10,5 měsíce - celé dny mi kňučí a řve u nohy - pomoooc - jak na něj abych se nezbláznila???
Ahoj holky, malej je už od miminka dost vzteklej a sám si moc nevyhraje apod., ale tohle už je vrchol. Nejenomže kňouráme tak 7x za noc už několik měsíců, ale teď už nějaký ten týden dělá to, že jakmile vlezu do kuchyně jde za mnou a spustí kňourání a brekot, sápe se mi na nohu, no pak se naštve totálně a to je celej den. Nejhodnější je když si sednu na zem a může po mě lozit. Takže jestli někdo máte zkušenosti co by na něj zabralo, nebo jestli to nějak odezní tak mi písněte ;).
In reply to Tohle je asi všude. Taky to by Iveta1986
No já si s ním od narození pořád hraju, ale jak se od něj hnu hned přiběhne a bečí, někdy si říkám že už si snad ani na wc nedojdu :), no snad se to zlepší, dneska byl abnormálně hodnej :)
In reply to No já si s ním od narození by Zorka
Ani nevím, kdy se mnou malá přestala chodit na záchod. Nesměla jsem se od ní ani hnout, takže se mnou chodila i tam :)
In reply to Ani nevím, kdy se mnou malá by renata 11
:) jooo taky se mnou chodí a musím mu pouštět větrák - hned na něj ukazuje, jen musím dávat pozor nebo hned šahá po štětce a pak ještě do mě šťuchá abych slezla ze záchodu a on se mohl koukat jak to splachuje :) no jsou to takový malý pijavice naše ;)
Ahoj, já jsem malýmu nechala jednu skříňku v kuchyni na krámování, prostě věci z kuchyně co jsou bezpečné např. plastové tácky, kvedlačky, pokličky, malej kastrůlek, prostě všechno možné co tě napadne a není to nebezpečné a vždycky chvíli vydržel krámovat a vařit, sice pro mě psycho to pak zase uklidit, ale aspoń něco málo jsem stihla, pak stejně kňučel, protože chtěl vidět, co dělám já, takže nezbývá, než se obrnět trpělivostí.Já jsem vařila ve velkém, abych nemusela každý den a mohla si sním hrát. přešlo kňučivé období a přišlo vztekací a teď je to super(22. měsíců), ale zase mám strach, že se zabije, pořád hopsá na gauči, kotrmelce, na houpacím kohoutovi stojí a kýve se ze strany na stranu, takže taky ho musím mít furt na očích, už si otevře dveře, takže musím hlídat, aby něco nespáchl do záchodu, kontroluju odp. koš zda nevyhodil co neměl a tak :s: Užívej děcinka dokud je malinký :a:
In reply to Ahoj, já jsem malýmu nechala by indoska
:) no taky si někdy říkám že až se z toho dostane tak přijde něco jiného .- přijde jaro bude už běhat venku a budu ho zase honit po celé vesnici :). jinak doma leze skoro do všech skříněk, ani to po něm nestíhám uklidit, zrovna před chvílí mi ve špajsce otevřel sklenici se sádlem a už tam měl obě dvě ruce :), je to hroznej neposeda, jenže poslední dobou otevře skříň, něco z ní vyhodí a pak stejně začne kňučení a je celý dny protivnej - no třeba je to i zubama - na to už svádím vše možný tak 4 měsíce ;) , aspon že si tu můžu mezi vámi postěžovat a ulevit si než přijde zase to lepší období :a:
Ahoj nevím jestli ti pomůžu. Mám syna 2,5 roku a v jak píšeš byla jsem na tom v tomto období úplně stejně, uklízela jsem se synem na ruce, vařila jsem, a syn seděl v židličce u mě, vždy jsem mu dala něco patlat, aby se zabavil a to docela fugovalo, teď mi pomáhá vařit a má svoji kuchyňku mnou vyrobenou. Spíš mě napadlo, není toto třeba taky období, třeba rostou zoubky, nám rostly tak nějak najednou a byl to docela nářez. Taky musím říct, že kluci jsou tak nějak více ukňouraný a více fixovaný na tu maminu. Náš syn až teprve teď si dokáže chvilku hrát sám nebo koukáme na pohádky, nejvíc nás baví přírodopisné dokumenty, kde jsou opice a rybičky. Já jsem na svého syna docela přísná, až si někdy říkám jestli to nepřeháním, ale ono to je prostě tím, že je člověk utahaný k zbláznění.Stejně, ale vždy hledá mě na prvním místě a to mě těší. Syn už odpoledne odboural spaní, a tak ráno vstává v 7 a chodí spinkat kolem 19,30 a já už padám na hubu. V noci obvykle kolem 4 ráno ke mě přichází a dospává u nás v posteli. Já neustále říkám, kdy už skončí toto období, ale ono hned následuje další a také náročné. Jsem ve fázi, že se těším do práce a malej se těší do školky, protože mu chybí děti, možná se to někomu zdá brzo, ale nám oběma určitě prospěje školka. Mít děti je prostě náročné a je potřeba si uvědomit, že se to nějak musí vydržet, neboj období vzteklosti zase nahradí jiné období. Jediné co ti můžu poradit je to co jsme zavedli doma, mám 3 dny po 1 hodině pro sebe, chodím cvičit, nebo si jdu zařídit jiné věci a u toho relaxuji od hluku, manžel má takycca 3 dny po hodině a občas cca 1x za 5 měsíců jdeme sami s manželem třeba na véču nebo do kina a relaxujeme od dětí, mezi tím chodím s dětma plavat, jezdíme na výlety. Pro nás je lepší, když vypadneme. Musím se přiznat, že problém vzteklosti a i ubližování syna vůči nám jsem řešila s psychologem, ten mi řekl, že je to období, kdy syn vlastně na sebe upozorňuje, žárlí, ale i že je to vlastně jeho hra jak mě prostě dostat k sobě. Dále mi psycholog řekl, že syn je úplně šikovný a te ,,magor,, jsem vlastně já, protože mám velké nároky. Teď chodím k psychologovi já sice ze synem, ale kecám s ním já, a mě to hrozně pomáhá, protože někdo úplně cizí vyslechne mé nářky a někdy i poradí, nic se za o neplatí.
In reply to Ahoj nevím jestli ti pomůžu. by Miluše L.
:) ahoj, no já se zatím chodím vykecávat jen sem ;), ale chápu tě že tam chodíte. Moje ségra má dva kluky - jeden pořád řval do 3 let a druhej do 5. Teď jsou už ve školním věku a taky skončili u psychologa - ale prozměnu kvůli učitelkám že chování kluků sváděli na hyperaktivitu - no nejsou hyperaktivní, jsou to prostě pěkní raubíři :), obávám se že moje dítko bude to samé :00: . Je to prostě malej rošťák, od miminka je hodně aktivní, pořád musíme něco dělat, jen poslední dobou to přerostlo moji trpělivost když u toho začal věčně kňukat a nemůžu se od něj ani hnout aniž by to nedoprovázel brekem nebo nějakým projevem nespokojenosti. No ale je pravda že je povahově celej tatínek - jsou oba berani - je to malej vzteklounek, věčně s něčím nespokojenej :), no třeba z toho ještě vyroste. Jinak mi chodíme spát už 1x denně po obědě cca na 1,5 hod. A zuby máme jen 2, takže už 4 měsíce vše svádím na to že je to zubama :s: , no nevím na co to budu svádět pak. Někdy je i některý den klidnější tak jsem za takové dny fakt ráda. Díky moc za pokec :a:
Ahoj, malá byla něco podobného. Dělala jsem to tak, že jsem si vždycky chvíli hrála s ní a pak zas chvíli vařila, uklízela apod. Taky jsem ji aspoň na hoďku denně brala do šátku na sebe (tak můžeš i navařit, uklidit, zajít s ní ven apod.), většinou i na delší dobu - záleželo, jak velkou touhu po nošení měla...) Takto to opravdu dobře fungovalo. Ale ona je pořád závislák na naší pozornosti, už má víc jak tři roky a stejně si nejradši hraje s náma (pexeso, stavění z kostek apod...), sama si chvilku hrát dokáže, ale raději má společnost, už se těším, až vyroste mimino a bude mít parťáka a my větší klid :///:
In reply to Ahoj, malá byla něco by renata 11
Ahoj, joo můj manžel mi pořád tvrdí co bych chtěla že byl úplně stejnej - pořád musel být někdo u něj a ještě skoro nespal. Jen někdy to na mě padne a musím si někde postěžovat, i když je to moje milovaný šikovný miminko, jen ty kňučivý dny mě prostě vyšťavěj a psychika dostává zabrat :)
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Tohle je asi všude. Taky to tak máme. Samozřejmě je nejhodnější, když si s ním hraješ. Zatím se ještě sám moc nezabaví. Ale to se bude zlepšovat. Naší Viktorce je 17 měsíců a ty intervaly, kdy si hraje sama se postupně prodlužují. Musíš mu trošku pomoct a nabídnout mu něco ke hraní v tvé přítomnosti. U ničeho ale moc dlouho nevydrží, s tím počítej. Já teď přemýšlím nad kuchyňkou pro malou. Že bych jí dala k sobě do kuchyně.