4. den po porodu a smrst hormonu se rozjizdi + potrebuju radu ohledne kojeni

Ahojky hormony po porodu jsou svinuchy... Bude tě to doprovázet celé šestinedělí, nebo u mě to tak bylo... Když jsi na to vzpomenu, tak to bylo dost komické, protože jsem měla stavy, kdy jsem i přes to, že máme monitor dechu sledovala jestli malej dýchá... Byla jsem úzkostlivá máma... Ale nejhorší bylo asi to, že jsem kolikrát z ničeho nic začala břečet. Manžel byl ze mě na palici :s: Ale chápal to... Malej mi taky usínal u kojení a pak se při jakékoliv manipulaci vzbudil. Nejlépe nám vyhovovalo přebalit před kojením, napapat a pak i s kozou u pusy něžný přesun do postýlky a když se vzbudil, tak jen ho mít na těle a pohupovat. Hodně ho uklidnovalo teplo těla a nejlépe na straně srdíčka, protože to slyšel celou dobu, co byl v bříšku... Takže vyslíknout triko a položit na hrudník... Kolikrát jsem takhle musela zůstat třeba i hodinu, protože se mi drobeček budil při každém vrtnutí... A bradavky si po každém kojení pokud to půjde maž bepantem. Hodně ti je zklidní, ale jinak to chce čas...

Jéé, to je úplně normální a v pohodě:-)
Strach si pomatuju, bylo to šílený. První procházku jsem byla venku (v lednu) jen 3 minuty. Začal mít u pusy sliny v té zimě a já už myslela, že přestává dýchat. Ted u druhého dítěte je to naštěstí už lehčí forma strachu :-))
To kojení není problém. Děláš to dobře, je to novorozenec, dej mu prso kdykoliv si řekne, on si ty prsa vycvičí podle svých potřeb. Jako mávnutím kouzelného proutku se to zlomí v šestinedělí, kdy už to bude pravidelné. Tak nikam nespěchej. Je to trochu honička ted, no ale zase máš krásné zdravé miminko :-))

S kojením mám naprosto stejnou zkušenost. Je to fakt něco hroznýho. Moje Viky se takhle budilo co hodinu, v postýlce třeba i po 10 min, šílený. Kojila jsem ji, kdykoliv si řekla a hlavně jsem ji tím uspala, přitom dneska už vím, že nepila, jen dudala. Takže nevím, jestli dáváte, ale zkuste dudlík :-). U nás to na chvilku zabralo, po dlouhý době přišla radikálnější změna, aby se naučila usínat sama v postýlce a bez maminky a bez bradavky. Je to boj, ale věř, že to dokážeš. Hlavně to přetrpět a snažit se co nejvíd odpočívat. Odpočatá maminka = spokojená a spokojené i mimi :-)

myslim ze je to normalni..taky sem mela strasnej strach,u starsiho o to vetsi kdyz je nemocnej..
a co se tyde toho uspavanim kojeni..zkus ho nechat pokadeneho...ale fakt nevim napis KYTIII ta bude schopna poradit

Ahoj...gratuluji, že už jste doma a zvládáš to :) Strach budeš mít už napořád...prostě o celou rodinku...jE TO NORMÁLNÍ :///: Já si malou při přívozu domů strašně užívala...byla jsem v klidu a ona klidné miminko..s kojením jsme neměli problémy a malá byla spavé miminko....Takže v tomto neporadím :? Měj se krásně a odpočívej a bud hlavně v klidu a v pohodě...tem špuntík to cítí :€s€: :a:

No jo,hormony....Já jsem u první dcery nechtěla ani z porodnice,jak jsem se bála,že s ní budu doma sama bez sestřiček a doktorů :///: .První den,když přítel odjel nakoupit,jsem skončila s hlavou v mražáku,nemohla jsem z nervů skoro dýchat :s: Později jsem se bála,že ji třeba při koupání utopím :00: ,no hrůza...Pak to nějak přešlo a u druhé dcery jsem už mražák ani nepotřebovala ;) .Ale jinak se o holky pořád bojím,tohle už asi bude napořád :h: Tak se drž a odpočívej jak to jen půjde,i tak malý tvoreček vycítí,když nejsi v pohodě. :a:

jasný, tak jsem brečela... že bude malá nemocná, nebo představa, že mi jí někdo vezme, nebo když taťka někam jel, tak já už brečela, že třebas nabourá a tak... ničily mě moje představy, které jsem měla vždy, když se něco podobného odehrálo kolem mě nebo jsem to viděla v TV... teď už je to o doooost lepší :one: máme téměř 4 měsíce po porodu :€s€: