Asi nový člen tohoto klubu :-(
AHojky svobodné maminky a osamělé těhulky. Ač nerada, dnes ráno jsem se probudila, a řekla si, že je asi na čase se přihlásit do Klubu svobodných maminek.
Dnes přesně začínám 21.tt a včera jsem se dozvěděla, že otec miminka se schází s jinou šťabajznou. Náš vztah byl od začátku všelijaký. Nejprve to bylo nádherné a já věděla, že jsem konečně našla chlapa, který si mě váží a má mě rád takovou, jaká jsem. Sice je to v mém životě pouze třetí partner, ale moje srdíčko to tak cítilo... Po čtvrt roce jsem onemocněla a měla jsem velké problémy s depresemi, začala jsem být přecitlivělá a asi jsem na něj dost i tlačila a on se stáhnul. POřád jsme se scházeli, ale nebylo to už ono. Když jsem se s ním chtěla rozejít či si vše vyříkat, prosil mě, ať vydržím, že má nějaké své problémy a že mi vše vynahradí, že budeme spolu. Čekala jsem dalšího půl roku. V lednu jsem měla autonehodu a po ní jsem ho měsíc neviděla. Už jsem byla zoufalá a nechtěla s ním nic mít společného, ale láska je slepá!!! Po měsíci jsme se zase potkali a když jsme se viděli podruhé, stalo se to... a splodilo se naše malé...
Hned jsem vytušila, že jsem těhotná - tenkrát jsem si říkala, při mé "smůle" se to povede na poprvé a ono taky ano! Sousedce se narodilo miminko a já dva dny po jeho narození zjistila, že jsem těhotná. Když jsem mu ukázala těhotenský test, 14 dní se mi neozval, řekl, že jsem to udělala naschvál a že všem jen lžu. TO byla první rána do zad... Potom jsme si ale promluvili a on mi slíbil, že mě v tom nenechá, že už na nic nebudu sama a že je to už naše společná věc. Svitla ve mě naděje, vypadalo to, že opravdu bude mít zájem. Sice se choval dost často pořád stejně, že si mě ve společnosti lidí nevšímal či že se mi týden neozval, ale pak zase byl pořád se mnou a já ten zájem cítila - jak o mě, tak i o miminko... Jenže před třemi týdny jsme seděli na zahrádce s přáteli u pivka a přišla tam jedna "slečna" z vedlejší vesnice a všichni byli už opilí a ona ho pak začala svádět... Od té doby se scházejí a i když mě přesvědčoval, že na ni žárlit rozhodně nemusím, opak se stal pravdou a stýkají se. On se mnou už 14 dní nekomunikuje a je údajně naštvaný, protože jsem mu omylem poslala SMS, kterou jsem psala své mamče a v ní jsem si vylívala srdce, jaký mám strašný strach, že zůstanu sama...
Nevím, jak tohle všechno dopadne, ale každopádně jsem totálně zoufalá!!! Mám byt na hypotéku a měsíčně platím 13 tis.i za poplatky. Jsem na rizikovém a můj otec mě vydírá, ať si řeknu o peníze přítelovi, když s ním čekám dítě. Potajmu si vydělávám prodáváním ovoce a zeleniny u silnice. Od července budu chodit na těhotenské kurzy, tak abych na ně měla vůbec penízky. Mám strašný strach, že budu zoufalá a osamělá a že to přenáším na své miminko a nebudu mu moct pak dát tolik lásky...
Jak jste na tom vy? Co jste prožívaly a jak jste se s tím vyrovnaly? Vím, že to sluníčko, které nosím pod srdcem je největším štěstím a darem na světě, jsou lidé, kteří se o miminko snaží roky. Mě lékaři řekli, že budu mít problémy s otěhotněním a ejhle... Ale už se to stalo, je mi 27 let a kdybych šla na potrat, asi bych se zbláznila!!! Biologické hodiny mi tikaly už od 20 let a to byly rány :-).
Snad se na mě nezlobíte za tak dlouhý a zoufalý příběh, ale už prostě nemůžu!!! A vy už to možná máte za sebou a tak mi třeba poradíte jak se smířit s tím, že budu SVOBODNÁ MAMINKA...
Děkuji...
je mi lito ze to nedopadlo dobre,ale mimis je tetka dulezitejsi,je treba aby si byla pro male v klidu a v pohode
a uprime,na takoveho chlapa se vyser,nestojii za to kdyz nevi co chce
bohuzel ti neporadim s penezi ale variant je vic,prodat byt a vyplatit hypoteku tim padem asi zacit znova od 0,
dalsi je zajit na banku a vysvetlit jim co je ve veci a posledni je ze,aby se pritel podilet na splatkach,zalezi jestli je spoluzadatel to by si mohla prestat splacet
miminko je dar ,a navic porodit by te tetka stejne nenechali
tady je kazda rada draha,drzim palecky at to dopadne jak nejlip to jde
:a:
In reply to ahojik by martina2105
Děkuji, i když je každá rada drahá, aspoň jsi měla snahu něco vymyslet... Zažádala jsem si teď o odklad splátek hypošky, tak uvidím, jak se vyjádří. A při nejhorším bych byt prodat musela, ale bylo by to pro mě to nejhorší, co bych musela udělat - je to můj domov, k rodičům nemohu, musela bych do podnájmu a mám dva psy a ty bych musela dát asi do útulku nebo já nevím, ale to bych asi nepřežila.. Ale život se prsotě nemazlí, když nebude jiná možnost...
In reply to Děkuji, i když je každá by Daník.M.
moc drzim palecky at to dopadne jak nejlip to pujde a hlavne at je mimis zdravy
zivot je krasny ale moc kratky,uzivej si ho ikdyz je tezky :a:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Já se bohužel na rodiče moc spolehnout nemohu :-(... mají malý byt a mamča je nemocná pohybově, takže mi nemůže pomoct ani s péči miminka, až se narodí, natože nějaké hlídání... Ale třeba až bude větší, tak si můj taťka bude v důchodu užívat. Letos bude rodičům 60 let, takže už také mají strach. Ale budou se mi prý snažit pomoct aspoň finančně, dokud táta vydělává, protože mamka je v invalidním důchodu...
Tobě přeji hodně štěstí u soudu a také se držte ;-)
taky jsem tady teď nová :-) jsem sama s Marečkem, kterému v úterý budou tři měsíce. Tatínka jsem poslala pryč, protože se k otcovství postavil prazvláštním způsobem. Nejen že to na něj bylo moc brzo, ale mám pocit, že vůbec nedomyslel co to znamená mít dítě, když mi minulý rok říkal, že by miminko chtěl. Od začátku těhu začal pít, shánět ženské na porno portálech a celkově se nechoval vůbec jako zodpovědný chlap. Do práce nechodil a během mých těhu nálad mě nepodpořil. Stále jsem si říkala, že až si najde práci něco se změní...práci si nenašel, až se narodí Marek bude to lepší....do porodnice přišel opilý a téměř celé šestinedělí strávil v hospodě. Když jsem začala strácet mlíko odjela jsem k našim a tatínkovi řekla ať odejde. Musela jsem sebrat veškerou svou sílu....mám hypotéku a nějaké úvěry na dovybavení bytu, takže docela mazec ale i přesto jsem ráda, že jsem sama a nemusím se stresovat, co bude večer, nebo koukat na chlapa který v 35 letech místo práce hraje doma hry na počítači...
Mareček je můj hnací motor, díky němu nemyslím vůbec na to, že jsem sama a když se na mě usmívá, vím, že všechno spolu zvládneme :-) chlapy teď vidět nechci, tohle pro mě bylo obrovské zklamání, ale třeba se jednou někdo najde kdo nás bude mít oba rád a konečně si taky užiju co to je být milovaná :-) a tobě přeju to samé. Hlavně nevěš hlavu, zvládnout se to dá a ten poklad co nosíš pod srdcem ti za to stojí.
Ahoj Daníku,moc sem ted nechodím,ale polepším se,mám ted trochu frmol,ale chtěla bych tě podpořit a pochválit,jsi odvážná citlivá holka..je to pech,aůe ohromné štěstí,které si uvědomuješ a nic nemá takovou váhu,jako život toho nevinátka.jsem taky svobodná mamka,zakládaly jsem s holkama tento klub,vítáme tě mezi námi i miminko a já ted už mám 5měsíčního chlapečka a jsem štastná,že se nemusím nervovat ještě s tím bio deb...co se na nás vykašlal a nervoval mě až do 7.měsíce těhu..a věř mi,zvládnout se to dá.muže ti někdo pomáhat z rodiču malinko finančně?ze začátku musíš odpočívat a věnovat veškerou energii miminkovi,které potřebuje tvoji péči 24h denně,ale je to super,být mámou.za nějakou dobu si najdeš brigádku,třeba hlídání dětí,to mužeš i se svým dětátkem.uvidíš,každopádně ti držíme všechny palečky a objímáme vás s miminkem,užijete si krásný život.sice ze začátku skromný,ale pak se opatříš lépe a věřím,že ten pravý táta na vás jinde čeká a budete štastní :h: :k:
Ahojky já jsem svobodná mamina taky asi od 21tt...přítel stál za velký h*vno, nebyl to ten pravej, bohužel taky jsem byla slepě zamilovaná a neviděla jakej ve skutečnosti je a takhle jsem pak na to doplatila když mě opustil kvůli jiné... :€[€: jinak sem to snášela dost težce, celý tehu bylo docela na prd byla jsem pořád sama a myslela na to že by se to mohlo spravit a mohli bysme spolu bejt, měla jsem depky snad každej den, ale hned po narození malé se to zlepšilo a už sem tak "nedepkovala" jako v těhu :D s malou jsem zapoměla na všechny a žila jen pro ní a nikdo mi nechyběl... :c: no a pak jsem, když měla malá půl roku, potkala príma chlapa a jsme spolu šťastní i malá je šťastná a dokonce ho má snad radči než mě :€Ss€: bio otec nejeví už půl roku zájem a my jsme jen a jen rádi že to dopadlo tak jak to dopadlo :one: ..takže nevěš hlavu,ikdyž budeš třeba teď mít depky a budeš smutnit, až se ti malé narodí rázem bude všechno o něčem jiným a nebudeš mít ani pomyšlení na nikoho jinýho :)
Ahojky, nevím ,jak ti poradit, nejsem a nebyla jsem ve stejné situaci... Ale budu ti držet palečky, tuším, že to pro tebe asi musí být těžké.
In reply to Ahojky, nevím ,jak ti by Tez
:+^*:
Ahojky, přečetla jsem tvůj článek a nejde nereagovat :€\€: . Je mi to líto, že to takhle všechno dopadlo. Já sice nejsem sama a teď jsem konečně šťastná, ale v předešlém vztahu jsem to měla to stejné. Nakonec jsme se vzali a já věřila, že bude všechno dobré.....nebylo. Rozvedli jsme se a naštěstí jsme neměli děti. Teď jsem znovu vdaná za skutečného pana Božského, máme krásného chlapečka a já žiji nový šťasný život. S těma chlapama je to trápení, jen kdyby se ten tvůj dostal do takové situace, jako jsi ty. Je to neštěstí, ale někteří chlapi si toto vůbec neuvědomují. Být svobodná matka je opravdu těžké, znám to z dětství s mojí mamkou. Mám ještě bráchu a mamka byla samoživitelka a vždy se snažila, aby jsme nikdy nijak netratili.
To malé, které čekáš, opravdu za nic nemůže a chce hlavně tvojí lásku a pohodu. Tak nebuď smutná.....já vím, že se mi to píše lehko, ale doufám za tebe, že se třeba taky objeví nějaký pan Božský a bude mít rád tebe i tvé malé jako svoje vlastní a snad pak konečně bude líp. Ze srdce ti to přeju.....hodně štěstí a pevné nervy.....už kvůli tomu drobečkovi.
In reply to Ahojky, přečetla jsem by Lulu 82
Na tak krásnou odpověď mohu jen odepsat: DĚKUJI!!! :h: Pořád tajně doufám, že to nějak všechno dopadne. Moje mamka se mě snaží podpořit a pomoct, ale je to těžké. Včera mi řekla jednu hnusnou, ale krutou pravdu, že teď musím myslet jen na to dítě a musím se postarat o to, aby se v pořádku narodilo, abych se o něj starala a lásku dávala jen jemu. Vím, že mi to jednou vrátí, ale cítím se strašně opuštěná a chybí mi pohlazení a obejmutí, od muže, od něj... Mám pocit, že je to zlý sen a nebo si naivně říkám, že ho jen oblbla a že nakonec, až se malé narodí, uzná, že rodina je přednější a najdeme si k sobě cestu zpět. Jen vydržet! Je to čerstvé a hrozně bolavé. A on snad ani neví, že to lidi vidí a že se ke mě všechno donese. Žiju na vesnici a to je jedna velká drbárna a všichni ví, že s ním čekám dítě a on si teď vysedává s jinou...
Ale to malé miluji nade vše - v úterý jdu na velký UZV a tam už mi konečně poví, jestli je to opravdu chlapeček, jak mi naznačili na I.screeningu. Bude to fotbalista po tátovi, protože kopě jak za I.ligu :€):
Ještě jednou tedy děkuji za krásná slova a podporu, naděje umírá poslední a jedno snad budeme všichni šťastní!!!
Ahoj já takovou zkušenost naštěstí nemám ale ohánět se tím že si mu to udělala schválně tak snad jste na to byli dva né?Bych mu dala pár facek.Bude to asi těžké ale takoví chlap ti za ty nervy nestojí a ani by nebyl dobrej táta.Držim prsty ať vše zvládneš a co se týká peněz na prcka taky bych si o ně řekla nejsou pro tebe ale pro miminko tak se nemusíš cítit trapně nebo potupeně nehledě na to že máš nárok aby platil i teď na tebe.Pač budeš nakupovat výbavu a těhotenské oblečení atd.a na tom by se měl podílet jako otec.To dítě sis tam nevyčarovala tak ať platí.
In reply to Ahoj já takovou zkušenost by cifinka
To mě také dostalo - věděl, že nemohu brát prášky ze zdravotních důvodů, dvakrát jsme to řešili, ale on bohužel byl vždycky napitej. Zpětně si říkám, jak jsem mohla být tak naivní a všechno tohle trpět, vyčítám si, že to došlo takhle daleko. A pak byl ještě zapřísáhlej, že si "pozor dával"... ale to byla počáteční reakce, já jsem byla také dost vyšinutá, když mi vyšly ty dvě čárky... Ale jak říkám, byl to zázrak...
S penězma je to složitější, až začne ale komunikovat, zkusím mu to navrhnout. Ještě nedávno jsme se bavili o kočárku, že koupí nový, aby nejezdil s žádnou ojetinou. Když jsem se ho ptala na postýlku, že ji koupíme až z porodného, tak mi řekl, že porodné dáme malému na knížku. Když jsme byli spolu, hladil mi bříško a ptal se, jestli roste... A najednou tohle. Prostě tomu pořád nemohu uvěřit!!!
Ahoj Dani.Je to děs s těma chlapama.A sama vím,že láska je slepá.Ted bys třeba uvažovala jinak,ale už máš malé mimiško v bříšku a nejsi prostě už sama.A měla by jsi se šetřit.Protože miminko všechno cítí.A snaž se být v pohodě kvůli sobě a hlavně kvůli miminku.Hlavně nedělej blbosti a šetři se.Mimčo za tvého přítele nemůže a potřebuje tě mít v pohodě.Ohledně peněz je to děs nejspíš všude.Možná by jsi mu měla říct,at ti pomůže s financemi.Sice nejsem sama,ale umím se do této situace vžít.Opatruj se.Držím ti pěstičky.Pa pa
In reply to Ahoj Dani.Je to děs s těma by Dagi
Ahojky, děkuji... vím, vím, musím se šetřit a být v klidu. Pracuju na tom, ale je to těžké. Už ale aspoň tolik nebrečím. Jsou to určitá období, za těch pět měsíců se to střídá jak na běžícím páse - chvíle štěstí a pak neuvěřitelná bolest, zklamání a deprese. A vím že to miminko cítí, v noci se mi často zdají hrozné sny, probudím se a strašně mi tluče srdce, až se bojím, abych to rozdýchala. A ono to všechno chudáček vnímá. Tak se snažím aspoň hladit bříško a mluvím na něj pokud možno klidným hlasem a říkám mu, že to bude O.K., ať mi to všechno promine, ale že se snažím...
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Děkuji všem za podporu! Vím, že to nebude lehké, ale teď jsem najednou zase plná elánu, asi i proto, jak chodím na tu brigádu a pomalu se se vším smiřuji. Koukám po věcičkách na internetu a hlavně zítra už jdu na ten velký UZV, tak se nemohu dočkat, i když jsem měla v plánu, že tam vyrazíme s tatínkem...
Každá z vás tu má nějaký příběh, jsem ráda, že v tom nebudu sama, vážně moc dík!!! A nějak se to prostě zvládne...