blbe hormony
ahoj holky.musim se vam vypsat.od porodu jsem totalne na meko.mala je tak nadherna,ze me ten pocit ty lasky a jeji krasy nuti porad brecet.Vim,ze je to asi v sestinedeli normalni,ale nevim co s tim.Kdyz ji chovam a mazlim se s ni,tecou mi slzy.Doprovazeji to pocity,zda si ji vubec zaslouzim a zda jsem pro ni dobra mama...Pritel je skvelej tatka,je na tom podobne jako ja,je mi velkou oporou a proto me taky trochu mrzi,ze ted na nej nemam tolik casu jako driv.Snazim se si vzdycky najit chvili abysme si popovidali a i jeho se snazim nutit k navratu svych konicku-aby si nepripadal jako pri nejake velke zmene...ale stejne,strasne se bojim aby od nas treba neodesel.nemam k temto pocitum zadny duvod,ale presto me obcas napadaji...on chodi do prace,pak domu,snazim se pokud nejde v praci na obed,abych bylo neco uvareno,ale je to zkratka jine,driv sem vse zvladala sama a ten pocit me uspokojoval,ale ted od nej musim zadat vic veci nez driv,tak mam obavu aby to zvladl...velke omezeni je samozrejme i v intimnim zivote...co si o tom holky myslite?Pokud mate nekdo nejakou radu jak z tech pocitu ven,budu rada :r:
Tak já ti bohužel neporadím, jsem na tom totiž úplně stejně a to už mám po šestinedělí a drží se mě to pořád!Katka a Vivi
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Žani, pocity v šestinedělí jsou normálka. Vždyť jsi celé těhotenství nosila v bříšku mimiško, které teď konečně držíš v náručí, je to takový malý zázrak:-) Já na své 7týdenní kuřátko, taky neustále koukám jak na "svatý obrázek", pozoruju jak se tváří, usmívá, zlobí... A to je už moje druhé dítko - 10ti letý rozdíl, tím to asi bude:-) Přítel je určitě senzační chlap, tak hlavu vzhůru a žádné špatné myšlenky, že by Vás někdy mohl opustit! Je pravda, že v šestinedělí to s námi chlapi asi neměli nejjednodušší, ale my se zase musely vypořádat se svými tělíčky a vůbec:-) ahojky :a: