Stále pláče ve školce a zhoršuje se to

28.05.2013

Maminky, já už sem zoufalá, opravdu...pomalu končí první školkový rok, všude se píše jak dítě plakalo max.prvního čtvrt roku, jenže naše Julinka pláče stále a naopak bych řekla že se to zhoršuje...
Školka ji hrozně změnila, z veselého usměvavého a hlavně velmi společenského dítěte se stala věčně ukňučená ufňukaná holčička, která se odmítá odemě hnout.
Odmala byla Juli strašně společenská, z každého hřiště sme odcházeli s neskutečným řevem,protože ona bude s dětima, na školku sem ji připravoala snad od roka (máme ji před barákem,takže kdykoliv sme šli kolem,sme si o ní povídali), byla sem přesvědčená,že my problém mít nebudeme(odmala chodila k našim, na spaní všechno, nikdy nic)...nastupem do školky se to všechno změnilo, odmítala chodit i k našim, cesta do školky neskutečnej řev..pak se to trochu uklidnilo, ale jen trochu a jen na chvíli, a pak to začalo nanovo - zasedla si tam na ní jedna holčička - taková psychická šikana - začala být ještě víc úzkostlivá a ještě víc závislá na mě - problém odhalili paní učitelky, postavili se k němu čelem a rázně!zachovali se opravdu správně...ale od té doby to začalo být jak na houpačce, třeba 14dní dobrý - že mi třeba ani ve školce nedala pusu a letěla do třídy, pak třeba 3 týdný špatný...jenže teď už je to poslední 2,5 měsíce hodně špatný a každým dnem se to stupňuje...teď už nám ji ráno vyrvávají z náruče a ona řve a řve....ptala sem se jí všema možnejma způsobama co se děje, proč nechce, jestli jí někdo ubližuje, dávám různé příklady apod.říká že ne, že už jí nikdo neubližuje, z toho řekne že jí bouchl Patrik, šla sem se na to zeptat učitelky, ona mi říká - ale on už je 3 týdný nemocný...nebo že jí ubližuje Milan - Milan který tam od prosince už nechodí...na důvod proč nechce jít do školky, mi řekne že chce být semnou doma (doma se přitom nudí), tisíckrát se ujišťuje jestli ji mám ráda, furt dokola jak kolovrátek..a já jak kolovrátek ji ujišťuji, že mám...neplatí to na ni ani podobrém ani pozlém....prostě mi řekne že do školky nechce že ji to tam nebaví :( případně vytáhne nějakou starou histroku....
Potom ve školce je víceméně v pohodě, někdy pofňukává, ale to málokdy, spíš už je pak v pohodě a zapojuje se a hraje si..není ušláplá potom, naopak paní učitelka říká že řádi jak černá ruka,ale ty rána jsou hrozný, mě to psychicky strašně vyčerpává...Myslím si že učitelky máme dobrý (jedna je taková patlací,takový to ťuťuňuňu - tu zbožňuje, druhá je ráznější, ale zase jen díky ní sme odhalily tu šikanu, protože to nehodila za hlavu a šla po tom proč se Juli tak změnila, ale teď je už taky bezradná, říká že mám vydržet, že se to třeba příští rok zlepší, tuhle paní učitelku moc nemusí,ale neříkala že by jí něco udělala, jen se s ní asi moc neprdí - což já třeba schvaluju).....já už prostě nevím co mám dělat :( docela zvažuju psychologa - jen nevím jestli ještě teď nebo až od září, nebo jestli to má vůbec cenu....já prostě nevím kdo nám pomůže, ale tohle je už neúnosné :(

Kliknutím vložíte smajlíky:

No tak tohodle se taky bojím, mojemalá do školky ještě nechodí (tento týden bude nít 4 roky) ale od září nastoupí, děti má ráda, kolektiv taky, je společenská, ale do dvou let byla děsnej mamánek, ale naprosot děsnej, že jsem ji pořád nosila a nemohl na ni ani nikdo cizí kouknout. od té doby se to zlepšilo, ale je taková stydlivá vždy ze začátku než se opraskne ;) A mám v živé paměti jak vyváděl můj mladší brácha, mamka ho dala kolem třetího roku do školky a rok tam řval, to prostě nešlo, to byly děsný scény, mamka to pak na rok vzdala, dala v práci výpověď a byla s ním prostě doma a potom šel jako předškolák v pěti letech a to už bylo naprosto bez problémů, asi potřeboval dozrát, některé děti mají ten nástup asi těžší. Ale toho psychologa bych být tebou zkusím určitě :a:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

děkuji za odpověď.....změna třídy u nás asi nepřichází v úvahu - ráno se děti vždycky schází v jedné třídě a kolem půl osmé chodí do svých tříd, já v práci začínám až v osm,takže sem ji vodila vždycky tak aby byla ve své třídě, protože když sem to parkrát zkusila že by šla do jiné, tak to byl řev neskutečnej,prostě to nešlo....už ted mám hrůzu z toho že v létě bude muset na 14dní do školky - naštěstí to vyšlo na naší školku -ale jinou třídu a jiné učitelky, no to bude...Jinak třídy máme taky smíšené....
Nedalo mi to a volala jsem psycholožce, domluvili jsme se že na ten měsíc už to nemá teď cenu řešit, poradila mi jak alespon postupovat ten měsíc - ikdyž říkala že děláme vše tak jak máme..a začneme k ní chodit od září, pokud to bude pokračovat...

Určitě bych zkusila pedagogicko-psycholoickou poradnu, protože by mi to rvalo srdce.

Moc držím pěsti, ať se to brzy spraví.

Jinak u nás ve školce jsou dvě tři děti, které taky ráno řvou a to už jsou tam od září. Učitelky jsou přitom naprosto úžasné a mezi dítky taky není žádný usurpátor. :? Asi jsou některé děti na tu odluku citlivější.

In reply to by Hypermatka

děkuji za odpověď - to mě to taky rve srdce, ani nevíš jak moc...mám pocit že toho psychologa bych spíš potřebovala já...
Jinak mi to nedalo a psycholožce sem dneska volala, probraly jsem to horem spodem a domluvily jsem se že na ten měsíc to nemá cenu, že jí dáme prostor o prázdninách aby se oklepala (půjde do školky až posledních 14dní) a pokud to bude pokračovat i po prázdninách,tak k ní začneme docházet.... ale spíš radila vydržet - protože dcerka nevykzuje známky týraného dítěte (ze školky) a tím pádem bude spíš prostě citlivá a na druhou stranu silná osobnost, která se prostě rozhodla že ve školce nechce být a těžko ji zlomíme...no a mezitím já skončím u nás na blázinci :) :(

In reply to by Markýsek

Ahoj, ale jestli tě to aspoň malinko utěší, já jako malá byla úplně šílená a neumístitelná mimo maminku až do pěti. V pěti, tzn. v předškolním věku jsem už prožila ve školce klidný rok bez pláče, ale do té doby jsem řvala a řvala. U babiček jsem řvala a to tak, že jsem si do 24hodin vybrečela vysokánské horečky a naši si pro mě zase museli dojet :///: a žádné trauma z téhle doby nemám ;-). Teda jako já si to ani nepamatuju, matně si pamatuju, že jsem pak už vlastně nevědělla, proč brečím, ale brečela jsem. No moje máma to se mnou jednoduchý neměla, ale po tom pátým roce se to už malinko zlepšilo a od šesti jsem jezdila i na tábory ;-)

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky