ahoj, držím palce, ať vše dopadne dobře :one: I já jsem byla na amniocentéze, zvýšené riziko down.syndromu - zákrok byl bezbolestný, ale těch následujících 14 dní bylo fakt hrozných. Děsně nerada na to vzpomínám. Několik dní jsem doslova probrečela. Vlastně ne tak úplně, chodila jsem do práce, držela se zuby nehty, abych vypadala normálně, neklepal se mi hlas (pracovala jsem jako operátorka), hrozná křeč... Po směně pro mne přijel manžel a já se úplně složila v autě. Brečela jsem jako želva a nemohla zastavit slzy. Brečela jsem až do večera, kdy jsem vysílením usnula... Nemůžu říct, že bych v životě zažila něco horšího než strach o své nenarozené mimčo... Tak se drž
ahoj, držím palce, ať vše dopadne dobře :one: I já jsem byla na amniocentéze, zvýšené riziko down.syndromu - zákrok byl bezbolestný, ale těch následujících 14 dní bylo fakt hrozných. Děsně nerada na to vzpomínám. Několik dní jsem doslova probrečela. Vlastně ne tak úplně, chodila jsem do práce, držela se zuby nehty, abych vypadala normálně, neklepal se mi hlas (pracovala jsem jako operátorka), hrozná křeč... Po směně pro mne přijel manžel a já se úplně složila v autě. Brečela jsem jako želva a nemohla zastavit slzy. Brečela jsem až do večera, kdy jsem vysílením usnula... Nemůžu říct, že bych v životě zažila něco horšího než strach o své nenarozené mimčo... Tak se drž