Co dál? Má to cenu lámat přes koleno? Neusínání v postýlce - brek, vztek, pokakání, zvracení...

Děkuji moc za tvé zkušenosti a názory. Tu knížku se pokusím v knihovně sehnat..
Přes den je malý v poho, nemyslím si, že by žárlil, to bylo úplně ze začátku, kdy jsem taky musela kojit obě děti zaráz :00: Teď v poho...malou chodí hladit, dávat jí cucek, houpat, někdy ale taky ji umí pořádně potrápit, sedne si na ni a mně málem vstávají chlupy na celém těle, houpe ji div, že nevypadne z lehátka, bere jí dudel...asi to zkusím vyřešit koupí té postele, přirazím ji k naší, zas tam bude trošku víc místa a uvidím...jako aby mi malý při usínání tak kašlal, že vyzvrací celé jídlo, to fakt nechci...

Jinak u nás chodí dřív spát ta starší - ji uspává tatínek a až když usne, tak jdu do ložnice já s miminkem. Opačně se navzájem hrozně budily.
Držím palce, ať ta velká postel zabere - zní mi to jako dobrý nápad;-)

Jakého usínáčka máš na mysli? Malý právě měl ještě období, kdy teda neusínal v postýlce, ale vždy nám udělal pa pa a šel si sám lehnout, teda do naší postele, ale sám, bez řečí...pak jsme ho třeba předělali do postýlky a jak se v noci vzbudil a začal vřískat a budit malou, tak šel k nám a v tu ranu usnul...ale teď s ním prostě nehneme...už mě napadlo pořídit velkou postel a přirazit ji k naší, ale obávám se, že se tím nic nevyřeší, že stejně nebude usínat sám a stejně se bude na nás lepit a roztahovat se směrem k nám a opět ty noci budou stejné....

měla jsem na mysli nějakého oblíbeného plyšáka, který by spal s ním. Nám ten přechod na velkou postel (matraci) hodně pomohl, navíc, když stejně bývá u vás v posteli, tak by se vám aspoň zvětšil prostor na spaní. Malej získá pocit, že dostane něco lepšího než to mimi, je už velkej a bude mít svoji velkou postel jako dospělák.
Tess

Asi jo, navrhnu to mojemu, že koupíme novou postel, kterou mu pak dáme do svého pokojíčku, jinak s oblíbenou hračkou, hm, to by neusnul, on tam prostě potřebuje někoho mít...a jak to zvládáš s dvěma dětma tak brzo po sobě?

no však to znáš, někdy docela v pohodě a někdy je to na mašli. Naučila jsem se nic nelámat přes koleno, většinou to totiž pak bylo ještě horší. Jsem docela ráda, že spíme v jedné ložnici, nikdo tak nemá pocit, že by byl odstrčený. Ti starší taky potřebujou tu naši blízkost, ještě jsou pořád malí, tak jim to nebudeme upírat. Navíc, když zjistí, že můžou kdykoli přijít, tak se i vnitřně zklidní. Uvidíš, že malej zase bude brzy spát celou noc.
Naše večerní uspávání vypadá takto: okoupeme mimi (Kristýnka pomáhá), já ji jdu pak už do ložnice nakojit a dávám do postýlky, kde si ještě chvilku hraje a popřípadě dám dudel (během večera ho musím několikrát vráti), pak se koupe Kristýnka, převleče do pyžámka a ještě kouká na večerníček (pustíme ji vždy něco na DVD) u toho buď usne a nebo jdeme já nebo manžel s ní do postýlky, kde s ní ležíme dokud neusne. Protože má hned vedle sebe postýlku s mimi, tak můžeu průběžně kontrolovat a vracet dudel Zuzance :)
Tess

Máme to podobné, jen u nás ulehá dřív to mladší dítě, pohraje si v postýlce, občas mrkne na pohádku, někdy je čtu já, občas poplače, ale brzo usíná...sama..pak podle toho, jestli se chci dívat na něco v TV nebo něco pořešit s mojím, tak buď jdu uspávat v zápětí malého, nebo je s námi v obýváku a jdeme pak spat společně...jen je děs, že se malá tak moc budí...ale malý mi to dělal taky...od půlnoci téměř denně už toho moc nenaspí, dožaduje se kojení, pak jí dávám čaj, cucek, hrůza...takže co nenaspím do půlnoci, tak nenaspím vůbec...snad jí to brzo přejde a bude spávat aspoň jak malý...tomu stačí strčit v noci něco do pusy a je klid..nebo si to najde v posteli sám..někdy si tam připadám jak v baru...čaj, jeho mléko, cucek, ovladač na televizi, na kolotoč nad postýlkou...

Ono to právě nejde, aby byl zvlášť...máme koupený starší dům, patrový, postupně ho opravujeme a v přízemí jsou všechny místnosti plné, nemocného tchána nemůžeme vystěhovat do schodů...horní patro je neobývané, postupně se tam vozí krámy ze starého baráku, furt se něco stěhuje atd...začali jsme tam dělat malému pokojíček, ale vše je ve fázi rozdělávky, navíc by se musely řešit zábrany do dveří, na schody, okna a já nevím co ještě...a jak ho tam přimět usnout samotného a co když se bude v noci budit..nedokážu si představit, že bychom lítali do patra...když bych měla třeba malou u prsu...malá i když v noci stávkuje při spaní, tak kupodivu ho nebudí...když se malý vzbudí, tak mu rychle strčím něco do pusy, aby náhodou malou třeba nevzbudil..jediné, co mě napadá, tak je počkat, až malá nebude kojena a dát jich už spolu do pokojíčku, obětovala bych asi dočasně naši ložnic, aby byly v přízemí a slyšeli třeba pohyb z vedlejší místnosti - tchána - a my šli dočasně do patra spávat...jinak fakt nevím...