Asi se nám to trošku vymklo z rukou :-)

Babičku máme jednu, manžel už rodiče nemá. Zato babička (moje maminka) je dost výkonná a ochotná hlídat a tak, i když je pravda, že naše příbuzenstvo se rozmnožuje převelice, a tak mamka hlídá na střídačku všecka vnoučata a má toho taky už nad hlavu :-) Ale určitě mě nenechá na holičkách, hlavně než se to nějak ustálí. Zvládnout se dá určitě všecko, chce to jen vyzkoušet ;-)

No tak nějak v tý době či spíše o měsíc dřív. Tak gratuluju :-) Ale to přece jen máte větší rozestup než bych měla já :-)

Ale já myslela, že takový to období vzdoru je až okolo dvou let. Nebo to je ještě jiný, to vztekací? No tak to přežijte, zase to pak budete mít třeba dřív za sebou :-)

No napřed jsem si uvědomila, že mě píchá v podbřišku jako bych to měla dostat, no a taky chodím častěji na malou. Nemusí to bejt nic, no ale právě častější močení se mi projevilo při minulém těhu snad jako první příznak. Taky jsem si tehdy říkala, že to nemusí nic znamenat. No a hlavně je to dost pravděpodobné, že bych mohla být, protože jsme při sexu jaksi pozapomněli, že vlastně neužívám žádnou antikoncepci :-) Asi si někdo poklepe na čelo, ale my jsme si to fakt vůbec neuvědomili (i když mě na to samozřejmě doktor upozorňoval), prostě jsme si nějak navykli dělat to bez ochrany, celkem jsme spolu spali od porodu třikrát. Až dneska při přemítání o těhotenství jsem si toto uvědomila Jo, bylo by to náročný, i když zase - moje máma nás má pět a bráchové jsou vždy rok a kousek po sobě, pak ségra o necelý dva roky po nejmladším z třech bratrů - a já pak o dost pozdějc. No, taky to mamka tehdy nějak zvládala. I když teda - ona má někde asi skrytou vrtuli :-D Zase si říkám, že finančně by to bylo lepší, když by to na sebe takhle navazovalo, protože bych o to dříve mohla jít do práce, totiž až by tomu druhýmu malýmu byly tři roky.

No taky si říkám, že by prcek uvítal sourozence, ale zároveň by ještě možná nežárlil, no to nevypadnutí z tempa, si taky říkám, že má něco do sebe. Pravda je, že tělo zregenerovaný nebude. No, pokud by to tělo nezvládlo, tak se prostě mimčo neuchytí a bude to vyřešený, i když ne zrovna nejšťastnějším způsobem. Pak už bych si dala víc na čas. Jo, manžel by byl vyjukanej :-D ale zase co by moh dělat, že, no a pokud mu nějak šikovně vysvětlím výhody brzkého těhotenství, zejména finanční výhody (protože jednou už jsem stejně doma, a tak se finančně teď nic nezmění), tak to nějak skousne. Každopádně bych mu to asi řekla radši až po 12. týdnu. Mám radost, že píšeš, že se to může stát kažýdmu. Připadám si totiž trošku hloupě, že jsme zapomněli na takovouhle důležitou věc.

Pohoda, to je dobrý :-) Ale jo, už jsme celkem najeli na určitej režim a s Tomáškem už je více legrace. No a takový to padání u nábytku, papání různejch věcí, to bych musela dávat pozor. Jinak nevím, jak moc se takhle malý děti vnímaj navzájem, jestli by si na chvilku vystačily nebo budou chtít hlavně svoji mámu.