Tak jsem dneska, holky, dosáhla vrcholu trpělivosti...

Tak jsem si to tu všechno pěkně pročetla a jsem fakt ráda, že v tom nejsem sama!!!! :one:
Moje kamarádky, co jsou teď také maminky, mají vážně super partnery. Hrozně jim je závidím. :r: Podle toho co říkají, a u některých jsem to i sama viděla!, jim ti jejich chlapi s dětma pomáhají. Aspoň třeba s přebalením nebo vykoupáním....i to by mi bohatě stačilo.
Můj přítel na to, bohužel pro mě, není. A po porodu (už skoro 9 měs) bohužel ani na :*O*: :r: Takže jsem na všechno také už skoro 9 měsíců sama. A je to opravdu náročné, hlavně na psychiku.... A hlavně v noci, protože se mi prcek pořád ještě tak 3x za noc budí. Vstávám k němu jen já a občas už jsem na něj pěkně hnusná a pak je mi to líto. :\\: Už taky prostě nevím kudy kam.
Jediné co přítel zvládne, je jít s mrňouskem o víkendu na procházku. Na to se buď těším (že si konečně trochu dáchnu, ale většinou spíš začnu uklízet...já blbec :€\€: ) a nebo mě naopak zas mrzí, že mě nechce vzít s sebou, a to si pak většinou pobrečím. Jsem blázen, už mi z toho všeho vážně hrabe.
Taky mu hrozně závidím, že chodí s kamarády na výlety.... Taky jsem s nima dřív chodila a docela mi to chybí. Jenže s pinďou to moc nejde, nedokážu si to představit. Jsou to většinou výlety (túry) na celý den, a to nevím, jak bysme zvládali. Hlavně by se nám ostatní museli trochu přizpůsobit (kilometrově a náročností terénu), a to pochybuju, že by se jim líbilo.
Řidičák taky nemám, bojím se. Ale asi by se fakt hodil. Teď to vidím. Prozatím jsem si koupila golfky, tak zkusíme cestovat aspoň vlakem. No, uvidíme....
Jinak jak tu píšete o babičkách.... Já musím poděkovat mojí mamce a tátovi! Nevím, co bych si bez nich počala. První dva měsíce k nám mamka chodila skoro každý den. To byla vážně super pomoc! Teď už chodí v průměru tak 2x do týdne. Ale i tak je to paráda, aspoň něco. A já místo abych si nějak odpočinula, tak jdu s nima ven, protože si potřebuju popovídat s někým starším 8 měsíců. :-)
Pořád si říkám, že už se sebou budu muset začít něco dělat, aspoň cvičit nebo třeba na pedikúru apod., prostě nějak se odreagovat. Tak snad se mi to povede....
Držím nám všem palce, ať tu mateřskou "dovolenou" všechny ve zdraví přežijeme! :a:

Mám dojem, že kolem toho 10.-14.měsíce je nějaký krizový období :smich: Jen pro představu - mám děti 2, teď obě doma, neb jsou prázdniny, k tomu 2 šílený pelichající kočky a morče! Mladší holka má 13 měsíců a zrovna má období, že když něco chce, vzteká se, dosáhne všude, všechno otevře, rozkrámuje, stahuje mi prádlo ze sušáku, takže ho věším 3x, nic s ní nemůžu dělat, spí čím dál míň, venku je to zatrest, protože v kočárku už moc být nechce a když ťapeme, sápe se po každym bordelu, co se válí na zemi...no a k tomu má 12 kilo, takže se i dost pronese. Mám daleko víc práce, než při první dcerce, přesto jsem se s ní v tomhle období cítila daleko hůř. Přesto začínám mít pocit, že už toho mám tak nějak nad hlavu a každou chvíli se asi sesypu! A pomoc od ostatních? Manžel si s ní chvilku pohraje-doma! Ven vezme jen starší dcerku. Babičky? Haha! pro jednu je malá ještě moc malá, bojí se, že by jí brečela, nebo co. Druhá se stará jen sama o sebe-naši chtěj naopak, abych já hlídala jejich děti! Manželově babičce bych malou ani nesvěřila a nic víc se nenabízí, manželova matka se o nás vůbec nezajímá. Za 13 měsíců jsem byla jednou pár hodin bez dětí, když si je moje máti vzala na hřiště, asi na 3 hodiny, jinak je mám pořád za zadkem!
Takže normálka :usmev: co naděláme?! Hold jsme jednou matky a až nám dětičky vyrostou v pubertální hajzlíky, tak budem ještě vzpomínat!

jůůůů tak jsem ráda, že nejenom já jsem vybuchující mina :s: , v každém vašem příspěvku jsem se našla jakobych to psala já, na vánoce si budu přát boxovací pytel, aby to konečně někdo (něco) pořádně schytal :!k:

hele, chceš uklidnit? já tohle mám už 5 let. a ještě tak 3 budu šílet(jestli seženu nějakou práci). Co neudělám, není. Uklidím, za chvíli to není vidět. Chlap je na baterky, co je věčně v tahu, dneska zas ani v noci nedošel domů. Oni totiž asi nejezdí busy v noci. Jediný, co celkem řeší, je malýho ekzem, to maže a stará se, ale jaksi je to asi jen tím, že ho má sám, tak ví, co to je. Jinak teda moc se spolehnout na něj nedá. Já tedea už jsem se naučila se v sobotu ráno sbalit a když děti spí, tak si zajet sama na trh,(když je malej vzhůru, tak ho beru s sebou, protože by se tu uřval, že on nemůže ven). Někdy nemůžu. malej je akční a pořád má něco. No a teď, tak to je úplná perla, na 14 dní tu mám bráchu(15), naše Bára je doma(5, přes prázdniny jí nejede školka, ale ikdyby, tak stejně asi bude doma), našeho Dominika a pak ještě tu je sem tam (5krát v týdnu a dokonce tu i 3krát spala ) další mrně- o měsíc mladší jak náš Dominik. Taky jsem z toho někdy na palici(ale zas si říkám, že já sedím doma a máma od tý holčiny musí chodit do práce, když nemá chlapa). Tak jsem na tom relativně dobře.
a babičky? Tchýně má přes 60 a jsem ráda, že si vezme na pár dní Báru, ta už je samostatná, malýho by asi nedala. Noa druhá? tak ta má ještě svý dítko, že. Navíc má šedej zákal, co se jí zhoršuje, tak už i blbě vidí a na operaci jde nejdřív příští měsíc, tak si o babičkách tak nechám zdát.