anketa

ahoj, já teda s otěhotněním problém nemám, ale chápu tě. Protože u vás je to opravdu marathon ohledně dělání miminka. Už vyprchalo takové to mazlení že člověk chce-prostě musíte. Ty musíš brát léky, pořád se měřit, chodit na gyndu. No je to hodně složité. Dovolené,tzv.svoboda od dětí-že si člověk udělá program dle svého to vše je pravda že jde jen bez dítěte. Myslim si že to že mozek zaujmeš spíše vidinou dovolené a užívání si, tak se vám miminko může povést i bez lékařské asistence. Nebyli byste ani první ani poslední. Ono velké soustředění na mimi neni nic dobrého, člověk funguje jako robot.Ovulace-sex atd...
Takže ti tvůj názor i schvaluju. Jak píšeš je ti 25 let. Dobré by bylo kdybyste si začali užívat. Jeli na dovču-něco si koupili a milování začali brát jako milování a né povinnost.
Držim moc palečky. Dále můžete sexíkovat bez ochrany a když se zadaří, tak se zadaří. Věř že život s dítětem je moc krásnej. Samozřejmě moc náročnej. ALe to k všechno k tomu patří. Hodně štěstí :k: :a:

Ono to asi přejde jen co bude víc času na sluníčku...

Ahojky, je mi taky 25let, snažíme se 15 měsíců, a už mi to taky leze na mozek, 24.2. jsem dostala pořádnou lekci, měla jsem týdenní zpoždění i po Proveře, tak jsem si myslela, že už by to konečně mohlo vyjít, ale zase nic... dost jsem to obrečela, a zařekla se, že to nechám plynout a budu se řídit jen podle doktora, v pátek 13. jsme byli na spermiogramu a doktor řekl, že do té doby než budou výsledky, tak se mnou stejně nebude nic dál dělat... zatím ani nevím, jestli mi hormony pomohly k ovulaci, takže milování je zatím opravdu o milování a ne jen o snažení... přítel je opravdu velký zlatíčko, hodně mi pomáhá, hlavně po psychické stránce:)...tak snad nám to vydrží i nadále.... Tak ti přeju hlavně pevné nervy a snad když se hodíš do psychické pohody a začneš myslet na něco jiného, tak to přijde samo a ani nebudeš vědět jak:)... aspoň mi to pořád všichni tvrdí:)....já si teď zařídila masérské kurzy, a chci začít masírovat:)...tak ti držím pěstičky ať se rozhodneš jakkoliv, je to jen a jen tvoje rozhodnutí:)...

:///: :///: :///: 2.11.2008 jsem odcházela z nemocnice skálopevně rozhodnutá, že nikdy žádný děti nechci ... jenže chci chci chci ... užívat listovku mě nijak neobtěžuje, čajík na těhulení nepiju, necvičím, po doktorech neběhám, a z těch, co mě potkali, si nikdo blbý pohled nedovolil (asi proto, že už mi je skoro třicet, tak asi mám na mimíska nárok), snažení je vzhledem k vynuceným pauzám stále ještě víc o milování než o snažení, bez děcek by mi určitě bylo neřekla bych dobře spíš pohodlně a bezstarostně, jenže pro mě tyhle starosti k životu prostě přirozeně patřej a bez nich by mi připadal prázdný, netoužím procestovat svět, líbí se mi být po večerech s miláčkem doma, klidně budu vstávat v noci, o víkendu stejně nespím dýl než do půl osmý, sport co provozuju je pro všechny generace včetně rodin s dětmi, to jídlo, to mi na tom asi vadilo nejvíc, že mi bylo tak zle, že se skoro nic jíst nedalo, ale každý těhuli přece není zle, dovču si dokážu představit i s dětma, na hory stejně nejezdíme, bydlení máme pořešený, a přestože bych uměla vymyslet spoustu dalších pozitiv, celkově se situací "nemám dítě ani nejsem těhu" spokojená nejsem a hned jak to půjde, udělám všechno pro to, aby se ta moje "situace" změnila ...