Každopádně je to nejlepší pro dítě, možná trochu horší pro další zúčastněné. Já právě nejsem schopná vůbec domyslet, čeho bych byla schopná, protože v první řadě vím, že bych za téměř žádný situace nebyla schopná dát dítě pryč. Jedině pro jeho vlastní dobro (nikoli pro vlastní pohodlí, ale to nemá smysl řešit) a to opravdu v případě, že bych bydlela pod mostem nebo nás postihla jiná katastrofa (což se snad nikdy nestane, mám už dvě děti a chci aby se měly dobře). PAk by mě ani nenapadlo chtít peníze a byla bych ráda, že se dostane do milující rodiny a bude se mít dobře.
Nicméně to není o nás, ale o tom, že poptávka tu evidentně je a nabídka taky, takže to určitě sem tam projde a mně je to celkem fuk - někdo dítě nechce, někdo jinej ano a je ochotnej za to určitě nemálo zaplatit, aby si mohl odnýst čerstvý miminko, chápu to jako motivaci pro rodičku se dítěte opravdu vzdát, protože už si to určitě nejedna na poslední chvíli rozmyslela. Ale co pak chudák dítě, když se na ti přijde? Nevim, no, já to celkově moc nechápu. Nechápu myšlenkové pochody tazatelky, nechápu její "důvody", o adopci jsem se nikdy nijak výrazně nezajímala (jsem ten typ, co se podívá na chlapa v trenclích a už jsem v tom), jen se snažím představit si ta muka, co musí prožívat každá ženská, co na porodním sále přijde o potomka, i když "jen" dobrovolně. Byla jsem kdysi na pokoji s cikánkou, narodila se jí překrásná holčička, maminka sice trochu zapáchala kouřem a měla dlouhý růžový drápy, ale na holčičce mohla oči nechat, neustále ji hladila a povídala si s ní. Pak přišel manžel a jeho bratr, něco řešili, ženská ten večer utekla a holčička tam zůstala. Já bych to nedokázala!
In reply to To je ono, když to nikdo by Eponina
Každopádně je to nejlepší pro dítě, možná trochu horší pro další zúčastněné. Já právě nejsem schopná vůbec domyslet, čeho bych byla schopná, protože v první řadě vím, že bych za téměř žádný situace nebyla schopná dát dítě pryč. Jedině pro jeho vlastní dobro (nikoli pro vlastní pohodlí, ale to nemá smysl řešit) a to opravdu v případě, že bych bydlela pod mostem nebo nás postihla jiná katastrofa (což se snad nikdy nestane, mám už dvě děti a chci aby se měly dobře). PAk by mě ani nenapadlo chtít peníze a byla bych ráda, že se dostane do milující rodiny a bude se mít dobře.
Nicméně to není o nás, ale o tom, že poptávka tu evidentně je a nabídka taky, takže to určitě sem tam projde a mně je to celkem fuk - někdo dítě nechce, někdo jinej ano a je ochotnej za to určitě nemálo zaplatit, aby si mohl odnýst čerstvý miminko, chápu to jako motivaci pro rodičku se dítěte opravdu vzdát, protože už si to určitě nejedna na poslední chvíli rozmyslela. Ale co pak chudák dítě, když se na ti přijde? Nevim, no, já to celkově moc nechápu. Nechápu myšlenkové pochody tazatelky, nechápu její "důvody", o adopci jsem se nikdy nijak výrazně nezajímala (jsem ten typ, co se podívá na chlapa v trenclích a už jsem v tom), jen se snažím představit si ta muka, co musí prožívat každá ženská, co na porodním sále přijde o potomka, i když "jen" dobrovolně. Byla jsem kdysi na pokoji s cikánkou, narodila se jí překrásná holčička, maminka sice trochu zapáchala kouřem a měla dlouhý růžový drápy, ale na holčičce mohla oči nechat, neustále ji hladila a povídala si s ní. Pak přišel manžel a jeho bratr, něco řešili, ženská ten večer utekla a holčička tam zůstala. Já bych to nedokázala!