Bojíte se porodu???

jo je to zvláštní že ta bolest třeba chvíli nedoznívá fakt je to pryč ve vteřině!!!! :\x: :\x: :\x:

Ahojky, hlavu si z toho nedělej, rychle se na tu bolest zapomíná když uvidíš svoje mimi. Rozhodně to za to štěstí stojí!!!!!!! Tak neboj!!!

ahoj, tak já budu rodit podruhé. Bude to po 3 letech. Prvního porodu jsem se nebála. Jen tak měsíc před porodem jsem měla takovej zvláštní pocit jak to mimčo vůbec můžu ze sebe dostat. Dírka malá a bříško obrovské no a miminko taky žádné mrňátko :s: . No čím sem se blížila více ke dnu D tak jsem se modlila ať už porodim. Poslíčky jsem měla skoro celý den a dosti bolestivé a venku 40nad nulou. Takže jsem byla spocená jako prasátko a taky šíleně oteklá-plná vody. Přenášela jsem jen 3 dny. Jakmile se ochladilo praskla mi voda a já byla tak šťasntá-konečně se budu cítit líp a budu mít u sebe mimi. Do porodnice jsem jela vysmátá. I švára na mě koukal jestli jsem normální a nebo jestli nemá volat na psychiatrii :s: . No humor mě přešel když mi dr. řekl že jsem zavřená a známkou porodu je jen odteklá voda.takže poslali manžela domu, prý to bude na hodně dlouho. Tak nejdříve zítra v poledne že ho budu volat :00: z poslíčků se začali stávat kontrakce a já lítala do sprchy. Vybroval mi pořád mobil jak všichni na mě myslí a já myslela jen nato ať už je konec.takže jsem ani na sms neodpovídala a steky jsem telefon hodila do šuplíku. Aspoň že venku se ochladilo, byla bouřka a větve se podlamovali pod větrem a bouchali do oken-no jako z hororu :///:
v 9 už jsem se začala otvírat-po první dávce kapačky na zvíšení kontrakcí-bolest jako čert, ale oproti tomu co mě čekalo to bylo ještě dobré. Malej se nakonec po dalších 3kapačkách narodil ve 12:45 po 40minutovém tlačení. Už mi sestřička dala i kyslík protože jsem prostě němohla popadnout dech - i síla nebyla. takže sestřička hup na pupek a malej byl (s nástřihem) venku. Najednou bolest přestala-já se cítila šíleně lehká a šťastná. Úplně si pamatuju jak jsem byla v šoku z toho, jak rychle mě vše přestalo bolet. Jako kdyby předtim nic nebylo. malej byl zdravoučkej a krásnej. Manžel ho pusinkoval a choval a pak mi ho sestřička dal k prsu..holky úžasnej pocit. Cítila jsem se tak pyšně....od prasknutí plodové vody do porození Ondry to vše trvalo 13 hodin. Z toho 6hodin celkem zvládnutelné kontrakce a dalších 7 hodin kontrakce po minutě-ale pomalé otvírání..což mě strašně vyčerpalo..doufám že druhý porod bude rychlejší a budu se lépe otvírat. Manžela u porodu chci opět-je to velká opora.....Z druhého porodu mám trošku větší strach. už vím co mě čeká. Ale zase na druhou stranu už se těšim až mě manžel odveze a já za pár hodin budu mít miminko u sebe. No tak snad se nademnou smilují všichni svatý a já nebudu hekat moc dlouho..to vše přeju každé těhulce co tu je....

Já byla při prvním plná ideálů z kurzu a taky jsem nevěděla do čeho jdu!!!Hlavně mi pomáhalo nacvičené dýchání moooc!!!!
Už při samotném porodu je to něco nezdělitelného každý to cítí jinak ale poprvé jsem tlačila skoro hodinu ...taky se musím přiznat že jsem moc nespolupracovala takže malá spíše couvala a když jsem byla uplně vyřízená dr. povídá "přece na vás nevezmu ty šeredný kleště???"A já byla tak hotová že jsem se jen zmohla na ""já chci kleště!!!"Myslí že se nad tím ještě teď baví!!!Tak to aby jste se taky zasmály!!!Pak mi sestra lehla na břicho a bylo mimi venku.....musím upozornit že to byl listopad 2001!!!

Druhý byl v poho!! Taky jsem byla strachy bez sebe ale zato odhodlaná spolupracovat!!!Sice jsem měla křížové bolesti (což u prvního nebylo) a mám prah bolesti dost nízko a tak mi taky píchli neco proti bolesti.A při "povelu"talčte do konečníku jsem už věděla co to vlastně po mě chtějí když vás to bolí uplně jinde!!!!a malý byl za 15 min. venku.

Moje maminka říká ze jsou horší bolesti třeba zuby!!!To vá bolí prád i několik dní ale stahy jsou krátké a s přestávkami a navíc je to jen "pár" hodin!!!A navíc za jakou jinou bolest dostanete takovou odněnu jakou je mimísek!!!!

U obou jsem měla manžela a byl naprosto úžasný a chci ho tam zase!!!!Ano mám astrach ale zaroveň se těším protože si myslím že už to bude naposledy pa pa pa !!!

A žádné strachy!!!Vy to zvládnete všechny!!! :\x: :\x: :\x:

ahojky no lhala bych kdybych řekla, že se nebojím, ale spíš tak normálně i když to jistě bude bolet a nebude to nic příjemného ten pocit, že konečně uvidím a budu držet naše miminko v náručí mi určitě dodá sílu a stojí to určitě za to :qu: . A věřím že na nějakou bolest brzo zapeomenu hned jak mi dají našeho chlapečka pochovat:) :cc): Nedovolím aby mě strach z porodu nějak stresoval příjít to prostě jednou musí. Můj partner u porodu bude a já jsem ráda, že mě bude držet za ruku:) :|-|: myslím, že chlap si pak i té ženy víc váží, když je u porodu a vidí čím si přošla.Tak snad to všechno zvládneme zatím papaaaaa :\x:

Ahojik tak já se přiznám že když jsem byla v pubertě tak jsem říkala že vživotě nebudu rodit že je to hnus a tak viděla jsem pár připitomělých filmů kde byli porody tak mě to zastrašilo ale tedka jak jsem těhu a jak toho mrnouska vidím na tom ultrazvuku tak se děsně těším na ten porod jsem smířená stím že to bude bolet a procházka růžovým sadem to nebude ale přivedu na svět nový život a miminko které budu milovat takže už jen prototo tomu strachu nedovolím aby do mě tak prostoupil ... taky už mám půlku za sebou a už aby to bylo Denuliiinka

jsem sice již 3 měsíce po porodu, ale vše mám v živé paměti, a přesto bych ráda zase brzy porodila své druhé dítě (jsem již postarší a času málo :///: ). Strááášně jsem se porodu bála, ale je fakt, že jakmile mi praskla plodovka už na strach nebyl čas. Rodila jsem 9 hodin, ale rychle to utíkalo a po píchnutí epiduralu jsem i spala a bolesti byly jen velmi malé, spíše tlaky. Fakt je ten, že horší byly ty 3 dny po porodu ://:, a to jsem nebyla nastřihnutá (měla jsem to jako žádost v porodním plánu). Měla jsem u porodu manžela a už bych nechtěla nikdy rodit bez něj!!!Necvičila jsem, měla jsem rizikové, nebrala jsem žádné vitamíny, ani nemasírovala hráz. Prostě jsem se jen válela a chodila na procházky s pejskem, byla v pohodě a moooc se těšila! A měla jsem na co!!! :c: Tak ať rostete a prosperujete a vše dobře dopadne! :a:

První porod jsme měla celkem v pohodě. Žádný drama. Sice jsme tlačila 45 min a už jsem myslela, že ji nevytlačím. Ale příštího porodu se bojím trochu víc, protože už vím co mě čeká. Poprvé jsem začala bát až v den porodu. Jinak vůbec.Žana a Amálka

Ahojky,asi bych kecala,kdybych řekla,že se nebojím.Ale je to takový normální strach.Mám za sebou dva porody,první císařem pro nepostupující porod,druhý přirozeně.v obou případech to bylo docela dlouhé cca 13 hodin.Asi jsem ze sebe při prvním porodu neměla dělat takovou hrdinku a měla jsem si pořádně dupnout.Tak trochu na mě zapoměli,za těch dvanáct hodin co jsem tam skuhrala v rohu mi ani neměla snahu PA dát cokoli,třeba na otevírání,nebo co já vím.prostě mi nedali vůbec nic,myslím,že na mě tak trochu zapoměli asi jsem byla moc zticha.při druhém to trvalo taky docela dlouho,ale rodila mě moje dr. tak si mě hlídala a nakonec jsem malého porodila po dvanácti hodinách otevírání na druhé zatlačení.Samotný porod u mě teda pohoda,ale ta doba otevírání,je v mém případě docela dlouhá.uvidíme jak to bude do třetice,bojím se tak normálně jako každá druhá,nejvíc komplikací.Na bolest se rychle zapomíná.Hlavně ať jsou prcinky zdravé a naše porody bez komplikací.

.. takže se bojím, je to první těhu, nevím co čekat od sebe, jak se zachovám, jestli budu statečná nebo vyhysterčená :?
Porody co jsem viděla v rámci praxe - nic moc, si ženský fakt sáhly na dno, a příliš často to po dlouhých hodinách trápení fakt nešlo a musel se nakonec císař, není to nic vzácného, naopak císaři stoupají. To bych pak ho radši rovnou, než aby mě nechali tak dlouho trápit a nakonec stejně císař, jenže to se dopředu těžko dá určit, že.. tak tohohle se trochu bojím a vím, že jsem srabík a žádná statečná Xena :( nástřihů, krve klistýru, jehel, epidurálu - toho všeho se nebojím ani trochu, to beru jako věci, které mi to mohou usnadnit. Manžel u porodu bude, učí se pomlu co tam má dělat (na gravidjoze se hodně dozvím a pak jsou partnerské hodiny, kde se manžel naučí masáž hráze co bude dělat od 34.týdne a co má praktickýho dělat a pomáhat u porodu). Chodím na gravidjogu a jsme přihlášeni na kurz z porodnice s prohlídkou a vysvětlením, a na kurz z neonatologie - péče o novorozence a o kojení. Takže přípravy jme nepodcenily, doufám, že tím si hodně taky psychicky pomůžu, že budu vědět kdy mám jak dýchat, jaké úleové polohy můžu zkusit, mohu si vzít s sebou relaxační hudbu, využít pomůcky - vanu, balon, atd. Nebojím se bolesti samotné - je tam vyšší princip že pro mimi, bojím se jen komplikací, přikterých je ohroženo mimi - třeba příliš slabé ozvy při kontrakci, škrcení na šnůře, neprostupnost plodu a nutný císař - pozdě, kleštěmi poraněný plod atd. Tak tohohle se prostě fakt bojím. A ideální porody jsou jak jehly v kupkách sena, co si budeme říkat..
Ale furt doufám, že se v těch momentech objeví skrytá rezerva sil, že mi natěšenost na dítě dá energii a optimismus, a že i ty přípravy mi ulehčí průběh.

tak já se musím přiznat, že porodu se bojím a bála jsem se ještě před otěhotněním :) ale nějak to snad zvládnu, doufám že ten strach ze mě pak opadne a budu ráda, že už to jde a že budu mít mimi brzo u sebe. Hlavně se bojím komplikací ať není něco s mimčem nebo semnou...a na císař? No, to raději přirozeně.. Na předporodní kurzy chodit určitě budu :one: už jsem objednaná.

Ahoj Tery, já mám už jeden porod za sebou takže tak nějak zhruba tušim co mě čeká. A ten první byl uplně v klidu a za dvě hodky byla malá venku takže bych byla štastná jak blecha kdyby to proběhlo zas tak nějak podobně :one: Teď jsem ve 24. a zatim to nijak neřešim. Partnera budu mít určitě u porodu. Prý aby to všechno ohlídal jestli mi neubližujou :s: Na kurzy nechodim. Nebyla jsem ani před tim. Určitě je to dobrý ale stejně když pak přijde na věc tak budeš koukat jak puk protože to bude uplně jinak. Hlavně doopravdy :00: Do dobrovolnýho císaře bych nešla a asi ani do epidurálu. Ta bolest je hustá a nezažila jsem nikdy větší ale zas asi to má nějaký smysl když to tak je ://: Tak si krásně užij zbytek těhu a nestresuj se porodem. Ono to nějak dopadne :a:

Ahojky,
no ja si to prave taky procitam, dycky doufam, ze narazim na nejakou novou informaci. Jsem uz docela nervni, ve 37.tydnu a celou dobu i ted je vsecicko OK, jen pred 14 dny byl klucik hlavou nahore / zustal si tak frajirek 14 dni a me tim desil, protoze bych musela na planovany cisar /, udelal to asi chúdicka moje z traumatu ze stehovani, dost jsem to prozivala.
No ale ted uz mam takovy signaly, casto me tvrdne bricho, poboliva hlavne na prave strane, dole v podbrisku uz to kolikrat pekne zaboli a nevim,ale jsou to uz ty poslicci. Zitra jdu k dr, tak uvidime, co bude novyho. Prijde mi neuveritelny, ze tu treba za tyden, dva, tri ma byt se mnou malickej kojenecek zcela zavislej na mne.
Nejak moc jsem v tehu necvicila, navstivila jsem parkrat brisni tance pro tehu, doma se tak protahovala, ale ted ke konci uz nemam na nic naladu, ale prospiva mi chuze.
Tak se mej krasne a krasne to prozivej, hrozne rychle to totiz leti....