Deníček uživatele Niki

Ahoj Niki... Fakt smekám.. Já bulím u čtení tvého zápisu, a to jsem nebyla ve tvé kůži... :jawdrop: Moc Tě obdivuju. Jsi statečná a máš teď nádherného chlapečka. Moc gratuluju a přeju aby jsi ho měla co nejdřív u sebe... :\x: Pa

Ahojte holčinky, všem moc moc děkujeme za gratulace. Teď se pokusím rozepsat, co se vše stalo a jak to probíhalo.. naposledy jsem tu psala, že musím ležet, protože mi tvrdlo (30x denně) a bolelo bříško a malej už prý ležel hodně nízko, 9.2. jsem šla na kontrolu ke gyn. a ten mě ihned poslal do nemocnice, já jsem s tím počítala, protože ten týden před kontrolou už mi vážně nebylo moc dobře..v nemocnici mě doktor vyšetřil a prohlásil, že už mám skoro spotřebovaný čípek a že malej tam drží na dobrý slovo-hrozná věta :r: navíc jsem měla nějaký zánět (vůbec nevím, kde jsem k němu přišla) tak jsem se smířila s tím, že v nemocnici budu ty 2 měsíce.. musela jsem jen ležet s nožkama nahoře, mohla si ale dojít na WC a do sprchy, jinak nic, ale byly jsme tam dvě holčiny na tom úplně stejně, tak jsme se podporovaly a docela to utíkalo..ten první týden jsem měla samé kapačky od bolesti a tvrdnutí bříška, ATB a další léky na udržení.. druhý týden bez kapaček, jen léky.. primář říkal, že se to prý u mě rozjelo o 2 měsíce dřív, že za to může dědičnost (já jsem nar.ve 34tt) a ten zánět, ale pak řekl, že nás ve 34tt pustí domů, protože pak už nevadí, když se mimi narodí, že už je zralé. Poslední dny mi bylo dokonce už dobře, nic mě nebolelo, ale ve čtvrtek 25.2. o půl 4 ráno mě vzbudilo, že mi "něco" teče po nohách.. myslela jsem si: "už ani neudržím moč, já jsem fak hrozná" :s: tak jsem stoupla, že půjdu na záchod a najednou to obrovským proudem teklo na zem, i po vyčůrání, prostě pořád, tak jsem zvonila na sestřičku a ta mi dala vložky, které vůbec nestačily a kápla na to vzorek a řekla mi, že je to plodovka (což mě už předtím napadlo, ale pořád jsem si říkala, že ještě neeeeee..), ihned mě vyšetřil doktor, který řekl, že těhu už nemůžeme prodlužovat a vzhledem k týdnu těhu a váze malýho (který byl ještě nožkama napřed) mě okamžitě převezli do Olomouce, že tam mají ty inkubátory.. Už jsem musela jen ležet a skoro se nehýbat, protože ta plodovka pořád odtíkala..když jsme dorazili do Ol na porodnici, ležela jsem asi hodinu na vyšetřovně, kde mě přijímali a brali plno vzorků a kapalo mi plno kapaček, hlavně ATB (byla jsem už na prst otevřená) a kapačky s kortikoidy na dozrání plic malého. Bolesti jsem zatím neměla, ale byla jsem hrozně vyděšená, že jsem nevěděla, co mám čekat, kdy přijde porod atd.. pak mě dali na pokoj, ráno dorazil manžel, ale pak musel odejít a nechat mě spát. Přišel zase odpoledne i doktor, který mi řekl, že vzhledem k týdnu a k poloze malého provedou císařský řez následující ráno.. Tak jsem ve 4 odpoledne dostala ještě jídlo a jak tam byl manžel, tak jsem toho využila a že půjdu na velkou, bohužel na mísu.. a jak jsem asi zatlačila, tak se to pohlo.. pak jsem začala jíst a v ty 4 mi začaly bolesti, ne nijak velké, ale pravidelné, manžel to kontroloval..trvaly asi jen půl hodinky a pak jsem měla i krev na podložce, manžel už musel odejít (konec návštěv) a řekl sestřičce, že mám prav.bolesti, ta přišla a natočila mi záznam, s manželem jsme byli domluvení, že počká venku a že mu za půl hoďky dám vědět, co a jak.. ale to už jsem nestihla.. asi v 5 přišla znovu sestra, podívala se na záznam, zavolala doktorku, ta přišla, sáhla mi do pochvy a prohlásila, že už cítí nožky, že rychle na sál.. :jawdrop: ruku už ze mě nemohla vytáhnout, jinak by bylo zle, tak jsme frčeli chodbou, výtahem.. hrozně jsem se bála, třepala, nebyla jsem připravená..říkali zítra ráno.. na sále už všichni nachystaní, tak mě překládali na stůl i s doktorkou, která měla svoji ruku pořád ve mě.. hrůza.. byla jsem tak vyklepaná, že jsem se z toho musela smát.. manžel mi prý za té půl hoďky volal a já nic, tak šel zpátky a řekli mu, že už jsme na sále, ať si počká a že až vyjede inkubátor s dítětem, tak to že bude náš malej.. narodil se 17:42, manžel se na něho pak mohl jít podívat a pak šel za mnou mi říct, jaký je, ale já ho stejně moc nevnímala.. jela jsem se na něho podívat až druhý den odpoledne.. byl na kyslíčku a opaloval se v solárku.. Dnes jsme za ním byli odvézt mlíčko, které musím co 3 hodinky odsávat a kyslík už neměl, tak doufám, že to udýchá sám a že nebude mít žádné následky.. buď ho pustí v pův.termínu nebo s určitou váhou, ale už se nemůžu dočkat.. ještě teď když to píšu, tak brečím, protože to pro mě všechno byl hrozný zážitek a i teď je to těžký, ale musím to kvůli Samuelkovi zvládnout a bát silná, manžel mi neuvěřitelně pomáhá-vyřídil všechny úřady po narození malýho a i teď je se mnou týden doma, aby mi se vším pomohl, ještě že ho mám, jinak už bych asi nebyla :\r/