Ach, ta velká očekávání
Opět výňatek ze zajímavého článku, tentokrát o výchově.
Někdy jde o správnou míru naší snahy. Přečetly jsme si, že dítě má vyrůstat v podnětném prostředí, a tak jsme jeho pokojíček a postýlku napěchovaly hračkami a obrázky a teď se divíme, že je miminko - přetížené dojmy - unavené a pořád pláče.
Jde o jemné nuance, neříct si "spletla jsem se", ale spíš "jako matka mám právo experimentovat a hledat, co mému miminku vyhovuje". Je to o nutnosti kultivovat vlastní sebevědomí a víru ve svou ženskou vnitřní sílu.
Pro miminko je nejdůležitější vytvoření bezpečného a pevného vztahu s maminkou (případně s jednou pečující osobou). To je základ psychické odolnosti osobnosti. K tomu stačí na dítě reagovat podle toho, co potřebuje. A ono potřebuje něhu a pak už jen najíst, napít, přebalit. Všechny další věci jsou fajn, ale může se bez nich obejít.
Jenže co když dítě něco chce, ale my už zkrátka nemůžeme? Klasická situace: miminko křičí v postýlce a my řešíme dilema, jestli k němu doběhnout vzteklé a úplně vyřízené, nebo raději sedět v kuchyni a nechat ho brečet, protože stejně si musí zvykat, že nebude vždycky po jeho. Co se týče "otužování", děti využívají pláč k manipulaci až zhruba od osmi měsíců věku. Do té doby je to opravdu volání o pomoc. Ideální je mít někoho - manžela, maminku, sestru, kdo miminko v tu chvíli pochová. A když není nikdo v dohledu, říct si, že dítě ještě patnáct vteřin vydrží, a zkusit se sama zklidnit.
Pro vytvoření dobrého základu osobnosti je nejdůležitější období batolecího a předškolního věku. Jde o to věnovat potomkovi pozornost a čas - to jsou investice, které se neztratí, ani když dítě a rodina budou později procházet krizemi.
Chcete, aby vaše dítě zdravě jedlo? Stačí, když budete sami zdravě jíst. Dítě je jako zrcadlo, která nás nutí podívat se na vlastní jednání a chování. Hraje si s autíčky a vy byste chtěla, aby si víc četlo? Zkuste mu nabídnout: "Co takhle přečíst si knihu o autech?"
Pubertální potomek vám vmetl do tváře, že má tu nejstrašnější matku na světě? Bolí to, ale je dobré, když mu můžete říct, že to je sice možné, ale my jsme ho vychovaly, jak nejlíp jsme to uměly, takže máme čisté svědomí. Jeho štěstí teď už závisí na něm.
když Jurášek pláče tak pro něj jdu a hýčkám ho,ale když je vzpurný a vzteká se tak čekám,až se uklidní,když se neuklidní jdu za ním a zkusím na něj promluvit vlídným hlasem,když přestane tak ho vemu do náruče,když nepřestane zdůrazním tón hlasu a odejdu a přijdu až když se uklidní,oni všechny moudra světe nelze brát vážně,stejně v danné situaci udělá každý to co si myslí že je nejvhodnější a co nejlépe funguje,ale to jsou jen moje slova,myslím si že na každý pláč se má reagovat jinak,poznám druh pláče u svých dětí.(bolestivý,znuděný,a jen když chce na sebe upozornit,hladový,a když je unavený)
In reply to když Jurášek pláče tak by ivka2222
To je určitě dobrý postup, hlavně teda poznat ten navztekaný pláč, že. :) Ale myslím si, že ze začátku miminko opravdu pláče jen proto, že něco potřebuje a rady jako "nechat vyplakat" neberu v potaz. Vím, že se to tak dřív dělávalo a přijde mi to vůči malým miminkům nepěkné. :(
In reply to To je určitě dobrý by Leian
já hlavně mluvila o tom po osmém měsíci ;)
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
velice zajimavé a poučné už minule jsem stím o psychosomatických nemocech souhlasila, taky mám s nima bohaté zkušenosti.A tenhle je taky poučnej ikdyž podle něj mi to nák pořád nejde vycítit co malej chce tále taky neumím úplně a to už nám byli 3 měsíce a stále tápu a zmateně zkouší kde co když uačne řinčet. jerabina