Ahoj Janako, já mám jeden takový příběh, ale moc pozitivní není, tak nevím, jestli se to hodí. Nejde o mně, ale já v těhu ležela v nemocnici dvakrát týden v rozmezí pěti týdnů. A oba pobyty jsem měla jednu stejnou spolubydlící, paní, která ležela od 16tého týdne v nemocnici kvůli prosaku plodové vody. I ona měla doma dvoletou holčičku...Když jsem tam přišla poprvé a začli jsme si povídat, bylo mi příšerně za ni. Hodně trpěla na výtoky, tak se dlouho nic nevědělo. Pak ale v 16tém týdnu zjistili málo vody a hned následovala hospitalizace. Nejdřív nesměla vůbec z lůžka, jen ležela, ani na záchod nesměla. Po čase se zjistilo, že vody má málo pořád, prosakovala dál a dál, ale nemělo na to moc vliv, jestli ta mamča leží nebo ne. Takže jí dovolili na záchod a nejnutnější hygienu vstávat, ale jinak pořád příšně ležet. Každý týden nabírali krev a zjišťovali, jestli se přes plodové obaly nedostala nějaká infekce na miminko. Na utz ji převáželi sanitou v leže do jiného města, potřebovali speciální 3D utz, protože s málem vody nešlo miminko tolikr prohlídnout. Doktoři úplně přesně ani nevěděli, jestli má mimi všechno jak má mít, protože ho prostě pořádně neviděli...jen se tušilo, že to je jejich vysněný syn. Když jsem s ní ležela poprvé, byla právě v 25 týdnu, bříško sotva viditelné. Byla taková klidná, odhodlaná pro to miminko obětovat opravdu hodně...její dvoletá dcera už s ní ani moc nechtěla komunikovat, neměla maminku doma už tak dlouho, že na ni pomalu zapomínala:-(. Když mě přijímali do nemocnice po druhé, stihla jsem ji na pokoji jen pozdravit a ona byla taková nervozní. Byla zrovna 32 týden. Pak odešla a už se jen vrátila uplakaná, že ji přes den bolelo bříško, teď se doktor podíval a ona už byla moc otevřená. Porod nešel zastavit, takže ji odvezli na akutního císaře. Druhý den jsem za ni ještě šla na šestinedělí, miminko neviděla, odvezli ho hned sanitou do vybavěnější nemocnice ve větším městě. Nevěděla, jestli je malý v pořádku, nevěděla tehdy teda ještě nic, jen že je miminko živé. Víc už nevím, jen doufám, že to všechno dobře dopadlo, protože tak moc se obětovat, to by jen tak někdo nedokázal. Ona se ještě v 16tém týdnu mohla rozhodnout pro ukončení těhotenství...zvolila dát miminku šanci.
Ahoj Janako, já mám jeden takový příběh, ale moc pozitivní není, tak nevím, jestli se to hodí. Nejde o mně, ale já v těhu ležela v nemocnici dvakrát týden v rozmezí pěti týdnů. A oba pobyty jsem měla jednu stejnou spolubydlící, paní, která ležela od 16tého týdne v nemocnici kvůli prosaku plodové vody. I ona měla doma dvoletou holčičku...Když jsem tam přišla poprvé a začli jsme si povídat, bylo mi příšerně za ni. Hodně trpěla na výtoky, tak se dlouho nic nevědělo. Pak ale v 16tém týdnu zjistili málo vody a hned následovala hospitalizace. Nejdřív nesměla vůbec z lůžka, jen ležela, ani na záchod nesměla. Po čase se zjistilo, že vody má málo pořád, prosakovala dál a dál, ale nemělo na to moc vliv, jestli ta mamča leží nebo ne. Takže jí dovolili na záchod a nejnutnější hygienu vstávat, ale jinak pořád příšně ležet. Každý týden nabírali krev a zjišťovali, jestli se přes plodové obaly nedostala nějaká infekce na miminko. Na utz ji převáželi sanitou v leže do jiného města, potřebovali speciální 3D utz, protože s málem vody nešlo miminko tolikr prohlídnout. Doktoři úplně přesně ani nevěděli, jestli má mimi všechno jak má mít, protože ho prostě pořádně neviděli...jen se tušilo, že to je jejich vysněný syn. Když jsem s ní ležela poprvé, byla právě v 25 týdnu, bříško sotva viditelné. Byla taková klidná, odhodlaná pro to miminko obětovat opravdu hodně...její dvoletá dcera už s ní ani moc nechtěla komunikovat, neměla maminku doma už tak dlouho, že na ni pomalu zapomínala:-(. Když mě přijímali do nemocnice po druhé, stihla jsem ji na pokoji jen pozdravit a ona byla taková nervozní. Byla zrovna 32 týden. Pak odešla a už se jen vrátila uplakaná, že ji přes den bolelo bříško, teď se doktor podíval a ona už byla moc otevřená. Porod nešel zastavit, takže ji odvezli na akutního císaře. Druhý den jsem za ni ještě šla na šestinedělí, miminko neviděla, odvezli ho hned sanitou do vybavěnější nemocnice ve větším městě. Nevěděla, jestli je malý v pořádku, nevěděla tehdy teda ještě nic, jen že je miminko živé. Víc už nevím, jen doufám, že to všechno dobře dopadlo, protože tak moc se obětovat, to by jen tak někdo nedokázal. Ona se ještě v 16tém týdnu mohla rozhodnout pro ukončení těhotenství...zvolila dát miminku šanci.