Zvládnu to být mámou?

AHOJKY VŠEM MOC DĚKUU ZA KOMETNÁŘE...ASPOŃ ŽE TO TAK NECÍTÍM SAMA,MRZÍ MĚ TO,ŽE MĚ PŘEPADAJÍ TAKOVÉ MYŠLENKY...ALE JÁ UŽ SE S TÍM NĚAK POPERU DÍKY VÁM VŠEM :h: :h: :h:

Ahoj, tyhle obavy jsem měla u obou dětí. Ale jakmile mi toho drobečka dali po porodu do náruče, zamilovala jsem se a od té doby mám strach aby se jim něco nestalo. Strach, zda to zvládnu se úplně ztratil. Vychovávám je podle nejlepšího vědomí a svědomí a jen čas ukáže, zda jsem obstála, nebo ne. Držím palce :)

Neboj všechno zvládneš...také jsme neplánovali a najednou bum....přišlo to i když jsem brala praavidelně prášky...o to to byl větší šok...ale věřím, že to všechny zvládneme na jedničku..maximálně si to pěkně rozmazlíme...ty jo...a já myslela, že je ti víc...vidiš to

Ahojky.Úplně vim jak ti je,taky se sama sebe ptám jak to všechno zvládnu....Někdy se hrozně těším a pak zase mám tu obavu.No asi to k tomu patříí :O

neboj, taky mě tyhle pocity čím více se to blíží, přepadají. Mě je 23, s manželem jsme si miminko přáli, ale teď mám taky občas strach, jestli to zvládnu a že už budu opravdu mamkou do slova a do písmene. Já si myslím, že tyhle pocity jsou naprosto normální a až to maličké budeš držet v ruce, všechno se to rozplyne.
Drž se, zvládneme to ;-)

Tvoje pocity jsou zcela normální an avěku nezáleží..prostě ty hormony a to,že si uvědomuje tu velkou změnu a velkou starost kolem miminka..To nám právě navozuje ty pocity..jestli to zvládnema co bude po porodu a tak..udeš skvělá mám a vůbec se neboj..vše zvládneš skvěle!!!Měj se krásně!Terka :one: :\x: :h:

Já čekám taky každým dne. Tyhle myšlenky, zda všecno zvládnu se mi začali objevovat hlavně večer a to už tak tři týdny. Pročítám tu spoustu příspěvu co se týče kojení a tak a doufám, že to bude tak jednoduché, jak tu všichni píší. Neměla jsem možnost ani nikomu hlídat, ale asi bych se toho i bála, abych tomu prckovi něco neudělala. Snad nám instinkt napoví.....

ahojky, už jednou jsem ti myslím psala, že mám naprosto stejné pocity jako ty.. V posledních dnech sdílím s ten´bou strach, tak jak jsem se moc těšila, tak teď se bojím.. Jen doufám, že vše bude v pohodě, také se nebojím ani porodu, jak píšeš zvládnout se to musí. Ale jestli budu v pohodě když budu s prckem, někdy mám chvilky, že si řeknu jak jen můžu pochybovat, že se opravdu těším, ale v posledních dnech převládá strach..čím více se to blíží a každé píchnutí tam dole si říkám, jaj tak třeba to teď příjde.. co budu dělat, zvládnu to.? a to jsem si mimčo přála, mě je necelých 21, s přítelem jsme spolu 5 let a pevně věřím, že se tyto pocity rychle změní až se narodí náš brouček. A určitě to tak bude..
Určitě to zvládneme !!! drž se ! :-) :h: :h: :h:

neboj se všechno zmákneš i když si teď s tím nevíš rady mluvím z vlastní zkušenosti já měla 1 dceru v 19 letech druhou dceru v 21 letech a i tak mladá jsme si poradila....ono teď s eti zdá vše trochu zmatené co si počneš jak to budeš dělat jestli to zvládnešě , ale věř mi jakmile ti dají miminko na bříško zmocní se tě takový ten mateřsky instinkt a ten ti pomůže ve všem, budeš mít najednou neuvěřitelný pocit straoti o to maličké a uvidíš vše dobře dopadne a ty budeš ta nejlepší máma pro své miminko!!!! Neboj

Ahojky :-) konečně někdo, kdo je na tom stejně jako já :-) jen jsem ještě o malinko mladší, je mi 19 :) Mímo jsme neplánovali, s přítelem jsme byli necelý rok, když jsem zjistila, že jsem těhu...semlelo se to nějak rychle, svatba, plánování...pomalu jsem přepla do klidovýho režimu :-) tak určitě to nebude všechno jako dřív, ale věřím, že se dají nastavit pravidla, abys úplně nevypadla ze společenského života...já se chystám s prckem studovat vejšku, bude to sranda :) ale pokud máš kolem sebe lidi, co Tě podržej a pomůžou, tak neboj...nenechaj Tě v tom plácat samotnou a když si nebudeš vědět rady, vždycky se stačí zeptat...tím se aspoň uklidňuju já :-)))

Ty ja si myslim ze to k tomu patri a uz to ze nad tim premyslis je urcite znameni toho ze budes dobra mama:) Ja to mela podobne, taky jsem si jen uzivala, jezdili jsme na drahe dovolene, pekne dpo hospudek, koupit si co se mi za chce, utratit penize za co chci a tak:) A ted proste takovy sok, ale co, my si zvykneme a budeme mit ty nase srdicka a vzdycky kdyz se ne podivame tak na to vsechno zapomenem. A prece az trochu povyrostou tak si zas muzem nekde vyrazit ne?:)

Ahojky! Mě bude brzy 31 a miminko bylo plánovaný. Mám skvělého manžu, ale stejně jako Ty se bojím jak zvládnu péči o miminko a všechno okolo. Před těhu jsem žila skoro stejně jako teď. Občas zašla s kamarádkama na vínko. Teď leda tak na kafe.

Holky tak jsem všem chtěla poděkovat za příspěvky...
Máte pravdu snad to příde samo,já děti mám rada dokonce sem měla možnost se o malý mimi starat,když kamoška byla nemocná a zvládla jsem to,ale nic sem k tomu prckovi necitila..žádný city prostě..ale je asi fakt že u mýho prcka to bude jiný protože bude jen můj...
život který sem vedla,na něj můžu zapomenout,ale zas si říkám že až malej trochu vyroste budou mu tři čtyři mě bude 25 tak si můžu užívat potom.
HOLKY JEŠTĚ JEDNODU DÍKY JSEM RÁDA,ŽE V TOM NEJSEM SAMA!!

ahojky,myslím že tvé pocity má aspoň na okamžik každá prvorodička.....mě je 22 a i když jsme si miminko s manželem přáli a já otěhotněla plánovaně,tak mě už několikrát přepadl pocit strachu,jestli to zvládnu....ale neboj,zvládnem :one:

ahoj když se mi malá narodila bylo mi stejně jako tobě :-) to víš, že to zvládneš, jak píšou mamky pode mnou ono to jde tak nějak samo. Je něco jiného mít miminko vlastní a chovat cizí. Já cizí děti skoro ani nemohla vzít do náruče, protože jsem nevěděla jak na to... měla jsem hrozný strach, že nebudu vědět jak s miminkem zacházet. člověk si ty úkoly ale tak zautomatizuje, že nad tím ani nepřemýšlí a jde to bez problémů. Jen co třeba mě docela chybělo byla po delší době společnost. Pořád jsem byla zavřená doma a nebo jsem vyrazila maximálně na procházku z kočárem. Moc lidí ve městě kde žiju neznám, takže za mnou ani nechodili návštěvy. Přes tu zimu to fakt byla krizovka. Lepší je když je teplo a člověk může vyrazit ven i s kočárem a posedět někde u hospůdky na zahrádce, bez strachu, že bude na mimčo někdo hulit...

Ahoj :a: ,
tak jsme na tom podobně, bude mi 26, já jsem před otěhotněním trávila taky většinu času v hospodě, s kamarády různy chlastačky , výlety, cestování ... jezdili jsme často vodu ... práce ... bylo to super a vím, že mi to bude chybět, protože už to nikdy nebude takový (odpovědnost za dítě a tak) (nebudu moct přijít domů nad ránem, totálně se zbořit...) ... zas na druhou stranu, jsem ráda, že mám od všech těhle věcí pořádnou pauzu, hlavě a tělu to jen prospěje ...

Taky se bojím, jak to zvládnu (ani ne tak porodu - jak tu někdo psal, zvládnout to prostě budeme muset!), ale toho co příjde potom ... vlastně veškeré manipulace s miminkem, jestli když bude brečet, budu vědět co dělat, jestli mu nebude horko/zima ://: ... vím, že je to přehnaný, ale nemůžu si pomoct ... až bude větší, tak ta výchova snad půjde tak nějak přirozeně, ale z toho začátku mám trochu hrůzu ...

Tak nejsi v tom sama, my to ale určitě nějak zvládnem :€s€:

Ahoj,
to sis trošku pospíšila,ale ty sama musíš vědět nejlíp,jaká si.
Já milovala malé děti už jako malá,sousedkám jsem vozila kočárek.....
Někdo není dobrou mámou ani ve 40letech i kdyby z toho dělala maturitu :#o:
Počkej, až to malé bude u tebe a najednou to tam je ,ani nevíš jak. Sice když jsou větší,tak bys je někdy přerazila,ale zas ti to vynahradí jinak, je to milion otázek a milion odpovědí,ale ty to zvládneš :one:

ahojky, neblazni budes ta nejlepsi maminecka ja se take chvilkama bala a muzu ti rict jde to nejak automaticky, takze hlavu si nedelej az budes mit uzlicek v naruci pochybnosti te prejdou a vse pujde jak po masle :k: :one:

madla:čauky,tak předem obdivuju že se nebojíš porodu,mě je už 35 a bojim se šíleně,vůbec ten strach nedokážu ovládnout.. :€\€: Ale ohledně tvého strachu jaká budeš máma bych řekla už ted že dobrá!jinak by ses tímto vůbec nezabývala.. :one: Není to otázka věku,já vždy měla ráda děti,syn se mi poštěstil až ve 30 a každým dnem sem z něj více paf a vím,že u holčičky,kterou každým dnem čekám to bude podobné.Ani v těch 30 sem teda neuměla nic!ale postupuješ krůček po krůčku,každou jeho nemocí nebo plakáním,nepapáním sem se něco přiučila..si představ,že včera malej(4 roky)usnul s ponožtičkama pro malou(už se jí nemůže dočkat)a pak že chlapi nejsou citliví! :girl:

Ahoj! Mě je sice už téměř 30, ale mám to podobně. V květnu loňskýho roku jsem dodělala státnice a celý prázdniny jsem byla si užívala, protože jsem ještě neměla ani práci. Takže jsem jezdila po přátelých, kalila, denně hulila, pařila....pak jsem potkala toho mého a za 2 měsíce jsem měla pozitivní test. Šmitec, konec mejdanů, nástup do práce, odpovědnost za sebe, za děti v práci - jsem učitelka - prostě změna oproti létům studijí a nezávislosti. A věř mi, že 30 let být zvyklá na nezávislost, je téměř závislostí. Jsem ale ráda, že tuhle změnu prožívám, protože jsem ráda, že už 9 měsíců nepiju, nehulim ( musím přiznat, že jsem poslední 3 roky hulila denně) Vyčistila jsem se a je mi fajn. Hele, to prostě dáme!!!! Já věřím tomu, že pokud člověk pochybuje, má tím pádem svědomí a záleží mu na dítěti. Což se rovná veliký odpovědnosti! pa, a netrap se nad tím, bude to OK

Ahoj, já měla takové myšlenky po porodu. když jsem si včera malého přivezla domů, tak jsem ho položila do postýlky a rozbrečela se že to vůbec nezvládnu. Ale nakonec jsem tu noc přežila a dneska už je všechno v pohodě, jen si musím najít nějaký systém jak vše dělat.

Ahoj,
tak mě bude letos 27 a obavy ty mám taky čím dál větší co se blíží porod. Jednak mám strach z porodu a pak i z toho jak vše zvládnu, jak budu vědět co mimi chce atd. atd.je to den ode dne horší. na jedu stranu závidím holkám, kterým přišel porod znenadání a nemusí to pak řešit takhle na konci, když už jen čekáš a máš strach něco pořádně dělat, aby to zas nepřišlo. To jsou mé pocity posledních dní.

Ahojky,
vůbec z toho nemusíš mit obavy, já měla malou v 19 a zvládla vše levou zadní a to sem ještě dodělávala maturu. No a zmákla sem to ještě líp, než někteří jiní, co seděli ve škole každý den, já měla individuál.Mimčo sem si fakt užívala.........Ono to malinké k tobě najednou přiroste a jen jak si na něj zvykneš už ti to vůbec nepříjde....Byla sem na tom podobně jak píšeš, a teď mám teměř šestiletou žabku a nedala bych ji ani za nic.
Takže fakt bu´d v klidu
papa Soňa

Taky mě takové myšlenky napadají. Jsem na tom teda trošku jinak. Po dítěti toužím od doby kdy už nejsem sama dítě, hned po svatbě jsem vysazovala prášky, mám staršího manžela než jsem já, miminko bylo 100% v plánu. Taky se porodu ani moc nebojím, beru to jako nutný zlo, ale co nastane potom... Ale myslím si, že většina žen to v sobě prostě má a taky si myslím, že když miluješ broučka už teď, tak že to bude po porodu ještě intenzivnější, a proto budeš dobrá máma :c:

tvůj strach je naprosto zbytečný. Nepochopíš, dokuď nebudeš to svoje zlatíčko držet v náručí!!! Já měla před porodem taky pochyby....a dokonce se mi hlavou honili i myšlenky, že vlastně mimčo snad ani nechci.... (teď se za to mooooc stydím) ale jakmile ho budeš držet, podíváš se na něj, jak je bezbranný a maličký.....už bude vše jinak!!! Budeš žít jen a jen pro něj

tvůj strach je naprosto zbytečný. Nepochopíš, dokuď nebudeš to svoje zlatíčko držet v náručí!!! Já měla před porodem taky pochyby....a dokonce se mi hlavou honili i myšlenky, že vlastně mimčo snad ani nechci.... (teď se za to mooooc stydím) ale jakmile ho budeš držet, podíváš se na něj, jak je bezbranný a maličký.....už bude vše jinak!!! Budeš žít jen a jen pro něj