uklízet po sobě = nemožné a další ...

jéje, to je to samé jako by jsi popisovala našeho syna - tomu už ale budou 4, někdy je v poho, někdy prostě to samé co u nás, neposlechne, válí se, nic se mu nechce ... ještě se zeptám, byslíte sami? to je u nás trochu problém, my bydlíme s tchýní, co já nepovolím, on běží za ní a ta mu to dovolí, dám synovi za něco na zadek, běží za ní a ona ho hned lituje .... totálně mi podkopává všechnu snahu. Už zamykám naše patro aby k nim pořád neběhal, ale to mi zas přijde že mu bráním jít k babičce, tak ho tam pouštím, až má vše hotovo, a co se týká telky, tak to je u nás taky děs, když mu ji nechci pustit, běží hore, tam může koukat celý den ... kreslení ho nebaví, učit barvy se nechce ... jíst teda se už sám nají hezky od 2,5 roku ale někdy nechce a nevýhoda je ta, že mu řeknu ať je teda hladný, ale on si vezme u tchýně suchý rohlík. Když tchýni řeknu, že se mi jeji přístup nelíbí, tak dělá že mě neslyší a stejně si dělá po svém, takže pokud bydlíte sami, začni ze dne na den tvrdý režim a za pár dnů uvidíš že bude líp, taky bych chtěla abychom byli sami :?

Ahojda, nečetla jsem co napsali holky, takže pokud se budu opakovat, omlouvám se:-) Mám doma 30 měsíčního kluka ( a nyní 6 měsíční dcerku), dudlík zahodil sám v 5 měsících (jsem za to moc ráda, protože nevím jak ten dudlík budeme zahazovat u jeho malé sestřičky:-) Ale co se týká toho jídla. Od roku jí sám vidličkou i lžící, chtěl sám, tak jedl sám i za předpokladu, že po něm budu muset utírat podlahu, protože když jedl jogurt, tak ho měl nejen v břiše, na puse,ale i na tácku a kolem židličky,ale najedl se:-) Teď jí taky sám, občas kňourne, že chce pomoci,ale jinak je v pohodě. Myslím, že by jsi ho měla více motivovat ať jí sám. Co se týká nočníku (či WC) abych předešla těm stále mokrým hromadám trenek a punčoch a tepláků, tak jsem s ním každou půl hodinu chodila na nočník, i když si jen trošku cvrknul do nočníku, to byla obrovská pochvala a začala jsem ty půl hodinové rozestupy pomalu protahovat, aby vydržel déle. Teď si sice občas ucvrnkne,ale většinou si řekne. Co se hraček týká, tak sám si je uklidí,ale většinou jen tak na polovinu, takže mu stejně pomáhám. Učím ho, že si je musí uklidit sám a většinou jsem mu za to dala odměnu. Když uklízet nechtěl a vztekal se, tak jsem mu vždy zabavila nějakou věc, se kterou si právě hrál a to bys viděla jak šupajdil uklízet. Nevím jestli to dělám správně,ale patřičný efekt se dostavil. U nás máme spíše problém se vztekáním a začínáme trucovat, takže jelikož taky nejsem trpělivec, tak kolikrát bublám jako papiňák:-DD

tak až na to, že já jsem "teprve" v 7. měsíci a synek dudlík sám zahodil krátce po prvních narozeninách, to mám doma dost podobný. Dva mu budou v dubnu, sourozenec se má narodit v červnu. Myslím, že všechny ty "problémy" jsou hodně o tom, že málo vedeme ty naše lumpy k tomu, aby dělali věci sami, a raději je uděláme za ně - třeba s tím jídlem, to je úplně typický. Náš Jinďa měl taky období, že chtěl jíst sám, jenže to byly dvě tři lžičky do pusy a popatlaná polovina kuchyně, tak jsem udělala to nejhorší, co se dalo - lžičku jsem mu vzala a krmila ho sama, tudíž teď vyžaduje, abych mu s jídlem pomáhala. To běhání mezi soustem jídla a hraním jsme během posledního čtvrtletí docela odbourali, ale šlo to pomalinku, prostě jsem mu to sousto podala jen když seděl na židličce, když stál, tak nedostal, když se zabral do hraní na moc dlouho, tak jsem jídlo schovala úplně a musel počkat třeba hodinku na svačinku. Odplínkovávání neřeším, protože můj zdravotní stav neumožňuje, abych za malým pořád lítala a věčně utírala počůrané koberce a prala tepláčky. On si naštěstí už celkem dlouho říká, když potřebuje kakat. Čůrání neřeší vůbec, neřekne si, ale když ho na nočník posadím a má co, tak se do nočníku vyčůrá. Mám v plánu pořešit to v létě, až se zase nastěhuju k našim na zahradu, tam může lítat nahatý a čůrat, kde se mu zlíbí. S tím podáváním věcí a kramařením hraček to máme úplně stejný, až na to, že já za něj prostě neuklízím, nejdřív ho hodnou chvíli přemlouvám, pak třeba slíbím Krtečka (to je u nás jediná celkem spolehlivá motivace k čemukoli), když dojde na nejhorší, tak na něj hystericky houknu, a když nepomůže ani to, musí houknout tatínek. Nakonec to vždycky nějak dáme, ale základ je, abys neuklízela za něj, můžeš mu pomáhat, když se do úklidu zapojí, ale pokud neuklidí, tak taky neuklízej anebo ukliď tak, aby k těm hračkám sám nemohl, já třeba synkovi říkám, že ta hračka, kterou zrovna hledá, se ztratila v tom nepořádku a že když si neuklidí, tak se hračka nevrátí, docela to zabírá.

Nevím má tedy holčičku.... ale podle mně musíš být důsledná....
1. Uklízení hraček---- jsou to jeho hračky a jakmile už si s jednou hračkou nehraje má ji uklidit a pak si vzít novou. Tak to potom mají i ve školce. U nás pokud fakt nechtěla uklízet platilo to, že jsem prostě neuklizené hračky vyhodila... Vím zní to tvrdě, ale od té doby bez řečí uklízí... (samozřejmně je nemusíš vyhodit doopravdy, ty dražší, ale ne že se hned druhý den objeví)
2. Jídlo ---- u jídla se prostě sedí, vždyť ty jíš také. Takže od stolu se nevstává... a pokud se nenají sám tak prostě nejí... hlad ho donutí... Chápu, že až se narodí mimčo nebudeš mít čas ho krmit a bude velké ulehčení když se nají sám... Zkus to tedy vybojovat teď máš pak klid...
3. Nočník chce trpělivost.... u nás to byl také běh na dlouhou trať, ale každé dítě se to naučilo...
4. Dudák.... jediná rada, že pokud se rozhodneš nesmíš to nikdy vzít zpět... Naše malá dudák neměla, takže jsem nemusela odnaučovat... Takže pokud ho sebereš nesmíš ho za žádných okolností vrátit
5. to že ti nepomáhá... nevím měl by být rád za to že ti může pomoci... možná si právě prodělává období vzdoru....

Drž se a hlavně zkus vše vyřešit před narozením mimča, pak se to bude řešit hůř...

Ahoj, taky se přidám s tvrdohlavcem - dcera má 29 měsíců, je jako mezek a když ona nechce, tak s ní nic nehne ani buldozerem. Ale jelikož jsem taky tvrdohlavá, tak jsem dosáhla drobných úspěchů - jsme bez dudlíku, bez pleny a jí v sedě a hračky si poslední měsíc uklízí.

U nás nic nejde po dobrým, takže se bohužel u všeho dost křičí a občas i brečí, ale bohužel s tou naší mrškou to jinak nejde. Po dobrým nezmůžu vůbec nic.. :-(

Dudlíka jsem jí ustříhla víc než v polovině asi když jí bylo 17 měsíců, měla jsem před druhým porodem měsíc a bez řevu se to první dvě tři noci neobešlo, ale pak už v pohodě. Miminko dudlík přijalo až kolem druhého měsíce, to už starší zapomněla, že ho dudala a nebrala jí ho.

Plínky jsme zahodily koncem loňského října (kolem druhých narozenin), ale už od léta jsme zkoušely nočník, záchod, střídavě s úspěchem, střídavě bez. Nakonec jsem pořídila schody k záchodku s prkýnkem a to se jí začalo líbit, takže jednoho dne po asi tisící zkoušce dne bez plen bylo v kalhotkách sucho (do té doby každý dvě hodiny v kalhotkách ucvrknuto). Na záchod si ale první dva měsíce neříkala, musela jsem ji tam každých cca 45 minut vodit, že jdeme čůrat. Teď už si říká sama.

U nás s jídlem je docela boj už dlouho, jíst spíš nechce, u jídla obvykle pouštím pohádku, abych ji zabavila - ale aspoň nelítá, sedí a občas zobne. Poslední asi měsíc jí sama - když je hlad - lžící.. Pohádku bych taky chtěla odbourat, občas to jde bez ní, občas to jde jen s ní.

Hračky ji naučil uklízet manžel - řekne uklízet, její rukou zpočatku bral hračky a dával je na místo (do krabice), pak je brala i ona a teď už uklízíme společně, jednu hračku já, druhou ona.. Občas u toho ječí, jako bych jí vraždila, ale jak jednou ustoupím, vím že je u nás zle, že si bude myslet, že jsem nedůsledná a využije toho..

Na naši holku se prostě musí tvrdě, dávám první výtku, pokud nezabere, druhou s hrozbou, že dostane na zadek, potřetí už na zadek vždycky dostane. Pokud jsem na ni mírná, fakt se mi to vždycky vymstí a nedokážu s ní pak vůbec nic :-(

Já si naopak nemyslím,že je chyba v tobě.Každé dítě je jiné něco se naučí rychle něco později a déle to trvá. :) Můj syn je fakt aktivní,večer padám únavou do toho těhu......Jediné v čem je napřed tak je nočníkováni to mu opravdu jde,chodí sám bez problémů,Ale.....dudlík má,pochybuji,že by bez něj vydržel a brát mu ho nebudu,stejně by ho bral bráchovi a navíc je to jediný zklidňující prostředek,který na něj funguje.Někdy se sám nají,někdy ne a od jídla taky zdrhá,sedí totiž na normální židli,v dětské už být nechce.Když uteče,jídlo už mu nedám,má až třeba sváču.On je opravdu hubený,takže se snažím do něj něco dostat a jde to jak kdy.Jsem vycvičená od dcery,která nejedla pořádně několik let byla opravdu na hranici podvýživy,začala jíst až v 8 letech.....
O uklízení raději moc nemluvím,to nechápe vůbec,ale myslím,že má do 3 let čas.Já razím názor,že každé dítě je jiné,někdo se naučí uklízet ve dvou letech,někdo ve třech,z nočníkem jsem na syna absolutně netlačila,začal sám a posazovat ho každých 4o min v 8 měsíci bych tedy nedala.A drtit dvouleté dítě nějakými zákazy příkazy,když třeba moc nechápe co po něm chci se mi zdá nesmyslné.Pro mne je priorita šťastné a spokojené dítě a ostatní si mohou říkat co chtějí......

Ahoj mamko,
nezávidím, nás to teprva čeká... Ale v těhu je to opravdu náročné, to si nedokážu představit! Já v těhu od pátého měsíce sotva chodila, strašně mě to táhlo a tlačilo na močák a shýbat se pro hračky apod. to bych nedala. Jsi statečná mamka, akorát bych mu to s hračkama vysvětlila asi nějak "radikálně", že to maminku bolí a že jí teď musí pomáhat...?

Ahoj, taky nemám dokonalý dítě. Jemu 28 měsíců. Jí teda sám lžící i vidličkou už dlouho, akorát teď má období, kdy chce krmit mnou.Sedával v židličce, teď už je rozmazlenej, tak sedí v křesle nebo na židli u počítače. U našich u stolu (my doma máme prťavej stůl, věčně něčím obloženej, takže ho v podstatě nepoužíváme - špatné, já vím). Ovšem ve školce, kam chodíme hodinu týdně na zvykání sedí jako všechny děti u stolečku bez problému (ťuk, ťuk).
Na záchod (nočník jsme úplně vynechali) se naučil sám ze dne na den,někdy po novém roce. Během tří dnů i kakat a během 14 dnů i na spaní. Nejsem zastáncem vysazování po nějakých intervalech, dle mě je to blbost, protože v našem případě bych ho tam musela asi přivazovat, takhle se to naučil úplně přirozeně a sám.
Dudlík přes den nemá, nevšímá si jich,ale na spaní je závislák, jeden v puse a po jednom v každé ruce:) Nevím jak by bez dudlana spal, protože i tak se budí za noc asi stokrát (dnes přesně po dvou hodinách).
Uklízení moc nehrozí, jen občas nosí hračky zpátky do krabic,ale přiznávám bez mučení, že to tady máme od rána do večera jako překážkovou dráhu, samé hračky. Sbírat to každých půl hodiny by mě fakt nebavilo.
No a pohádky:) Teď je pomalu závislej. Pořád kouká na Mickeyho klubík, červenýho traktůrka, bořka a spol. Ještě že už se dělá lepší počasí, že můžem být víc venku.
No takže neporadím, jen tě chci podpořit, že ne každý má vzorné, dokonalé dítě.

ty jo v pár bodech jakobys mluvila o naší malé :s: s těma hračkama taky neuklidí po sobě ani tuk, nevím jak jí to už naučit prostě ne a ne...taky pořád za den několikrát uklízím po ní bordel...na pohádky by taky furt čučela proto kouká jen dopoledne pak jí vypínám a má utrum a klidně at si řve...ono ji to pak po chvíli přejde :D s dudanem sme naštestí skončili v 18 měsísích ho měla ještě na spaní, normálně jsem ho vzala a ukázala jak ho hážu jakoby z okna a říkala že dudánek sme vyhodili že je velká holka a tak se odnaučila bez něj usínat.první noc horor další noci naprosto bez problémů...s plínkama sem učila taky půlroku na nočník, až v 18měsících se podařilo..ale na noc je má stále a to asi bude mít ještě dlouho...
s jídlem máme to samý...pro sousto si dycky odběhne od něčeho,neexistuje aby u jídla seděla a to mě štve, páč ve školce bude muset že a tak evím jak jí to naučit, protože když řeknu že teda jíst nebude když nebude sedět tak dostane záchvat breku a už by dál nejedla, takže prostě jíme za běhu, fakt szuper :00: jsou jí 2,5 roku.a jinak se nakrmí bez problémů sama, s tím zas problém nemáme.

je to boj, viď? ;) mám jen chvilku než se probudí malá, tak písnu, co se osvědčilo nám:
dudlíka jsem jakože postupně vždycky nemohla najít ;) (hned po probuzení jsme ho dala někam, že o něm nevěděl), takže ho měl jen na spaní a po čase jsme ho jakože zapomněli o víkendu na chalupě a protože se tam dlouho nejelo, tak to vyšumělo (bylo mu skoro dva a půl :00: ), ale já to právě před mimčem neřešila, aby neměl pocit, že je to kvůli tomu mimču nabo jí ho pak nebral - jsou od sebe 21 měsíců
jídlo se nám osvědčilo v jídelní židličce se stolečkem a nejdříve na vidličku - malou plastovou z Ikei, těstoviny, kousky brambor, masa, zeleniny a omáčku sem dávala jen trochu, aby to bylo opatlané. Teprve později se dařilo lžící a i ho ta vidlička víc bavila :s:
ohledně pomoci s úklidem a podáváním u nás naštěstí vždycky fungovalo poprosit, případně vysvětovat, že když si pro to půjdu sama, tak nestihnu něco jiného, co on by chtěl se mnou dělat ;) a hračky, které nikdo neukllidil na noc spinkat, se do rána ztratily...přijdou, až budou vědět, že se o ně chlapeček bude hezky starat :)
jeden čas taky víc vyžadoval DVD pohádky, ale pak od jara do podzima jsme chodili ven mnohem víc, tak na to ani nebyl čas, jen jednu pohádku před spaním jako rituál :a:
myslím, že něco se srovná skoro samo, něco zkouší, aby viděl, jestli jsou nastavené mantinely opravdu pevné a to bys měla dodržovat. Na tvém místě bych řešila to jídlo, on dobrovolně hladovět nebude, takže brzo přistoupí na tvá pravidla :a:

Ahoj,občas je to jako u nás :D Malý je 25,5měsíce
Ale k dudlíku- ten má taky,s tím asi nic neudělám,prostě bez něj nežije :00: špičky jsem jí taky ustříhala,dokonce tak,že to ani v puse neudržela.
Na nočník přišla sama,ale ještě 3měsíce,potom co se naučila čurat kadila do plín. Na tohle si musí přijít sám.
Na pohádky taky čučí furt.
S jídlem jako u nás,furt utíká,ale jí sama. Takže když řekne,že jde pryč,tak jídlo seberu a začíná se to lepšit,už sní pár soust a pak teprve jde pryč.
A hračky ? :s: :s: :s: Musím u ní stát na každou hračku ukázat a říct,kam ji má dát.

ahoj, tak myslim si že je chyba v tvé výchově. Dítě se správnému stolování atd. nenaučí samo. To ho musíš naučit sama. Nedovedu si představit že by dítě u jídla nesedělo :00: . Ondra byl a je svou povahou dost náročný. Byl dost steklí a uřvaný ale byla pravidla, která musel dodržovat. I když třeba řval. Prostě jsem nepolevila. Taky nechtěl sedět u jídla. Ale musel. Nezajímalo mě že si chce jít hrát nebo bůhví co. Seděl v jídelní židličce se stolečkem a jedl. Dohlížela jsem na něj. I když mu trvalo dlouho než se najedl, tak jsem prostě vytrvala. Nedá se nic dělat. Dítě čase pochopí že to jinak nebude. Kolikrát to byl opravdu boj. Třeba i odmítal jíst. Tak holt nejedl. Jak si pak rád sedl a snědl to co bylo k snídani a dala jsem mu do ledničky :s: . Ohledně uklízení to samé. Hračky sis rozházel tak je společně uklidíme. Nechceš? tak je vezmeme a dáme pryč. No a ohledně nočníku. Pokud si sám neříká, tak holt musíš jeho potřebu korigovat ty. Nečekej že si řekne. Proč by to dělal? takže každých 30-40minut ho posazuj na nočník. Když se vyčůrá, tak mu dej odměnu a raduj se. Když ne a potom se počůrá tak se tvař naštvaně a pokárej ho. Dudlík mu zkus zvít. Uvidíš jak bude reagovat. Třeba se bojíš zbytečně. Miminko bych zatim neřešila. Třeba ani dudlík nebude chtít.No a když mít dudlík bude, tak malému vysvětlíš, že dudlík maj jen miminka. Budeš to muset vydržet. Nedá se nic dělat...
Takže být tebou tak bych začala být přísnější a nenechala se sebou cvičit. Věř tomu, že při jídle běhat a nebo stát neni nic dobrého. Špatné stravovací návyky vedou k problémům s přijímáním potravy..

jako kdyby jsi psala o mojí malé,je jí 19M,všechno dudák,neposlechne,jídlo,atd...

jééé,já mám doma to samé :) akorát o víc než půl roku starší :) myslím,že je zcela v normálu,prostě živější kluk :) s tím uklízením si nedělej starosti,prostě ho vybídni k tomu,aby ti pomohl,když nechce,tak nechce,však ono se mu to časem rozleží :) když nechceš mít binec,tak mu v tu chvíli krabice nedávej,podej mu knížku,skládačku či tak :) K tomu čůrání-no my problém neměli,malej je bez plen od 19 měsíců přes den,od dvou let v noci,zlomilo se to samo,bez násilí,každé dítě k tomu dospěje jindy.Prostě zkoušet,připomínat,posazovat,ptát se,pořád dokola :) lepší než běhat s hadrem,i když i to se občas prostě nepovede.Dudlíka jsme sebrali teď na Mikuláše,takže ve dou a čtvrt-úplně bez problémů ho dal čertovi,ani si na něj nevzpoměl :) Blíží se Velikonoce,tak ho zkuste dát třeba zajíčkovi za nějakou krásnou hračku a pokuď ho bude chtít zpět,tak bude muset vrátit tu hračku :) malýho jsme teda na to připravovali snad 14 dní dopředu,každý den jsem připomínali,že bude chodit čert a že mu musí dát dudlíka,když přišel,tak hned letěl pro dudana a odevzdal ho :) to jídlo trénovat,bez toho to nepůjde,náš je teda děsný čuně,lžící se nejí,ale je to všude :00: ale to je holt daň za to :)