Prosím radu; dcera neunesla rozvod

18.08.2011

Potřebuju radu,
musím trošku rozepsat svůj příběh.
Vdávala jsem se mladá, v zápětí přišly krátce po sobě dvě děti. Hlavně starší syn mi dával hodně zabrat, hyperaktivní vztekající se a žárlící dítko. Večer jsem vyčerpáním brečela, celý den jsem věnovala dětem. Manžel mi nepomohl vůbec s ničím, ve tři přišel z práce, musel se najíst. Samozřejmě v klidu. Musel si odpočinout, též v klidu. Společné procházky nehrozily, výlety ani omylem, vše jsem dělala já, od domácnosti, dětí, veškeré vyřizování po úřadech, těhotná s ročním dítkem jsem sama bez jeho pomoci hledala nový podnájem, on se nešel na nový byt ani podívat, rovnou jsme se stěhovali. Děti s ním nechtěly být sami doma, protože ho pořádně neznaly, když s nimi neetrávil žádný čas. Ptaly se mě, kdy s námi půjde tatínek ven, jako choděj s jinými dětmi jejich tatínkové.
Prostě jsem to nevydržela, prosby o pomoc a změnu nezabíraly, tak jsem se rozhodla já, rozvod, toho člověka jsem si nevážila, nechtěla jsem takhle žít celý zbytek života.
„Maminka nechce, abych s vámi bydlel. Já bych moc chtěl ...“, když viděl, že jsem opravdu rozhodnutá, začal mi před dětmi nadávat, já se odstěhovala, on kolikrát vtrhnul k nám a začal na mě ječet a třískat do dveří.
Postupně se to uklidnilo. Od rozvodu uplynuly 4 roky
Jenže poslední dobou, jsem viděla na dceři, bude jí 10, že ji něco trápí, nekomunikuje se mnou moc, je vzpurná, někdy jsem jí našla, jak brečí, pak nechtěla odpovědět, co se stalo. Do toho poslední měsíc se sem tam počůrala do postele.
Včera jsem si s ní promluvila, tahala to z ní, jak z chlupatý deky. Myslela jsem, že žárlí na nového manžela, na nového bráchu,...
Holky, ona mě viní za ten rozvod a dusila to chudinka v sobě. Chce, abychom byli s tátou zase spolu, tak jsem jí vysvětlila, proč k rozvodu došlo, a že spolu prostě být nemůžeme. Pobrečely jsme si spolu. Nevím, jestli naštěstí nebo bohužel si děti nepamatují, jak se k nim tatínek dřív choval. Ted si ho aspon trochu užijou, i když se jim taky věnuje mín než by měl a mín než má nařízeno soudem, ale aspon něco.
Mělo mě trkonout, že její problém bude o tomhle, už jen jak vždycky mluvila:“táta mi koupil bonbony.“ a já i kdybych jí snesla modré z nebe, tak je jí to jedno.
Holky mě je tak strašně líto, že jsem jí takhle ublížila, nevím, jak jí pomoci????, aby se tím netrápila. Jsem z toho na prášky...

Kliknutím vložíte smajlíky:

jsem příspěvky pode mnou, já sama tohle nezažila, ale můj názor je, že ji otec nějakým způsobem navádí proti tobě... bohužel... zažila jsem ve svém okolí hodně rozvedených párů a pokud jsou oba rodiče normální a dětem každý z nich citlivě vysvětlí, že ho mají oba rádi, tak to ty děti časem pochopí... pokud ovšem jeden ze dvojice toho druhého před dítetem očerňuje, tak si to to dítě nese ssbou... moje nejlepší kamarádka měla takovou matku, rozvedli se, když jí bylo 13 let, zakazoala jí stýkat se s otcem, vydírala ji a ona z toho má komplex doteď... tím samozřejmě nechci říct, že to se u vás stane, ale moc bych fakt nevěřila, že bývalý manžel si na svou obranu proti tobě něco vymyslel...

In reply to by barbusacek

Jo, je to docela dobře možné. Pokud ale druhý rodič zachová chladnou hlavu a do války nepůjde, děti postupně samy vycítí, kdo lže. Sice třeba až v pubertě, ale postupně to pochopí. Pokud by mamina teď začala očerňovat otce, otočí se to spíš proti ní. Znám to z vlastní zkušenosti. Jinak musím také poznamenat, že rodič, se kterým dítě zůstane na pořád, je v mnohem těžší pozici. Musí i vychovávat a ne jen rozmazlovat. Tak to prostě je...Je to pech! Ale jak říkám...nenechat se vyprovokovat a o druhé straně mluvit pokud možno neutrálně...

In reply to by DenyPu

nedělat to samé, co otec, moje kamarádka to taky pochopila až později ... sama se před 2 lety rozvedla a malá má 10 roků a otec neskutečně na ni házel špínu, malá mi kolikrát plakala do telefonu, pořád dokola jsem jí říkala, že oba rodiče ji mají rádi, jsem její kmotra, znám ji od narození, já nejsem agresivní člověk, ale já ti kolikrát měla takovou chuť na něho vlítnout.. a to nejsem v pozici rodiče, tak si ani neumím představit, jak to musí být těžké... každopádně protože kamarádka doma zažívala to samý, tak před malou nikdy nic neřekla - a to ji i fyzicky napadl, skončila v nemocnici, malá už to teďka pochopila a je to zase ta veselá holčička jako dřív, ale bylo to fakt hrozný...

Holky, tak s prominutím hlásím, že je to D***L. Další promluva s dcerou. Ptala jsem se jí, jestli jí táta řekl, proč došlo k rozvodu. Víte, co jí řekl, že jsem ho opustila kvůli nikomu jinému. I kdyby to byla pravda (jako že ta je taková, že já si našla až po rozvodu), tak proč jí tohle říká???? Víte, co v sobě musela mít za boj. Fakt jsem naštvaná, asi mu napíšu, jaká měla jeho slova účinek. Hlavně, aby on se očistil. Je mi z něj úplně špatně, neměla bych to psát, ale za tohle ho vážně nenávidím. Jak já mám potom hrát to, že on je skvělej milující otec, když on dělá tohle. Proč já mám říkat, že za rozvod můžou oba a že je tatínek miluje.

Moc vám děkuju za podporu, moc si toho vážím :k:

In reply to by aisha

Úplně stejně jsem na tom s ex! I po pěti letech od rozvodu mě šíleně špiní. Evči je 11 a začíná to už trochu chápat, ale vím že se trápí. S otcem není řeč - ani po dobrém, ani po zlém. Já to dělám tak, že ho nešpiním (vyřvu se v duchu :) ), ale nelžu ji, taky jsem měla hlavně zpočátku tendenci ji skoro až nutit jeho přízeň. Furt tatínek tě má moc rááád...atd... to už nedělám, proč bych to taky dělala? On má lásku k ní jako k dceři, ale dle mě je to láska dost sobecká, protože ji dost ubližuje. Když se mě dcera zastane, tak se s ní nebaví a prostě ji psych.trápí. Ona ho má i přesto všechno ráda a to já ji neberu, hlavní pro mě je, že ona ví, že má mou podporu a lásku. Hodně si spolu povídáme a ona ví, že i když mi řekne pravdu (kterou třeba nechci slyšet - např. u taťky se může dívat na filmy, na které doma ne...atd.), že se na ni nezlobím, jen vysvětlím, že by se to nemělo.... Pořád je to dítě, které je hooodně ovlivňováno chováním dospělých, tak se snažím co můžu, aby to nesla co možná nejlépe, ale je to boj. TĚŽKÝ BOJ s EXMANŽELEM a psychikou celé rodiny. O tom co to dělá s mým současným manželem raději nepíšu, ten by ho nejraději zabil!

Ahoj, myslím, že kdyby jsi si promluvila s exmanželem, tak by to mělo opačný účinek.Buď zkuste psychlologa a nebo dej dceři čas.Ona to pochopí.Píšu to z vlastní zkušenosti.Naši se rozváděli právě když mi bylo 10.Táta mámu mlátil, chodil domů opilý, pokaždé rozmlátil půlku bytu. zmlátil psa...Tak to bylo hodně často.On mámě také zrovna nepomáhal.Spoustu z toho co se stalo jsem viděla.Takže jsem si logicky myslela, že chyba je na straně táty.Jenže po rozvodu mi táta brečel na rameni, že on rozvod nechtěl.Že rozvádět se chtěla máma, že ona za všechno, že měla chlapy, že spala tam s tim a tam s tim, že s ní nebyla rozumná řeč.Do toho měla máma přítele, který mě šikanoval, ten se mě a mámu snažil rozdělit a říkal nehezké věco o mém tátovy, takže jsem ve všem měla neskutečný guláš, už jsem nevěděla co pravda je a co pravda není...uzavřela jsem se do sebe, učitelky ve škole mámě doporučovali, aby se mnou šla k psychloložce-i když to mělo i jiné důvody, proč na mě koukali ve škole jako na divnou-šikana ze strany spolužáků, protože jsem nebyla dost průbojná.Od táty jsem pořád slyšela "máma je kr..".On mámy zas ."táta je deb..."a pořád dokola.To už je snad lepší mlčet.Měla jsem kolikrát chuť je oba poslat do pr., už jako dítě.
Pokud si s dcerou budeš promlouvat, rozhodně jí neříkej táta je bla bla bla, i když je to pravda, to jí ublíží ještě víc a o to víc bude tíhnout k otci, protože on jí může něco nabulíkovat a jelikož si dcera myslí, že za rozvod můžeš ty, tak k tobě přestane mít důvěru a bude si myslet že pravdu má jedině táta.Lepší bude, když jí to vysvětlíš tak nějak všeobecně, že se může stát, že si dva lidi přestanou rozumět a nemá smysl aby spolu žili-víš jak to myslím?Pokud budete jeden o druhém mluvit v negativech, tak to oba jen zhoršíte.To co jsem ti napsala je vše z pohledu dítěte.Napsala jsem to tak, jak jsem to cítila od 10 do nějakých 14 ti let....

Ahoj, s tátou se nedá domluvit? Nečetla jsem všechny příspěvky, protože mám nutkavou potřebu rychle reagovat.

V tomto věku mozek dostává další ďahu, začíná mít schopnost jiných myšlenových operací a dochází i v myšlení k obrovským změnám. Navíc, v době, kdy probíhal rozvod a vlastně to všechno před ním je jedno z nejblbějších období pro tyto změny. Takhle to někdy holt bývá, po letech jsou vzpomínky zkreslené a vztek se začíná vzbouzet a velmi často je to právě na matku, i když ta nikdy nic špatného neudělala. Ano, stává se to velmi často, ale rozhodně bych tento problém řešila. Pokud se v noci dokonce pomočila, je to významný varovný faktor.
Jak spí, nevšimla sis nějakých nočních děsů, nočních můr? Jí normálně? Nesomatizuje? (nebolí jí třeba hlava, klouby, břicho, nezvrací?)

Podívej, já vidím v této fázi skoro nezbytného dětského psychologa. Opravdu upřímně je to potřeba. S ním by se vám to pomohlo vyřešit. Samozřejmě, jde to zvládnout i bez něj, ale je to daleko těžší cesta, která by mohla přinést ještě pár komplikací.
Domluv se s dětskou lékařkou, ta Ti dá kontakt, půjdeš tam Ty, domluvíte se na dalším postupu. Myslím, že vám to opravdu pomůže!!!

In reply to by Salome

ahoj, děkuju.
Noční děsy nemá, na jídlo je taková nimra :-), ale to byla vždycky a že jí furt něco bolí; to jsem sem i kdysi psala příspěvek. Hodně se sleduje a myslela jsem, že si kolikrát i vymýšlí, možná jí opravdu něco bylo, možná jen usilovala o větší pozornost. Pořád jsem říkala, že je komplikovanější. Vzdor, když po ní něco chci, tak neodpovídá, nereaguje. když jsem to z ní včera "tahala", tak jsem jmenovala osoby, které za její (do té doby pro mě neznámý důvod) můžou. Ptala jsem se na nynějšího manžela, to kupodivu zakroutila hlavou, že ne, a toho jsem brala pro ni jako největší problém, jenm na mě kývla, takže prostě za vše viní mně. Snad mně jednou pochopí a odpustí mi :r:
Měla jsem to řešit dřív :-(

In reply to by aisha

Prosím Tě, neviň se, neviň se z ničeho. Myslím, žes dělala a děláš vše proto, aby se měla báječně. Už jsem dočetla i ostatní příspěvky a vidím, jak to s jejím otcem je. Rozhodně ho před ní nehaň, nesnaž se jí dokázat pravdu, teď by se to jen obrátilo proti Tobě. Jo, ty bolesti opravdu mít může, psychosomatika je potvora.
Opravdu bych to viděla na dětského psychologa. Není to žádná ostuda, nic, že bys selhala, něco nezvládla. Prostě má holka těžké období a taky veliké štěstí, že jsi tolik chápavá. Ale, psycholog jí pomůže zapracovat s tím vztekem a zmatkem, který má v sobě, zároveň ale pomůže i Tobě, protože to pro Tebe taky musí být strašné.
A pochopí? Určitě to pochopí!!!! Tohoto bych se nebála. Spíš bych teď řešila její psychický stav, fakt kontaktuj tu lékařku, dá Ti kontakt a u toho psychologa se dohodnete co a jak dál. Bude to dobré, uvidíš!

Samy by ste to taky zvládly, ale byla by to delší a bouřlivější cesta, proto za mne: psycholog :)

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

přesně tohle jsem zvažovala, než jsem dala žádost o rozvod, byl to dlouhodobý problém bez snahy to řešit. Nakonec jsem nebyla v pohodě ani já, protože jsem veškerou energii ze sebe dostala. Lidi kolem nechápali, proč se rozvádíme, vždyt mě nebije, nechlastá,... jen mamka mě tak nějak pochopila. Byla jsem s dětma pořád sama, třebaže tatínek byl doma. Nikdy jsem proto rozvodu nelitovala a nelituju ani teď, jen jsem měla víc sledovat, jak to dcera nese a začít to řešit dřív.

Někdy si ty děti s sebou nosí křivdy až do puberty a nám je to prostě skryto. Pak to jednou vypluje. Naši měli taky šílený rozvod a dodnes si to nesu. Chce to jen vyslechnout, vysvětlit a při tom nepomlouvat toho druhého. Ona to časem pochopí...Víc s tím asi dělat nemůžeš...

In reply to by aisha

Chápu tě, taky by to ve mně vřelo, ale nedělej to! Podryla bys akorát půdu sama sobě. Obrátilo by se to proti tobě. Děti by zaujaly postoj proti tobě a ne proti jemu. Oni na to za nedlouho přijdou samy a pak za tebou jednou přijdou a na tatínka si budou stěžovat. Uvidíš... :a:

In reply to by aisha

To urcite nedelej. Ja jsem mame do dnes vdecna, ze me na to nechala prijit sama, jaky tata doopravdy je. Ona mi za nej dokonce kupovala darky k vanocum a narozkam, abych si nemyslela, ze o me nestoji. Pak jsem na to prisla a mela jsem ji o to radeji.

Ahojky...teda pokud to mala stale takhle spatne proziva, bylo by dobre, aby to ten nicnezajimaci tatinek vedel a choval se podle toho, jestli mu na dceri nezalezi a dela pred detmi naschvaly Tobe, tak je podle me a nezlob se na me IDIOT....chadak mala, co ji seznamit s nejakou holcickou, ktere se rozvedli taky rodice nebo k psychologovi... Muj malej bratranec za nim chodil, kdyz se strejda rozvadel...drzim moc palceky at je princezna v pohode a ty taky...;-)
Sarka

In reply to by sharrins

Nechci malovat čerta na zeď, ale myslím, že říct tatínkovi, že to dcera tak těžce nese a čekat, že se chytne za nos, může mít spíš opačné následky... začne ještě víc hrát na to, že za to může maminka a že kvůli tomu, že se rozvedla, je teď všechno tohle špatné... takže na to bych ani moc nehrála, ani nespoléhala... on už ten jeho přístup dost vypovídá, kdyby mu záleželo na dětech a jejich psychice, tak by dělal pravý opak a neříkal by před nimi takové věci...

Ahoj. Tak pokud se dá mluvit s jejím otcem, tak si s ním promluv, ať si s ní promluví a vysvětlí, že rozvodem se nic nemění na tom, že je její táta. Snad to není ten případ, kdy otec uplácí dárky a dovolí vše, co máma zakáže.

In reply to by Dianka

právě, že nedá. On stále všechnu vinu svaluje na mě. Sem tam neopomene říct před dětmi, že on tohle nechtěl, že jsem to rozhodla já. Dárky neuplácí, ale dovoleno u tatínka vše :-/

In reply to by aisha

Tak tohle dělal můj táta. Já byla čtyřletá, když se rozvedli. Byl schopný i brečet. Po každé jeho návštěvě jsem na mamku "útočila" proč odešla od táty. Postupem času jsem sama došla k názoru, že s tímhle člověkem bych nemohla být ani jako dcera natož jako žena. Ale k tomuhle jsem došla až jako velká. Asi bych zkusila toho psychologa. Tím nic nezkazíš a obrň se velkou trpělivostí.

In reply to by Dianka

jeho brečením jsme si prošli taky. prý mu budou děti chybět, když je neuvidí každý den. Ted přes léto je měl týden, a to už je úspěch od minulých let, kdy mu tak "chyběly", že s dětmi strávil 2-4 dny.
Taky doufám a věřím, že mě jednou pochopí

In reply to by aisha

Ona to určitě pochopí, ale to chce čas. Můj "tatínek" mě taky chtěl strašně moc vidět a když mě mamka přivezla a odjela, tak mě nechal samotnou v bytě a odjel na víkend za kamarádem na chatu. To jsem byla v první třídě a v cizím městě.

In reply to by aisha

No tak tohle je ta nejhorší situace, která v takovém případě může nastat... když se druhý rodič rozhodne nespolupracovat (jako by mu na těch dětech ani nezáleželo a nebyly snad ani jeho, vůbec si neuvědomuje, že tím ubližuje hlavně jim) a ještě dělat naschvály... napsala jsem ti osobku... a jinak držím palce, ať to vyřešíte k prospěchu všech... a z vlastní zkušenosti bych takového tatínka kopla do rozkroku a nedovolila mu styk s dětmi, když bude před nimi tohle říkat...

to je mi strasne lito :( vzdycky tohle bohuzel odnesou deti.
ja pro tebe mam jen jednu radu navstivit detskeho psychologa.nejdriv sama a podle toho co rekne tak i treba s ni.
moc drzim palecky aby ste to zvladli

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka