Anketa

Ahoj. Tak ja jsem si nikdy nepredstavovala, ze budu svoje dite fyzicky trestat a velice jsem se spletla. Nas mladej je fakt extremne zlobivej a divokej. Nejdriv jsme to zkouseli bez fyzickejch trestu, ale na nej proste domluva nestaci a fakt je, ze jedna na zadek je stokrat ucinnejsi nez sahodlouhy vysvetlovani, proc neco nema delat. Budou mu ctyri a doufam, ze se brzo uklidni, protoze se mi fakt nechce otloukat ho jako pistalicku.
Mam mladsi dceru a ta zatim vypada, ze to s ni pujde po dobrym, tak to tukam na drevo.

dost často se mi stalo, že plácnutí po zadku bylo nejefektivnější. teď moc neplácám, dost často stačí jen na tu možnost upozornit (máme děti 4 a 2r)
přes ruce moc neplácám, to jsem udělala párkrát a to v okamžiku, kdy ty ruce byly tam kde fakt být nemají (např. zásuvka)
pohlavkování se mi nelíbí, i když věřím tomu, že když je facka (u puberťáka ne předškoláka) aplikovaná v pravou chvíli, tak může mít taky dobrý efekt. co z nám z vyprávění dnes už dospělých lidí, tak často slýchám, že když dostaly facku, tak "sedla" (a dost často to byla jen jedna facka v životě, taky jsem jednu takovou kdysi dávno vyinkasovala a už tenkrát mi bylo jasný, že jsem přestřelila)

Ahoj, na plácnutí přes zadek či po ruce nevidím noic španého pokud je to ,,namístě" a nic jiného nepomáhá.Samozřejmě to nesmí znamenat bít dítě jako žito, to v žádném případě!!!!!A proti facce teda jsem, ale chápu, že se může stát a někomu to prostě ujede.

Ahoj tak ja nekolikrat napomenu, zvysim hlas, upozirnim zakaz neceho co ma syn rad a to vetsinou uz zareague, nekdy jsou situace, ze mu placnu po zadku, ale pripada me to trapne i v jeho 5,5letech bohuzel nekdy neni zbyti..ovsem je to vyjimecne, placnout facku je pro me jednoznacne selhani rodice a hnusi se me to v kazdem veku!!! Priznam se, ze me uz ruka ujela a stve me to dodnes, ne protoze by syn mel z te facky trauma, ale protoze jsem se ja neovladla ja jako rodic..... Pa

Ahoj :)
Tak já plácám děti:
1. přes pusu, když koušou, nebo když ječej a na slovní napomenutí ať neječej nereagujou (mladší rok a půl, starší za měsíc a týden čtyři roky)
2. přes ruku, když chtěj sahat na horký plotýnky, syrový maso, rozbitou sklenici... nebo chtěj brát z regálu něco co nemaj a na slovní napomenutí ať to neberou, ať to tam nechaj nereagujou.
3. přes zadek, když lezou někam kam nemaj (do výšek, do ulice...) a kde jim hrozí nějaký nebezpečí a na slovní napomenutí nereagujou, případně na slovní napomínání ani neni čas.

A pozor: NIC Z TOHO bych nenazvala trestem. NETRESTÁM JE, JÁ JE NAPOMÍNÁM, jen někdy slovní napomenutí prostě nestačí, eventuelně na něj neni čas, jako třeba u tý plotny nebo silnice ;) :a:

Jinak skutečnej fyzickej trest, třeba ve smyslu pět ran přes zadek za špatnou známku, jak to jednu dobu praktikovala naše máti, je dle mýho nesmysl a nezmůže nic jinýho, než je dítě na rodiče naštvaný, jeho snahu o lepší známku to fakt nezvýší :00:

my zastancem jsme. nejdriv slovne, pak pres ruku a nakonec pres zadek. Nekdy jsme nuceni prejit hned ke treti fazi. ;) nerikam triskat od rana do vecera, ale vychovne ano. jak pises ty, rodice to taky praktikovali a nam to neuskodilo. Mame kluka a o tech se obecne rika, ze jsou to raubiri a to u nas teda plati. Nastesti jsou s nami zajedno i babicky s dedeckama, takze sice rozmazluji, ale v mire a kdyz prijde na vec, tak dostane taky. Za nas teda ano, jsme zastanci fyzickych, primerenych trestu.

ahoj, tak já fyzické tresty používám když už neni východisko. Jinak se snažim dětem domluvit. BOhužel jsou dny a situace, kdy na domluvu neni čas a prostě jednu přes prdel dostanou.
Přes ruce jsem dávala minimálně. Rovnou jsem dala pěkně přes zadek a mělo to větší efekt :-).
Facky se mi nelíbí. Pár jsem jich od svého táty dostala a bylo to pro mne hodně nepříjemná věc. Takže na dětech facky nepraktikuju. I když je pravda, že jednou jsem byla tak vyhecovaná, že jsem Ondrovi facku dala a pořádnou. Musim říct že jsem toho dlouho litovala :00: .