Třetí dítě - mýtus vs. fakta

25.04.2015

Jsem maminka tří dětí (9let, 6let a 7měsíců) a za těch 7 měsíců, co jsem trojnásobná maminka musím říct, že nesouhlasím s tvrzením, že je jedno jestli dvě nebo tři děti. Obdivuju maminky, co tohle říkají! Nevím, jestli je to postupem věku... no už mi není 20, tím že jsem na ně prakticky sama, nebo tím, že je se staršíma klukama dost práce, ale přiznávám, že nebýt babičky (hlavně v těhotenství a šestinedělí), tak bych to prostě nezvládala :( vodit mladšího do školky, se starším po doktorech atd. V těhotenství jsem při chůzi měla šílené křeče a prakticky nemohla z domu (poslední cestu pěšky z nákupu jsem probrečela a pak už nikam dál nechodila, ani do školky), šestinedělí jsem celé strávila sladěním jídla, koupání, ukládání, spánku a dalších povinností a i teď to občas není jednoduché. Poraďte, jak to děláte maminky, že to tak bezvadně zvládáte? Podotýkám, že nejmladší dcerka je vážně hodné, pohodové miminko a všechny děti miluji z celého srdce. Jen si občas říkám, že je sakra rozdíl dvě děti do 25 let a tím třetím po třicítce.

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

díky za povzbudivá slova :) má pocit, že od těhotenství jen lítáme po dr. Starší syn má alopecii (plešatění), přišel o všechny vlasy, řasy a obočí a po všech vyšetřeních a hospitalizaci mu na nic nepřišli, mladšímu synovi teď vyběhávám dvě malé operace, aby mu je udělali při jednom a doklad školy, a dcerka se narodila s vrozenou vývojovou vadou mozku, takže taky samý dr., ale v podstatě mám děti zdravé! Občas jen pomůže trochu si vylít srdíčko, zjistit, že v tom nejsem sama a vypnout, když děti konečně vykoupané nakrmené a spokojené spí :)

No já mám syny 6 a půl roku, 4 roky a teď roční holčičku. Já ti nevím, nepřipadám si jinak než když jsem měla jen kluky. A to podotýkám, ve spoustě věcí jsou kluci zhýčkaní, takže trošku víc po nich šlapu asi až teď, co máme i malou. Ale jsem spokojená, kolikrát si najdu i čas na knížku třeba. Jenže já nejsem perfekcionista, takže když je tu třeba bordel a já si prostě potřebuju orazit, tak si orazím a uklidím až druhý den ráno. Jediné chvíle, kdy je toho hodně a dětí až dost a povinností nad hlavu jsou, když mi není dobře. To si pak říkám, jak by mi bylo jen s klukama, kteří už by mě nechali i lehnout, ale místo toho tu tahám ještě cácorku :s:. Ne, vážně, s každým dalším dítětem se cítím líp, efektivnější, praktičtější a taky mi přijde, že jsem si dost přehodnotila priority...všechno holt stíhat nejde. Příklad za všechny..někdy se mi prostě o víkendu nechce třeba vařit. No tak holt dostanou jednou za dva měsíce děti a manžel k obědu namazaný chleba a jdeme všichni spíš třeba na procházku. Mám spoustu kamarádek, které by tohle třeba přes srdce nikdy nepřenesly a o tom to pak asi taky trošku je - možná jsem jen o trošku větší lajdák než jiní a proto jsem spokojená :ww:

In reply to by plucka

:s: Vidíš a já žehlit přestala :s:. Snažím se věšet hezky hned po vyprávní a pak nenechat přeschnout a poskládat...co není dokonalé, to se vytahá na nás, ale vzhledem k tomu, že snad peru denně, tak bych se šla se žehlením oběsit a na sušičku zatím není ani prostor ani peníze :///:. A jak jsem to tak četla, tak ano, jak se do toho zamíchají nemoci a doktoři, je to pěkně pitomý a zoufám si i já. Tak hodně sil do dalších dní :a:

No, myslím, že to je taky hodně dětima, jak si je vychováš. Někdo má jedno hodně živé a divoké dítě, které vydá za dva a opravdu se s jedináčkem nezastaví. Pak má někdo tři kliďásky a pohodové děti. Některé dítě je v 5 letech šikovné, samostatné a jiné má ještě dudlík a vyžaduje neustálou pozornost. Chce to od začátku děti vést k tomu, aby si po sobě stlali postel, uklízeli hračky, snažili se oblékat a tak. Kamarádka má tři kluky, když k nim přijdu tak je má naučené jíst jen za stolem neběhají po domě s rohlíkem a opravdu jsou vypucovaný, že má pohodovou domácnost, sama je v klidu a pohodě. Další známá má dvě děti, sušenky jí drobí všude, malej si neumí nalít v 5 letech sám čaj a celkově jim nechává volnost v bordelaření, to je pak opravdu rozdíl :s: a když si mi pak stěžuje, jak je vyřízená, tak vlastně vidím, že si za to může taky z velké části sama.

In reply to by Teja

Ano to je pravda, je to tak. Slova naší paní učitelky ze školky: Vy prostě nemáte klidné děti. Ale zásadně po nich neuklízím, stojí mě to milion řečí a nervů a oni ne a ne to dělat automaticky. Na staršího trochu fungují odměny, na mladšího jen důslednost. Musím kontrolovat doslova všechno, i to jestli zvedl ten papírek co jsem po něm chtěla a to je vážně vyčerpávající...

Asi je to individuální. Já měla první ve 23, druhé 31 a třetí v 36. Díky většímu věkovému rozdílu mi to nepřijde až tak hrozné. Nejstarší mi hodně pomáhá s 10 měsíčním synkem, když je třeba manžel na služební cestě. Bála jsem se mít 3. dítě, ale nelituji. Jsou sice chvíle, kdy člověk je KO (ještě si dodělávám vysokou), ale převažují chvíle, kdy jsem za 3 děti vděčná :) . Faktem je, že manžel pokud je doma, se mi snaží hodně pomáhat.
Naštěstí těhu proběhlo v pohodě. V šestinedělí mě postihla nepříjemná příhoda (chytla jsem chřipku a dotoho měla alergii, kdy mi otekl obličej. To bylo hodně kruté).Také jsem do nedávna prodělala svůj 5. zánět prsu... Ale čím je malý větší a větší, víc si to užívám. Uvidím však, jak to bude příští rok. To má dcera jít do 1. třídy a já státnicovat. Ale věřím, že se to zvládne.
Každopádně být Tebou, více bych doma zapojila partnera a staršího syna ;)

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Tak to v tom případě rozumím. Nedokážu si představit vidět doma manžela jednou za 14 dní :00: . Stačí mi, když sem tam odjede na pár dní na služebku. Naprosto chápu. Někdy si stará připadám i já :)
Přeji tedy hodně sil a energie. Ale my ženy jsme silné. Hold zvládneme vše ;) Malá poporoste a už budeš jenom v dobrém vzpomínat :a:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky