ahojky
tak už se nám to blíží co ? já vám nevim začínám se nějak moc bát porodu nesnáším bolest a tohle bude bolet :,(
věř svému tělu, proto celé těhotenství jsme horší než puberťačky, naše tělo je nasypané hormony abychom ten porod zvládly, popravdě bolelo to ale moc si z toho období nepamatuju, byla jsem jak ožralá, moc jsem nevnímala jen jsem rozddýchávala a sprchovala se, myslíš jen na to že ještě nesmíš tlačit ne na bolest, celý svět se smrskne na nádech-výdech...pak mi dali epidural a pohodička...
:a:
ahojik... ja se taky uz zacinam pekne bat. kdy mas termin? ja 20,9 ... ted se to bude urcite hrozne tahnout. at uz to mame zasebou.
In reply to ahojik... ja se taky uz by Miluse Krausova
Já mám termín 27.9. když si řeknu že už jen dva měsíce.
In reply to ahojik... ja se taky uz by Miluse Krausova
holky kdž sem to zvládla já a to že sem fakt cíťa s velkym C.já se tak bála bolesti,že sem myslela že jim uteču oknem,když sem šla na vyvolání :s: tak to zvládnete taky,ale ten strach moc dobře znám obzvláště,když je to poprvé a člověk neví co má čekat.ale teď vim,že se to vydržet dá.
ahojky tak ja te moc neuklidnim protoze sem peknej posera :qu: i kdyz mam uz jeden porod za sebou mam strasny strach takze neboj nejsi sama,ale za ty nase broucky to stoji
Ahojky...neboj se, tak jsem si ke konci prošla malým váháním, ale řekla jsem si co...zvládlo to miliony lidí přede mnou, tak proč bych neměla já, bude to dobré a třeba to nakonec bude i tak rychlé jak u nás. Do nemocnice jsem s mAtyášem dorazila kolem půl třetí ráno s pravidelnými komtrakcemi (od začátku po třech minutách), ty se ještě daly v klidu vydržet, tak aby dobře sestoupil jsem si musela lehnout na bok, to už bylo sice horší, ale taky se to dalo, pak jsem si řekla jdeme na to a aniž by mě to nějak nutilo tlačit, šli jsme na sál (poprvé přiznávám, že tam jsem trochu zalhala že už to nutí..nějak jsem cítila že malý už potřebuje ven...) a po 15 minutách na sále byl Maty venku (4:55)..a opravdu potřeboval ven, voda ne a ne prasknout a vylila se, až když měl Maty hlavičku venku, při cestě se trochu dusil....ale až mě sešili, a byli jsme s manželem sami a bylo nám smutno po malém, první co jsem řekla bylo, že bych pro takové stvoření mohla rodit klidně hned znovu...fakt to za to stojí...tak hlavu vzhůru, bude to dobré...držíme palečky. HEdvika a Matyáš
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Já už mám taky jeden porod za sebou a bojim se taky.To je prý normál,ale až budeč hekat a funět,tak zjistíš,že je to vlastně vysvobození,porodit.Co si budeme namlouvat,bolí to,ale vydržet se to dá.Je nás víc,co mají strach.