špatná máma? :-(

zkus si to tak nebrat - je to prostě určité vývojové období dítěte. Vymezuje se a zkouší, kam může u rodiče / rodičů zajít. Je jedno, jestli jsi na něj sama, nebo je v blízkosti i otec či prarodiče. Jde jen o důslednost. A některým dětem stačí pouze verbálně domluvit, či vysvětlit situaci a vezmou to. Na jiné občas nic jiného, než fyzický trest, nefunguje. Pokud se tedy rodič neuchýlí jen k tomuto "řešení" situace...
U nás jakž takž funguje jisté podmiňování - asi to není nejideálnější řešení, ale chceme, aby se naučila (3 letá dcera) přijmout důsledky svého chování. Takže pokud chce, abychom si si večer četli a ona opravdu zlobí, upozorníme ji, že číst se s takovou nebude - a nezbude, pokud to neakceptuje, abychom to dodrželi (i když nás to bolí asi víc, než ji). Totéž - má na výběr - buď večer pohádka v televizi nebo knížka - musí si vybrat, není možné uměle prodlužovat dobu, kdy půjde spát. Dneska chtěla s sebou do školky batůžek - ok, může si ho vzít, ale musí nejdříve donést ten, co si tam zapomněla včera.
Trvat na tom. Občas se vzteká, prostě zkouší... ale postupně se to učí.

snad Tě uklidnim, jako ostatní maminky... :) Davídkovi tohle vztekací období začalo ve třech, už trvá tři měsíce a myslim, že ještě chvíli potrvá. Neposlouchání, rozčilování, vztekání, prosazování sama sebe a když už zakřičim, skočí na čtyři a dělá hafíka, jenom štěká. Jsem neústupná, ale je to ještě horší, takže křik, pláč a na zadek na dennim pořádku. Nakonec mám pocit naprostýho selhání, je mi to líto a brečim já. Vim, že to přejde, že jsou to jinak zlatý, chytrý, bystrý a citlivý a hlavně milovaný děti, ale někdy je toho prostě moc. ;)

ahoj, tohle je naprosto normální. Je jedno zda jsi sama nebo máš partnera. Já mám 5,5 letýho syna a někdy bych ho vynesla v zubech :00: . Ve školce od starších dětí chytá móresi a občas je i drzěj. Často se uráží a nebo je zase lítostivej. Je to složité období. Kolem 5let začíná tzv. předškolní puberta. Takže se jen obrnit nervama. Být zásadový. Umět pochválit ale umět i potrestat :-)

Ahojky! Naprosto te chapu, mam stejne pocity. Na maleho sama nejsem, ale je to stejne. Nasemu bude 3 a pul a taky obcas vubec nechce poslouchat... Nedavno jsem na netu hledala rady, co s tim a vsude to presne popisovali jako obdobi vzdoru. Nekdy to na nas trochu zkousi, nekdy to s nimi trochu mlati jak v puberte. Je to urcita nezralost. Nas se navic obcas poradne vzteka. Pisou, ze to maji vetsinou deti do peti let, tak to nejak musime vydrzet. Chce to zustat v klidu a trvat na svem a jejich rozmary spis ignorovat. Krik a biti vzdor jeste umocnuje. Ale je to tezky vydrzet, taky mi casto rupnou nervy a je to. :-)

Můžeš být naprosto klidná :) :) tohle prožívám skoro denně s pětiletou princeznou...
byla jsem s ní defacto sama asi rok a hrozně jsem se na ní upnula.od narození je to moje láska,ale na zadek už taky dostala.a ne jednou.snažím se ji vždycky něco vysvětlit-jednou,dvakrát třikrát a pak holt dostane.zkouší,kam až může a co vydrží moje nervy.je to souboj kdo z koho :) :) :) uklidňující je na tom to,že tak kolem šestého roku z toho snad vyroste a vrátí se to tak kolem patnácti :) :) :) a jestli bude mít pubertu po mně-tak jí asi zabím :) :) :) :)

myslim ze ma obdobi vzdoru-zkousi co mu projde a co ne,je to bohuzel normalni a obcas se musi prikrocit i k vychove po zadku.
nemyslim si ze si spatna mama,malej poprve dostal po zadku asi v 1r co mel take obdobi poprve a ma ho asi co pul roku,proste zkousi a jak zjisti ze bude nasledovat trest tak toho necha,a jednou za cas to zase zkusi,je to normalni
radim vydrzet vydrzet vydrzet ;)