Anketa-co se změnilo :-)

1)Bylo i když jsem nečekala že to bude hned na poprvé.
2)Neměla jsem žádné problémy,a díky tomu jsem pracovala až do mateřské na kterou jsem nastoupila šest týdnů před porodem.
3)Na miminko jsme se těšili ale já měla i strach jestli ti zvládnu,je mi třicetčtyři tak největší byl z toho aby mimi bylo zdravé.
4)Porod-jak se to vezme,ijela jsem do porodnice 24.12 o půl čtvrté ráno kvůli odtoku plodovky a malý se narodil 25.12 v 17.38 což se mi už zdálo dlouho a díky tomu že se rodil bez plodové vody tak měl hned infekci a byl na kapačkách s antibiotiky.Ale je to za námi,a i když jsem po porodu říkala že nevím jestli si pořídím druhé dítě tak dnes vím že byh ho chtěla za dva roky.
5)První týdny s miminkem byly plné obav jestli vše co dělám je správné,když plakal tak proč pláče,co mu je atd.
6)Tak tělo se změnilo hodně,v těhu jsem přibrala patnáct kilo,deset jsem shodila a zbytek mi zůstal.Prsa mám skoro o tři čísla větší a to jsem před těhu měla D a teď skoro ani aveceda na to není,břicho je povadlé a škaredé.¨
7)Jelikož jsem žádné neměla tak ani ezůstaly.
8)Jediné co mi chybí je že nemůžu zatím chodit fandit na hokej,ale to vypilujem až bude malý starší,tak znovu začneme.
9)Změnilo mě v tom že mě rozlítostní spousta věcí.A u jákekoliv špatné zprávy mám slzy v očích.
10)Nikdy bych své rozhodnutí zpět nevzala.

1) ano
2) ve 22 tt jsem se začala otevírat. Od té doby mě nechala dr.doma s tím, že mám ležet, být v klidu a tak...
3) těšili jsme se všichni a to nevýslovně. Strach byl samozřejmě taky, ale menší než to těšení ;)
4) Všichni mě varovali že to bolí a to dost, takže jsem s tím počítala. Bolelo hodně, ale bylo zapomenuto v okamžiku, kdy Viktorka vykoukla na svět.
5)....byly skvělý a teď jsou ještě lepší!
6) Prsa jsou větší, břicho taky a váha mi zůstala skoro celá (přibrala jsem celkem 23 kg, 13 mám ještě pořád nahoře
7) Bolí mě záda, ale to je spíš z toho, že v těhu ty svaly ochabnou a pak to dýl trvá, než se dají znova do pořádku
8) ani ne
9) asi už nejsem tak sobecká a dává mi toho hrozně moc.
10) NE!

Effka a Viktorka

1. ano
2. v 15tt jsem se začala otvírat a hrozil potrat, od té doby jsem byla na riziku, pak ještě odběr plodovky a jinak pohoda
3. těšila a moc. strach jsem měla samozřejmě taky, ale spíš takovej ten zdravej :-)
4. :s: no, čekala jsem, že porodim normálně, ne, že budu rodit a na slavný finále mě fiknou císařem, protože se kluk zasek a přestávalo mu bít srdíčko. Už je to pryč, ale dojmy nebyly moc dobrý - byla jsem nazlobená na sebe, brala jsem to jako svoje selhání. ale už je to dobrý :///:
5. tak tam jsem naopak čekala, že to bude horší, a ono to celkem šlo. pár chvilek bylo zoufalých, kdy miminko pláče a člověk už fakt neví, co má dělat, ale naštěstí jich nebylo tolik. jinak hormony se mnou snad mlátí dodnes a nálady mám jak na houpačce :-(
6: prsa jsou pomalu ve stejný velikosti jako před těhu, akorát jsou víc povolený, břicho, zadek stehna bohužel větší než před těhu, pořád mám navíc 6 kilo...nejsm se sebou spokojená.
7. větší bolesti kyčlí (mám artrozu a těhu+šestinedělí to zhoršilo) a díky vysoké váze, kterou jsem v těhu nabrala (27kg), tak se mi začala hroutit klenba, takže musim jedine ve zdravoních botech, jinak auauau
8. ne....snad jenom, mám na cigáro, ale pořád kojim... no a je škoda zase začínat
9. toho je strašně moc a vzhledem k mým houpačkovým náladám, který zrovna nejsou v manický fázi se mi nechce nějak psát....jen mě nepřestává udivovat nový rozměr lásky - láska k dítěti
10. v žádným případě

Ahojky, moc krásná anketka.. :girl:
1.Bylo plánované, jen jsme nečekali, že se nám to podaří tak rychle (kvůli mým zdravotním problémům). :D hned na poprvé a to jsem měla 2 měsíce vysazenou antikoncepci..
2.Byla jsem na rizikovém kvůli stresu v práci, protože jsem skončila v 16tt v nemocnici.. POzději jsem se začala otvírat a ke konci jsem měla vysoký tlak a zadržovala jsem vodu..
3.Na miminko jsem se hrozně moc těšila. Vyděšená jsem byla jen z toho, v jaké situaci jsme byli s tehdy ještě mým přitelem, teď mužem. (Vdávala jsem se ve 30tt)
4.Porod byl jako maturita- když jsem vylezla ze zkušebny a veškerý strach ze mě opadl, tak jsem si řekla, že to bylo o ničem. Bolelo to sice jak hajzl (pardon), ale nebojím se jít do druhého. Měla jsem 12 stehů. :)
5.První týdny s miminkem jsem nevěřila, že je moje, že něco tak nádherného patří ke mně. POřád jsem na ni zírala. Měla jsem dost spavé miminko, páč jsme měli silnou žloutenku, takže se mi docela vyhlo to, jak tady holky občas popisují ty horory se vstáváním, kolikou apod. Malá se budila v rozmezí2,5 až 3hod. i vnoci, od 10tž mi spinkala od 23-5:00, nejhorší pro nás zatím byli spurtíky.
6.Jsem celá změněná, chybí mi moje Béčka (teď D-E), taky mi chybí moje oblečení (předtím vel38, teď 44), a co se týče váhy, nabrala jsem 20kg, šest jsem nechala v porodnici, šest jsem zhubla doma, na vánoce přibrala dvě a teď mi váha stojí. Vypadám jako oplácaný slon..Občas mě ještě bolí pánev, jak sevrací do původního stavu..:(
7. Jen jeden- nástřih. Než si pochva při každém milování zvykne a natáhne se, tak to hooooodně bolí... Musím ale i poznamenat, že díky těhotenství mi zmizel myom v děloze. Doktor říkal, že se prostě vstřebal!! :D
8. Chybí, ale s klidným srdcem a bez okolků to tisíckrát dobrovolně vyměním, páč Ivance se nic nevyrovná.
9.Změnilo hlavně v zodpovědnosti . Je jiné se starat sám o sebe,anebo mít na starosti takového drobečka, který je na vás celý závislý.. A rozhodně mi otevřelo úplně nový rozměr slova láska. :D Bohužel mi mateřství dalo i přecitlivělost- když občas koukám na zprávy v telce, tak mě rozbrečí.. :spid:
10. V ŽIVOTĚ NIKDY!!!!

Jana a Ivanka

1) Bylo i nebylo... Zkoušeli jsme to už asi půl roku, a když se nedařilo, tak jsem nastoupila po škole do práce. Taky jsem se léčila s cystou, a když jsem šla na kontrolu, jestli už je cysta pryč, bylo tam miminko :)
2) Ze začátku jsem dost zhubla, bylo mi blbě celý dny. Asi od půlky těhu mě dost pálila žáha a tvrdlo bříško, ale jinak jsem se cítila skvěle :)
3) Hrozně jsem se těšila a jasně, že jsem se i bála! Na kontrole jsem se vždy uklidnilo, že je vše v pořádku, a než byla další, už jsem zas byla vynervovaná :)
4) Takhle hrozný bolesti jsem teda fakt nečekala a při porodu jsem si říkala, že už nikdy rodit nechci. Ale když mi položili Jiříčka na břicho, hned mi otrnulo ;)
5) První týdny byly jak na koupačce. Když byl spokojenej, byla jsem i já spokojená, ale když plakal, plakala jsem taky, protože jsem fakt nevěděla, co s ním :( Naštěstí jsme se docela rychle sehrály a teď už je vše super - v rámci možností...
6) No jasně že jo. Prsa jsou takový vyplandaný, břicho je pořád trošku vylezlý, všude mám beďary (přijdu si jak za puberty :s: ) a stehna jsou celý popraskaný :( Ale ztratila se mi celulitida a můžu jíst, co chci a nepřiberu ;)
7) Pořád ještě špiním a taky mě bolí kyčle :(
8) Čas na sebe a občas společnost - většina kámošek chodí buď do školy anebo do práce... Ale postupně se seznamuji s maminkami v okolí, tak je to už lepší :)
9) Mám úplně jiný zájmy, na prvním místě je teď pro mě miminko! Začla jsem se víc hýbat a vůbec žít zdravěji. Jinak míň uklízím a všude chodím pozdě :) No a co mi mateřství dalo? To, co teď každý den prožívám se ani nedá popsat... být maminkou je nejúžasnější posit na světě :h:
10) Ani za nic :w:

1. ano bylo
2. hdně nízkej tlak.Kolikrát jsem myslela že ani nedojedu do práce a někde zkolabuju
3. moc jsem se těšila. největší strach jsem měla první 4měsíce-abych nepotratila-nějaké další komplikace jsem si nepřipouštěla. U druhého mimi to prožívám daleko více-už jsem obeznámena co vše se v těhotenství nemusí povést
4. já jsem z porodu nějak extrémní strach neměla. Občas jsem nad svým bříškem dumala jak tohle dostanu ze sebe ven. Když mi praskla voda, tak jsem byla radostí bez sebe, že se brzy dočkám miminka.Porod byl sice dlouhej a velmi bolestivej (kterej neni) ale nějak moje představi nezklamal-spíš mě mile překvapil příjemný přístup PA a lékaře.Takže já mám na porod i hodně hezkých vzpomínek.
5. ty byli docela náročné. Měla jsem problémy s kojením-vpáčené bradavky, takže jsem kojila prvních 14dní přes klobouček-za razantní pomoci mé maminky jsem pak kojila bez kloboučku celých 10měsíců než se malej sám odstavil. Jinak samozřejmě strach abych vše zvládala-ale mažel si vzal po mém příchodu z porodnice volno a tak mi moc pomohl. Nemohla jsem se moc dobře hýbat-byla jsem hodně šitá. Po šestinedělí jsme si na sebe zvykli a měli svůj režim..
6. tělo se změnilo razantně. Prsa před otěhotněním 75C po skončení kojení 85D-nadále zůstávají stejně velká. Moc jsem neshodila. Bříško i po cvičení mám povolenější-prostě neni ploché jaké bylo..takže s postavou nejsem spokojená.
7. ne jsem naprosto zdravá
8. nechybí. jsem naprosto šťastná-konečně má život smysl
9. nevim jestli jsem se mateřstvím změnila. To by muselo posoudit okolí. Asi mám větší strach o rodinu, přemýšlim víc do budoucna
10. ani náhodou. Je to moje štěstíčko-i když je velice pohavově náročnej. V červnu budeme mít druhé miminko (plánované) a moc se všichni 3 těšíme....budeme velká rodinka :///:

1.nebylo
2.prvnich 4 az 5 mesicu jsem mela menstruaci a bylo me desive zle od zaludku
3.hrozne jsem se tesila a zaroven mela strach jestli to vsechno zvladnu
4.porod sel...bolest to byla,ale hur jsem snasela to šití...vysledek stal za to
5.prvni tydny jsem mela hruzu ze neco pokazim,ale nestalo se
6.po porodu mam stale o 8 kilo navic a ne a ne to jit dolu.Prsa skoro stejna (kojila jsem bohuzel jen 2 mesice),bricho mam stejne jako pred tehotenstvim ale zadek obrovskej :(
7.zadny problemy nemam,snad jen,ze po 2 sklenickach dobreho vina mam nehoraznou opici a zvracim :jawdrop:
8.vubec nic mi neschazi ba naopak.Mam vse co jsem si prala
9.rozhodne jsem dospela,skoro vse vidim pozitivne,ale strach o dite je moje nocni mura
10.nikdy bych nemenila...jsem ten nejstastnejsi clovek na svete

1) ne
2)dvakrat zanet ledvin, trikrat spineni
3)tesila :) i se strachem
4)cisarem- takze samotny porod pohoda,ale rekonvalescence des bes....
5)s miminkem super, to okolo hruza (ochod od chlapa,sceny a podobne)
6)vaha sla do minusu,brichu nic- stejne jako driv, po 7 mesicich kojeni prsa mnhohem mensi a u ne tak pevny ae jde to
7) ano, bolesti jizvy a boleni podbrisku
8)no trochu to chozeni mezi lidi - byla sem zvykla "kazdy" vecer byt v kolektivu lidi v kavarnicce kam sech chodivala
9) hodne sem vyspela co se tyce urcitych nazoru(hlavne na chlapy) adolo mi radost z kazde malickosti co Rozarka udela
10)nooo kdyz se vteka a breci....jasne ze ne!!!!

:a: :a: :a: ...Tak já se taky přidávám..
1) spíše nee, hrozně jsem toužila po dítěti, ale doktor tvrdil, že to nepůjde a šlo to hned..tudíž neplánovaně
2) do 6měsíce jsem zvracela a od 7 mi otékalo celé tělo + ledvinové záchvaty
3) od prvního momentu jsem se na něho strašně těšila, přesto, že jsem nevěděla jestli nezůstanu sama, protože jsme s partnerem spolu byli druhý měsíc(dnes jsme rok a půl manželé)
4) k porodu se radši vyjadřovat nebudu..ty starší si určitě pamatují, ale s odstupem času to nebylo tak hrozné(asi proto, že já to neviděla, když mě uspali.. :///: )
5) první momenty strach jestli bude žít, ale po 14dnech už jsem byla ta nejspokojenější mamina s věčně spícím miminem..
6) prsa nulky jako předtím, břicho hrůza a zadek stejný
7) ne
8) absolutně nic mi nechybí a myslím, že teď teprve má život smysl :one:
9) myslím, že jsem přestala tolik řešit, co si kdo myslí a zajímám se o důležitý věci..
10) rozhodnutí mít dítě bych zpátky rozhodně nevzala, jen bych nešla rodit přirozenou cestou a poslechla rady doktorů a šla rovnou na císaře..
...kačátko :c:

1. ano, ale nečekali jsme ho tak brzo jak se říká po osmi letech s antikoncepcí všichni povídali kdoví jak dlouho to bude trvat a ono nám to vyšlo hned první měsíc :-)
2. problémy skoro žádné, nevolnosti nic, jen trochu zvýšený tlak jinak pohodička :-) klidně bych mohla být těhotná pořád :-) ta doba bez MS za to stojí :-)
3. těšila jsem se moc a taky jsem se moc bála jak to zvládnu :-) klasika
4. porod no mohlo to být lepší, vyvolávaný porod skončil akutním císařským řezem kvůli dechové tísni maličké takže rychlovka a děs běs, hlavně potom, ale hlavně že je malá OK
5. první týden byl naopak docela v pohodě Nikolka byla strašně hodný miminko na kojení se musela budit a jinak pořád spinkala :-) to teď už je to pěknej raubíř :-)
6. no jéjé, prsa větší, břicho větší, váha teď už stejná jako předím
7. problémy ne, jen ta jizva po císaři a strie na bříšku, ale to není nic závažnýho spíš kosmetické vady na kráse :-)
8. no občas mi chybí čas jen na mě samotnou ten pocit že už nikdy nebudu sama vždycky se budu muset postarat i o malou to je fakt závazek, ale pěkněj, žejo :-)
9. změnilo dost, člověk nemá ani tak strach o sebe ale o toho cvrčka malýho neustálá kontrola aby se někde neskulila nebouchla no sou to nervy :-), ale zase na druhé straně mě to asi zklidnilo :-) a hlavně jsem přestala kouřit což beru jako svoje velké vítězství
10. rozhodně NE :-)

pěkná anketka, jen tak dál :-) :\x: :one:

Ahoj, ráda Ti odpovím na Tvé otázky.
1. Miminko bylo chtěné, ale ne podle plánu - po vysazení antikoncepce jsem se rok léčila kvůli chybějící menstruaci, protože mi prášky rozházely cyklus a nedorůstala děložní sliznice. Tak díky lékům jsem hned měsíc po jejich dobrání otěhotněla a jak já, tak manžel jsme byli moc šťastní, že se nám to povedlo. A nyní se už těšíme z 9měsíčního syna Honzíka :h:
2. Těhotenství jsem měla bezproblémové, užívala jsem si ho. Od 10. do 16. týdne mě provázely nevolnosti, hlavně večer a po ránu, ale nebylo to tak hrozné. Ke konci těhotenství mi asi posledních 10 týdnů tvrdlo bříško a 7 týdnů před porodem se mi začal zkracovat čípek, ale neotevírala jsem se, takže vše bylo v pořádku a mimi se narodilo přesně v termínu.
3. Na miminko jsem se moc těšila, pročítala jsem si spoustu knížek a článků o těhotenství a porodu a těšila jsem se na každou kontrolu v poradně, kdy jsem na ultrazvuku mohla vidět naše mimi, jak hezky roste. Ke konci těhotenství se k těšení trošku přidával strach z toho, co po porodu bude, že se mi totálně změní život a vůbec jsem netušila, co mě čeká a jestli všechno zvládnu.
4. Dojmy z porodu mám teď zpětně nádherné. Pokud pominu to několikahodinové čekání s kontrakcemi, než se dost otevřu a tu silnou bolest při kontrakcích ještě než jsem mohla začít tlačit, tak na porod jako takový nemám špatné vzpomínky. Samozřejmě, ta bolest při porodu je opravdu velká, ale o to silněji jsem pak prožívala pocity štěstí hned po porodu, když mi položili našeho syna na bříško a já zažívala neskutečné pocity radosti, úlevy, dojetí a překvapení z toho, že ten malinký človíček už je na světě. Díky lavině těchto nádherných pocitů jsem pak lépe přečkala šití, které trvalo skoro 50 minut (doktorovi se pořád trhaly a rozvazovaly nitě) a bolelo to snad víc než samotný porod. Ztratila jsem i spoustu krve, takže jsem jim pak ve sprše omdlela a celý první den jsem spíš ležela, protože se mi motala hlava, měla jsem v sobě drény, ale to vše se dalo vydržet a zapomenout na to vždycky, když jsem se podívala do postýlky, kde spinkalo naše zdravé miminko. To mě pak vždycky tak nabilo takovou energií, že jsem necítila ani potřebu spánku a nemohla se na našeho syna vynadívat. A hned druhý den po porodu jsem si říkala, že bych do toho šla hned znovu i s tím vším negativním, jen abych znovu prožila ty nádherné okamžiky po porodu :)
5. První týdny s miminkem byly náročné, asi jako u každé maminky v šestinedělí. Skoro celé šestinedělí se mi hojilo šití, prvních 14 dnů jsem mohla sedět jen na nafukovacím kruhu a bolelo mě celé tělo, do toho jsem se musela naučit pečovat o miminko, které vyžadovalo péči 24 hodin denně, noční vstávání na kojení atd., takže jsem byla opravdu hodně unavená. Ale jak to jen šlo přes den, když Honzík spinkal, lehla jsem si taky a aspoň na hodinku usnula, abych nabrala síly na další noc. Taky jsem byla během šestinedělí náladovější a plačtivější, ale to hlavně díky únavě, a postupem času už se mnou tak hormony necloumaly.
Během dvou měsíců si už pak Honzík udělal trošku režim, já už se s ním taky sžila a celkově jsem si ho začala víc užívat.
6. Po porodu se moje tělo rozhodně změnilo, první týdny jsem měla povolené bříško, jak se mi zavinovala děloha. Do 3 měsíců už na bříšku nebylo poznat, že jsem rodila. Prsa jsem měla první dny taky hodně nalitá, naštěstí byl Honzík hladový a hodně dokázal vypít. Teď už prsa tak nalitá nejsou, jak má Honzík jiné příkrmy, tak pije méně a prsa už jsou stejně malá jako před těhu. V těhotenství jsem nabrala 11 kg, z toho jsem 5 kg nechala v porodnici a zbylých 6 kg jsem zhubla během prvního měsíce, takže po šestinedělí jsem už nosila věci z doby před těhotenstvím. K mé původní váze mi naštěstí pomáhalo kojení, díky kterému jsem hubla i následující měsíce a teď mám ještě o 5 kg méně než před těhotenstvím.
7. Díky těhotenství mi asi 3 měsíce po porodu začaly padat hodně vlasy a padají mi doteď. Taky s pletí to ještě nemám úplně v pohodě, asi se mi pořád ještě nesrovnaly hormony, zatím jsem ještě nedostala menstruaci.
8. Díky miminku se můj život hodně změnil, naplnily se tak moje dny úplně jiným programem než dřív. Musím teď hodně dopředu plánovat, než někam vyjdeme, nejde se už jen tak sebrat a jít kam se mi zachce. Taková ta svoboda, volnost, vystupování sama za sebe, to mi miminko vzalo, ale rozhodně toho nelituju.
9. Mateřství mě rozhodně změnilo. Nemyslím teď tolik na sebe, ale hlavně na miminko, usadil se ve mě takový ten stáletrvající strach o toho drobečka, aby se mu něco nestalo, strach, abychom ho dobře vychovali, prostě takový ten strach všech maminek a pocit obrovské zodpovědnosti. Každým dalším dnem, co Honzíčka máme, si uvědomuju, jak moc ho miluju, a jak se díky němu naplnil můj život - vždyť bez něj jsem se snad nudila. Mateřství mi dalo tu schopnost milovat někoho tak, že bych pro něj byla schopná udělat cokoliv, jen aby byl zdravý a vše zlé se mu vyhýbalo. A díky mateřství mám pocit, že jsem dozrála a jsem teď šťastná, jako nikdy předtím.
10. NIKDY bych toto rozhodnutí mít dítě zpátky nevzala. Je to to nejkrásnější, co můžu prožívat. :h: :h: :h:
Pa :a:

1. miminko bylo plánované, ale nečekali jsme že se nám to povede na první pokus, chtěli jsem stihnout ještě svatební cestu :s:
2. těhotenství bylo strašný, strašně nerada na to vzpomínám, ale odpovím ti. Od 6 týdne mě bylo dost zle až jsem skončila v nemocnici, pak jsem začla krvácet, protože se mi odlučovala placenta, takže jsem nějaký ten měsíc musela jen ležet s nohama nahoře a dojít si akorát na záchod, když se to spravilo a mě bylo dobře, že jsem si šla i 2x zacvič pro těhulky tak jsem ve 28 týdnu začla rodit, takže jsem byla od 15.2.08 do 18.3.08 opět hospitalizovaná v nemocnici na udržení (naštěstí se jim to podařilo, ufff a já rodila akorát 2 dny do termínu) a po propuštění do 37 týdne jsem musela dodoržovat klid a chodit jen na kontroly
3. moc jsem se těšila, ale ten strach převládal ( co by se stalo kdyby se narodila tak brzo...)
4. dr. mi v poradně říkala, že bych si zasloužila čím jsem si prošla rychlej a co nejmíň bolestivej porod a to se mi taky vyplnilo, měla jsem ho docela na prvorodičku rychlej, ve 4 odpo mě praskla voda, bolesti mě začly až po 20 a malá byla narozená ve 22:42
5. první týdny s Vaneskou byly krutý, ale jen díky tomu že mi plakala hlady a až za 3 týdny jsme to poznali na váze, dost zhubla a pak už to bylo dobrý, no těch 6neděl bylo nejhorších
6. prsa mám prý menší, břicho větší a váhu skoro stejnou, spíš mám celé tělo povolené
7. hned po porodu mi přád otýkaly nohy, bolely mě kolena a motala se mě hlava, ale to už přestalo akorát záda bolí pořád
8. zatím po 9 měsících ten pocit nemám, uvidíme co budu říkat za rok, dva...
9. změnilo mě v tom, že jsem zodpovědnější, starostlivější a taková bojácnější a co mě dalo? mou největší lásku na světě a to je naše dcera :h:
10. NENENENE....
:a:

Tak já si hned odpovim :-)
1.Nebylo plánované,někdo se snaží 2 roky,nám to stačilo dvakrát :-)!
2.Bylo mi úděsně špatně první 4 měsíce,pak jen pálení žáhy a občasné křeče lýtek,jinak dobrý:-)....ještě 14 dní před porodem jsem byla pod stanem :-)
3.Trošku jsem se těšila,ale hodně bála,nějak jsem si to neuměla vůbec představit.Vždycky jsem si plánovala,že budu mít mimčo po svatbě...a až budu mít pocit,že ho hrozně chci(ten mám od tý doby co se narodil:-))...a osud tomu chtěl jinak.
4.Porodu jsem se ani moc nebála,ale bylo to asi tak 1000 krát horší než jsem si uměla představit:-).Ikdyž už pár dní po porodu,bych do toho šla skoro znova.
5.Ben byl naštěstí strašně hodné miminko,nechal mě vyspat,nic ho netrápilo.Skoro neplakal.Takže jsme téměř neměli problémy.Čím je starší,tím je to větší raubíř.
6.Hm,bohužel,strie kolem pupíku(udělaly se 2 dny před porodem),vytahanější prsa,povolený břicho(ale možná kdybych víc cvičila :-)!A o 3 kg víc.Spousta vypadanách vlasů....no,ještě bych asi něco našla.
7.Naštěstí ne....
8.No,trošku mi chybí svoboda,s čím jsem počítala.Nemám nikoho na hlídání a přítel chodí pozdě z práce,takže bych občas potřebovala pohov.Ale říkám si,že to chvíli vydržim a bude líp.Někdy si ale připadám,jako pes u boudy.Když slyším,jak všichni kolem cestují a lyžují...:-).Skočila jsem do těhu hned po vyšší škole,když jsem plánovala,alespon 2 roky práce
9.Změnilo mě hodně:-),už to nikdy nebudu já,ale vždycky my!Na prvním místě bude vždycky můj syn.Dalo mi ochutnat nepoznaně silnou lásku i strach:-).
10.Nikdy bych neměnila,miluju ho....
Elis a Benda