Cítím se provinile :(

Ahojky,

cítím se provinile, protože si nepovídám s mojí holčičkou v bříšku. Nevím proč, ale příjde mi divné si povídat s bříškem. Kolikrát se na bříško koukám a chtěla bych něco říct, ale nevím co. Maximálně si (jí) zpívám. Jinak vim, že na ní pomáhá, když si bříško hladím. Třeba když se dlouho mrská a mě už to bolí, tak si ho začnu hladit a najednou se hýbat přestane. Je mi to i příjemný a příjde mi to pěkný, ale to mluvení mi dělá problém a starosti :( Jsem divná, když si nepovídám s bříškem? Neodsuzuju to, příjde mi to milý a pěkný, ale já sama to nějak neumim :( A přitom by si na můj hlas měla zvykat :(