Deníček uživatele Martinka5

Ahoj,
je mi Tvé maminky moc líto a přeji, aby měla hodně sil a energie s tou potvorou bojovat.
A ty se snaž nekoukat pořád tak do budoucnosti, a myslet na to, jestli se dožije Vánoc, druhých narozenin dcery apod. a spíš se zaměř na přítomnost a děkuj za každý další den, kdy jí můžeš mít ty i dcera u sebe a ber to jako malý zázrak.
Tím, že budeš myslet na to, co přijde, tak tomu nijak nepomůžeš, i když mi je jasné, že je těžké na to nemyslet.
A věř mi, že vím, o čem mluvím.. Já jsem o maminku, kterou jsem nesmírně milovala, přišla v 15-ti letech a dala bych vše na světě za to, abych s ní teď mohla strávit alespoň jeden jediný den a ona mohla vidět, jak krásnou má vnučku, která jí nikdy nepoznala..

Klára a Julinka
http://www.mimibazar.cz/bazar.php?user=31354

Je dobře že jsi sem napsala. Určitě se ti trošku ulevilo. Je hrozné vidět trpět někoho, koho miluješ. U nás v rodině máme také rakovinu, vím jak se cítíš. Posíláme Tvé mamince, Tobě i celé Tvé rodině moc sil a odvahu. Šárka a František :h:

Ahoj, moja mamka sa liecila pol roka na silny zapal pluc, liecila sa uz doma a brala nato silne kortikoidy. Dufali sme ze je to na dobrej ceste. Presla vsetkymi vysetreniami, vratane mamografie a ultrazvuku prs. Pol roka nato sa jej zacalo horsit, prisudzovala to plucam, a ked sla do tatier na kontrolu bola hned prevezena do Kosic, kde tyzden nato zomrela na rakovinu prsa, s metastazami v kostiach a znicenej peceni. Bola to tyzdnova diagnoza. Bolo to presne stvrtok 15. 10. 2009, dnes je to pol roka, bola som v osmom mesiaci tehotna.
Presla som peklom, a neopisatelnou bolestou, bolo to nahle, necakane, bol to sok. Nebola som v stave cestovat 8 hodin autom, a ani by som to psychicky neutiahla.....Nerozlucila som sa s nou, pravdu mi povedali az den predtym nez zomrela, a i vacsinu toho tyzdna bola v kome a nebola som ani na pohrebe. Az teraz na velku noc. Chyba mi velmi, a ani nejdem popisovat svoje pocity, je ich vela, je to ako stratit domov, velky kus srdca a duse, velmi tazko sa hladal a hlada novy zmysel kazdodennej drobnosti.
Drzim palce, aby ste boj vyhrali, a aby ste mohli spolu stravit este vela peknych chvil. Skus sa tesit kazdemu spolocnemu dnu, a nepozerat dopredu, musis zit a tesit sa teraz kym ste spolu. Mna velmi trapi ze mamka nikdy nevidela mojho Jonaska, narodil sa zaciatkom prosinca. A ja som sa tak tesila, ze bude na mna hrda, aka som dobra mamina, budeme spominat na moje detstvo a pit spolu kavu.
Vsetkym maminkam anielikov, a chorych miminiek posielam vela sily, lasky a nadeje.

Ahoj Martinko,
Pro začátek bych chtěla říci mám 2 děti jsou zdravé a krásné.Každý den jsem moc šťastná , že jsem měla to obrovské štěstí .Když večer spinkají v postýlkách člověk si uvědomuje , že je to nejcenější na světě.
Příběh můj je podobný Tvému .Když mě bylo 14 let mé mamce 40 let tak onemocněla rakovinou prsu , dodnes si pamatuji příšerný pocit bezmoci a strachu o maminku.Maminka se začala léčit měla už metastázy a doktoři tvrdili , kdyby se na to nepřiško teď tak za měsíc už by se pomoci nedalo.Mamka bojovala 2 roky ,proběhlo vše chemo,ozařování,operace –prso jí zachovaly.Byla strašně nešťastná a bála se .Vše zvládla a my byli moc šťastni .
Deset let na to se rakovina vrátila opět bylo v tom samém prsu a boj začal znovu….chemo strašně moc dávek , nová paruka ,nemocnice .Lékaři rozhodli prso vzít a tak se stalo –zjistili , že v prsu jsou nádory 2!Mamky tělo je oslabené a tak musí brát léky , které jí chrání buňky před rakovinou. Dnes je mamka 5 let po zákroku a možná se začíná smiřovat , že prso nemá /říkáme buď ráda , že žiješ /to je moc šťastná a volila by stejně .Je to pro ženu hodně psychicky namáhavé :r: .Vidíš a příběh mojí mamky skončil dobře a lékaří jí už dali 15 let života :w: !Tvoje pocity znám i já mám dodnes strach ze smrti mých milovaných , člověk by až bláznil když pomyslí Nepodávej se tomu musíš jí podpořit to ta určitě děláš.Věřím , že i Tvoje maminka je veliká bojovnice a zvládne to .Má Tebe a vnučku a to stojí zato :///: Držím palce mamince a věřím , že to bude dobré.Edita

Taky tě úplně chápu, moje mamka teda bojovala asi 4 roky statečně, ale nakonec to měsíc před mýma 30. narozeninama vzdala. Moc mi chybí. Teď jen trnu, zda je to rakovina prsu moc dědičná, protože ji má i babička, která je teda bez prsa, ale naživu. :€z€: