Ahoj, mít miminko podle mě vůbec není o věku! Je to o tom jak se cítíš, jak jsi zvyklá "být".
Mě je dneska 21 a mám rok a půl starého synka. Vdala jsem se v 19cti a jsem nejšťastnější na světě!!! Dokonce jsme tento měsíc začli pracovat na druhém miminku - sourozenečka.
Já jsem totiž byla rozhodlá, že budu mladou maminkou už snad v 10ti letech :-) Pak jsem v 18ti odmaturovala, v 19ti si našla práci a vdala se a nic mi nebránilo svůj sen a touhu uskutečnit. Možná jsem to měla jednoduší, protože je manžel o hodně starší jak já a on si miminko přál moře let a neměl nikdy štěstí. Takže naše rozhodnutí založit spolu rodinku bylo snadné a rychlé.
Mimo to já jsem nikdy nebyla žádný diskotékový typ. Chodila jsem na dízu mezi 14ti až 16ti lety a pak mě to nebavilo. Manžel žil svou prací a koníčkem - bezmotorovým létáním, kterému se věnuje i dnes.
Musím říct, že mě život "maminky" naplnil ohromně! Najednou jsem pořád šťastná, ikdyž není každý den posvícení a mám pořád dobrou náladu. Syn je pro mě vším a pro manžela jakbysmet! Pravda je že se bojím jak zvládnu to druhé miminko, ale toho jsem se bála už u toho prvního... otázky typu "Budu dobrá máma?" - "Budu vědět co po mě miminko svým pláčem bude chtít?" - "Budu schopná v noci vstávat?" - "Nebudeme se s manželem hádat, protože budeme oba nevyspaní?" - .............. a další a další. Nakonec jsem měla úplně jiný starosti - syn se narodil o 3týdny dřív a váhově úplně mimo grafy 1980g a 45cm. Nikdo neví proč. Je ale úplně zdavý a čilí a šikovný, jen ta váha a výška je stále mimo - v roce a půl 8,5kg a 76cm. A vzhledem k tomu, že jsem stále vdaná a syn krásně prospívá a všichni doktoři ho moc chválí a tchýně závidí to bezpřestání usměvavé batole, které ona nikdy nezažila - to je mi odpovědí na všechny mé otázky z těhotenství.
Takže pokud to cítíš tam uvnitř - a je úplně jedno kolik ti je - jestli 20 nebo 40, tak si promluv s manželem, promluv mu do duše a šup do postýlky bez kondomů, bez "pozornosti" bez gelů a hurááááá :sex: mateřství čekááááá
Ahoj, mít miminko podle mě vůbec není o věku! Je to o tom jak se cítíš, jak jsi zvyklá "být".
Mě je dneska 21 a mám rok a půl starého synka. Vdala jsem se v 19cti a jsem nejšťastnější na světě!!! Dokonce jsme tento měsíc začli pracovat na druhém miminku - sourozenečka.
Já jsem totiž byla rozhodlá, že budu mladou maminkou už snad v 10ti letech :-) Pak jsem v 18ti odmaturovala, v 19ti si našla práci a vdala se a nic mi nebránilo svůj sen a touhu uskutečnit. Možná jsem to měla jednoduší, protože je manžel o hodně starší jak já a on si miminko přál moře let a neměl nikdy štěstí. Takže naše rozhodnutí založit spolu rodinku bylo snadné a rychlé.
Mimo to já jsem nikdy nebyla žádný diskotékový typ. Chodila jsem na dízu mezi 14ti až 16ti lety a pak mě to nebavilo. Manžel žil svou prací a koníčkem - bezmotorovým létáním, kterému se věnuje i dnes.
Musím říct, že mě život "maminky" naplnil ohromně! Najednou jsem pořád šťastná, ikdyž není každý den posvícení a mám pořád dobrou náladu. Syn je pro mě vším a pro manžela jakbysmet! Pravda je že se bojím jak zvládnu to druhé miminko, ale toho jsem se bála už u toho prvního... otázky typu "Budu dobrá máma?" - "Budu vědět co po mě miminko svým pláčem bude chtít?" - "Budu schopná v noci vstávat?" - "Nebudeme se s manželem hádat, protože budeme oba nevyspaní?" - .............. a další a další. Nakonec jsem měla úplně jiný starosti - syn se narodil o 3týdny dřív a váhově úplně mimo grafy 1980g a 45cm. Nikdo neví proč. Je ale úplně zdavý a čilí a šikovný, jen ta váha a výška je stále mimo - v roce a půl 8,5kg a 76cm. A vzhledem k tomu, že jsem stále vdaná a syn krásně prospívá a všichni doktoři ho moc chválí a tchýně závidí to bezpřestání usměvavé batole, které ona nikdy nezažila - to je mi odpovědí na všechny mé otázky z těhotenství.
Takže pokud to cítíš tam uvnitř - a je úplně jedno kolik ti je - jestli 20 nebo 40, tak si promluv s manželem, promluv mu do duše a šup do postýlky bez kondomů, bez "pozornosti" bez gelů a hurááááá :sex: mateřství čekááááá