Deníček uživatele Dlouhovlaska30

Děkuju :).První císař jsem měla před 13 lety.Poprvé byl neplánovaný,až když se dcerka začala dusit,po několikahodinové snaze porodit normálně.Druhý císař byl zřejmě kvůli tomu,že první porod byl císař,taky jsem po operaci srdce-ale zdravá a také velikost miminka hrála roli,takže bych řekla jedno k druhému. Držím pěsti.

Děkuji,jsem moc,moc šťastná.Vychutnávám si každý okamžik s Bastienkem.Když se vzbudí ,jsem vždycky moc ráda,že si ho můžu vzít a přitisknout k sobě.Vždycky jsem si myslela,že není nic krásnějšího,než porodit první děťátko,ale teď už vím,že u druhého je ten pocit stejně krásný.Hlavně ať jsou ty naše dětičky zdravé,viď Baru,mám panickou hrůzu,že se jim něco stane.Měla jsem tyhle stavy v těhu,že se mu něco stane,myslela jsem si ,že je to hormonama,ale teď mám ty stavy úzkosti také.Bojím se jak o dcerku,tak o synka,ale i o blízké.To je ale úděl matek,celý život se strachovat o dětičky,viď.Nejvíc mě děsí automobilové nehody.Když jsem byla v porodnici,přišla za mnou maminka a jak zářila štěstím z Bastienka,obvolávala známé,že máme zdravého krásného kluka,volala i kolegyni v práci a ta ji řekla:To Ti Věruško moc gratuluji,ale smát se nemohu,dneska se mi zabil syn v autě.Byli jsme jak spařený,bylo mu 30let.Pak šla do práce a její kolega ji oznámil,že se mu zabil syn,také v autě a do třetice dnes jsme četli oznámení,že se zabil 22.letý syn od známého,také v autě,1.1.hrůza ,viď.Pak nemá mít člověk depky. :r:

no, to já mívám občas taky, moc se o holky bojím a taky o přítele, stačí aby mi chvilku nebral telefon a už vymýšlím že se stalo něco hrozného :( Vím že by člověk neměl myslet hned negativně, ale nemůžu si pomoct, právě ty hrůz, co se dějí kolem mě ještě více děsí. A to co jsi napsala je hrozné :( přítel stráví půl dne v autě, takže se taky bojím, na silnicích je spousta idiotů(pardon) co mají ještě teplej řidičák a jezděj jak hovada, nejradši bych je nakopala. Já sama kvůli takovým za volant nesedám, i když by mi to dost ulehčilo život, kdybych se nemusela teď už se 2 dětma všude vláčet MHD...ale dost toho smutného, máš pravdu, jsem z malé stejně unešená, jako poprvé, ale trošku jiné to je, teď si spíš budu uvědomivat, jak rychle bude růst a že už to za chvilku zase takové miminko nebude, tak si to musím pořádně vychutnat, protože už je to naposledy. A jak je stará tvá dcerka? Také ti teď přijde hrozně obrovská? :) Hlavně že jsou naše děti zdravé, to je to nejdůležitější, strašně jsem se bála, že se něco stane.