5tt?

Tak nejdřív pěkně popořadě.
O mimčo jsem se začala snažit v červnu tohoto roku. Po vysazení HA jsem měla jeden 28dní, druhý neskutečných 46dní dlouhý cyklus. Naposledy se mi "rudá návštěva" dostavila 6.září...
Byla jsem doslova závislá na těhotenských testech, u těch negativních jsem neustále brejlila jestli se tam nááááhodou ta druhá čárka neukázala...:-D
29DC - to už jsem měla pěkně tlusťoučké čárky na testu - jsem začala krvácet. To jsem ještě nevěděla, že slabounké špinění bez křečí je normální....Zpanikařila jsem a dojela po práci na pohotovost do Motola. Měla jsem tu smůlu, že jsem se tam trefila do střídání směn, takže personál byl patřičně nevrlý...Počínaje sestrou, která mi vynadala že pohotovost není od toho aby si tam člověk potvrzoval těhu (nic nepomohlo moje vysvětlování, že těhu si hodlám potvrdit u svého gynekologa, jen jsem chtěla počkat aspoň do 35DC...), konče doktorem, který se mě s výsměšným pohledem zeptal KOLIK VLOŽEK JSEM PROKRVÁCELA (od momentu kdy jsem přišla jsem se neustále omlouvala že obtěžuji, ale že mě vyděsiila ta krev, ač jí nebylo moc...)...prohlédl mě, prohlásil že "tam není ani kapka krve", na UTZ objevil vysokou sliznici, což by podle něj MOHLO být těhu, a poslali mě domů. Připadala jsem si jako blbec - kdybych bývala nejdřív "otravovala" maminy na nějaké těhu diskuzi, vystačila bych si s babskou radou (prý pomáhá citron - stahuje cévy a zpevňuje stěny dělohy). Kontrola u gynekologa za týden.
Ten týden byl příšerně dlouhý, a myslím, že takhle budou dlouhé všechny týdny, dny, hodiny, minuty prvního trimestru.
Na kontrole u gynekologa byl jasně vidět gestační váček, doktor odhadl těhu na 4.týden.
Samozřejmě mě připravil na nejhorší - těhu může zaniknout, může dojít k ranému potratu, kontrola až za měsíc....
Samozřejmě jsem se bála, bojím se doteď, a bát se budu asi až do porodu:-/
Pomalu se u mě začaly objevovat příznaky - nevolnost, bolest prsou, únava...a zvyšují se ze dne na den. Na kávu nemám absolutně chuť. Podprsenku si vycpávám kousky flísu, chlad mým bradavkám totiž bolestivě ubližuje...a na mé tváři se usidlil nový výraz, tzv."přemýšlím, jestli nebudu zvracet". První dny jsem si pochvalovala, jak to těhu dobře snáším, teď je mi čím dál tím hůř - žaludek na vodě, únava tak silná že se mi přes den samy zavírají oči.
Dnes poprvé jdu do práce jen na půl směny, tak moc jsem unavená.
Když mi je zle a bolí mě prsa, samozřejmě si stěžuju - na druhou stranu, tyhle příznaky mě utvrzují v tom, že jsem tedy asi stále těhotná, což je dobře...
Doufám, že můj poněkud dlouhý deníček pomohl i ostatním těhulkám, které stejně jako já nechtějí těhu zakřiknout a zároveň už se z něj chtějí radovat...
Holky, mi to vydržíme, a v létě přivedeme na svět spoustu zdravých krásných drobečkuů!!! Držte se.

Samíčková