Přidat komentář

Já jsem byla nervák už před těhotenstvím a říkala jsem si, že horší to být nemůže...hihi, tak to byl omyl. Kamarádky mi říkaly, jak byly v klidu, jak nic neřešily a že to půjde samo, že se nemusím bát. Jak je vidět, jsme fakt každý jiný, protože já bulím i u upoutávky na film. Minimálně třikrát denně si utírám slzy. Plánujeme svatbu, ale nemůžeme se na některých věcech dohodnout, protože jsme rozdílné víry a v neděli jsem to tak ořvala a prokňourala a prokritizovala, že jsem měla další dva dny migrénu. A protože to tak mám od začátku těhotenství a ještě se u mě objevili velké strach a děsy, napsala jsem jedné paní, co jsem jí našla na netu o Bachovu krizovou esenci a krém na potířání bříška. Vodu s kapičkama piju od pondělí a myslím si, že toho času lepší...že třeba se dám do bulení, ale už nepropadnu panice na půl dne.
Na mimíska taky hodně myslím, jak se cítí on. Než jsem otěhotněla, tak jsem si říkala, že nebudu jako moje mamka, které celé těhonství se mnou prostresovala, probrečela...s pocitem méněcenosti a ponížení, ale teď vidím, že si člověk neporučí.
Tak aspoň hladím bříško a říkám mu, že to je moje,ty špatné pocity. že jeho se to netýká, ať se nezlobí, že ho máme už teď moc rádi a moc se na něj těšíme.
Myslím, že ještě na víc sama sebe kritizovat, je špatný. Taky to neumím, ale říkám si, že musím mít ráda sebe taková, jaká jsem a že se to odrazí. Že nemůžu říkat miminku uvniť sebe miluji tě, ale sebe nesnáším...
Taky mám na čem pracovat..:-)

Moc držím palce :-)