Ani mi nepovídej... já měla tohle celé dva dny po amniocentéze... předtím už jsem cítila, jak tam malá sebou hází a pak, jak jsem ty dva dny ležela a modlila se, aby to bylo v pořádku a hlavně aby se jí nic nestalo, tak najednou nic... první den se pohla až hodně pozdě večer a jak jsem byla celá naměkko po tom odběru, tak jsem si nebyla jistá, že to byly pohyby a druhý den si taky dala načas... zase až večer a tak slaboučce, že jsem myslela na nejhorší... no a pak se naštěstí zase začala hýbat víc, tak jsem se trochu uklidnila. No a o víkendu mi přítel dal na břicho mikrofon, připojil to přes jakýsi zesilovač do počítače a přes sluchátka jsme poslouchali, jak tam šplouchá. V pondělí jsem pak už byla na kontrole na ultrazvuku u paní doktorky a malá se zase předváděla a srdíčko jí taky bilo jak o závod, takže jsem byla ujištěná, že je vše OK. Ale ten den čekání na to, až se pohne, to byly nervy!
Ani mi nepovídej... já měla tohle celé dva dny po amniocentéze... předtím už jsem cítila, jak tam malá sebou hází a pak, jak jsem ty dva dny ležela a modlila se, aby to bylo v pořádku a hlavně aby se jí nic nestalo, tak najednou nic... první den se pohla až hodně pozdě večer a jak jsem byla celá naměkko po tom odběru, tak jsem si nebyla jistá, že to byly pohyby a druhý den si taky dala načas... zase až večer a tak slaboučce, že jsem myslela na nejhorší... no a pak se naštěstí zase začala hýbat víc, tak jsem se trochu uklidnila. No a o víkendu mi přítel dal na břicho mikrofon, připojil to přes jakýsi zesilovač do počítače a přes sluchátka jsme poslouchali, jak tam šplouchá. V pondělí jsem pak už byla na kontrole na ultrazvuku u paní doktorky a malá se zase předváděla a srdíčko jí taky bilo jak o závod, takže jsem byla ujištěná, že je vše OK. Ale ten den čekání na to, až se pohne, to byly nervy!