1. den na mateřské, zamyšlení, jaké to je a jaké to bylo před 2 lety

Dnešní den je tak nějak významný - 1. den na mateřské dovolené. Datum 22.9.2013 se vryje do historie (mé :///: ) stejně jako 7.4. 2011 (sakra, bylo to 7.4. :s: ?? - zde je již patrný posun v mém myšlení, konečně mi je tento detail vlastně jedno :s: ). Tehdy jsem přemýšlela, co si počít - jestli začít škubat slušné oblečení na hadry a pod., také jsem dělala poslední zkoušku ve škole...Co dělám teď? No, slušné oblečení stále archivuji, i když si zaprvé nejsem vůbec jistá, jestli ho kdy budu ještě potřebovat a zadruhé jsem pochopila, že se do něj už v životě nevejdu. Školu jsem stále nedodělala, ač mi už 2,5 roku chybí jen státnice a závěrečná práce. Oproti dubnu 2011 si s tím však tolik hlavu nedělám, nevím, není to pro mě prostě důležité....

Během té doby se můj život zásadně změnil. Poznala jsem, že pojem mateřská láska není jen pojem a jakési klišé. Že přání zdraví není jen to trapné standardní přání. Zjistila jsem, že absolutně nechápu, jak jsem dřív využívala svůj volný čas. Pochopila jsem, že s narozením dítěte se člověku narodí i doživotní strach. Tak nějak jsem si začala víc vážit toho, jak mě rodiče vychovali a pochopila jsem, že výchova je sakra ale sakra náročná. Můj osobní život šel jakoby do pozadí, resp. získal úplně jiný směr a jiný cíl. Mé potřeby se v rámci Maslowovy pyramidy také posunuly uplně někam jinam. V mém životě najednou nejsem já ta nejdůležitější, ale je tu někdo a bude jich víc :s: , pro koho bych s jistotou byla ochotna obětovat všechno. Stal se ze mě mnohem větší "Sobec", resp. nevím, jak to nazvat. Prostě pro blaho svého dítěte jsem schopna bojovat, jít snad až přes mrtvoly, nebrat takové ohledy...

Stala se ze mě matka batůžkářka, tedy přesně ta, která mě vždy iritovala a nikdy jsem takovou být nechtěla. O to víc si užívám momenty, kdy si vezmu baloňák, balerínky, korále....prostě přesně to, co jsem vlastně nesnášela.

Trávím spoustu času v přírodě. Mám dojem, že tolik čerstvého vzduchu a pohybu jsem měla naposledy coby šestiletá, než jsem zabředla do školského systému.

V podstatě si užívám maximální svobody, každý den může být takový, jaký si udělám. Na druhou stranu jsem konfrontována se stereotypem, s režimem, který mou svobodu svazuje, ale neumím se s ním poprat. Prostě večeře je v 18.30, jinak je problém :s: .

Za 2,5 roku jsem spala asi tak 10 nocí v kuse až do rána :00: , zapomněla jsem, co to je vyspat se tak dlouho, jak chci a pak se ještě vyválet v posteli.

Maximálně si užívám, když jedu SAMA autobusem :metal:

Koupila jsem si mixér, naučila se péct, vařit omáčky a dělat echtovní vývar bez kostičky bujonu. Stala jsem se majitelkou šicího stroje :one: .

Ještě v 25 jsem z toho měla osypky a najednou platíme 2 hypotéky a 3 stavební spoření.

Úplné Vánoce mám z nové pračky. Což bych v 25 považovala za největší úchylárnu :s: .

Brzdím nákupní košíky.

Po letech jsem oprášila řidičák, zopákla řízení a řídím :metal:

Zjistila jsem, že za tu dobu jsem se jaksi sociálně vyčlenila. Jaksi mi docházejí konverzační témata...resp. rostoucí židličky a jejich výhody, botičky se žirafou, kurzy respektovat a být respektován asi neberou úplně každého z mých přátel z dob "před potomkem".

Přiznávám se, že ač své dítě miluju, čas od času bych si chtěla prožít víkend "za mlada".

Jo a vdala jsem se.

No a teď asi zase brzy porodím....

Život jde dál, přináší spoustu změn a strašně mě dojímá, když se dívám na svou dcerku, jak si hraje s tatínkem a uvědomuji si, že má všechno před sebou. A až hrůzu mi to nahání, když si uvědomím, jak moc její životní dráhu můžu ovlivnit...

Tak tož to bylo trošku patosu v rámci oslav prvního dne mateřské.

Ode dneška ale "makám" za těžké prachy :s: , ne za 300 Kč na den :one: