Zvyšujeme porodnost:)

Děkuju!
Třeba co jste nestihli na dětech, doženete na vnoučatech :s: :a:

určitě bude o čem psát:D

Tak uvidíte, my jsme ze začátku plánovali sedm :s: , pak byl manžel nemocnej a řekli jsme si, že ty tři stačí, jenže brzy nám začalo oběma být smutno po miminku a rozhodnutí jsme změnili. Třeba až se narodí druhá princezna, tak se taky rozhodnete pro třetí, i dkyby to nebylo hned, ale třeba až za pár let.

Držím pěsti, ať jde vše tak, jak má. :a:

Když jsem šla na první ultrazvuk ve čtvrtým týdnu, byly tam vidět dvě dutinky, byla možnost, že to budou dvojčata, ta představa mě celkem vyděsila. Pět dětí by mi nevadilo, ale dvě naráz, no, nevím nevím...Já třeba všechny děti odnosila- většinou až do roku jsem měla několik hodin denně dítě na ruce, všechny domácí činnosti jsem dělala jednou rukou... Kdybych měla na každý ruce jedno mimino, tak bych to asi musela dělat zubama :s:

Fakt, maminám vícerčat by se měly stavět památníky a dávat jim metály.

My se taky máme dobře, když se mi v obchodě líbí třeba boty nebo nějaký oblečení, ať na sebe nebo na děti, můžu ho koupit bez strachu, že ke konci měsíce nebude na chleba. I když manžel je živnostník, takže jsou ty příjmy taky jako na houpačce, ale holkám platíme 11 tisíc za půl roku za gamnastiku, na procházce můžu dětem koupit zmrzku, můžu je vzít na čínu nebo na pizzu do restaurace, můžu si dát s kamarádkou latté za sedmdesát korun a neživíme se špagetama s protlakem. Mám kamarádku, která brala mateřskou 3600 na synka, její muž bral deset tisíc ve sběrných dvorech, když poplatili nájem a splátky na ledničku, na pračku a účty za telefon, tak jim zbylo asi 45 korun na den. Nakrm z toho tři lidi! :00:

Rozhodně nejsme milionáři, zatím bydlíme v pronajatém bytě, máme ojetý auto, ale já si nestěžuju, naopak, myslím, že se máme tak dobře, že by u nás nestrádalo ani pátý dítě:)))) Nejsme nároční, nepotřebuji boty za pět tisíc nebo telefon za patnáct, každej čtvrt rok novej model.

Nejvíc mi vadí řeči, že jsem líná pracovat a proto rodím a "válím se s dětma doma". Na to můžu jen říct, ať si ten dotyčnej zkusí 24 hodin v naší domácnosti :s: Nejen starost o děti, vaření (vařím denně dvě až tři jídla a téměř denně peču), praní, žehlení, ale navíc manželovi dělám (neplacenou) sekretářku, když k tomu přopočítám obíhání školky (o září i školy), kroužků, doktorů a úřadů, tak se divím, že vlastně taky někdy i spím :s:

Tak děkuju, a taky buďte všichni zdraví, rptože to je opravdu to nejdůležitější! :h:

:one: :one: :one: :one: :€s€:

On život člověka naučí :s: Před pár lety byl manžel hodně vážně nemocný, měl špatné prognozy, ale dostal se z toho a od tý doby věřím na zázraky. A když někdo věří na zázraky, má pak na svět stějnej pozitivní pohled, jako mívaj děti :dance:

V životě je třeba v něco věřit, žije se pak lépe :-)

:one: :h:

Děkuju.
Já si moc nedokážu představit, že jednou příjde bezmiminové období, že prostě bude dorozeno a nikdo se tu nebude plácat po podlaze. :s:

Tak taky přeju, ať jde vše tak, jak má.

Když se mě někdo ptá, jak to zvládám/ budu zvládat, tak říkám, že teď je to pohoda, ať se mě zeptá za deset let, až budu mít doma čtyři puberťáky:DDD

Mně je teprve 26, takže bůh ví, kolik těch dětí nakonec zvládnem. Plánujeme koupi nějaký kozí farmičky a pokud se to zadaří, asi budeme v plození pokračovat, ale tady v Praze jsou čtyři děti až moc:DDDD

Tak taky přeju, ať vše šlape jak má:)

Ty bláho,ty jsi tak mlada???? :-D no tak to me je 40 :-) ale jinak se teda citim nekdy jako pubertak....jsem takovy vecny blazen,co se furt chlame a dela blbosti....nejak neberu nic smrtelne vazne a o tom to asi je. Kolikrat mi lidi rikaji,jak to ted s miminkem zvladnu a tak. Rozebiraji to porad. Vzdycky rikam: zvladnu!!!! Budu muset!!! Vsechny deti byly moc moc chtene,nikdy se nepovedly jen tak nahodou a jsem za ne moc stastna,i kdyz si kolikrat rikam,ze skoncim v blazinci. Pak si vzpomenu na holky vecne snazilky,mam spoustu kamaradek,ktere by aspon za 1 detatko daly i zivot a spoustu veci vidim jinak. Zlobi deti? No tak zlobi....ktere dite nezlobi? Srovnam je,ale vedu z toho nedelam...spis se snazim jim to vysvetlit (i kdyz u me 2-lete dablice to jde ztuha,ale ten prispevek uz znas). Ale nekdy jsou lidi i zli....posledne jsem potkala znameho v obchode,tak se na me diva a rika: ty jsi tehotna porad jeste nebo uz zase? To mi jeste pripadalo vtipne....ale kdyz se me pak zeptal,jestli jsem nekdy slysela o vyzenosti jmenem antikoncepce a ze v dnesni dobe 4 deti je silenstvi....tak jsem mu rekla,ze i kdybych mela 10 deti,je to moje vec,jemu je tom prdlajs a ze on mi je zivit nebude..... Stal jak solny sloup :-D Na takove lidi ja fakt ohledy neberu....

Libčo72, Hypermatko,
Jste skvělé! Já bych chtěla taky 3-4 děti a lidi na mě kukají jako na magora, že začinám teprv teď, v 35 letech. Moje účetní má 34-letou dceru, která právě porodila, a když jsem se zeptala, jestli plánuje další dítě, tak mi řekla: "Který blbec by chtěl v tomhle věku víc dětí? Už je stará!" To mě naštvalo, celou dobu jsem za vyvrhela, že ještě nechci dítě, když všichni ho už mají, takže jsem se teď rozhdla nikomu neříkat, že bych už dítě/děti chtěla. Jsem z velké rodiny, nejstarší dítě, takže vím přesně, co znamená starat se o děti. Proto jsem si chtěla počkat, až budu připravená. Spolužačka z gymplu má 3 děti a žije na maloměstě. Chtěla 4, ale říkala, že je to společenky neúnosné - buď na ni koukají jako na socku, co rodí kvůli dávkám, nebo zmanipulovaná přislušnice nějaké sekty :( oba jsou vysokoškolsky vzdělaní, na dávky nedosáhnou, o děti se starají vzorně. Ale to lidi nezajímá.

Kamarádka začala v 33letech a ve 39 už měla čtyři :s:

Člověk se musí smířit s tím, že bude za "vyvrhele společnosti", pokud se rozhodne, že bude mít víc jak dvě děti(tři jsou tolerované snad jen když už má člověk dva chlapečky nebo dvě holčičky, pak už na člověka koukají jak na blázna).

Držím pěsti, ať se daří vše podle plánů! :a:

Taky na mě lidi koukají, jak na blázna. Hlavně rodina. Mám dvě dospělé děti, dcera předevčírem oslavila 20 let, syn bude mít 18. Když jsem čekala po 15 letech(v 35 letech) dceru, tak se babička i se strýcem pustili do mojí mamky, jestli jsem normální, v dnešní dibě mít tři děti atd.atd. Jak kdyby mě to měli živit, nebo vychovávat. Nikdy v životě od nich naše děti nic nedostaly. Ted mě je 38 a já čekám čtvrté. Oni o tom ani nevědi. Jednou se to dozví,ale to mě bude ukradené.Mě do očí neřeknou nic, to si zase vyposlechne mamka. Ale ta mě fandí. Tak se holky mějte a pohladte pupíčky.My to nějak zvládnem :a:

O víkendu jsem byla na návštěvě u příbuzných v západních Čechách- jsou to sourozenci mé mamky, byla z pěti dětí. Babička byla z jedenácti a dědeček osmi. Strýčkové a tetičky se drželi při zemi- všichni jedno maximálně dvě děti, ale z mých třech jsou nadšení a když se dozvěděli, že je čtvrté na cestě, tak hi zapíjeli až do rána.

Je krásné najít oporu alespoň v někom. Tady v Praze je to fakt šílený, i cikáni za mnou řvou:"Tooolik dzetííí!" :s: :s: Když přijdu na hřiště , tak moje děti hned tvoří víc než půlku osazenstva...

Manžel říká, že když to bude kluk, tak už bychom si mohli dát pokoj, jakože už budeme mít splněno, ale mě ta představa, že už bych nikdy víc necítila kopání, vůni miminka, neslyšela capkání bosých nožiček docela děsí...Je mi 26, ještě 15 let můžu s přehledem rodit, takže nemyslím, že u čísla čtyři zůstaneme... :s: :a:

Máš oporu aspon v rodině, to já nemám a nikdy jsem neměla. Před 18 lety se mi narodil syn s těžkou vadou srdce a oni řekli, že kdyby umřel hned, tolik by mě to nebolelo. Syn bude mit v prosinci 18 a děla nám jen radost. Miluje svou mladší sestru a těší se na dalšího prcka. Tajně doufá, že to bude brácha.Děti mám, protože je chci já. A druzí jsou mě u pr.ele. Samozdřejmě já už končím. Měsíc po porodu mě bude 39. :a:

Je,holky,ja kdyz jsem sla ve svych 40-ti letech sdelit sve 59-tilete mamince,ze budu mit 4. dite,tak jsem si pripadala jak pubertacka,ktera neco provedla :-D mamka me servala na tri doby,ze jsem strelena a nejsem normalni,ze jsem ji rekla,ze teda jdu domu a sla jsem. Dalsi 3 tydny se mamka chovala,jako bych ani tehotna nebyla....a ja to respektovala. Za mesic prisla za mnou a s placem se mi omlovala,ze to tak nemyslela,ale ze ma strach,jak to budeme zvladat a ze budu mit moc starosti. Ale ze je tady pro me.... Dnes neni dne,aby se za Davidkem nestavila ;-) dnes ma 12 dnu a je to milacek :-D

Gratuluji k Davídkovi. Tak to nakonec vyšlo po té procházce? Jo, to jsou ty naše ustrašené mámy. Mě taky pořád volá, jestli jsem v pohodě a jestli mi nic není. Ale ruku na srdce, budeme jiné? Myslím, že ne.

Libčo72, také moc gratuluji! Určitě to zvládneš... mimča totiž hrozně omlazují :-) Máš najednou stejné starosti jako ty dvaadvacítky, akorát si to více užíváš :-)

No a tak si představ, co si musím vyslechnout já ve svým věku. Pokaždé když přijdu k nějakému lékaři, kouká na mě jak na vyvoranou myš a ptá se:"To je chtěné dítě?"

Ano, je to chtěné dítě, tak jako všechny byly, nejde o žádný nechtěné nehody.

Většina spolužaček z gymplu jsou ještě bezdětný a svobodný(z devatenácti jsou čtyři vdané a tři z nich mají jedno dítě).

Spoustu lidí si taky myslí, že jsme nějaké "socky", co dělají děti pro dávky, my na žádné nedosáhneme, protože má manžel nadstandartní příjmy. Taky mi vadí, že na mě lidi mluví jako na retardovanou- hlavně u doktora a tak- prostě odvodí, že když mám ve svým věku tolik děti, musím na tom být s inteligencí jak Forrest Gump...

Prostě se člověk potýká se spoustou přesudků a jak píšeš, někteří lidi dokážou bejt zlí...

Už mám po prvním screeningu a zatím to vypadá dobře, tak snad to pošlape dál...

(I když mám kosmonautskou stravu- denně 4x magnosolve,utrogestan, ascorutin, železo, kys.listová... :D)

Mi přijde, že člověk s každým dítětem tak trochu otupí, už ho nesloží, když někdo rošlape banán po koberci v ložnici, vymaluje obývák voskovkami nebo rozpatlá značkovej pleťovej krém po skříňkách v kuchyni. Tím, že jsou děti blízko sebe, jsou skvělí parťáci, hodně si hrajou spolu sami, nepotřebujou moji asistenci. Jsou prostě banda.

Lituju jen našich sousedů, páč rozhodně tu není klid a ticho:DDD Ale asi máme štěstí, všichni v domě se na nás usmívají, nosí nám hračky(ehm, krámy) po svých už dospělých dětech a tak...

Jen mi vadí, jak se do mně furt naváží cizí lidi, třeba v autobuse a tak, co je jim do toho, kolik mám dětí a že v dnešní době je to bláznovství a tak podobně? Oni nám je živit ani hlídat nebudou... :00:

:dance: :€O: