Umělé oplodnění - začátek

Tak připojuji pokračování. Byli jsem na kontrole a mám 26 vajíček. Už mě to docela dost bolí. Ale jsou malé, mají jen 6-10mm, tak mi zvýšili dávku a ve čtvrtek tam jedu zase. Sestra mi říkala, že odhadem v neděli nebo v pondělí bych mohla mít odběr. Už se těším!!! Tak mi držte pěstičky, ať z těch 26 je aspoň něco! Páček

Ahoj Kamilo, já už mám za sebu 2 pokusy IVF... První bylo v květnu - nedopadlo a nezůstal nám ani jeden eskymáček. Druhý pokus teď v srpnu. Tranfer embryí byl 28.8., takže to mám hooodně čerstvý... Já jsem docela trpěla při píchání, ale jen proto, že jsem cíťa... naštěstí jsem nemusela píchat sama sebe, ale píchala mi to kamarádka, která je sestřička a zrovna na mateřský :-) Modřinky budou za chvíli pryč... Při prvním pokusu jsem potřebovala 2x Puregon 900J, takže hormony vyšly cca na 4 000, na druhý pokus toho bylo trochu víc, protože měl doktor strach z velkýho množství vajíček (1. jsem měla 27, 2. jen 24 vajíček - je to čistý počet - bývá více folikulů, které ale nemusí obsahovat oocyt).

Já šla při obou pokusech po píchání Puregonu do 14 dnech na odběr vajíček ;-)

Jde to pak hrozně rychle... Znám spoustu holek, kterým se to na první pokus povedlo, tak věř a buď pozitivní :-)

Pokud budeš mít nějaký otázky, tak písni přímo příspěvek do Klubu snažilek IVF a IUI :a:

jsem kus cesty před tebou.Mám za sebou 1.inseminaci,v pondělí mě čeká těhu test-ale myslím,že bude negativní.Pak to dám ještě asi 2x.Když se ani jedno nepovede,čeká mě to,co teď absolvuješ ty.Tak to tu podrobně popiš,ať vím,co je předemnou.A držím palce,ať ti to vyjde hned napoprvé.

Ahoj, ja sice nejsem v tvé situaci ale na Unice v Brně sem taky jedno umělé oplodnění absolvovala no neúspěšně. Každopádně máš pravdu že jsou tam super doktoři i sestřičky. Tak Držím pěsti ať se vám to podaří hned na poprvé protože to je dost psychicky i fizicky náročný,(teda aspoň mě to tak připadlo) kolik ste platili za to pero? Já ho mám zbytečně doma! pa Vladka

Jééé... já jsem IVF na Unice absolvovala loni - úspěšný první pokus ;) Doktoři i sestřičky jsou tam opravdu moc fajn. Tak přeju hodně štěstí :k:
Markéta s Marcelkou :k:

AHojky, přišla jsem Tě podpořit.
Povím Ti náši zdlouhavou cestu k miminku.
Vše začalo koncem roku 2006, kdy jsem šla na operaci. První operku repro orgánů jsem prodělala v šestnácti, měla jsem dermoid na levém vaječníku a spolu s dermoidem velikosti 7,5 a 6,5 cm(dvojče se tomu taky říká) mi odebrali i 90% vaječníku s tím, že jednou asi bude složitější otěhotnění. V tom roce 2006 jsem přes bolest břicha už nemohla chodit, tak jsem zašla na gyn a tam mi zjistili srůsty v celém břichu. Vejcovody, dělohu, vaječník všechno bylo přirostlý ke stěně břicha. Načež při operaci mi vzali i levý vejcovod, tzn, prakticky celá levá strana repro orgánů nepoužitelná. To mi bylo 23let. Lékaři mi i přes tenhle věk doporučili co nejdříve otěhotnět, pře na ty cysty prý asi budu trpět a čas tiká. Přítele jsem měla stálého, takže nic nebránilo tomu se do těhu pustit. Ale lépe se radí a hůř se to tak udělá....celý další rok, ač jsem nebrala antikoncepci se nic nestalo. V listopadu 2007 jsme prvně navštívili CAR. Tam manželovi zjistili sice velké množství spermií, ale velice podprůměrnou pohyblivost a doporučili IUI nebo IVF. V Dubnu 2008 jsme podstupovali první IUI, neúspěšně, a pak jsme se rovnou vrhli do IVFka. Když jsem stimulovala, tak jsme se stěhovali, byl to strašnej záhul...Taky jsem měla asi dvě modřinky, jak popisuješ, ale nic to není, jen ke konci cyklu už mě bolelo snad celý břicho, bylo nafouklý a citlivý, ale je to tím, že je tam hodně vajíček. Hlavně pozor, nic těžkýho nezvedej nebo tak, ani se moc nezatěžuj jinak fyzicky, hrozí totiž prasnutí vaječníku, a to by byl fakt průšvih!! Takže pěkně pianko.
Úrodičku jsme měli pěknou 19 vajíček, z toho 15 oplodněných, ale asi jen cca 9 jich bylo finálně zamraženo, protože zbytek nepřežil.
V červenci 2008 jsem šla na první transfér čerstvého embrijka. Domluvial jsem se jen na jednom, pře jsem vážila 48kg a měla jsem strach, že dvojčátka by mě roztrhala...byla jsem naivní, a všřila, že to všechno hned na ppoprvé vyjde. Někomu se to ovšem povede na poprvé, ale je třeba počítat i s tím, že proces potrvá delší dobu...Já si byla jistá, že nám to musí vyjít...Nevyšlo. V srpnu jsme se brali a do listopadu si dali pauzu s transférama, měli jsme toho s manželem oba fakt dost..
Přišel listopad 2008 a šli jsme na další transfer. Odpočatí, připravení, tentokrát jsme nechali zavést dva mražáčky a čekali. Těhotenství bylo potvrzeno, ale....kontrolní hcg bylo příliš malé. Lítala jsem po netu a zkoušela hledat, jestli i s
takhle malým hcg lze to těhu udržet, názory se různily. Lékař mě nechal na neschopence měsíc. Byla jsem z toho mimo, doma jsem se kopala do zadku (bydlíme v bytě), nic jsem nesměla, manžel mě hlídal a nic mi nedovolil, jen ležet a občas jít na záchod nebo na kraťoučkou procházku. Hcg rostlo, ale pomalu a jezdili jsme 2x týdně do Caru na kontroly, byly to fakt nervy. Když jsem byla v 7.týdnu těhotenství, tak mi lékař řekl, že to vypadá dobře, že snad už máme vyhráno a vzali mi kontrolní krev. Z té se zjistilo, že se mimi neudrželo, přišel potrat, naštěstí jsem nemusela na kyretáž, ale i tak jsem si to pěkně obrečela... Proběhly Vánoce a koncem ledna jsme šli na další pokus s tím, že když to tentokrát nevyjde, zajedeme si na pěknou drahou dovolenou a užijeme si jeden druhého.
21.1. 2009 jsem šla na další transfér dvou embriek - mrazáčků. Doma jsem byla jen týden, odmítala jsem prožít stejné psyco jako v listopadu a radši jsem šla do práce, abychna to všechno nemusela myslet. Mám, resp. měla jsem pohodovou práci u počítače, takže mi nevadilo tam chodit. Za 14 dní od transferu jsme jeli na testy krve a měla jsem hcg 526. Skákala jsem radostí, brečela a strašně moc se těšila. Začal jsem věřit v dobré konce.

Dneska jsem v 35. týdnu těhotenství a čekáme holčičku, vybrali jsme jí jméno Mariana. Už se nemůžu dočkat, až tady s náma naše malinká bude a já si ji budu moct pochovat :)

Jen jsem ti chtěla říct, že i když to na začátku nebude vypadat nejrůžovějc, tak se určitě dočkáte!!Přeji hodně štěstí a pevné nervy.

ahoj tak já osobně s tím zkušenost nemám,ale moje kamarádka otěhotněla po 3 letech ted konečně po umělém.Předtím byli na inseminaci a ted se jim to povedlo po prvním umělém oplodnění.Držím moc moc pěsti

Také jsem byla před možností inseminace nebo umělého, ale nějakým zázrakem se mi povedlo otěhotnět. Proto ti držím palečky.

Ahojky, nic takové jsem nezažila, ale jen ti chci říct, že držím moc palečky aby to vyšlo :a: