ahojky,já měla v prvním těhu to samé-a to jsem se nikdy s psychikou neléčila :00: bylo to hrozné,nejen strašné nálady,neustálé brečení,ale hlavně jsem se na mimi vůbec netěšila,měla jsem z toho hrůzu,prostě bylo to hrozné :00: navíc jsem to ani nemohla nikomu říct,manžel byl děsně rád a okolí by si ťukalo na čelo,protože dítě bylo chtěné a půl roku "vyráběné" :) každopádně pak to přešlo,všechno se srovnalo a nakonec jsem se dočetla,že v prvních třech měsících jsou tyto pocity celkem běžné,je to způsobené hormonálními změnami a je to úplně normální.Tsakže bych počkala,jestli to přejde,pokuď ne,tak to pak řešit dál... každopádně v druhém těhu jsem tohle vůbec neměla :n:
ahojky,já měla v prvním těhu to samé-a to jsem se nikdy s psychikou neléčila :00: bylo to hrozné,nejen strašné nálady,neustálé brečení,ale hlavně jsem se na mimi vůbec netěšila,měla jsem z toho hrůzu,prostě bylo to hrozné :00: navíc jsem to ani nemohla nikomu říct,manžel byl děsně rád a okolí by si ťukalo na čelo,protože dítě bylo chtěné a půl roku "vyráběné" :) každopádně pak to přešlo,všechno se srovnalo a nakonec jsem se dočetla,že v prvních třech měsících jsou tyto pocity celkem běžné,je to způsobené hormonálními změnami a je to úplně normální.Tsakže bych počkala,jestli to přejde,pokuď ne,tak to pak řešit dál... každopádně v druhém těhu jsem tohle vůbec neměla :n: