přiznám se, že my moc trable s jídlem nemáme - občas ano, ale to mi je jasné, že to bude buď o zubu nebo o nějaké viróze - ale pokaždé se mi ji nakonec podaří rozjíst domácím pečivem - peču doma makovky, rohlíky, makové nebo ořechové záviny, kynuté koláče (ideálně s povidlím) - nenutím jí to, prostě nabídnu. A na stole nechávám "nenápadně" naloupané ovoce, popř. když už je moc kruto, tak pár rozinek - ty zatím zabraly vždy. Ad. to domácí pečivo - tím se u nás rozjedly zatím všechny nežravky od kamarádek. Trabl je v tom, že pak kupované ani moc nemusí - z toustového chleba zrovna nadšená není. Moc jí chutnají polévky od babičky. A ještě jedna věc, ještě jí nebyl ani rok, a když jeden čas jídlo bojkotovala, prostě jsem ji nechala, ať zkouší jídlo jíst sama - chvíli si s ním i hrála, ale nějaké to sousto do sebe dostala, postupně byla čím dál šikovnější. Takže podmínkou, že sní to, co jsem jí předložila, bylo, že jedla zásadně sama (a já pak hodinu uklízela "místo činu"). S tím souvisí i pak naše období trápení s masem - odmítala ho - musela jsem jí ho pašovat do jídla naprosto rozmixované (asi jí vadila ta vlákna), až mi jednou došly nervy a prostě jsem jí na talíř dala kuřecí stehýnko vcelku - no a pustila se do něj jak malý dravec. Takže žádné krájení a míchání - maso dostává vcelku, bere si jej do rukou a dlabe jak zjednaná. Jo a s čím máme smůlu - s ohřívanými jídly - to už musí být kór hlad a kór oblíbené jídlo (červené zelí, čočka apod.), aby ho snědla...
přiznám se, že my moc trable s jídlem nemáme - občas ano, ale to mi je jasné, že to bude buď o zubu nebo o nějaké viróze - ale pokaždé se mi ji nakonec podaří rozjíst domácím pečivem - peču doma makovky, rohlíky, makové nebo ořechové záviny, kynuté koláče (ideálně s povidlím) - nenutím jí to, prostě nabídnu. A na stole nechávám "nenápadně" naloupané ovoce, popř. když už je moc kruto, tak pár rozinek - ty zatím zabraly vždy. Ad. to domácí pečivo - tím se u nás rozjedly zatím všechny nežravky od kamarádek. Trabl je v tom, že pak kupované ani moc nemusí - z toustového chleba zrovna nadšená není. Moc jí chutnají polévky od babičky.
A ještě jedna věc, ještě jí nebyl ani rok, a když jeden čas jídlo bojkotovala, prostě jsem ji nechala, ať zkouší jídlo jíst sama - chvíli si s ním i hrála, ale nějaké to sousto do sebe dostala, postupně byla čím dál šikovnější. Takže podmínkou, že sní to, co jsem jí předložila, bylo, že jedla zásadně sama (a já pak hodinu uklízela "místo činu"). S tím souvisí i pak naše období trápení s masem - odmítala ho - musela jsem jí ho pašovat do jídla naprosto rozmixované (asi jí vadila ta vlákna), až mi jednou došly nervy a prostě jsem jí na talíř dala kuřecí stehýnko vcelku - no a pustila se do něj jak malý dravec. Takže žádné krájení a míchání - maso dostává vcelku, bere si jej do rukou a dlabe jak zjednaná. Jo a s čím máme smůlu - s ohřívanými jídly - to už musí být kór hlad a kór oblíbené jídlo (červené zelí, čočka apod.), aby ho snědla...