ANKETKA "Kdepak ta léta jsou..."

1. bylo mi necelých 17 a chodili jsme spolu 4 roky
2 . no náš vztah jak bych to řekla do teď mi dluží peníze takže ..... ale jinak vím, že má jedno dítě občas se vidím s jeho sestrou
3. občas si vzpomenu ale spíš na školní výlet a tak, na srazy chodím
4. odcházela jsem od rodičů v 27 takže už asi byli rádi, že se mě zbaví ;) ano pokojík mám pořád jezdíme tam často hlavně teď s malým
5. získala jsem svou kuchyň a své dva miláčky (přítel a syn)
6. ani ne žiji pro tento den ne pro minulost, no možná kdy¨by to šlo tak bych si ještě jednou chtěla popovídat se svojí babičkou a ukázala bych ji Adámka už je skoro 5 let po smrti a moc mi chybí :r:

Ahoj Natálko.Moc zajímavá anketka.nepřečetla jsem všechny příspěvky-jejich nějak moc :s: :one: Ale připadám si jako vyjímka.Můj manžel je o 7let starší a jsme spolu 6let a je to moje první láska se vším všudy a á jeho taky.Ale to už jsem psala v odpovědi a anketku.Je tady víc, které si vzali svou 1.a tím i poslední lásku?Já bych totž nikdy jinýho chlapa nechtěla

1. První opravdová láska, byla cca v 15 letech, chodili jsme spolu ale jen asi měsíc (přes léto), ale co se týká první sexuální lásky, tak to bylo v 17letech a chodili jsme spolu asi 7 měsíců. Tak si vyber ;) Pak bylo ještě spousta kluků před tím, ale to byli jen chvilinky.
2. O tom, co jsem zmínila jako druhého vím, že žije v Kladně, je ženatý a má miminko, víc nevím
3. Na střední jsme byly babinec, ani jeden kluk (zdrávka), s pár holkama se stýkám a pravidelně mailuju. Jinak na ní vzpomínám ráda.
4. U rodičů to byla pohoda, ale taky si člověk nemohl dělat to co by opravdu chtěl, ale vzpomínám na to ráda. Reagovali dobře, pomáhali stěhovat, chápali, že se musím taky osamostatnit a mého manžela (tehdy přítele), znali dobře, takže strach neměli. A pokojíček zůstal nedotčen, neboť jsem ho sdílela s o 3,5 roku starším bratrem, který akorát srazili postele k sobě a zbytek mých věcí nahrnul do jedné skříňky, aby měl víc prostoru. Teď už tam není ani on a z dětského pokoje je ložnice.
5. Získala jsem volnost, možnost samorozhodování (tedy s manželem, ale náše názory se moc neliší), zodpovědnost, ztratila jsem bezstarostnost a častý kontakt s přáteli ( z pomalu každého dne jsme to zredukovali na 1x týdně)
6. Chtěla bych znovu prožít svůj svatební den, utekl strašně rychle

1) v patnácti a chodili jsme spolu tři roky. I když nevím, jestli lze říci, že to bylo to pravé chození, byl to takový zvláštní vztah. Raději vzpomínám na 2. lásku. :///:
2) Když se náhodou někde potkáme, tak se pozdravíme, prohodíme dvě tři věty a to je vše. Vím, že je stále svobodný a bezdětný.
3) Vzpomínám, ale na srazy ze střední nechodím.
4) Někdy si říkám, jestli mi u našich něco chybělo...Ale asi taky. Nikdy není nikde všechno dokonalé. Naši nechtěli, abych odcházela, jsou na mě hodně fixovaní, tak asi proto. Pokojíček relativně zůstal tak, jako když jsem tam bydlela.
5) Ztratila jsem asi to, že jsem si mohla jít kam jsem chtěla a kdy jsem chtěla, aniž bych to musela někomu zdůvodňovat a získala jsem rodinný život, zázemí a hlavně svého malého broučka Erička.
6) Kdyby se zjevila víla poprosila bych jí, abych se mohla vrátit do doby, kdy ti, co stále miluji, byli ještě živí. Byla jsem hodně malá, když mi umřel děda, babička a hrozně ráda, bych si oživila vzpomínky na ně a ještě jednou je viděla. :r:

A TEĎ JÁ, :\x:
1) opravdová láska v 16 letech, chodili jsme spolu 8 měsíců, byla jsem moc zamilovaná a bylo to krásné, rozešel se se mnou kvůli holce svého bráchy, kterou si vzal. Ještě dlouho jsem ho milovala,ikdyž jsem byla vdaná. myslím, že on mě taky , ale už jsme si to nikdy neměli možnost navzájem říct.

2) je rozvedený, tu holku, kterou podědil po starším bráchovi, si vzal! Ona ho nemilovala, chodila s ním jen kvůli jeho bráchovi,aby mu byla nablízku, ten se s ní rozešel kvůli jiné,se kterou se vzali a je s ni do teď. Už se nepotkáváme,já se taky rozvedla a odstěhovala jsem se do města. tak nemám možnost ho potkat,ale už mě to k němu přešlo, co jsem našla tu opravdovou lásku, :h: kterou prožívám se svým nynějším manželem, kvůli kterého jsem se rozhodla rozvést.

3) Ano, máme jednou ročně takové mejdlo,začalo se nás scházet asi 5 holek :girl: a každým rokem nás přibývá, loni nás už bylo 13, doufám, že letos se opět některé holky a snad i kluci přidájí.

4) NO jo , já se brzo vdávala, naši to obrečeli a říkali - neber si ho !!!!! No a já musela.....A bylo po bezstarostném životě!!!!! POkoj pak měla mladší ségra, }:) já tam moc věcí neměla, tak žádná změna. Změnila ho až když si s přítelem nakoupili nábytek.

5) S prvním manželem jsem vše :r: ztratila, svobodu, sebevědomí ( bydleli jsme u jeho matky a otčíma, nesnášeli jsme se) prachy, prostě jsem získala jen dvě děti a ty miluji!!!!!! Ty bych nedala za nic na světě.
V tomto druhém manželství nebo vztahu, jsem pořádně šťastná, :c: mám skvělého chlapa, můžu s kámoškama kde chci, no teď to nejde protože máme 3 měsíčního Adámka, tak jsem získala klid, lásku porozumění a svobodu

6) Nevrátila bych nic, protože kdybych v životě neudělala , to co jsem udělala, nebo prostě se stalo něco jinak, tak ten můj život jde jinou cestou a minula bych se s miláčkem a neměla bych teď tak krásné :cc): miminko a dva puberťáky na krku. I to zlé je k něčemu dobré, jjinak bych si možná nevážila toho co mám teď! Tak to nechám minulost raději spát........ :k: :a: :a:

1. Hm, bylo mi 19-20....? Asi pul roku.
2. Zadny, nic o nem nevim, ale obcas me napadne, jak se asi ma a co dela.
3. Ani ne, ja byla takovy asocial. :s: Zapskla holka z vesnice. Hele, ale tahle otazka mi pripomnela stranku spoluzaci.cz a supla jsem tam a napsala spoluzakum z gymplu. Takze diky! :a:
4. Pokojicek jsem vlastne dostala az nekdy k 18. narozeninam, zarizovala jsem si ho v postate sama a ani si ho moc neuzila, pac jsem pak vypadla papa. Porad vypada stejne. Rodice bych asi nerozebirala, mama uz neni, otec se z toho jeste nevzpamatoval...
5. Neztratila jsem nic, ziskala bordelare :s: ale taky hodne velkou oporu a lasku a stabilitu atd. atp.
6. Ten den, kdy jsem otehotnela...? Nevim totiz, ktery to byl. :s:

1.co je to ''opravdova laska''ja milovala Pala Haberu od asi 12 roku a milovala jsem ho uprimne.Dneska muzu rict ze je to arogantni vul.Bylo to teda opravdovy nebo jen iluze?Ja to citila opravdove.Jinak prvni vaznejsi vztah jsem mela od 16-19 roku.
2.Dela to co delal.Ma zahradnickou firmu a sbira penize.To byl jeho nejvetsi konicek.Deti nema,zadny nechce ale ma rozmazlenyho psa a blbou kravu.To ji nepomlouvam,rekla jsem ji to uz davno do oci :!k:
3.S kym se chci stykat s tim se stykam.Na srazy me neuzije.Detstvi a puberta pro me nebylo stastny obdobi.
4.Ja zadny bezstarostny zivot nemela.Tesila jsem se az vypadnu z baraku.Myslim ze kdyz jsem mamce rekla ze odejdu,byla rada ze uz nemusi stat mezi mnou o odcimem nebo jak se ten xindl jmenuje.O pokojicku se ani vyjadrovat nebudu :!k:
5.Ziskala jsem hodne.Mam svoji rodinu.
6.Ja bych se vratila ......dlouho jsem premyslela a napadla me jen chvile kdy jsem s kamaradkou byla na nocnim tahu a vraceli jsme se lesem.Kdyz jsme se vysplhali konecne na kopec zaclo svitat a ten pocit co me prepadl se neda popsat :n:

Nic moc co? :(

Tak na sebe lepím lísteček nerušit a taky se přidám. :-) Myslím, že už by se dal o každé z nás sestavit slušný profil osobnosti. :///:

1) 2) Opravdová láska je zvláštní pojem.. Vždycky jsem byla opravdu zamilovaná. Ale ty nejhlavnější jsou: v 16ti můj "první", chodili jsme spolu asi rok. Ale byl to vztah na dálku a vídali jsme se defakto jen o víkendech a o prázdninách. Teď o něm nevím už tak dva roky. Ale myslím, že je věčným studentem.
A pak jsem se totálně zamilovala v 18ti, žili jsme spolu 3,5roku. Kvůli němu jsem se stěhovala od našich. Ani nevím, proč jsme se rozešli, ale ke konci to byl strašně náročný vztah na psychiku. Je nedozrálej. Jsme v kontaktu, že si občas napíšem a viděli jsme se asi dvakrát. Žije pořád stejně, má přítelkyni, ale není spokojenej. Je mi ho svým způsobem líto, ale může si za všechno sám. Já se snažila.
No, a ta uplně opravdová láska je samozřejmě ta moje současná! :h:

3) Na školy moc nevzpomínám. Nebavily mě. Ze základky jsme měli teď nedávno první sraz. Bylo to prima, ale něják mě to neoslovilo. A s gymplem se nescházíme vůbec. Jsem v kontaktu jen s jednou holkou a i to postupem času vázne. Ale ani mi to nechybí. Jen bych byla (jako správná drbna) zvědavá kdo co dělá. :\x:

4) Život s rodiči byl fajn. Měla jsem hodně bouřlivou pubertu, tak je obdivuju, že to ustáli. S mámou jsme zakopali válečnou sekeru takněják až teď s prckem. Nám mladšího bráchu, takže můj odchod je dlouho nemrzel, upnuli se na něj - hlavně teda máma. Táta si na city nepotrpí, takže vlastně vůbec nevim. Vykrádala jsem se od nich nenásilně a nenápadně. V mým pokoji vegetí brašule a vesměs tam všechno zachoval. Zatím.

5) Mít vlastní rodinu je uplně jiný život, než který člověk žil. Vůbec to nemůžu srovnávat. Obojí mělo a má své pro a proti. Jasně, že už nechodím každej pátek po práci na pivo a neflirtuju s klukama, ale zas jsem šťastná a svobodná jinak. A mám uplně jiný priority. Zjískala jsem naprosto jiný pohled na svět.

6) Dlouho bych se rozmýšlela, jestli tu nabídku příjmu. Bylo spousta dní i období, kdy jsem byla strašně šťastná, ale vracet je by nemělo cenu. Možná bych vrátila den porodu (jak už tu někdo psal), ale s tím, že bych si ho mohla vychutnat a víc si to všechno stihnout uvědomit. Nejšťastnější v životě jsem teď, ale to už jsem si myslela několikrát.. :h:

Natálko, ty jsi úžasná!!!!!!!!!!!!!!!
1. no...to bylo myslím v mých 12 letech, zabouchla jsem se do kluka, kterej chodil o rok výš něž já a chodili jsme splu necelé dva roky
2. Nevídáme se, má slečnu a plánujou svatbu, dělá u policajtů jinak nevím....ale když se potkáme tak kecáme a kecáme
3. Vzpomínám a ráda a docela často.....sice to je jen 3 roky, co jsem ze střední, ale bylo to bezvadný.....až na střední jsem poznala všechno pořádnýho a opravdu si za ty 4 roky užila až až.... Sraz jsme měli zatím jen jeden, ale už se nám rýsuje další a moc se na něj těším
4. Jo, vzpomínám....byla to paráda :h: ....můj pokojíček si zabral mladší brácha, protože jsem měla velikánskej pkoj v podkroví....a jak brali můj odchod.....?No, mamka vcelku dobře, jen taťka byl smutnej, že ztrácí svou jedinou dceru, ale já jsem řekla, že mě nikdy neztratí, vždycky bude jeho dceruška a on můj jedinej nejmilovanější taťka :h:
5. Získala jsem debilní tchýni s tchánem, které nesnáším!Ale mám báječnýho manžela a s ním dvě nádherný děti a spokojenej život a neměnila bych to ani za nic....(jen ty tchánovce bych vystěhovala)
6. Nooo...asi bych toho využila a vpřála bych si znovu prožít svůj maturitní ples...to bylo něco parádního!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

1. První láska...asi v 16 letech. Náš vztah trval asi rok i přesto, že jsme bydleli 150 km od sebe. Jezdil za mnou k nám, ale protože to byl sportovec a později dosáhl až reprezentace ČR, jeho návštěvy byly čímdál řidší... Naposledy jsme se náhodou viděli, když mi bylo dvacet, dokonce jsme si domluvili setkání, ale on nepřišel... to já tehdy ale už dávno byla s někým jiným.
2. Vztah nemáme žádný. Občas ho vídám v televizi při sportovních přenosech, vím, že má manželku a dítě, ale jinak nic nevím a ani nechci..:)
3. Na střední školu vzpomínám ráda, byli jsme dobrá parta a s některými lidmi se vídám nebo aspoň píšu dodnes, i když velmi zřídka. V říjnu budeme mít třídní sraz na celý víkend, ale protože je to na chatě 100 km od místa mého nynějšího bydliště a našemu cvrčkovi bude v tý době tak 3 týdny, nebudu moct se zúčastnit. Ale na předchozí srazy jsem chodila a na pozdější budu taky.
4. Na doby u rodičů vzpomínám ráda. Odcházela jsem od nich po dvouletém vztahu s nynějším manželem, který k nám jezdil 100 km každý víkend, takže nebyla ani jiná možnost, pokud jsme chtěli někam pokročit. Stěhovala jsem se ráda, těšila jsem se na samostatnost, protože moje máma je přehnaně starostlivá. Naši to vzali v pohodě. Můj pokoj fungoval ještě asi dva roky po mém odstěhování, ale dnes už horní patro obývá sestra s manželem a z mého pokoje je dětský pokoj jejich syna.
5. Získala jsem samostatnost v rozhodování, pocit, že už se nemusím nikomu zodpovídat z toho, co udělám, pocit, že se svým životem konečně můžu dělat to, co jsem chtěla, že nemusím poslouchat a řídit se tím, co chce někdo jiný... Získala jsem hlavně pocit dospělosti.. Ztratila jsem hlavně kontakty s lidmi, kteří byli mými přáteli, ale později jsem si našla přátele i v novém místě, takže dnes jsem moc spokojená a neměnila bych.
6. Ve svém životě bych neměnila nic, asi to tak všechno mělo být a nelituju ničeho, co se v minulosti stalo, takže nemám potřebu se někam vracet.

u těchto otázek je těžké odpovídat :one: ale super otázky

1) tak s těma láskama to bude horší..jestli to mám brát,jako můj první opravdový vztah,tak ten
trval přesně 13měsíců a mě bylo 15let a on šel na vojnu...celou dobu jsem na něj čekala a hned jak přišel,tak to skončilo..jinak dodnes se potkáváme a dítě nemá a žije s jednou paní,ale jinak kdo mi dal nejvíc za vyučenou,tak to byl můj ex přítel,před mím manželem...chodili jsme spolu rok a po něm jsem byla 17měsíců sama,protože jsem to nemohla rozchodit :§) :§) a potřebovala jsem se vyčistit od chlapů a byla jen práce a práce.. :00: :00:

2)máme spolu skvělý vztah,i když opustil on mě,jiná žena v tom nebyla,jen sobectví jeho životního stylu,má se strašně rád a ví to o sobě....já se všema míma ex mám dobrý vztah,klasická sms k vánocům,narozkám atd..jediná katastrofa bylo moje mladické manželství a to nebylo dobré a dodnes to není dobré!!!! jinak hraje nadále hokej,letos odešel z Jihlavy,protože si neprodloužil smlouvu a je pořát sám,od té doby so semniou rozešel a sám mi řekl tenkrát,že ví,že dělá chybu,ale i tak do toho šel....děti nemá..

3)nějak normálně,ale sraz nebyl ještě žádnej,akorát se základkou a ty jsou nejlepší :one: :!k: :!k: :\x:

4)tak pokojíček nezanechali,protože naši předělávali byt,tak z toho zůstalo skaldiště,ale ted tam je akorát postel,na který spí můj pes,když ho naši hlídají a mamka má z toho sušárnu :!k: jinak já moc pohodový dětství neměla..vyrůstala jsem do 18let bez táty a byla jsme nejmladší a měla jsem místo vychovávajícího otce,tak jsem měla bratra,který to vzal pevně do svých rukou a dodnes se s ním nebavím a nestýkám!!!!!!!!!!!! šanci měl,ale propásl jí..jinak vždycky když jsem se odstěhovala,tak jsem se stejně ráda vracela domů,protože mamka je mamka a když se odstěhoval bratr,tak jsem tam byla moc ráda s mojí mamuškou..vždycky když jsem se stěhovala,tak mamka plakala,ale rozmluovala mi to jen jednou!!!!! a měla samozřejmně pravdu.

5) tak v prvním manželství jsem stratila úplně vše,peníze,svobodu štěstí a dodnes mám problémy v bankách,protože má ohromný dluhy a pořát musím někde lítat po úřadech..s ním jsem přišla o dvojčata a poprvé v životě jsem poznala,jaký můžou být lidi opravdový svině..jakým stylem se on k tomu postavil,tak to ani hyjena nedokáže..,ale jinak každý vztah mi dal něco,každého muže jsem milovala jinak a každý život byl něčím zajímavý a poučný,ale mé nynější manželství mi dává konečně pohodu,žádný nervy,ponižování,splnil se mi sen,že budu mít chtěné dítě s člověkem,u kterého jsme si jistá,že bude skvělým otcem!!!!!!!! a to,že nechodím někam řádit a nějaký mejdany mi nechybí,protože jsem celou svojí pracovní kariéru prožila v restauracích,na rautech,akcích,atd...tak jsem vyřáděná dost a když budu někam chtít jít,tak mě můj manžel nebude omezovat,ale já nejsem ten tip,co by někam chodil...a to že musím každý den vyvářet a starat se o domácnost a mít vše na starost,tak nato jsem zvyklá z dětství...a navíc mě to baví :!k: :00:

6)podle toho jestli to má být jako jeden s nějakým ex :!k: :!k: a nebo udělat něco,co by razantně změnilo můj nynější život...já nelituji jediného dne v mém životě,protože jsem si prošla peklem i nebem,a jsem tak ponaučená a vystřízlivělá z toho života,že mě už nemůže nic překvapit-v to doufám,ale ten den by byl,že bych tenkrát v mém prvním manželství nepodepsala ty smlouvy o úvěrech,co si bral můj ex pro své účely..je fakt,že mi tenkrát klečel na krku a bušil domě jak hluchej do vrat,když jsem mu řekla z hecu,že to nepodepíšu,tak to by bylo ono..nepodepsat ty smlouvy!!!!!!!!!!! ted bych měla klid....tak asi to...

tohle je akenta jak hrom..úplně mě to vyčerpalo :!k: :!k: :!k:

Ahoj Natálko a Danečku :a:
Chválím další zajímavou anketku :qu:

1) Poprvé jsem se opravdu zamilovala ve svých 14letech do mého o 4 roky staršího kamaráda... byl to vysokej, černovlasej, modrookej idol všech holek a já mladé, vykrmené káčátko :s: nikdy jsme spolu pořádně nechodili, ale já do něj byla opravdu zamilovaná přes čtyři roky a jiného jsem nechtěla :n: ale když mě pak chtěl a uháněl on, tak už jsem ho nechtěla zase já, on se narozdíl ode mě zasekl v těch 18letech a je dodnes stejnej, já jsem šla dopředu a mám už jiné nároky, než v těch 14 letech :!k:
2) Dnes spolu nemáme žádný vztah :n: on mě pak ke konci strašně moc naštval a od té doby ho ignoruju, máme ale spoustu společných známých a ti mě informovali, co je nového, tak jsem věděla všechno - kde pracuje, jestli s někým chodí...děti nemá
3) Vzpomínám na základku a na učňák, tam jsme byli docela parta, máme na spolužácích stránky, jsme v kontaktu a normálně se spolu bavíme, scházíme se.... Na střední školu moc ráda nevzpomínám, byli tam úplně jiný lidi, než jsem já... ale s mojí spolusedící jsme v kontaktu pořád, je to skvělá holka :one:
4) Já jsem bezstarostnej život u mámy moc neměla, ale užívala jsem si co to šlo... máma můj odchod nesla v pohodě, ví, že jsem s chlapem, kterého miluju a který miluje mě, postará se o mě a navíc spolu vycházejí v pohodě, takže když se pohádáme a já si jdu stěžovat, ještě se ho zastává :00: . Bydlímě asi 50 metrů od sebe, takže pohoda... Pokojíček nezachovali, máma se pak přestěhovala, ale spoustu věcí u ní mám pořád mám u ní druhý domov
5) Ztratila jsem svobodu jít si kdy chci, kam chci, s kým chci a na jak dlouho chci... ale vůbec mi to nevadí, moje rodinka mi za to stojí, svým dvěma pokladům bych obětovala všechno :c:
6) Nevím, jestli bych minulost chtěla vrátit, jsem spokojená s tím, co je teď... no, možná bych si chtěla prožít znovu chvilky po porodu, nebo si naposledy promluvit s těmi, kteří už tu nejsou

ahojky :a: já ty anketky prostě zbožňuji :c:
1. v 17 letech a jsme spolu doposud :///:
2. tak jsme už pět let manželé a máme 2 děti :///:
3. ráda si zavzpomínám a srazík budeme mít teprve teď ale to asi nepůjde kvůli miminku :///:
4. tak určitě ráda vzpomínám... Rodičům to nevadilo mám ještě 7 letého bráchu takže nejsou samy... Pokojíček určitě předělali teď je tam mladší bratr :///:
5. neztratila si nic ale bydlím daleko od rodičů a to mi je občas líto a získala jsem novou zkušenost, mám tu svůj klid :///:
6. asi ano, ale musela bych déle přemýšlet co by to asi bylo :///: :s: :a: :c:

1.Začali jsme spolu chodit, když mi bylo 14 a půl a jsme spolu už 6let,je tro můj manžel a je o 7let straší.Byli jsme pro sebe první a jsem spolu doo teď moc šťastný
2.jsme manželé :h:
3.Na vzpomínky není moc čas, ale trochu v kontaktu jsme
4.Bydlíme s manželem u mojí mamky, takže nemohu odpovědět
5.Ztaím společnou domáctnost budujeme-vyřizujeme stavbu domu
6.Nenapadá mě žádný konkrétní den

1.-2.. No ja byla spis ten typ,co sedi doma nad knizkama a sni :s: ale jen do matruy,pak na me prisla puberta :)...takze svou prvni lasku jsem potkala v 19letech a jsem s ni dodnes, spolu jsme 7let a uz skoro 2roky manzele a ted jel do prace na nocni :(
3. S nekteryma holkama ze stredni se stykame ,tak jednou do mesice a jsme v kontaktu ...vzdy se schazi to stare zdrave jadro :)
4. No obcas vzpominam na bezstarostneho detstvi :)...u nas to bylo trosku jinak..rodice odesli do zahranici a me nechali nas byt...ja uz mela namireno za nimi,ale potkala jsem sveho muzicka,tak jsem tady zustala...:)
5. No zila jsem nejakou dobu sama,takze dalsi clen (muj muz) v domacnosti byl trosku sok hihi... hlavne delit se s o koupelnu a zachod ....ztratila jsem trosku svoji nezavislost,ale za to ziskala skveleho chlapa a ted se tesime na dalsiho clena :)
6. Ani bych nic menit nechtela :) ..rikam si,ze vsechno zle je k necemu dobre a co te nezabije,to te posili ;)

Tak to je pěkné.... :one: Zkusím zavzpomínat a popsat to :qu:

1. Moje první opravdová láska byl kluk z východního Slovenska (chodila jsem tam k babičce na prázdniny) - zamilovala jsem se na první pohled, byl o 4 roky starší a mně bylo 16. Chodili jsme spolu asi 3 roky (i s přestávkama) - ale vzdálenost nám nepřála. Na druhou stranu je to dobře, protože jsem pak asi po půl roce potkala mojeho nynějšího miláčka a jsme spolu více než 11 let :c:
2. S prvním klukem teď v kontaktu nejsme, ještě když jsem bydlela s rodičema, tak jsme si pár krát zavolali (ještě nebyl svět mobilů...), vím že se oženil, měl chlapečka - ale teď opravdu nevím. Nemám o něm info už tak 8 roků......
3. Na střední školu občas vzpomínám - ale jsem ráda, že jsem z ní prič. Byl to né moc šťastný výběr mých rodiču. Jediné dobré co z ní mám jsou super spolužáci. S některýma jsem v pravidelném kontaktu doteď :one: Sraz jsme měli jen jednou a ten byl výborný :\x:
4. Můj odchod od rodičů byl tak trošičku "dramatický", rozhodli jsme se s přítelem, že spolu začneme žít (měla jsem 21), ale hlavně moje maminka s tím (S NÍM) nesouhlasila. Je odemně o skoro 18 roků starší a prostě ho odsoudila dřív, než ho vůbec poznala. Ale já jsem se nenechala, šla jsem za svojí láskou a maminka se s tím musela smířit a nakonec, když ho poznala, tak je z něho nadšená :///: Pokaždé, když máme přijet, tak by mu navařila a napekla samé jeho oblíbenosti. Ale bohužel od té doby já už k ní až takový vztah jako předtím moc nemám. Navštěvujeme se, naši malou princeznu miluje, těší se na druhé vnoučátko, ale ve mně je ještě pořád to, že moji lásku hneď od začátku tak zavrhla a i když mi bylo 21, tak mě nerespektovala a chtěla mi řídit život. Taťka byl a je v pohodě ;)
5. Já ze svého pohledu hlavně získala. Hlavně milovaného člověka, samostatnost a kupodivu svobodu.
6. Možná ten krásný den, kdy jsem potkala mojeho přítele a zamilovali jsme se :c: :h: :c: :h: :c: :h:

Jéééééjda - to jsem se rozepsala. Snad u toho neusneš...

1. já to mám zvláštní, až ve dvaceti, a to jsme spolu ještě nakonec vlastně vůbec nechodili :s: i když to tak občas i lidem v okolí připadalo... ale zato to trvalo čtyři roky
2. myslim, že žije a pracuje pořád stejně, poslední dva roky jsem ho neviděla a i před tim sme se vídali tak pětkrát až osmkrát do roka + nějaká ta vícedenní akce.
3. občas, sraz se střední sme měly jen jeden, před rokem a půl, tam sem jak jeho org byla ;)
4. jen někdy, teď je to hezčí ;) jen po dlouhejch debatách s mladší ségrou se mi občas zasteskne, s tou sme si skvěle rozuměli. Odcházela jsem až ve 27 a to svatbou, takže byli velmi spokojení.. a já taky ;) . Pokoj jsem sdílela se třemi mladšími sourozenci, jeden z nich už je taky pryč, navíc se za týden stěhujou, takže mně už rok uháněj, že prej mi daj skříň a komodu... jenže tu zatim nemám kam dát :(
5. no až na to, že spolu zatim bydlíme u tchýně je to spíš lepší než dřív.. a v pokoji sme už jen dva, i když za chvíli budem tři :D
6. nevim, možná bych si zopákla svatbu, nebo naše čtvrtý rande s prvnim polibkem :c: :c: :c:

1. v 16letech a jsme spolu do teď.
2. milujem se stále, a od května máme dorbka
3. jak kdy, spíš nevzpomínám, jen když někoho potkám, sraz zatím byl jen ze základky
4. Jooo mamka je super, asi jí trochu smutno bylo, ale už je to fajn, pokojíček pořád je, ale tak nějak na sušení prádla a žehlení :)
5. myslím že jsem neztratila nic, a získávám každým dnem zkušenosti :j)
6. zatím po tom netoužím

1. v 18 jsme spolu pořád
2. ...............................
3. Nevzpomínám ráda ani na základku ani na střední, byla jsem samotář bez kamarádů
4. Ano ráda vzpomínám, rodiče reagovali špatně stejně jako já, dlouho mě trvalo stěhování a s rodiči jsem děnně v kontaktu.Pokoj už u nich ale nemám
5. těžko říct vše má své pro a proti....mám Markétku a můžu mít kolik chci psů a nikdo mě do nich nekecá
6. Ano chtěla bych být zase malá a s rodiči strávit všední den....

1, asi v 18 letech, chodili jsme spolu 5 let
2, do dnes jsme velmi dobri pratele, je zenaty, ale ne stastne. deti nema, dela u zachranky
3, na obe stredni skoly jsem zapomela a nestojim o to se stykat s lidmi ze skol
4, na zivot s rodici nevzpominam, porad s nimi ziju. stehovat se budu za mesic a to jen pres chodbu domu do sveho zivota
5, ziji sama a zit budu
6, ano, prijala bych to , a ktery den? Ten kdyz me opustil muj pritel a ja ani po trech letech nevim proc vlastne.... odesel a ja uz ho nikdy nevidela.... ráda bych vedela proc to udelal....

1.Ách...v šestnácti jsem se zamilovala poprvé...a když nepočítám pauzy na vyblbnutí, tak spolu chodíme doposud :)
2.Teď máme krásný vztah, oba jsme dospělí, čekáme miminko a bydlíme ve svojem
3. :n: Tam jsem nějak moc nezapadla a ta společnost mě neláká
4.Život s rodiči nebyl v žádném případě bezstarostný - to je až teď, kdy si dělám co chci kdy chci :s: A co se týče toho pokojíčku...už několik roků mě se sestrou uhání, ať si z tama konečně vezmem ten bordel a oni si to můžou předělat podle sebe :ww: Takže když jsme odcházely, trpěli jenom tím, kolik to dá práce vystěhovat děti
5.Získala jsem vztah k vaření a uklízení, ztratila jsem několik kilo (teda...do otěhotnění)
6.Nene, já bych ji poprosila, jestli by mi ten den nemohla přidat nakonec :s:

Máš skvělé anktey :a:

1.v 16, asi rok
2.dobrý,víme o sobě
3.ani ne, chodím
4.občas, nijak, pokojík pořád stejný
5.neztratila a získala jsem zkušenosti - domácnost a výchova +strach o děti
6.nevím

1.v 15 a trvala rok
2.žadny asi si mě nepamatuje :!k: jovim jak žije a že se mu narodilo mimi bydli o 2 baraky dal :!k:
3.vzpominam často sraz zatim žadny nebyl
4.no to víš že vzpominam bylo navařeno uklizeno vyprano :!k: no dokud naši neprodali byt a nepřestěhovali se do domečku na hory tak muj pokojiček byl stale zachovaly :\x: a když sem odchazela mamka hodila slzičku a tatka řekl že se přeci neloučíme
5.ztratila jsem asi kamaradky zavistive a získala jsem přeci verunku :cc):
6.chtěla bych se rozloučit s moji babičku ktera nahle umřela :h:

1. v 16 letech a chodili jsme spolu 5 let
2. defacto zadny, jelikoz jsme se rozesli ve zlem. kdyz uz se potkame, coz je tak 2x do roka, i kdyz bydli 3 km od nas, tak se sotva pozdravime. vim, jak zije - ted se rozvadi a ma 4-letou dceru. dela u popelaru.
3. ano casto, ale jsem rada, ze ji mam za sebou. na srazy chodim a rada.
4. bezstarostny sice byl, ale ted jsem mnohem spokojenejsi, i kdyz starosti jsou. reagovali chapave, asi taky proto, ze bydlim jen 100 m od nich :-) pokojicek nezachovali - bratr si ho druhy den po mem odchodu zacal s pritelkyni predelavat na obyvak :-(
5. zavislost a ziskala novy zivot, ktery je uplne jiny a z meho pohledu lepsi.
6. asi ne. minulosti nelze zit.

:a:

1. v 16ti a byly jsme spolu 2roky
2. nestyka me se
3. nevzpominam, na srazu jsem byla jednou a jen chvilku kvuli malemu.
4. Stale bydlim u nasich v baraku
5. nic jsem neztratila, a ziskala jsem pocit ze nikdy nejsem sama a ze je pri me kdyz propukne hadka s rodinou
6. byl by to den kdy zemrela moje trileta neter. Zmenila bych to aby se ta nehoda nestala.. :§)

1. Lásek jsem měla opravdu dost, ale asik ta největší byla v 17letech.byli jsme spolu asik rok a pů
2. Teď?? No ani raději nemluvím... nic moc... Nežije se mu moc dobře,rozvedl se, má syna,plno dluhů atd.
3. Moc nevzpomínám, občas jsem s nějakýma holkama v kontaktu, ale na srazy nechodím.
4. Jj ráda vzpomínám a občas si říkám, že bych se k rodičům vrátila.. byla jsem blbá.. ale takový je život.. no já jsem ještě v 18 letech odešla , no prostě utekla , ale za tři dny jsem se vracela a pak jsem našla svoji lásku, kterou mám dodnes a pak jsem se nastěhovala k jeho rodičům, mamka moc nadšená nebyla, otec taky ne... otec do dneška i když jsem vdaná, ale mamča to překousla.. v pokojíku bydlí ještě pořád ségra, ale předělali ho ...
5. Získala jsem takovou svobodu, ale na druhou stránku hodně starostí atd. a neztratila jsem nic... jsem spokojena (občas :-).. )
6. Přemýšlím, ale asik není co změnit ....

Tak tady posílam své odpovědi na tuto Bezvadnou anketu :-)
1, moji 1,opravdovou lásku jsem prožila ve 12 letech a trvala 6let s přestavkama.
2,Jsme nejlepší kamarádi. Vím jak žije má přitelkyni s kterou ma 6měsiční miminko a 6letou nevlastní holčičku.Pracuje ale nemůžu si vzpomenout na název :-)
3,Vzpomínam moc ráda..No ještě jsme neměli sraz
4, a 5, není pro mě já žijí s mamčou ještě ted.
6,ano chtěla bých ještě jednou prožít jeden den s mojím otcem..
Tak zase papa a těším se na další anketu

1. "Opravdovou lásku" jsem si myslela, že jsem zažila ve 14ti, ale pak jsem zjistila, že ta opravdová byla až v 17ti a stála za to. Trvala sice jen 8 měsíců, ale ještě min. 3 roky jsme se měli hodně rádi...a občas se viděli i jinak, než jen kamarádi :)
2. Vídám se s ním tak jednou za půl roku, ale píšeme si. Máme společné kamarády, takže o něm vím všechno, a jsem za to ráda, protože ho mám ještě teď moc ráda...naštěstí můj přítel je rozumný a je to jeho dobrý kamarád :s: - všichni jsme z takový jedný partičky :)
3. Vzpomínám ráda, s holkama se vídáme a srazy máme jednou za rok...většinou je pořádám já.
4. Vzpomínám - no jak kdy, ale život to moc bezstarostný nebyl, možná tak do těch 15ti. Rodiče neříkali nic, nevlastní otec už tam nebydlel a ona odešla máma, takže její pokojíček jsme nechali jaký je a pronajali ho a s bráchou zůstali v bytě. Ten už však není, přišli jsme o něj (bohužel), takže od té doby jsem bezdomovec :s:
5. Neztratila jsem nic, získala jsem strašně moc. Střechu nad hlavou, přítele, který mě miluje a já jeho a úžasný život ve dvou a ne v jednom :) A kupodivu taky peníze, kterých jsem nikdy moc neměla :)
6. Přijala a byl by to den, kdy bych viděla ještě jednou dědu - tzn. nepřijeli bychom za dědou v úterý, kdy už bohužel umřel, ale v pondělí, kdy ještě žil a byl by to můj nejšťastnější den v životě.

1. v patnácti, byl o šest let starší. Jak dlouho ta láska trvala netušim :n: , ale každopádně chodili jsme spolu skoro 6 let - z toho 3 roky společně bydleli :00:
2. vztah spolu nemáme žádný. On mi asi nikdy neodpustí, že jsem se na něj vykašlala, sbalila mu věci, řekla sbohem mam tě plný zuby... potom si hned našla jinýho }:) , vzala si ho po chvilince a teď čekám dokonce miminko :h:
3. vzpomínám tak nějak v normě. Sraz byl zatím jen jeden, ale moc jsem si ho užila ;) . Toho koho chci vídat vídám tak často jak jen to jde :)
4. Jj, vzpomínám ráda :) . Odešla jsem od nich v sedmnácti a dneska už vim, že jsem to neměla dělat. Oni to těžce nesli a po několika letech jsem se dozvěděla, že mě pustili jen proto, že čekali, že jsem do dvou měsíců zpátky :D . Pokojíček dlouho zachovali, ale už jsme ho s maminou společně předělali :)
5. společným žitím s dnes už manželem jsem získala hlavně příspěvěk na bydlení :s: . Ale taky milující osobu a společně strávené chvilky :h: . Neztratila jsem asi nic, jelikož dělá krátký/dlouhý týden, tak je i dost doma i dost v práci, tak mam i čas pro sebe a nějaké to soukromí. Teď co jsme manželé jsem získala i jeho dluhy :s: a miminko do bříška :dance:
6. těch dnů mě napadá několik, ale zatím ten nej nej byla moje svatba, to byl opravdu krásný den :h:

zajímavá anketka, jak jinak :-) ;-)

1. v 15ti, rozcházeli jsme se a scházeli 3 roky
2. jsme kamarádi, občas si písneme sms
3. raději zapomenout :s: fakt to byla moje noční můra, dodnes mám špatné sny :s: na srazy chodím
4. občas ano a ráda :-) ale spíš žiju přítomností, stěhovala jsem se po 2,5 leté známosti, takže to tak nějak čekali :-) do mého pokoje se urychleně přestěhoval brácha, i když jsem si přála ho nechat :-)
5. získala "svobodu" od rodičů :-) dělat si kdy chci co chci :s: neztratila jsem asi nic :-)
6. mooooc dlouho jsem přemýšlela.. a nevím :s: svatební den byl úžasný :c:

1. prvni opravdovou lasku jsem potkala v 16-ti letech a trvala 7,5roku
2. momentalne nemame s prvni laskou vztah zadny, protoze se z toho jeste nevzpamatoval a uprimne asi i na me by to pusobilo zvlastne po tolika letech. Ja ted ziju v Anglii a on v listopadu odleta do Australie.
3. na stredni skolu vzpominam rada, piseme si na spoluzacich a kdyz je srazik, tak zajdu.
4. vzhledem k tomu, ze se nasi rozvadeli kdyz me bylo 12let, tak to zas tak uplne v tomhle smeru bezstarostne nebylo, ale jinak jsem mela naprosto nadherne detstvi a moc rada na nej vzpominam. Po rozvodu se na me mamina hodne upnula a me stehovani tehdy k me prvni lasce, byt to bylo o 100m dal obrecela a nesla vazne spatne...nekomunikovala :n: . Necely rok na to jsem ji oznamila, ze odjizdime do Anglie a to ji celkem polozilo, ale zadna mama nechce branit svemu diteti ve stesti, tak se city snazila posunout dal...prvni mesice byli tezke pro nas obe, ale ted uz tu budu 2roky a je to super. A maminou jsme diky dnesni technice denne v kontaktu a je to bezva. Na konci srpna nas dokonce navstivi :qu: A z meho pokojicku ma mamina loznici.
5. ztratila jsem asi jako vetsina takove to pohodli ''mamina uvari'' ale ziskala jsem mnohem vice nadhled nad zivotem tak vubec, najednou jsem se starala o domacnost ja a to mi strasne moc dalo.
6. neprijala, protoze bych si neumela vybrat jeden jediny den z te spousty dnu co jsem prozila...

bylo mi asi 17 a myslela sem ze je to naporad chdili sme spolu dva roky pak se name vybod ze mu nicim zivot pak se chtel vratit a ja ho poslala do ksaoba sme toholitovali a uz se k sobe nikdy nevratili presto jsou z nas ted nejlepsi kamaradi vime o sobe vsechno rikame si v podstate vsechno akorat nemusime sve partnery :D
ze stredni nejsem dost dlkouho a ty co chcuí vidat vidam
na zivot s rodici se zapomenout neda kdyz sem odchazela mama bouchala sampansky v mojem pokojicku zbyla segra a ta si ho snazi dat do kupy ale je to tezky jelikoz pokojicek na detsky pokojicek uz nekolik let predelava i tata a jejich vize se rozchazi takze nakonec je vlastne v puvodnim stavu
mno v bydleni s partnerem sem ziskala bydleni zdarma :D skvelyho chlapa zazemi miminko a pocit ze jsem nepostradatelna taky horu povinnosti k tomu
a asi bych nabidku vily neprijala a kdyby jo chtela bych prozit nejhorsi den svojeho zivota abych si overila ze byl fakt zlej a popisovat ho nebudu pac proste proto

1)opravdová láska je prý jedna,ale já tomu nevěřím,je pravda že se dá milovat vždycky víc než se miluje,ale to nikdo neví jen se to pomaličku zjišťuje,ALE JE KRÁSNÉ MILOVAT A BÝT MILOVÁM
2)první láska taková ta pusynkovací byla někdy ve dvanácti,vím že hodně chlastá a nechtěla bych ho ani náhodou
3)vzpomínám,ale nesjou to hezké vzpomínky,to je na dlouho
4)na svůj bezstarostný život nevzpomínám,já si spíše nevzpomínám jestli vůbec bezstarostný byl,pokojíček jsme měli tři dohromady a už dávno nefunguje
5)já to budu brát s pohledu tohodle soužití,myslím že až teď poznávám co to je žít spokojený život,manžel je hodný a říká mi že na mně čekal celý život a já śi uvědomuju že já vlastně taky,on mi otevřel oči a ukázal cestu životem plnou lásky a něhy,je krásné vyslovit slovo DOMOV a vědět žae tam je tvoje rodina která tě má ráda a potřebuje tě
6)ani nevím jestli bych chtěla něco měnit,protože i osudová minuta ti může změnit život na tolik že bych tady nemusela sedět a nepoznala jak vás tak svého mažela,v minulosti bylo hodně ošklivýho,ale po tom všem si vážím všeho už dneska hezkého

1. ve 24, jen půl roku
2. dobrý, víme o sobě, vídáme se
3. ano
4. ráda vzpomínám, rodiče odešli spíš ode mě, když jsem se odstěhovala, táta ještě žil, já jsem jezdila domů celkem často, takže pokoj beze změny, ale než jsem stihla založit svoji rodinu, tak umřel
5. neztratila jsem nic, získala jsem příjemné zázemí
6. nějakou dovolenou s rodiči

1.Opravdovou lásku prožívám asi až teď. Kluků bylo docela hodně. Zamilovanost ve škole nebudu počítat. Takže s prvním klukem, kdy jsem něco měla (jen líbání) bylo ve 13ti a trvalo to asi jen 14 dní :///:
2.Nevím o něm nic
3.Vzpomínám. V listopadu to bude rok, co jsme měly sraz
4.Nerada vzpomínám na bezstarostný život s rodiči, protože nebyl bezstarostný :D Mamce bylo líto, že odcházím, ale otci to bylo fuk, možná byl ještě rád. Něměla jsem svůj vlastní pokojíček. Ani společný se sestrou. Měli jsme malý byt
5.Těžká otázka. Neztratila jsem asi nic, ale získala šťastné bydleníčko s přítelem :c:
6.Možná přijala, ale teď mě nic nenapadá. Těch šťastných chvil (dní) bylo docela hodně :s:

v 17 letech, trvala 3 roky...rozešli jsme se kvůli mému nynějšímu manželovi:-), ale vlastně bych se s ním rozešla i tak, už to neklapalo
2. nemáme žádný vztah, semtam ho potkám, prohodíme pár slov, ale jinak nic....od našeho rozchodu snad neměl žádnou holku (co jsem slyšela)
3. na střední ani tak ne, spíš na základku, to byla pohodička :ww: ...jinak na sraz, když je, tak jdu, ale nevím jak to teď zvládnu
4. Doma byl klid a pohoda....to jo, to ráda vzpomínám, žádný stres...naši náš pokoj (měly jsme se segrou společný) nechali tak jak byl a teď tam spí taťka, protože chrápe:-)
5. neztatila nic, našla partnera a porodila krásnou dcerku
6. jojo, chtěla bych se vrátit do doby, kdy mi bylo 17-18 let, byl pátek večer a my šli pařit do klubu, opít se z teqily, piva a schované vodky v parku :!k:

Ahoj... :a:
1) V 16 letech a "chodíme" spolu dodnes :h: :///:
2) Tak to vím náhodou přesně :s:
3) Na střední školu moc často nevzpomínám, ani s bývalými spolužáky se nevídám.
4) Často vzpomínám na život s rodiči, ale asi od 18 let ne moc ráda, protože jsem strašně vyváděla, tak bych na to raději zapoměla, obdivuju je jak se chovali....V pokojíčku jsem byla se ségrou, ta tam teď vegetuje sama, ale dalo by se říct že to tam vypadá pořád stejně.
5)Tak určitě jsem ztratila soukromý, ale ne kvůli příteli ale tchýni. A získala jsem asi pocit štěstí že jsme konečně spolu.
6) Asi bych se chtěla vrátit do dne kdy jsme se s přítelem seznámili, nebo možná druhý den po seznámení, to už bylo lepší :ww:

1-v 15ti chodili jsme spolu rok a další dva jsem se pravidelně vídali
2-když se potkáme normálně si spolu popovídáme sem tam si napíšeme přes icq...jj vím co dělá atd
3-na střední jsem byla ještě nedávno takže nijak moc nevzpomínám a sem tam se sejdeme ale ted už jen málokdy
4-já bezstarostný život neměla ale na většinu období vzpomínám ráda, bydlíme v bytě kde jsem bydleli s mamkou mamka tu občas přespí takže odchod zatím nijaký ale mamku vzalo když jsem se vdala myslela si že mě ztrácí!cž ale není pravda:)pokoj je upravený kvůli malému:)
5-ztratila jsem soukromí-získala jsem starosti navíc:D
6-ano přijal a moc ráda a chtěla byc prožít jakýkoliv den kdy byl ještě můj bráška na živu!

1. bylo mi 15 let a opravdu jsem byla zamilovaná,vydrželo to 3 roky
2. ne moc dobrej,pořád se mu po mně stíská,a často mně otravuje,a snoubencovi to vadí (mně taky) a vím že je single bez detí
3.V poslední době jo,Před 2 týdny jsem byla na srazu,spolužačky byli pěkně vyhoukaný když mně videli s bříškem :s:
4. jo to byl nádherně bezstarostný život. Mám jenom mamku a tá když jsem se odstěhovala asi měsíc na to předelala můj pokoj na ložnici :///:
5. získala- naučila jsem se pořádku :s: ... a stratila?-bezstarostnost o domácnost
6.dovolená v chorvatsku když mi bylo 12 let to sme byli jako rodina i s tatkou :(

1. první láska v první třídě se asi nepočítá,no bylo jich hodně,ale ten první opravdový vztah skončil po 4 letech dost špatně
2. nesnáším ho,naštěstí ho ani nevidím
3. střední stála za prd,srazy jsou,ale nemáme si co říct
4. tak v pokojíčku zůstal brácha,mamka mi se stěhováním dost pomáhala,asi po měsíci jsme si zvykly,ale bydlíme od sebe asi dvě minuty,tak to snáší dobře
5. získala jsem amostatnost,ztratila hromadu volného času
6. chtěla bych vrátit víc než jeden den.

Natalko,ty jsi bezedna studna napadu:o)Uz se poustim do odpovidani:o)
1. Prvni laska-tezko rict,jak se to vezme!Mohl by to byt Ivosek,ktery me miloval ve skolce(ale ja jeho ne:o),nebo Peta-s kterym jsem prozila prvni libacku-18let(trosku jsem si pockala:o) a se kterym jsem chodila pul roku!Ale asi svoji prvni opravdovou laskou nazvu manzela,byl muj "prvni"-19let,jsme spolu 4 roky!Cekala jsem na nej dlouho,ale vyplatilo se to:o)
2. Tak o Ivoskovi vubec nic nevim!Petr myslim studuje v Praze nejakou stavebni skolu!Moc casto se nepotkavame,ale kdyz uz tak se jen pozdravime s usmevem na rtech,myslim,ze vztah mame dobry:o)
3. Pro me byla ze zacatku stredni skola utrpeni,jelikoz jsem se velmi podcenovala neverila si a od toho se ke me odvijel vztah mych spoluzaku-kluku,tak mi dali celkem zabrat!Posledni 2 roky,ale byly fajn,ja si najednou zacala verit a kluci me zacali brat!s holkama problemy nebyly,jedna moje spoluzacka je mou nejlepsi kamaradkou,sla mi i za svedka:o)Na posledni maturitni rokvzpominam s nostalgii,jelikoz se opravdu vydaril,konecne jsme byli parta a byla sranda!Sraz mi jeste nevysel,ale setkavam se tak jednotlive s nekterymi a mame stranku na Spoluzacich!
4. No,moc dobre nevzpominam,byla jsem jedinacek a tak to taky vypadalo!Rodice se na me moc upnuli!Kdyz jsem odjizdela na intr,tak to mamka obrecela a zacatky chozeni s manzelem byly hrozive,nedokazali pochopit,ze uz chci zacit novy zivot a to mi bylo 20!Pokojik zustal zcasti stejny,ted je to takovy odpocinkovy pokoj pro mamku!
5. Ziskala jsem konecne samostatnost a ztratila...?Asi to pohodli co pro me nasi vytvareli,ale vubec se mi potom nestyska.o)
6. Asi ne,i kdyz by se to nekdy hodilo,ale ja verim na osud a treba by se tim dnem vsechno zmenilo a ja bych ted nebyla tehotna,vdana a stastna:o)

Tesim se na dalsi anketku,Natalko!

1.Ja si myslim jak to tady uz nekdo psal, ze opravdova laska probiha ted,jinak prvni laska byla v 16letech,trvala 2 roky
2.Vztah nemame zadny,zaclo se mezi nami hodne kazit,byvaly byl agresivni,dost zacal pit,honit zensky a vse zpecetil tim ze se v opilosti zabil na motorce...
3.Na stredni skolu vzpominam strasne rada,moc dobre s holkama vychazime,navstevujeme se,mame si i po letech hodne co rict...na srazy chodim pravidelne..
4.Na detstvi vzpominam rada,mam tak hodne zafixovanou babicku,ktera po smrti dedy na me hodne ulpela
5.Myslim ze nic extra dulezityho sem neztratila,mam pocit ze tenhle vztah mi spis nez vzal hodne dal,z moji chaoticky puberty jsem presla do nadhernyho klidu,pohody,svy domactnosti,za chvili miminko,i po letech hezkej vztah....
6.Asi prvni rande se svoji nynejsi laskou...

1. v 16 letech a chodili jsme spolu rok
2. zdravíme se a určitě o sobě víme hodně
3. na gympl vzpomínám hodně a srazíky máme tak 3x do roka
4. jasně, že ráda vzpomínám na bezstarostný život, ale život s mojí "novou"rodinkou to je něco krásného, takže se tyto dvě věci nedají srovnávat. Pokojík dostal můj mladší bráška a já mu ho ráda přenechala.
5. v příteli obrovskou oporu, ze vztahu samostatnost a z naší velké lásky to nejdůležitější... naší Justýnku :h: :h: :h:
6. Nelituji jediného dne, který jsem prožila a zároveň bych nechtěla ani jediný den prožít znovu.

dík za anketku Natálko :a:

Ahoj Natálko, konečně se zapojuji do Tvé anketky, vždy jsem totiž přišla s "křížkem po funuse", ale teď jsem tě stihla :!k: :!k: :!k:
1. opravdovou lásku v podstatě až te´d, vždy jsem si maslela, že je to ta opravdová láska...ale pokaždé omyl, a to jsme zjistila vlastně až s tímto přítelem.....s kterým jsem byla schopna plánovat budoucnost ;)

2.Máme hezká vztah :c: ..ikdyž někdy trochu Itálie, ale my se nikdy snad pořádně nedomluvíme, protože beran a štír...ohen a voda... :n: , ale naše láska je silnější :c: :h:

3.Vzpomínám docela často na SŠ, zvlášt na určité lidičky :) ...bohužel, ztaím nikdo nebyl schopen uspořádat žáden sraz :(

4.mi s evíc líbí tent život, kde jsme sama sým pánem v podstatě,....pkoj je předělán, nbeo jej obývá má mladší sestra-15let :girl:

5.myslím si, že jsme neztratila nic a získala jsme mnoho, od svobody, majetku a atd.... :!k:

6.určitě bych přijala víly nabídku, ale teď mě nic nenapadá...možná nějaké dřívější pařby na Sodolní ulici s bandou...to byl ale srandy kopec :!k:
Zajímavá anketka :one: PS.máte mooc hezkou novou ikonku.Papa :qu: :s: :a:

ja miluji anketky hihi
1. prvni opravdova neco kolem 16 let, ale neopetovana (diky bohu)
2. uz jsme se nekolik let nevideli a co dela netusime
3. jojo moc moc byla fajn. srazy rada, kdyz se je dozvim hodne dopredu
4. samozrejme hihi hotel mama. ve 20 jsem rekla ze jedu do nemec jako au-pair a uz jsem tu zustala, aprotoze jsem az u luxemburskych hranic bylo to nejen pro moje rodice tezky a je jeste ted. pokojicek je ted jako pokoj pro hosty
5. protoze jsem se odstehovala nejakych 900km tak jsem bohuzel stratila kontakt s plno lidma, ale mam super zkusenosti do zivota a hlavne jsem ziskala toho nej nej nej manzela
6. nasi kostelni svatbu jeeeee holky ja byla krasna hihi

1. tak pro mě byla první opravdová láska když jsem byla na dovolené s kámoškama na Slovensku, bylo mi 18, chodili jsme spolu asi týden jen na té dovolené, ještě teď když si na něj vzpomenu tak mi naskočí husina :!k: Byl to dokonce i můj "první"
2. psali jsme si zamilované dopisy, pak mě přijel asi po 3 měsících navštívit, ale nějak už to nebylo ono, asi to kouzlo s létem zmizelo :( ještě jsme si pak psali asi rok, a já si našla mého bývalého manžela a tím to skončilo, nemám o něm žádné informace, i když bych moc chtěla, jednou jsem uvažovala že bych ho pozvala do pošty pro tebe :!k: ale to můj chlap nerozdýchal :!k:
3. moc na ni nevzpomínám, nerada jsem se učila :!k: máme založenou třídu na spolužácích.cz, měli jsme zatím jeden sraz, a bylo super
4. Nevzpomínám, odcházela jsem z domu v 18, reagovali tak že se stěhuji k někomu a budem spolu jen žít, moc se jim to nelíbilo, takže brzy byla svatba, aby byli spokojeni , a pak byl rozvod :!k: Mám ještě dva bratry a ti pokojíček hned překopali
5. Tak neztratila jsem nic, možná trochu svobody, a už se moc nevídám s kamarádkama, taky si našly partnery a už u sebe nevysedáváme každý den
A získala jsem rodinu, klid, zabezpečennost, a dvě dcery
6. Prožít znovu mé setkání s první láskou :00: ale jen prožít a šup zpátky do reality

hodně zajimavá anketa:
1. 15let a chodili jsme spolu 1,5roku.
2. nevídáme se jelikož bydlíme každý jinde, ale sem tam o něm slyším od mojeho taty, jsou kolegové
3. Na střední ani ne ale na základku jo, ale vídáme se se spolužákama z obou škol
4. s rodiči nebyl tak bezstarostný, otec je sttrašně přísný v podstatě mě vyhodil z bytu, jelikož se mu manžel nezamlouval, pokojík předělali
5. získala jsem krásnou dcerku, a velkou lásku a ztratila celkem dost kamarádu jelikož jsem se přestěhovala
6. ano brala bych to-svatební den

1. v 16 letech a byli jsme spolu 3,5 roku....
2. jsme výborní kamarádi, vídáme se 2x do měsíce (bydlíme každej v jiném městě), často si voláme a píšeme si
3.teď už tak často ne... na srazi chodím...
4.nevím jestli byl bezstarostný... stále žiju i s mimískem u nich...pokoj jsem si předělala sama...
5....
6.maturitní ples.... znovu bych chtěla být štíhlá blondýna.... :!k:

1. v 15ti letech, chodili jsme spolu asi 10. měsíců. Pak se semnou rozešel a já dalších 7. měsíců nedělala nic jinýho než brečela :00: .
2. teď jsme dobří kamarádi, chodi s mojí nejlepší kamarádkou :)
3. moc ráda, ale sraz jsme měli pouze jednou a i když bydlíme skoro všichni ve stejným okrese, ještě jsem nikoho nepotkala.
4. měla jsem krásný mládí, hodný rodiče, takže určitě vzpomínám ráda. Odcházela jsem v 17ti za přítelem, snažili se nedat najevo, jak moc jsou smutní, ale já to stejně viděla. Pokojíček byl dlouho v původním stavu, až nedávno z něj udělali pokoj pro hosty, takže komplet vyměněnej.
5. ztratila jsem ten bezstarostnej život, teť už za mě nikdo neuvaří, nevypere..., získala jsem životní lásku, nejkrásnější dvojčátka pod sluncem, samostatnost, barák :s: . Je toho strašně moc.
6.Nechtěla bych, třeba bych přišla o jinej krásnej den.

tak tohle je mazec :!k: :!k: :!k:
1. mám pocit že až teĎ prožívám opravdovou lásku.. no ale taková ta první byla v 15ti letech a trvala asi půl roku :!k:
2. naštěstí se nevidáme.. od rozchodu jsem ho viděla asi jen jednou.. je z jinýho města :D
3. nevzpomínám... já ji dodělávám, takže moc na ní nemyslím :(
4. přítel se nastěhoval k nám, takže pořád žijem s moji mamkou, ale není to bezstarostný život.. musím vše zvládat tak jako kdyby tu nebyla.. samo že taky tady něco dělá , to neříkám, že dělám vše já :) nijak nereagovali :D a pokojíček jsme si s přítelem předělali sami.. :)
5. získala jsem rodinku.. :) a nic jsem neztratila :)
6. asi porod.. moc často na něj vzpomínám... byla to nádhera mít prdelku poprvé u sebe.. :h:

1. první lásku jsem stihla už v necelých 16, on byl o 2 roky starší, vydrželo nám to dva roky, ze začátku těžká romantika, byli jsme mladí,trochu naivní, ale v tu dobu spokojení, podržel mě, když jsem šla na vážnou operaci, pak musel na vojnu na východ SK, tam jsem ještě za ním jela, postupně ten vztah ale vyprchal, pak jsme se domluvili, že to se nebudeme vzájemně trápit, já měla před sebou maturitu.
2. přesto, že už to je skoro 20 let / :00: :00: , to je strašný, co?? je mi skoro 35/, zůstali jsme kamarádi, potkáváme se často, vím, s kým žije, znám jeho dceru a tento týden se konečně žení, čemuž se nějak dlouho vyhýbal :s:
3.střední jsem prolétla, jediný co mi utkvělo v paměti, jsou společné víkendy s kamarádkami na letních zábavách, ale potkáváme se spíš náhodně, nebo na organizovaném srazu
4. na společné soužití s rodiči vzpomínám ráda, protože stále trvá, zůstala jsem se synem bydlet v polovině jejich domu, ze svého pokoje jsem udělala dětský pokoj pro syna,vycházím s nima dobře, nikde nebyl žádný velký konflikt,max. jemné zaskřípání, ale to je všude, ale mám před sebou svoje první stěhování do nového domu se svým novým přítelem, na což se na jedné straně strašně těším a na druhou stranu mám i trochu obavy
5. neztratila jsem asi nic, získala oporu, pomoc a hlavně po dlouhé době pocit štěstí
6. pokud bych ten den nesměla vůbec změnit, pouze ho prožít znovu - tak by to bylo určitě narození syna :c: , určitě bych ji ukecala ještě na jeden den, který bych mohla změnit - den,kdy jsem potkala svého bývalého manžela, který nyní dlouhodobě psychicky ubližuje synovi. Je pravda, že kdybych ho "nepotkala", neměla bych dnes svého syna :r: :r: Myslím, že bych vílu asi hodně překvapila a vás možná taky..... :sick: :sick: :sick:

Ahoj Natalko a Danecku,
moc hezka anketa.Takze,zaciname:
1.Me bylo tenkrat 18,jemu 16,ale nevypadal na to.Byl prvni,s kym jsem spala a ja taky jeho prvni.Muj spoluzak ze tridy na gymplu.Byli jsme spolu 2 rok,hodne stastnyy.Jeste na maturitnim plesse vsechny zval na nasi svatbu a pak?Za 2 mesice konec,umrel mi z niceho nic tata a on tu situaci nedaval.Hrozne moc mi ubkizil,ale uz je to pryc,uz je to dost let.
2.Ja neziju v CR,taze se nevidame,videla jsem ho naposledy pred 2 lety a jsem rada,ze spolu dneska nejsme.On se totiz i dnes ve 28 letech zasekl na tom bezstarostnem nezodpovednem klukovi,ja mezitim postoupila uplne jinam.
3.Stredni skola byla vyborna,vzpominam hodne a rada.Dokud jsem bydlela v Praze,chodila jsem pravidelne,byli jsme super parta a SCHAZELI SE KAZDY MESIC.Ted kdyz prijedu,tak vidim jen par vyvolenych,neni cas ani nalada :-)
4.Jak se to vezme,dokud zil tata tak jo,to byl bezstarostny zivot,kdyz umrel-me tahlo na 20 let a prave jsem se dozvedela,ze me vzali na VS,tak bezstarostnost skoncila a hura do tvrde reality.Mamam se sesypala a ja se musela 2 roky starat o rodinu a i o ni,delala jsem vicemene mamutatu.Hodne tezke obdobo.Dneska je to 10 let porad to boli a boli a chyni mi.Ted s miminkem mozna jeste vic nez pred tim. Pokojik jsme meli s brachou a ten,vzhledem k tomu,ze jsem pres 4 roky z domu,si ho predelal k obrazu svemu,ale nic z mych veci se nevyhodio.
5.Osvobodila jsem se od mamy (obcas dost psychicky teror),odstehovala jsem e z CR a tak svoje nejlepsi kakmardky vidim jen hodne malo.To je mi moc lito,na druhou stranu,muj manzel je skvely,neomezuje me nijak.Ziskala jsem oporu,more lasky a svobodneho projevu,uznani a starostliveho zodpovedneho chlapa!
6.Uprimne,prijala. Chtela bych stravit zas jedn den s tatou.

Diky za anketku.Moc pekna!

A já si hned odpovím :j) :
1. V 15 letech a chodili jsme spolu 3 roky a 3 měsíce (opustila jsem ho, když byl na vojně :\\: )
2. Vztah bohužel žádný, bydlíme ve stejném městě - a zahlédnu ho opravdu jen zřídkakdy, posledně jsme na sebe náhodou narazili ve vlaku...pozdravil mě a na tom byl konec :j), něco málo o něm vím: když jsme se rozešli, prožíval to hodně těžko a dostal hodně silnou cukrovku, musí si několikrát denně píchat inzulín (doteď si vyčítám, že jsem mu k ní určitě pomohla, ale zůstat s ním jsem nemohla, už jsem ho nemilovala :n:, pamatuju si jak jsem ho byla navštívit v nemocnici - tekly mi slzy, ale nemohla jsem mu nijak pomoct, nemohla jsem mu nabídnout ani kamarádství, protože on by se okamžitě snažil o víc...a já bych ho svým odmítáním trápila ještě víc). A jak teď žije: není ženatý, bydlí u rodičů, nemá děti, pracuje jako prodavač v obchodě s elektronikou a jestli někoho má, to nevím, ale asi jó...
3. Občas, na srazy jsem chodila, ale teď když mám miminko...nechodím :\/:
4. Ráda, u rodičů mi bylo dobře. Sice mě hodně hlídaly, ale co se dalo dělat, teď mě pro změnu hlídá jak oko v hlavě manžel :-g( Ufff...Můj odchod prožívaly celkem těžce (hlavně taťka) :\\: ..."syndrom pustého hnízda" - museli se s ním dlouho smiřovat. V mém pokojíčku doteď nikdo nebydlí, nábytek je na původním místě, ve skříni mám dokonce svoje hadříky, plyšáky...Něco se v něm samozřejmě změnilo, ale jenom nepatrně.
5. Ztratila jsem: svobodu, volný čas, samostatné rozhodování (teď musím vycházet z kompromisů). Získala jsem: Danečka :c:, podporu, lásku, vlastní domácnost a více majetku :s:
6. Nepřijala, bála bych se, že mě znovu nevrátí do přítomnosti.