co vaše psychika ?

24.02.2010

tak vám nevím holky, jak jste na tom psychicky? já jsem to doteď tak nějak zvládala, ale teď už mi je fakt divně .... je mi všechno líto, připadá mi, že nic nezvládám, přepadl mě strach z porodu, i když se na něj šíleně těším, už to chci mít za sebou a neumím si představit, že to takhle budu muset vydržet ještě skoro měsíc :-) a POŘÁD BREČÍM :$$: ten můj chlap už mě za to asi nenávidí :\\: a myslím, že se na porod těší víc než já. Jak jste na tom? jsem 36tt.

Dagmarko..jsem na tom úplně stejně :? . Ale zvláštní je, že mě to všechno zkolilo až teď poslední týden....jsem 37tt. Asi už je těch těhu problémů+ těch všedních prolémů moc a moc dlouho to vše trvá...Příroda to má výborně zařízené. Jak se celé těhu bojíme porodu, tak ten poslední měsíc se většina z nás už na něj i těší. :k:

Dagmarko tak já nějak extra nebrečím, ale ty stavy co máš ty, mě začaly přepadat asi ve 35tt, jak se to tu začalo hemžit Březňátky a Lulu byla poslední kapka..Nějak si začínám uvědomovat, jak se všechno blíží a obavy jaké to bue, jestli budu dobrá matka atd..se mě pořád drží a to jsem na mimčo čekala 8let!!!!!!!!!!!! V Září jsme měli jít na IVF a já zázrakem v Červnu otěhotněla přirozeně..Tak by si někdo myslel, že mě takové stavy obav a strachu nemůžou potkat..Ale opak je pravdou..Asi jsou to fakt hormony a musíme si tím projít :one: ..Koneckonců taky jsem tu dávala příspěvek, jak jsem z toho všeho vyřízená a mám strach..Nejsi v tom sama - neboj..Je nás víc co mají stresík ://:

Ahojky, me prepadla nejistota kolem 32tydne, ale uz od zacatku se na porod hrozne tesim i kdyz mame takovou trnitou cesticku, takze ja jsem natesena snad i na ty bolesti...neboj urcite to z tebe spadne a az budes rodit nestihnes mit z niceho strach a jen se budes tesit aby uz byl prcek venku..

Ahoj. Já začínám 39tt a konečně jsem v klidu.. :) Skončila jsem v práci a teď už budu dělat jen z domu.. Sice se teda nudím (vůbec na to nejsem zvyklá), tak pořád doma šůruju.. Manžel se už směje, že když mě vidí, tak si nedovede představit, že bych byla doma třeba na neschopence nebo nemohla dělat z domu.. Že prý by se mnou asi nevydržel. :o) Jinak nervy nemám, naopak se spíš nemůžu dočkat každý kontroly. Teď jdu příští úterý a pak už budu chodit obden.. Tak jen se nějak tajně modlím, aby to bylo snad i dřív a třeba tam příští týden přijela už rovnou odrodit. :) Jinak chodím na dlouhý procházky, to mi docela pomáhá a aspoň se doma nenudím, tak uvidíme, jestli i to přispěje k nějakýmu hladšímu průběhu :) Tak ať ti to utíká!

Ahojky, no ja si zas pripadam nezvykle v pohode :s: ...desne se na miminko tesim, mam vetsinou dobrou naladu a aji to ze sem zacla astronomickou rychlosti pribirat me nijak nevyadi z miry :00: ...akorat se teda sama sobe uz vubec nelibim :n: ...vecer mam otekle nohy i ruce, podobany oblicej, no hruza :00: ...ja se na porod docela tesim...Taky me obcas prepadne desny strach :? , je to jak facka a ja pak sedim jak putka a snazim se delat ze je vsecko OK, ale manzel to stejne vzdycky pozna :s: ...Uz sem ani dlouho nebrecela, nekdy ne vhrknou slzy, ale vetsinou to ustojim :one: ...Muj nejvetsi problem je, ze mam ted desnou chut na sex :00: ...porad...a manzelovi to staci tak jednou tydne :\/: , ale slibuje, ze to bude po porodu lepsi :s: ...Tak uvidime...Neboj vsecko bude OK ty hormony delaji s kazdou neco jineho a ti nasi milacci to hold musi chvilku vydrzet :c: (konec koncu za to muzou)...A ver, ze i kdyz to da obcas nasim chlapum zabrat, tak nas porad milujou :one: :c:

Tak jsme ve stejném týdnu, takže můžeme porovnávat :))). Já jsem snad v největší psychické pohodě za celé těhotenství. Jasně, je to tím, že jsem od 9. únroa na mateřské a ten klid opravdu narozdíl od měsíců před tím mám, ale tak nějak i tím, že do sebe absorbuju čím dál víc informací,t ak víc vím a jsem klidnější. Jak ohledně porodu, tak péče o miminko. A je to děsně důležité jít tam uklidněná. Zkus eliminovat činnosti, ze kterých jsi na sebe naštvaná nebo požáddej někoho, aby ti s nimi pomohl, aby ses do té nepohody nedostávala. Zkus dělat věci, které tě baví a které ti přinášejí radost. Kochej se pokojíčkem miminka, čti si o péči o ně, taky o porodu, ale jen fakta, horší jsou zážitky maminek, to radši ne :))). Já jsem se bezvadně "rozhodila" bohužel, když jsem minulý víkend chtě nechtě dočetla porod, který končil postižením mimink a prostě jsem si to zakázala. Na kurzu nám říkali, že důležité je, třeba každý den před spaním si vizualizovat porod, představovat si jak je "hezký" a krátký a jak je bez problémů. Zkus to taky!! K slzám mám ale taky větší sklony. Stačí abych viděla Sáblíkovou vyhrávat nebo se koukala na TOP GUN (jo, slaďárna kravina, ale nedokázala jsem potlačit slzičky když Goose umřel :)))))))))))))))))))))))))))))))))))). Naštěstí nebrečím před přítelem :)))).
Neboj, ten měsíc nám už uteče, podívej na holky už jim začínají termíny, to my máme ještě čásek si vše v hlavách urovnat a připravovat se :))).
Tak ať je to jen lepší !! Katka

Ahoj tak já jsem na tom podobně,sice nebrečim,ale nervi mám na pochodu,strach co mě čeká a zda to oba přežijeme,jsem teda 35 týden.
Mému manžu se zdají už i ošklivé sny, jak to na něj převádím,a i to na mě vidí, jak jen mlčím a přemýšlím.Myslím si že,je to v tomto období normální,starch nejistota a podobně.
Také to chci mít už za sebou,ale zároveň si kladu otázky jak to vše dopadne,kdy mě to chytne a ten průběh?Ale to ví jen pán Bůh...........,tak nebreč, všechno dobře dopadne uvidíš! jsme v tom všichni.Řekni si, že malinkej(ka) nemůže pociťovat smutek.... :a:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky