Ahoj holčiny

Ahoj holčiny,
všechny Vás moc moc zdravím, dlouho jsem tu nebyla, máme rozbitý pc, tak jsem alespoň na chvilečku na skok u sousedů. Hlásím se tedy k MAMINKÁM, jsou to dnes přesně tři neděle, co se nám malý Šimonek narodil vážil 3,65 a měřil 51 cm. Porod byl vyvolávaný a na to, jak se mu nechtělo ven, tak byl rychlý.
Jen ve zkratce:
Do porodnice mě přijali 16.7. odpoledne dali mi jednu vyvolávačku, která absolutnš nezabrala. Noc byla klidná jen občas tvrdlo bříško. Ráno jsem v 8.00 dostala další prášek, po kterém se 8.30 dostavily slabší kontrakce- někdo je popisuje jako silnější menstruační bolesti, mně to spíš připadalo, jako zaražené větry :-) ale silně zaražené :-). To se dalo hravě rozchodit. V půl dvanácté mi vyjela první velká (ale pořád slabej čajíček:-) ), a holky žádný po deseti minutách, rovnou na férovku po 3 minutách. Paní doktorka mě vyšetřila říkala, že jsem otevřená na špičku prstu a prý se večer uvidí, když neporodím do rána, tak půjde císařem. No ve 12.05 jsem volala muží, ať přijede, že to je na dlouho, ale je mi fakt blbě. Začali mě natáčet a už mi jely kontrakce po 1 min. Připadal jsem si jako histerka, ale při představě, že to bude trvat do druhého dne-podle předpovědí mi bylo na mizerně. Muž přijel 13.15 a já si připadala že umírám, tlak šel dolu, takže jsem nemohla ani chodit. Při jedné kontrakci jsem myslela, že jsem se počůrala bolestí, ale odešla mi hlenová zátka :-)
Přišla PA a říká, že tedy pomalu pojedeme na hekárnu a paní doktorka mě prohlédne. V 13.45 mě paní doktor prohlédla a já žebrala o epi a na otázku, kdy asi budu rodit (a bála jsem se, že mi řekne večer nebo ráno...) mi odpověděla, že tomu sama neveří, ale už rodím. jé to byla krásná zpráva. Epi jsme nestihli, ani klistýr. Dokonce i manžel zůstal u porodu a to celou dobu nechtěl. Trhli mi vodu, PA na mě skočily, muž mi držel kyslík a ve 14.01 jsem ho poprvé viděla. Maminky vědí, jak jsem se cítila a vy těhulky to poznáte. Je to zázrak, musím uznat, že celou noc jsme se seznamovali a nevěřili, vlna štěstí přišla druhý den a od té doby se to stupňuje, občas jsou ty pocity štěstí až na omdlení.
Teď bojujeme s kojením, mám málo mlíčka a musím dokrmovat. Chudinek malý řinčel hlady, ale kojím a dokrmuju a už bude snad lépe. Musím končit, chlapeček se hlásí o svá práva. Moc vás zdravím a budu se snažit bzry ozvat. Pa Leo Petra