně mohu na 100%spolehnout. S maminkou mám velice důvěrný a kamarádský vztah.
Ivete ahojky my také uvažujeme jen o jednom děcku jsem ve 32t ale když vidím jak je vše drahé atd tak si myslím že na dnešní dombu stačí 1 dítě a hlavně kolikrát ti pomohou cizí lidé víc než příbuzný to myslím v dospělosti to je můj názor papa
Ahojky! Tak já si vždycky říkala, že bych chtěla děti 2, pocházím sama ze dvou dětí a tak nějak je to asi celorepublikově i rozšířeno, že jsou většinou 2 děti. Pak když se nám narodila malá, tak jsem byla strašně moc vděčná, že nás takové štěstí potkalo, protože být mámou, je něco úžasného. V těhotenství jsem nad miminkama moc nevzdychala, možná mě to i trošinku u mých známých těhotných rozčilovalo, jak se rozplývaly, až jsem si říkala, jestli jsem normální a budu dobrá máma. ale přišlo to narozením a sílí to a sílí a můžu Ti říct, že teď naši malou 2,5letou :) mám tak strašně ráda, že občas, když se v noci probudím, koukám do její postýlky, jak si tam spokojeně spinká a nejradši bych ji umačkala láskou, až je mi z toho ouzko. O druhým jsme taky diskutovali, jednu chvilku jsme zvažovali, jestli to finančně utáhneme tak, aby byla malá spokojená a nebyla ošizená, ale pak jsme si řekli, že by právě byla ošizená o to, mít doma nějakého spiklence proti nám dospělákům :s: :s: no a v po ji přivedu na světě brášku, jestli se teda nespletli :s: Já osobně jsem pro 2 děti, ale je to každého rozhodnutí. Moje kolegyně má dceru jednu a mají spolu úžasnej vztah a neřekla bych, že je o něco ošizená. záleží nejspíš případ od případu...
In reply to Ahojky! Tak já si vždycky by Raduška
?Mám to podobné, taky mě rozčiluje jak sevšichni roplývají a hlavně v rodině,jak nikdo o ničem jiném nemluví, taky si říkám jestli je to normální, jestli já jsem normální. Ale moc se těším až se malej narodí, už se mi o něm zdá a tolik ho miluju.
In reply to ?Mám to podobné, taky mě by lucinecek
Počkej, ono to opravdu přijde narozením miminka. Já z toho měla opravdu strach. Prožívala jsem to spíš po materiální stránce, bavilo mě nakupovat výbavičku, chystat vše na příchod miminka, těšila jsem se, ale prostě ta pravá láska to nebyla, jako by to byl mezi mnou a miminkem vztah z rozumu. až teprve když jsme se začaly s Lucinkou poznávat a zvykat si na sebe, tak jsem si vytvořila takový pouto, který mi nikdo a nikdy nepřetrhá!!!
In reply to Počkej, ono to opravdu by Raduška
Opravdu věřím, že po narození je to jiné. Já ho mám ráda už teď, hrozně se na něj těším. Ze začátku těhu mi bylo zle až jsem si říkala, jestli to mám zapotřebí - pak to bylo lepší, tak jsem nakupovala výbavičku a tak. Teď už se sotva valím a už to chci mít za sebou a být zase "normální"
Musím se taky přiznat, že jsem si moc přála holčičku, s klučíkem jsem jaksi nepočítala, byl to trochu šok.
In reply to Opravdu věřím, že po by lucinecek
já jsem zase chtěla kluky. Až když se mojí ségře narodila holčička, tak jsem si začala přát holčičku. U nás jsou z mamčiný strany samý baby :) už od prababičky, tak spíš pro ten pocit, že bych přivedla něco novýho do rodiny jsem ale tak nějak doufala, že by se nám mohl podařit na poprvé klučina. i kvůli manželovi, který by ho asi chtěl. No, a pak nám řekli na UTZ, že je to holčička. Já osobně pro sebe jsem byla hrozně ráda, ale na druhou stranu jsem byla i zklamaná. A hrozně se to ve mě pralo a pak jsem i bulela, že si ta holčička bude ve mě myslet, že ji nechci. Přitom já byla ráda, že je to holčička. Píšu to asi dost zmateně, ale tenkrát jsem takový zmatek v sobě fakt měla. A nakonec opravdu poznáš, že je jedno, co se narodí, hlavní je, že je to TVOJE s že miminko v pořádku! Manžel na dcerku nedá dopustit, je to jeho miláček, přesto je rád, že se u nás síly vyrovnají a bude to 2 na 2. Teda pokud se nespletli :)
In reply to já jsem zase chtěla kluky. by Raduška
Asi je to těma hormonama, ale já to měla taky tak. Cítila jsem se sklamaná z kluka, pobrečela jsem si, pořád se obviňuji, že to bude vědět, že jsem z něho byla smutná. Navíc muž trvá na tom, že se bude jmenovat po něm i když mě se to protivý - je tvrdohlavý a nejni s ním řeč. Říkam si, že holčička by byla lepší, ale hlavně, že bude majinkej zdravej a je přece můj. Nemůžu se ho dočkat.
Taky teda čekáte kluka? A kdy?
In reply to Asi je to těma hormonama, by lucinecek
Taky čekáme kluka. Bude to Jozífek. Nikdy jsem si Pepču jako jméno pro svý dítě nepředstavovala. ale manžel to jen tak mimochodem nadhodil, malá se toho chytila a už jsme u toho zůstali :) Já už to mám za pár, v neděli nastupuji do porodnice a v pondělí kolem 8 mi budou dělat císaře. A kdy ty? A odkud jsi? Já z Kosmonos od Mladé Boleslavi...
In reply to Taky čekáme kluka. Bude to by Raduška
Tak to je fajn,já už bych taky chtěla. Budu držet palečky ať to všechno dobře dopadne a jste v poho a zdraví. Já to mám za měsíc. Jsem teď 36tt, takže se cítím jak verliba a pomalu to utíká. :a: :a: :a:
zní to asi divně ale dceři bude za dva měsíce šestnáct a synkovi tou dobou ani ne půl roku,sešlo se to tak, nic jsem neplánovala ale je fakt že když jsem zjistila že jsem těhotná po tolika letech ani na okamžik jsem neváhala.
Nemyslím si ale že i kdyby jsme měli jen ji, že je a bude něčím ochuzená,dětství měla standartní, a do života si pořizuje hlavně přátelé o těch je taky život!
Když já to cítím, že mi jedno bude stačit. Třeba se to změní po nějakém čase, jak je máte po sobě?
In reply to Když já to cítím, že mi by lucinecek
Nebuj tetááá, uvidíš, jaký to bude, až budeš toho prďouska muchlovat v náručí.
Pak třeba všechno uvidíš jinak....
Našemu Šimíkovi budou 8. března dva roky a na konci března se narodí Matoušíček :cc): . A to třetí mimi bych chtěla zase tak za dva roky......panečku, ale vůbec nevím, jestli mi to u manžela projde :( já bych táááák chtěláááá :cc): :cc): :girl:
Můžu se zeptat, jak jsi mladá? :dance:
In reply to Nebuj tetááá, uvidíš, by Kajula
Mě je 22, ale dys by měli být dvě tak tak maximálně do mých 25, pak bych už opravdu nechtěla.
In reply to Mě je 22, ale dys by měli by lucinecek
to je hezkej věk, tak akorát! Ale jak jsem psala, uvidíš, jak to všechno budeš cítit, až budeš mít mrňouska u sebe......tak si to hezky užívej
In reply to Když já to cítím, že mi by lucinecek
Luci, já jsem si taky myslela - jedno a dost, finanční stránka, moje pohodlí a podobně.
A teď už vím, že není nic krásnějšího než se stát matkou. A má sestra je mi v životě takovou oporou, že bych o to svého chlapečka nerada ochudila - o soupeře a přítele na celý život :h:
In reply to Luci, já jsem si taky by Theodwyn
Tak uvidíme...
Právě proto, že ještě nemáš ani to jedno, neříkej že chceš jedináčka...věř mi, změníš názor, až ti ten poklad vstoupí do života :c:
tak já abych pravdu řekla, tak bych jedináčka nechtěla, přijde mi, že jim musí být smutno, když jsou sami.....
Můj manžel je jedináček a je mi líto, že z jeho strany nemáme žádný bratranečky, sestřeničky, žádný tety, strejdy......prostě je sám a basta. Já jsem ze čtyř sourozenců a dobrý! Sice někdy to bylo na Chocholouška :s: , ale jsem ráda, že je všechny mam!
My teď čekáme druhý mimi a ještě se to druhý taky nenarodilo a já už mluvím o třetím. Chtěla bych 3 děti. A manžel, právě jak je sám, tak tvrdil, že jedno by taky stačilo, dvě - no tak dobrá, ale tři - v žádným případě!!!! :n:
Určitě nejsou..mají přeci náš maminky a tatínky, babičky, tety..ale je pravda že já si to také nedokážu představit bez bráchů..mám dva. Ale já zase kvůli porodu už nechci, měla jsem ho opravdu ošklivej.
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
a mám dva kluky. Po porodu prvního jsem si nedovedla představit, že bych si ještě někdy dítě pořídila, ale když jsem postupně viděla, jak se z něho stává mazánek (jediný vnouček v rodině, babičky se předháněly v rozmazlování), pořídili jsme mu skoro ve dvou letech bráchu. A nelituju. Myslím si, že mu to jen prospělo. Teď se nám nějak tak nedobrovolně přihodilo třetí, to už je nad limit, ale nedovedla jsem jít na potrat, když už jsem věděla, jaké to je v sobě nosit miminko. V květnu budeme mít třetího kluka. Jo, někdy to holt nedopadne, jak si člověk plánoval. Takže nákup šatiček ruším, pořídím radši nový kopačák.