Vykojíno

Tak jsem si tu stěžovala, že jsem zapomněla po letech pravidelného používání PIN ke kartě (furt ho nevím), ale to jsem netušila, že zkraty budou pokračovat. Minulej tejden jsem byla u zubařky- rozhodla jsem se, že si nechám zrekonstruovat chrup, kterej těmi všemi těhotenstvími dost utrpěl. No, bude to cenově asi tak stejný jako nový prsa a břicho a bude to běh na dlouhou trať, ale co, zatímco prsa a břicho nikomu neukazuju( manžel už je zvyklej :s: ), tak zuby cením furt a na každýho.
Paní zubařka milá, ochotná, příjemná (však za ty peníze ještě aby né) mně objednala na další návštěvu na nejbližší možný termín. V pondělí ve dvě jsem teda zvonila u dvěří´- nikde nikdo. Už už jsem chtěla doktorce volat, co je za problém, a při hledání čísla jsem mrkla na objednací lístek- datum návštěvy 9.10., teda až za devět dní. Absolutně nechápu ten zkrat, jakým se objevila ta utkvělá představa, že tam mám být prvního. :00:
Vůbec nic nestíhám, respektive stíhám, ale nezastavím se, a když už se zastavím, tak chrním. Zase přes den spím- tak dvě tři hodiny.
Příští týden bych měla jít na testy na cukrovku, ale asi se na to vykašlu. Nutili mě k tomu jen v prvním těhotenství- měla jsem jinýho doktora, v druhým a třetím se doktor ani nezmínil, a teď mám zas jinýho a ten mě do toho nutí.

Ještě teď si pamatuju, jakej to byl humus. Do čaje nebo do kafe si dám tak půl lžičky cukru a i to mi přijde sladký, přesycenej cukernej roztok mi tenkrát obrátil žaludek naruby a je mi jasný, že by to nebylo jiný.

Manžel dneska vzal malýho ven, když jsem chrněla- jeli spolu mýt auto- když se manžel vrátil, šla jsem jim naproti, aby mě vzali do školky a do školy pro holky. Manžel přešlapoval na chodníku s jednou pantoflí. Celej naštvanej mi říkal, že si zul boty, aby mohl vyluxovat v autě, a když si je chtěl obout zpátky, byla na zemi u auta jen jedna.
Podezříval malýho, že mu ji někam schoval, ale malej tvrdil, že ji neviděl, a já mu celkem věřím- on je takovej dobrák, že se vždycky přizná. Jeli jsme zpátky k myčce a prohledávali křoví a odpadkový koše kolem. Botu jsme nenašli.
Prostě záhada. Manžel z toho byl celej den špatnej a dle jeho slov je to to nejhorší, co se mu kdy v životě stalo. :s: :s: :s:

Předevčírem jsme s manželem měli takovou noc plnou vášní a k ránu mi najednou ztvrdlo břicho a bylo tři čtyři hodiny jako kámen. :? Už jsem začínala mít obavy. Asi se budeme muset příště krotit, i když dneska už to proběhlo bez problémů 8)

Pohyby už nejsou žádný ťukání, ale pěkně bolestivý a nepříjemný šťouchance. Na břiše se mi dělaj boule, jak kdyby se klubal vetřelec a já si jen říkám, že bude hůř až dosáhne na žebra. Občas mi to přijde, jako že spíš kouše a škrábe než kope :s: :s: Chodím už jak kachna, i když záda mě ještě nebolí, občas jen ty kyčle. Na další kontrolu jdu až za dva týdny :)

Už to ale začíná být pěkně únavný a představa dalších čtyř měsíců je šílená. V příštím životě chci bejt kočka a rodit to po devíti týdnech, ne devíti měsích.

Stále nemáme vybrané jméno. Vlastně neproběhly ani návrhy. Oba krčíme rameny. Fakt už je asi budeme číslovat. Zřejmě to necháme na tchýni. :s:

Nebo nějakej návrh? :) :s:
Mějte se zatím hezky! :a: