Ahoj. Mě by teda nikdy nenapadlo, dát dítě k adopci tak samo, jako jít na potrat. Nicéně neodsuzuji ženy, které se pro adopci rozhodnou! Mají nejspíše materiální problémy a tímto chtějí dát dítěti něco, co si myslí, že by u nich nemělo. Jenže žena se pak s odloučení dítěte velice špatně vyrovnává a hrozí celoživotní deprese! To znám ze svého okolí. Já sama nepatřím mezi ty, kterým spadlo všechno do klína a padali pečení holubi do huby. Jednu dobu to vypadalo, že budeme s děťátkem bez tatínka, i když dítě moc chtěl. Ač to teď vypadá jinak, žena vždycky, vždycky, musí počítat s tím, že zůstane sama. Náš zkur***venej stát už se***re na svobodný matky a je to hodně, hoooodně těžký, vychovávat sama dítě! Jenže zvládla to spousta žen a Ty bys to určitě zvládla taky. Když jsem si zoufala já, že mi nikdo nepomůže, všichni mě odkazovali na rodiče. Ti mi sice nabídli darovat oblečení po mě a bráchovi, ale to je všechno! Člověk se na nohy musí postavit sám, kor, když má dítě! Adoptivní rodina většinou, až na hnusné výjimky, dá dítěti spoustu lásky a asi i finanční zajištění, protože kritéria pro to, aby si dva mohli adoptovat dítě, jsou krutá! Nicméně biologická maminka má vždy něco, co adoptivní ne! Jistě chápeš, co myslím! A co se týče penízků a dalších materiálních hodnot, jsou tady, jak čtu ženy, které Ti pomůžou a určitě potkáš zanedlouho muže, kterej Tebe i miminko bude milovat a pomůže Ti i ve finančních záležitostech, jak už to bývá... Měla by ses pořádně rozhodnout, co a jak uděláš, ale jsou rozhodnutí, které nejdou vrátit zpět... Bohužel já Ti nijak pomoct nemůžu. Jen co se týče poradenství, to Ti mohu být k dispozici. Sama jsem těhotná a sháním si pomalu věcičky pro miminko. Není to lehké. Zatím žijeme odděleně s přítelem. Pokud budeš potřebovat poradit s poradenstvím ohledně soudů a všech pitomin kolem, ohledně psychické podpory a kamarádství, ozvi se. Jinak přeji moc moc štěstí a dobrou volbu!

Ahoj vetšina mych kamaradek bydli u rodiču nebo maji chalpa a rodiče to je složite už jsem psalla emaily do azylovych domu to viš že bych rada začala novy život ale nic me nenapada co delat doufam že budu mit aspon stešti v tom azylaku což by byl dobry začatek no uvidime jinak dik

Dobry den vite ja vas chapu protože ted proživam neco podobneho až na to že už dve deti mam z byvalym manželem našla sem si přitele a ted čekam mimi jsem v sedmem mesici a take uvažuji o adopci jelikož se na nas přitel vykašlal ja nemam kam jit chtela bych jit na azyllovy dum jenže to je bud plne a nebo musi byt dite mladši 4let a syn ma už5 let vubec nevim co si mam počit u rodiču nemužu byt na pořad ale bojim se toho vzdat se toho prcka nevim co mam delat jsem uplne bezradna kdyby tady byl nekdo kdo by mi pomohl nejakym spusobem byla bych bych rada nejaka rada co mam delat nebo jak se dostat na azylak nebo neco moc vam všem dekuji

Já myslím, že dát dítě k adopci, když člověk/budoucí mamina ví, že se o dítě nechce či nemůže postarat je dobrý způsob jak vyřešit takové situace. Je to mnohem lepší než jít na potrat. :k: ;) :a:

dobry den, ja nemam pravo kohokoliv soudit, prave naopak, rada by jsem Vam poskytla reseni. Znam jednoho bezva starsiho pana, ktery je sam, jeho dcera (32 let) zije v rakousku a je rozvedeny, cely zivot pracoval a dnes stavi obrovsky dum, avsak trpi tim, ze neni nikdo, komu by mohl dat svoji lasku, bezpeci a odkazat taky sve dedictvi, chtel by jeste jednou zazit ten pocit vychovat dite v dospeleho cloveka a dat mu vse, co potrebuje. Jestli by jste teda mela jeste zajem, ozvete se mi prosim na mail svinokvet@seznam.cz . jsem z brna. preji vse dobre. monika