Já myslím, že tohle s věkem moc společného nemá, je to jen o každé z nás, co která skousneme a chlapi "můžou" v každém věku, takže to neznamená, že to co nedělal ve třice nebude dělat v padesáti. A snažit se něco ustát jen proto,ž e máme spolu děti, to není fér ani vůči těm dětem ani vůči tomu podváděnému. Jsem hodně tolerantní, dvacet už mi dávno není, s chlapem jsme 13 let, ale přijít mu na trvalou nevěru, tak bych to opravdu neustála a vím, že bych se k tomu v myšlenkách pořád vracela a rozhodně by se to odrazilo i na venek, a nevěřím, že by z toho měla malá pocit fungující rodiny. Ano, jedno uklouznutí se může stát každému, ale ne, že bude mít poměr a bude se vracet domů s tím, že jsem mu přednější, nevěřila bych, protože bych si stejně myslela, že mu prostě došlo, že doma má komfort, který mu zřejmě mladá milenka neposkytla (vaření, praní, žehlení apod) a nevrací se kvůli mě samotné. Jednou děti odrostou a ty s tím chlapem zůstaneš zase sama a kolik je párů, kteří se pak v padesáti rozvedou, protože čekali, až děti odrostou :( Já to vidím dnes a denně v okolí, chlap odejde k milence, pak se vrátí k manželce, s tím, že chce jen ji a jak to dopadne? To "uklouznutí" tam leží jak kámen v žaludku, vztah jde do háje,děti odrůstají a stejně to končí rozvodem, chlap se vrátil k mladičké milence, jenže ten minimálně dvacetiletý rozdíl udělá to,že chlap teď v padesáti vypadá jak vycucaná křížala, exmanželka jen kvete, protože si našla jiného a milenka je vysmátá, bo jí spadl do klína zařízený byt a hlavně naivní blbeček, který asi věří, že ona je s ním z lásky. Toť jen případ z reality :( Takže pokud víš, že neodpustíš, nezapomeneš a nikdy to ve slabé chvíli nevpálíš druhému do obličeje, tak ano, přejdi to, toleruj a žijte spolu dál, ale pokud jsi povaha, že to prostě nedáš, je lepší to utnou zavčasu. A to je prostě to, co jsem psala, každý jsme jiný, takže prohlášení, že se lidé rozvádí kvůli blbostem je blbost sama o sobě. A veřit, že mám všechno zlé za sebou je pro mě naivita, já jsem na tohle asi moc velký realista, pesimista ne, ale vím, že slabé chvilky má i já, takže nedám ruku do ohně ani sama za sebe natož za manžela.
In reply to Musím s tebou souhlasit. by Helinka
Já myslím, že tohle s věkem moc společného nemá, je to jen o každé z nás, co která skousneme a chlapi "můžou" v každém věku, takže to neznamená, že to co nedělal ve třice nebude dělat v padesáti. A snažit se něco ustát jen proto,ž e máme spolu děti, to není fér ani vůči těm dětem ani vůči tomu podváděnému. Jsem hodně tolerantní, dvacet už mi dávno není, s chlapem jsme 13 let, ale přijít mu na trvalou nevěru, tak bych to opravdu neustála a vím, že bych se k tomu v myšlenkách pořád vracela a rozhodně by se to odrazilo i na venek, a nevěřím, že by z toho měla malá pocit fungující rodiny. Ano, jedno uklouznutí se může stát každému, ale ne, že bude mít poměr a bude se vracet domů s tím, že jsem mu přednější, nevěřila bych, protože bych si stejně myslela, že mu prostě došlo, že doma má komfort, který mu zřejmě mladá milenka neposkytla (vaření, praní, žehlení apod) a nevrací se kvůli mě samotné. Jednou děti odrostou a ty s tím chlapem zůstaneš zase sama a kolik je párů, kteří se pak v padesáti rozvedou, protože čekali, až děti odrostou :( Já to vidím dnes a denně v okolí, chlap odejde k milence, pak se vrátí k manželce, s tím, že chce jen ji a jak to dopadne? To "uklouznutí" tam leží jak kámen v žaludku, vztah jde do háje,děti odrůstají a stejně to končí rozvodem, chlap se vrátil k mladičké milence, jenže ten minimálně dvacetiletý rozdíl udělá to,že chlap teď v padesáti vypadá jak vycucaná křížala, exmanželka jen kvete, protože si našla jiného a milenka je vysmátá, bo jí spadl do klína zařízený byt a hlavně naivní blbeček, který asi věří, že ona je s ním z lásky. Toť jen případ z reality :( Takže pokud víš, že neodpustíš, nezapomeneš a nikdy to ve slabé chvíli nevpálíš druhému do obličeje, tak ano, přejdi to, toleruj a žijte spolu dál, ale pokud jsi povaha, že to prostě nedáš, je lepší to utnou zavčasu. A to je prostě to, co jsem psala, každý jsme jiný, takže prohlášení, že se lidé rozvádí kvůli blbostem je blbost sama o sobě. A veřit, že mám všechno zlé za sebou je pro mě naivita, já jsem na tohle asi moc velký realista, pesimista ne, ale vím, že slabé chvilky má i já, takže nedám ruku do ohně ani sama za sebe natož za manžela.