Můj názor je, že je to patří k přirozenému vývoji dítěte. Moje dcerka má 4,5 a má taky takové stavy, kdy držkuje. Já myslím, že oni tápou v tom, jaký vztah k nám mají mít. Trávíme s nimi spoustu času a někdy je asi taky trochu frustrujeme tak, jako oni nás. Musí se naučit ovládat své emoce a to chce čas. Když držkuje moje dcerka a někdy I vidím, že mě chce uhodit, nebo kopne do židle, tak ji vezmu stranou a v klidu ji říkám, ať si uvědomí jak se chová a jestli si myslí, že je to akceptovatelné. Pošlu ji do pokojíčku se uklidnit (někdy ji tam musím došoupat proti její vůli), zavřu dveře a ona po chvilce příjde a omluví se za své chování. Pokud se takhle chová, když máme návštěvu, tak ji vždy vezmu bokem a kárám, tak aby to neslyšeli a neviděli. Nikdo není ráda peskován před zraky jiných. Nechám ji třeba u nás v ložnici, ať se uklidní a po chvilce příjde vyměněné dítě. Občas taky počítám do 3 a když dopočítám tři a ona se chová stejně, tak jde sedět na pár minut na svou postel. To většinou funguje, takže už při 2 přestane. :). Nikdy jsem se nemusela snížit k fyzickému trestu, tak jak doporučují některé maminky níže. Nás taky nikdo nemlátí za to, že jsme udělali chybu. Jo, vychovat dítě stojí pěkné nervy. Ještě jsem chtěla říct, že k manželovi se takto nechová. A to protože je jí čas trávený s ním drahý. Někdy jsem večer zralá na panáka :). Já myslím, že to přejde.
Můj názor je, že je to patří k přirozenému vývoji dítěte. Moje dcerka má 4,5 a má taky takové stavy, kdy držkuje. Já myslím, že oni tápou v tom, jaký vztah k nám mají mít. Trávíme s nimi spoustu času a někdy je asi taky trochu frustrujeme tak, jako oni nás. Musí se naučit ovládat své emoce a to chce čas. Když držkuje moje dcerka a někdy I vidím, že mě chce uhodit, nebo kopne do židle, tak ji vezmu stranou a v klidu ji říkám, ať si uvědomí jak se chová a jestli si myslí, že je to akceptovatelné. Pošlu ji do pokojíčku se uklidnit (někdy ji tam musím došoupat proti její vůli), zavřu dveře a ona po chvilce příjde a omluví se za své chování. Pokud se takhle chová, když máme návštěvu, tak ji vždy vezmu bokem a kárám, tak aby to neslyšeli a neviděli. Nikdo není ráda peskován před zraky jiných. Nechám ji třeba u nás v ložnici, ať se uklidní a po chvilce příjde vyměněné dítě. Občas taky počítám do 3 a když dopočítám tři a ona se chová stejně, tak jde sedět na pár minut na svou postel. To většinou funguje, takže už při 2 přestane. :). Nikdy jsem se nemusela snížit k fyzickému trestu, tak jak doporučují některé maminky níže. Nás taky nikdo nemlátí za to, že jsme udělali chybu.
Jo, vychovat dítě stojí pěkné nervy. Ještě jsem chtěla říct, že k manželovi se takto nechová. A to protože je jí čas trávený s ním drahý. Někdy jsem večer zralá na panáka :). Já myslím, že to přejde.