chválí Vás manžel/partner?

Tak mě chválí trochu a to jen proto že jsem mu jednou vynadala že to nedělá a že už nehnu prstem.Byla jsem těhotná, týden mi to vydrželo pak se přítel zvedl uklidil i vytřel a utřel prach atd a od té doby pochválí.Já pro něj přestala i vařit, řekla jsem že to nemá cenu když to stejně neocení :s:
Pak mi dal dokonce za syna čokoládu a prstýnek z bílého zlata.A synovi plyšáka :s:

:one: Tenhle pohled na věc vyznávám taky. Člověk se musí naučit říct si o to, co chce.

Tak vyhrožovat nemá cenu, rovnou jsem ho potrestala :s:

Hm, asi tak .... taky nekouřím a penízky nerozhazuji,
a dáreček po porodu tu také nebyl, nu tady už to asi lepší nebude :n:

mě nejvíc mrzí to,že vše bere jako samozřejmost..Příjde domů z práce,dostane večeři,pak si jde zapálit,jde si hodit sprchu,to aby byl aspoň 10min s malým to ho musím vyloženě nutit,pak chystám věci na koupání pro malého a dodělám ve fofru co jsem nestihla. A to nemluvím o tom,že ani jednou sám nebyl s kočárem,nepřebalil,nepřevlíkl,nic nenachystal,neuspával,nečetl pohádku... a to jsem na vše opravdu sama,babička je nemocná a děda má 75let.a to si teda jako nerisknu... a víkendy s námi taky netráví...No je to na dlouhé povídání..holt,někdy je mi vážně ze všeho smutno.ale "sama jsem to chtěla!"

Tak jo, díky, už je tady díky Vám nálada lepší,
díky za dobrý tip, budu se chválit sama :s:
a hlavně budu chválit moje holčičky :girl: :girl:
Přeji Vám krásný a usměvavý den.
Pá pá

Právě, mne by to potěšilo, proto jsem z toho smutná,
máme dvě holčičky jedné je 16 měsíců a druhé jsou měsíce 2. Zvládám s nimi všecičko,
třebas i jízdu autem, nákupy, a pochvala nikde, to mne mrzíkuje. Já chválím, ale odezva není, už mne to neba.

Ahojky, gratuluji :a:
Otěhotněla jsem neplánovaně, druhé jsme takhle brzičko nechtěli, byl to pro nás pro šok,
u mne byl nejtěžší v těhu první trimestr, když mne nebývalo dobře, od žaludku a psychicky,
měla jsem strach, že to všecičko nezvládnu, pak se to uklidnilo, a jupík donosila jsem mimi až do konce těhu,
v prvním jsem měla problémy a byla 14 dní v nemocnici, malá se narodila minutu po půlnoci v den termínu,
v 20tt. jsem byla na odběru plodovky, a to si manžel vzal na 9 dní OČR, jinak jsem se celé těhu o svoji první holčičku starala,
a není to žádný cvrček, v roce vážila 12 kg, a začala chodit až po roce. Teďky mne obě spinkají v postýlce, a to je jediná doba, kdy mám klídek.
Zvládám to, ikdyž někdy je to záhul, a tak 3-4krát do týdne si bere starší holčičku babička ven na 2-3 hodinky, a tak jednou za měsíc jezdí k mojí mamince přez noc.
Jo, a ještě když jsme přišli z porodnice dom, tak si manžel vzal na týden dovolenou, ale zrovinka nám to vyšlo, že ta starší byla nemocná a brala antibiotika, to byl mazec :( jinak manžel pracuje na směny ranní od 6h. - 16h. odpol. 13h. - 22h.
a když je doma tak se mne snaží pomáhat, nu musím uznat, že akuráte na vaření nemám moc čas, dělám jen samé rychlovky.
Tak u nás asi takhle, snadle jsem Tě nějak nevyděsila.
Musím uznat, že dnes jsem moooc šťastná, že obě holčiny mám, neměnila bych.
Přeji Ti spokojené těhulkování.
Opatrujte se.
P8 pá :a:

Ahojky,hrozně moc děkuju za Tvoji odpověď,si zlatá... No my právě druhé miminko takhle rychle taky neplánovali.... Já jsem teprve v 10tém týdnu těhotenství a až se druhé mimi narodí budu mít děti stejně daleko od sebe jako Ty.... Fakt jsem zvědavá jak to budu zvládat....Obzvlášť to vaření,protože to nezvládám už teď,budu se muset polepšit,no a natož s druhým mimčem.... No ale zvládneme to viď,už to zvládly jiný před náma.... ale stejně mám strach...a taky jsem hrozně zvědavá co čekáme....
Moc Ti děkuju za odpověď,udělala jsi mi velkou radost a přeju Ti ať jste s holčičkami všichni jenom šťastní,zdraví a spokojení,pa Eliška

Ahojky,no to je vůbec nejlepší nápad ! Mohly by jsme si psát,jak to zvládáme,jak se nám daří,máme obě děti stejně daleko od sebe,tak to je super,pravda,já ,musím nejdřív porodit,ale to uteče jako voda.... Jsi moc šikovná,že to zvládáš,budu ráda,když se ozveš kdykoliv ! Papa,Eliška

Díky, potěšilas,
a kdy miminečko čekáte?
Přeji Vám, aby jste byli všici doma veselý, hlavně zdravý, a hravý.
A spokojené těhulkování, užívej si to, máš pravdu, uteče to.
Dnes jsme byli nakupovat v Tescu, je to legrace, museli jsme vzít dva nákupní vozíčky,
berem Tesco pleny, a ty zaberou, jsou docela fajn, osvědčené mám 4+ v noci neprotečou.
Manžel má odpolední, tak už jsem na holčičky sama, nu až se vyspinkají, tak půjdem na zahradu,
Anička, to je ta starší co chodí, tak od 13 měsíců je venku nejraději.
Mooooc zdravíme.

Ahojky Moni,tak to je sranda,že máš narozeniny zrovna v prosinci a zrovna na konci prosince,stejně jako čekám já teď mimi. Já mám shodou okolností taky narozky v prosinci,ale 11týho. No a koukám,že s tím rychlým početím to máme fakt
taky stejný a věkově je nám taky stejně,příteli je 33 a mě teď bude 30,svoji zatím nejsme a s bříškem bych se vdávát nechtěla,nejsem zrovna nejhubenější a tak bych byla na svatbě ještě větší kulička a vůbec,člověk si nemůže dát ani skleničku,no prostě přijde mi to nepraktický. Pak chci se Tě zeptat na to tělísko,to je hormonální a nebo nehormonální a na kolik let a kolik stálo ? Snad to není moc osobní,taky už teď přemýšlím nad antikoncepcí,protože přesně jak píšeš,už vidím,že kdybych žádnou antikoncepci nebrala budu zase hned těhotná a to bych se fakt už zbláznila i tak si mě všichni,kdo už to vědí dobíraj a nebo slyším,jak sme nezodpovědní a jak to nebudu zvládat. No a k další otázce,my máme první taky holčičku,jmenuje se Nikola,což je pravda jméno,které se dnes dává jak chlapcům tak děvčátkům. Jako první mimi jsme si původně taky přáli kluka,já snad ještě víc než přítel,teď už to skoro ani nechápu,proč sem na to byla taková upnutá,když je to v podstatě ptákovina a nezáleží na tom... No a jaké si přejeme pohlaví u druhého,no nevím jak přítel,ten říká,že chce druhé taky holčičku a já si nejsem jistá,jestli to říká upřímně a nebo tajně doufá v toho kluka,ale je fakt,že si spíš oba myslíme,že to bude děvče a kupodivu mi na pohlaví mimi vůbec tak nezáleží jako poprvé. No a jo,jsme z Prahy,ale uvažujeme do budoucna,že se někam přestěhujeme,v podstatě kamkoliv,protože náklady na život v Praze jsou dost vysoké. No nějak sem se rozepsala,Moni,tak snad to přežiješ,ten román. Určitě se ozvi,byla bych moc ráda,pa Eliška

Zkusila jsem Ti napsat zprávičku,
snadle za Tebou dorazila ... snadle potěšila,
držím pěstičky, aby bylo všecičko vpořádku

A co takhle, zkusit mu říct, jak se cítíš? Možná právě proto, že všechno zvládáš, ho ani nenapadne, že to není samozřejmé. Nejspíš vůbec netuší, co to obnáší. Někteří chlapi chválí sami od sebe, některé to musíš naučit. Možná ho v dětství nechválili, tak to sám neumí. Pokud vám to jinak klape, tak bych se mu svěřila s tím, co prožíváš. Určitě to není jednoduché tohle všechno zvládat bez uznání. Někdy si člověk musí říct o to, co potřebuje. Tohle je běh na dlouhou trať. Ale naučit se to dá. Přeju moc štěstí :a:

to je smutný. Ale pokud tvůj muž ani dříve na tohle nebyl, tak to od něj nemůžeš do budoucna čekat. Já taky obstarávám 90% věcí. Manžel si mě zato váží a dokáže mě i pochválit. Povzbudí mě to :-). Samozřejmě to neni denně ani každý týden ani každý měsíc . Ale jednou za čas si sedne a řekne že je na mě hrdej jak vše zvládám a že jsem perfektní žena a máma.