No tak to jsem ráda, že jsem na toto téma natrefila. Mám týden po porodu - takže čerstvý zážitek - měl být přirozený, nakonec trval od čtvrtka do soboty - při samotném tlačení, kdy už měl být konec - hlavička nesestupovala a doktor rozhodl o císaři. Takže v podstatě druhý porod. ALe nebyla jsem pod celkovou narkózou. Dítě jsem si i tak neužila, byla jsem jak vymydlená, vůbec jsem naší Magdalenku neoslovila, jen jsem se snažila zapamatovat její míry. Na pokoji jsem nebyla na JIP, ale s maminkou, které její dítě řvalo celou noc. Druhý den mi sestry pomohly do sprchy a pak na mě kašlali. Na dítě jsem se šla podívat sama babiččiným krokem, až pak, když jsem ji viděla v inkubátoru, tak jsem se rozbrečela, takový drobísek - a já ho ani neuvítala. Byla jsem zničená tím, že jsem malou nevytlačila a cítila se okradená. Doktorka mě ujistila, že za to nemůžu a že druhé otěhotnění do 1 roka nepřichází v úvahu a že je pro mě lepší mít druhé císařem. A teď mě v tom utvrdily i tyto komentáře - nebudu riskovat pro svou touhu rodit přirozeně svůj a život dítěte. Nestojí mi to za to. Půjdu na plánovaného císaře - nebudu cítit křížové bolesti, kontrakce co 5 minut (3,2) třeba ty 3 dny, nebudu tlačit s pocitem, že to nejde a slyšet, že porod nepostupuje, nebudou do mě píchat oxytocin zesilující kontrakce, ano budu mít bolesti po porodu, ale ono to za to stojí, vidět zdravé dítě. Kamarádka prosila 2x o císaře, po každé v jiné nemocnici, neumožnili ji ho ani po druhé, kdy u prvního byly takové komplikace, že jej porodila postižené (při tom v průběhu těhu bylo zdravé) druhé dítě také postižené. Teď žaluje obě nemocnice.
No tak to jsem ráda, že jsem na toto téma natrefila. Mám týden po porodu - takže čerstvý zážitek - měl být přirozený, nakonec trval od čtvrtka do soboty - při samotném tlačení, kdy už měl být konec - hlavička nesestupovala a doktor rozhodl o císaři. Takže v podstatě druhý porod. ALe nebyla jsem pod celkovou narkózou. Dítě jsem si i tak neužila, byla jsem jak vymydlená, vůbec jsem naší Magdalenku neoslovila, jen jsem se snažila zapamatovat její míry. Na pokoji jsem nebyla na JIP, ale s maminkou, které její dítě řvalo celou noc. Druhý den mi sestry pomohly do sprchy a pak na mě kašlali. Na dítě jsem se šla podívat sama babiččiným krokem, až pak, když jsem ji viděla v inkubátoru, tak jsem se rozbrečela, takový drobísek - a já ho ani neuvítala. Byla jsem zničená tím, že jsem malou nevytlačila a cítila se okradená. Doktorka mě ujistila, že za to nemůžu a že druhé otěhotnění do 1 roka nepřichází v úvahu a že je pro mě lepší mít druhé císařem. A teď mě v tom utvrdily i tyto komentáře - nebudu riskovat pro svou touhu rodit přirozeně svůj a život dítěte. Nestojí mi to za to. Půjdu na plánovaného císaře - nebudu cítit křížové bolesti, kontrakce co 5 minut (3,2) třeba ty 3 dny, nebudu tlačit s pocitem, že to nejde a slyšet, že porod nepostupuje, nebudou do mě píchat oxytocin zesilující kontrakce, ano budu mít bolesti po porodu, ale ono to za to stojí, vidět zdravé dítě. Kamarádka prosila 2x o císaře, po každé v jiné nemocnici, neumožnili ji ho ani po druhé, kdy u prvního byly takové komplikace, že jej porodila postižené (při tom v průběhu těhu bylo zdravé) druhé dítě také postižené. Teď žaluje obě nemocnice.