Uz to nezvladam
Ahoj,omlouvam se ze pisu bez hacku a carek,ale pisu prez internet v mobilu.Potrebuju se vypovidat,protoze nic nezvladam.S manzelem je to na prd a rozvod by byl nejlepsim resenim,ale nevim jak zvladnu malou uzivit.V unoru pujdeme k zapisu do skolky,ale uz mi bylo predem receno,ze nemam sanci.Manzel na me tlaci,at jdu do prace,at taky financne prispeju,ale ze cely den hakuju doma a staram se o malou,to nevidi a jako pracu to neznava.A kdyz ji nevezmou do skolky,tak nebudu moci do prace a malou neuzivim.Jsem pod hroznym tlakem,v noci moc nespim a snazim se vymyslet jak to udelam.Ted se do toho mala silene vzteka a vcera a dnes to bylo snad nejhorsi a ja uz to nezvladam,jen brecim,kricim,prosim ji at toho necha.Normalne bych ji zavrelaa do pokoje,at se uklidni,ale ted si pripadam jak maniak.Ted jen lezim v posteli a klepu se zimou.Udelalo se mi zle,je mi na omdleni a picha me na hrudniku,porad brecim a nedokazu prestat a nedokazu myslet na nic jineho nez na problemy.Hlavu si vycistit nemuzu,protoze nemam hlidani a manzel je bud v praci,nebo nekde v tahu.Jsem s malou poorad a porad se vzteka,leze po me,porad neco chce,neposloucha a kdyz chci na zachod tak jeci,takze me vytoci kazda malickost.Pripadam si jak nejhorsi matka na svete,protoze kdybych byla v klidu,tak je u mala klidnejsi.Uz se mi ani nechce chodit mezi lidi a kdyz mi prijde sms,tak ani neodepisu.Nechci nikoho videt,s nikym mluvit a obtezovat lidi s problemama ktere mam.Zacinam se nenavidet.Premyslela jsem o psychologovi,ale malou mi nema kdo pohlidat,tak mam proste smulu a kdybych rekla manzelovi,tak se mi vytlemi a rekne mi co ja muzu mit za problemy.Pripadam si strasne sama a zacinam mit pocit,ze za to co se mezi mnou a manzelem deje muzu jen ja,ze jem neschopna male najit skolku a jit do prace,ze nevydelavam,ze se mala vzteka,ze neposloucha,ze za to muzu ja.Ani nemam silu cokoliv resit,nemam ani siku vstat z postele a treba uklidit.Fakt uz nevim jak dal a trochu doufam,ze se mi trochu ulevi kdyz se vypisu.
ve vašem okolí, popř. si zajistit hlídání. I kdyby tvůj výdělek měl padnout jen na tohle. Orazíš se mezi lidmi, budeš mít čas si rozmyslet, co dál...
Na partnera se nefixuj - pokud není sto ti s malou pomoci, jeho komentáře jsou bezpředmětné.
Zatím jen pořeš, jak se dostat z té své izolace.
To ostatní už pak půjde...
já bych ti v první řadě přála, aby ti malou do školky vzali, protože ty se tak dostaneš mezi lidi a pak dovedeš sama sebe ocenit, budeš se cítit úplně jinak. Takhle izolovaná se totiž ani dobře cítit nemůžeš a opravdu by to bylo jen a jen horší. Já to znám, také jsem to jeden čas moc nedávala, malé bylo něco kolem jednoho roku, doma věčně hádky, já pak už ani nikam nechtěla chodit, ale musíš se z toho prostě nějak vyhrabat. jsi vzteklá i na malou, protože tě jednoduše všechno štve a připadá ti, že není jednoduše nic, z čeho by jsi se mohla těšit, ale stačí, když fakt občas něco s malou podniknete a člověk se hned cítí jinak. Ta únava bude hlavně psychická, člověka nic nebaví, nic se mu nechce, ale takhle si fakt spíš uženeš nějakou psychozu. Nemyslím to špatně, ale pro malou taky není zrovna dvakrát dobrý ji takhle izolovat, proto možná tolik zlobí, potřebuje taky občas nějakou změnu. Mojí malé bylo 2,5 a přesně na ní vidím, když jsme častěji doma a ona se nemá jak vybít, tak že je ještě horší než normálně a že mi taky dává zabrat. Také jsem na ní celé dny sama, teď už je navíc zima, takže to člověka nutí být víc doma, ale tak vždycky se dá jít na procházku, nebo k nějaké jiné mamče na návštěvu, já třeba nemám rodiče a přítelovi rodiče u nás tak nějak nefungují, ale jedeme třeba ke švagrové, já si pročistím hlavu a ona je taky lepší. A k tvému muži-těžko takhle soudit, podle toho, co píšeš, je to s ním život celkem na prd, ale zkus nejdřív hodit do pohody sebe a pak to s ním s čistou hlavou probrat.To opravdu není schopný být s malou jednou za čas sám? Zkus za ním prostě přijít, že by jsi toho a toho dne chtěla zajít s kamarádkou na kafčo, nebo se večer někam odreagovat, že prostě potřebuješ občas mezi lidi, to mi neříkej, že je fakt takový sobec. Já třeba také moc sama nikam nechodím, jsem na malou hodně fixovaná, ale když už jsem toho měla prostě dost a ona už byla větší, tak jsem prostě na chvilku někam "vypadla" třeba jen na chvilku na kafčo s pracující kamarádkou, člověk se dozví zase něco nového, zjistí že i jinde mají lidi problémy a hned je to o něčem jiném. Ale jestli je tvůj manžel prostě takový "tyran" a nehodlá se sebou nic dělat,možná bych fakt pak uvažovala o odchodu, jenže je mi jasný, že v dnešní době to není žádná sranda, ale když se budeš snažit se z toho dostat a on tě bude dál deptat, tak to je pak veškerá snaha marná :(
jen mě tak napadlo, že není nových začátků bez konců a není konců bez začátků...
už se mi pěknou dobu zdá, že sama víš nejlíp, kam se to "vyvíjí". možná si zkus začít hledat práci? to by mohlo leccos popostrčit...
ahojky, no upřímně s tebou cítím. Určitě bych si zašla k odborníkovi možná už psychiatrovi, protože už vyjíždíš na malou a mohlo by se stát časem neštěstí. Neber to zle. Taky jsem chodila a brala jsem i malou, a nebyl žádný problém. Být tebou řekla bych manželovi, ať si na malou udělá prostě čas nebo poslední možnost odejít. Protože tohle by se táhlo do nekonečna a byla by s tebe úplná troska. To prostě nejde . Máte prcka tak ať se taky stará.
jak píšou holky, jdi k psychologovi s malou, když to jinak nejde. a mezi lidi či kamarádky taky. I to ti pomůže přijít na jiný myšlenky. My s holkama podnikáme "dámský" kafe jízdy s malýma a bez problému. Všechny se potřebujem provětrat... :one: ono možná by s manželem hnulo i to, že najednou nejsi vždy doma, nemá do koho kybicovat a že se osamostatňuješ. takhle tě má jistou a dusí tě.
In reply to jak píšou holky, jdi k by efkas
Souhlasím. U nás se to taky lepší, když se začnu starat jen o sebe a neřídím se manželovým časem. Řeknu, že jedeme s dětmi tam a tam a kdy. Neptám se, jestli chce jet taky. A to je nejlepší. Já po něm fakt ani kolikrát nechci, aby jel a on zrovna přijede a jde s námi. Jindy je v práci nebo někde až do večera a najednou...Jako včera. Šli jsme na mikulášskou. Přijel dokonce dřív z práce a jel s námi a řekla bych, že si to i užil... :€s€:
Já bych řekla, že jsi na dobré cestě za depresí. Jak dlouho už to trvá? Jestli už to trvá pár měsíců, je na místě psycholog. Zkus se domluvit, jestli můžeš přijít s malým. Pak to nějak spolu zkusíte vyřešit. Jinak s tebou naprosto soucítím. Taky jsem unavená, ale mně aspoň pomůže tchýně. Přesto je to náročné, protože spím tak 4 - 5 hod. denně, malý má koliky a větší se stále budí v noci 1x - 3x A JE TAKY VE VZDOROVITÉM OBDOBÍ. Tvůj manžel ti, koukám, taky moc nepřidá...Co se týče nástupu do školky, naHLAŠ, ŽE BUDEŠ PRACOVAT - MÁŠ PŘEDNOST...DRŽÍM PĚSTI, AŤ SE TO BRZY SPRAVÍ. NĚKDY STAČÍ MALIČKOST A JE HNED VŠECHNO LEPŠÍ... :€s€:
Já bych řekla, že jsi jen strašně unavená a tím pádem se pořád soustředíš jen na to, co je ve tvém životě negativní, fakt bys potřebovala přijít na jiné myšlenky. Zkus se domluvit, jestli bys třeba malou nemohla vzít k psychologovi s sebou, když ji nemá kdo pohlídat.
Ahoj, hrozně moc s tebou cítím, protože prožívám něco podobnýho. Skoro jako bys psala o mě. Taky nám to teď s manželem vůbec neklape, do toho malej má obodobí vzdoru. Takže mám pocit, že jsou kolem mě všichni jen protivní. Tím, jak jsem špatná z nefungujícího manželstí, tak jsem protivná i na malýho. Navíc manžel mě furt vyčítá, že je malej vzteklej, protože ho já rozmazluju. Vůbec nedokáže pochopit, že je to období, s kterým nic nenadělám. Takže na malýho dost řve a já jen brečím a už se s ním ani nehádám. Kolik je tvé holčičce? Mýmu klučinovi 25 měsíců.
Hlavně ti radím, nezavírej se doma, běž mezi lidi!!! Jinak se zblázníš. Já se snažím každý den být s malým venku a někdy si mi podaří vyjít si jen tak sama s kamarádkama na kafé!
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Ahoj,s manzelem jsem o techto pocitech mluvila nekolikrat,ale vzdy to obracel na sebe,ze on chodi do prace,zatimco ja si muzu delat co chci,ze on vstava a ja nemusim byt v pet na nohou a ze jestli se mi to nelibi,tak si mam sbalit a jit.ale ze mi s malou nepomaha,ze je porad na nejake akci nebo s kamarada a on si odpocine,tak na to mi rekl at pry taky nekam jdu,jenze kdyz neni schopny malou pohlidat,protoze ma nabity program,tak proste nikam nemuzu.Jen posloucham ze je potreba udelat tohle,tamto,ze musim zarit tohkle tamto,ale kdyz chcii neco po nem,tak nema cas a je unaveny.
In reply to Ahoj,s manzelem jsem o techto by vaidleja
hELE, KDYŽ TI TI TO NABÍDL, ŽE MÁŠ NĚKAM JÍT, TAK JDI!PROSTĚ ŘEKNI, ŽE PŮJDEŠ A ŘEKNI, ŽE POTŘEBUJEŠ HLÍDAT, AŤ SI UDĚLÁ ČAS. DÍTĚ JE I JEHO. A JESTLI NENÍ SCHOPEN A ochoten se o rodinu starat, pak je možná na zvážení, jestli takového chlapa potřebujš...
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
ahoj, trošku mě znepokojuje ta tvá bolest na hrudi a brečení, vztekání, emoce...musíš začít u sebe a to co nejdřív
zajdi k psychiatrovi příp. k obvoďákovi /dítě ti může pohlídat chvilku sestřička/, vypovídej se tam, napíše ti nějaké léky a budeš vidět zase růžově, těšit se na vánoce, prožívat dětství své dcery, lépe si jako vyrovnaná najdeš i práci :a: