Deníček uživatele Slunko

můžu se zeptat, jak to plakání tvého miminka pocituje tvůj manžel? Snáší to nebo je z toho nervozní nebo ti pomáhá? Ten můj totiž se snaží ho utišit, ale nemá na to dost trpělivosti, tak pak mu začne nutit dudlíka a občas se mu to i podaří ho tak ztišit, ale aby s ním chodil v náručí po bytě, to by fakt dlouho nevydržel :(

můj přítel to měl právě přesně obráceně - MUSEL se starat o sestru ve svých 10 letech a pak i o druhou za asi 4 roky a to víš, že to na něm nenechalo žádné hezké následky, někdy to mám jeho rodině trochu za zlé, že v něm potlačila přirozené procesy a ten rodičovský trochu dost uspíšila.takže on v tom ted vidí nutnost ho utišit a dšsí se toho, co prožil u svých dvou mldších sester...

asi máš pravdu, naučit se být rodičem, v tom je velká pravda....

Loki, já jsem taky vždycky byla toho názoru, že dítě nebrečí jen tak a že není vypočítavé, ale kdybys viděla, kolik lidí mi tohle vštěpuje !!!! Já se snažila to řešit aspon trochu tím dudlíkem, abych aspon něco udělala, ale marně, prostě tu náruč potřebuje a já tak nemám šanci nic udělat. Kdyby byla alespon v té náruči klidný, ale on není, někdy brečí histericky dál, tak je to pak těžké.... Nebo když ho dám do postýlky, že řve nanovo, tak to si pak o té závislosti začínám něco myslet :(. Bojím se, že to nepřejde, jak píšeš. Já Pétovi také zpívám a vyprávím, ale on řve pořád !! Odpoledne jsem už tak vyčerpaná, že už ani na to zpívání nemám chut, tak už jen chovám a mluvím na něj. Věřím že až bude starší, že ho hračky zabaví a bude klidnější, ale ted je hrozně těžký na to spoléhat a věřit tomu když takhle hrozně brečí. Navíc mi přijde, že se umí čím dál lépe vztekat, a to až poslední dny, dřív to vůbec neuměl, to jen brečel stejným tonem. Asi prostě budu muset víc chovat a věřit, že všechno bude lepší a že to fakt není návykové....

Četla jsem knihy o pocitech miminka, rozdílnosti oproti děloze, všechno tohle vím, ale chci, aby byl spokojený a to se mi protě nedaří, tak hledám příčiny všude možně víš...